autor: elvisfan
A pravda tě osvobodí
Tom zastavil před svou bytovkou a hned, jak vypnul motor, vzal svůj mobil. Vytočil číslo a čekal nesnesitelná tři zazvonění, než byl jeho hovor přijat.
„Ahoj,“ usmál se.
„Ahoj, krasavče.“ Bill zněl, jako by se taky usmíval.
„Veselý Vánoce.“
„Veselý Vánoce.
„Už jsi doma?“
„Um, ne, ještě ne.“
„Oh. Jak daleko jsi? Opravdu potřebuju…“
„Tome?“
„Jo?“
„Podívej se do zpětnýho zrcátka.“
Tom se podíval do zrcátka a viděl, jak Bill vystupuje ze svého auta. Rychle otevřel dveře a ani se neobtěžoval je zavřít, když zrušil tu vzdálenost mezi nimi.
Tom se podíval do zrcátka a viděl, jak Bill vystupuje ze svého auta. Rychle otevřel dveře a ani se neobtěžoval je zavřít, když zrušil tu vzdálenost mezi nimi.
Bill se zastavil v půlce parkoviště.
„Tome, vím, že jsi říkal, abych nechodil, ale…“
„Bille, zmlkni.“ Tom se pro něj natáhnul ještě předtím, než se úplně zastavil.
Když to udělal, špičky prstů lehce pohladil Billa po bradě, než spojil jejich rty v tak vášnivém a zoufalém polibku, že slyšel Billa zakňourat předtím, než cítil jeho ruce kolem svých ramen. Jejich jazyky se setkaly, vášnivě se proplétaly, než se oba muži odtáhli nabrat vzduch.
„Bille, jsem idiot. Kvůli tý fotce jsem reagoval přehnaně.“
„Přísahám, že jsem nevěděl…“
„Miluju tě, broučku. Měl jsem ti to říct už před měsícem.“
„Bože, taky tě miluju.“
Jejich rty se znovu skoro dotkly, když jim zatroubení připomnělo, že pořád stojí uprostřed parkoviště.
Oba se zasmáli, Tom vzal Billa za ruku a odvedl si ho k sobě do bytu. Jak vešli, Tom položil klíče na stolek, než došel ke gauči. Posadil se a Bill na něj, jeho ruce se omotaly kolem Tomova pasu a spojily, jejich rty se o sebe lehce otřely.
„Chyběl jsi mi,“ Bill zašeptal, položil si hlavu na Tomův hrudník. „Včera to bylo poprvé po víc než čtyřech měsících, kdy jsme spolu nemluvili ani po telefonu.“
„Já vím. Myslel jsem na to, když jsem byl u rodičů.“ Projel prsty hebkými, černými vlasy. „Je fajn tě mít zpátky.“
„Je fajn být zpátky.“
„Co Vánoce?“
„To, co jsem očekával.“
„Chceš svůj dárek?“ Tom se usmál.
„Později. Já jsem… oh ne!“ Bill rychle zvedl hlavu a pustil Tomovy boky. „Tvůj dárek zůstal u mě!“
„Později.“
„Dobře.“ Zase se přitulil blíž a omotal si Tomovu ruku kolem sebe. „Jsem tak vyčerpaný, Tome.“
„To byla tvoje rodina tak hrozná?“
„Nejen oni. Šel jsem… si promluvit s Georgem.“
„Jak jsi… oh.“
„Šel jsem se rozloučit. Řekl jsem mu o tobě. Řekl jsem mu, že tě miluju a že ho musím nechat jít.“
„Jak se cítíš?“
„Myslím, že jsem v pohodě. Nebyl to ten nejšťastnější rozhovor v mým životě, ale musel jsem to udělat. Je to něco jako… uzavření, asi. Nikdy jsem neměl šanci říct mu sbohem, než umřel. Když jsem se tam dostal, už byl mrtvý.“
Chvíli spolu jen seděli tiše, než se Bill zvedl a stisknul tlačítko, aby rozsvítil Tomův vánoční stromek.
„Tak, to je víc vánoční.“ Krátce se podíval na ten jeden dárek, co byl pod stromečkem, než si sedl zpátky do Tomova obětí, položil ruku na Tomův hrudník. „Miluju tě,“ povzdechl si, cítil Tomovo srdce bít.
„Já miluju tebe.“
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Cokoliv.“
„Bál ses… než jsi šel na tu operaci?“
Tom se na chvíli zamyslel, odkud ta otázka přišla, než odpověděl. „Um, jo, v tu chvíli, kdy mě uspávali, tak jsem se bál. Předtím jsem na to neměl moc času. Byl jsem na čekací listině skoro dva roky a jednou v noci mi doktor zavolal nějak o půlnoci a řekl mi, ať přijedu do nemocnice. Našli shodu a řekl, že dárce byl doslova na cestě tam. Zavolal jsem rodičům, mamka samozřejmě šílela.“
„To se vsadím.“
„Tak mě vyzvedli, přijeli jsme do nemocnice a pak už vím jen to, jak mě uspávají.“
„O čem jsi přemýšlel?“
„O tom, co by se mohlo pokazit, v podstatě. Já…“ Zmlknul, když slyšel popotáhnutí. „Bille?“
Bill se posadil a plakal, kousnul se do rtu.
„Miláčku, neplakej.“ Tom zaprosil. „Už jsem v pořádku. Před pár týdny jsem byl u doktora, pamatuješ? Jsem v pořádku. Krevní testy byly v pohodě, silný tlukot srdce, dokonce mi trochu snížil dávku léků. Všechno jsem ti to říkal.“
„Já vím.“
„Tak proč jsi tak smutnej? Proč se o tom vůbec bavíme? Jsou Vánoce. Nechceš si otevřít…“
„Řekli ti něco o tom dárci?“
„Co? Ne. O tom mluvit nesmí. Řekli mi jenom to, že měl mojí krevní skupinu. Bille, proč jsi tak…“
Georg… Před rokem zemřel, měl autonehodu. Byl… jel za mnou…
07/07/2009
Od: Georg
miluju te, brzo se uvidime
Takže oni ti opravili srdce?
Ještě líp. Jsem úplně nový.
„Pane bože!“
„Georgova mamka dala svolení, aby jeho orgány darovali,“ Bill vysvětlil.
Tom se cítil, jako by v plicích neměl žádný vzduch.
„Tome, máš Georgovo srdce.“
Tom se ani nehnul, nemluvil. Jen zíral na Billa, jak se mu vytrácela barva z obličeje.
„Tome, řekni něco.“
„Ani nevím co… pane bože!“ Tom vyskočil a začal chodit po pokoji. „Co na to mám říct? To… to je neuvěřitelný!“ Tom si zamotal ruce do copánků, jak zhluboka vydechnul. „To… Jsem jen… v šoku, Bille. Tohle je… tohle je, kurva, šílený, to to je. Bože. Kurva! Jsi si… jsi si jistý, Bille?“
„Jo.“ Bill přikývl, neschopný se příteli podívat do očí. „Jsem si jistý.“
„Pane bože! Jak… kdy jsi to zjistil?“
Bill zíral na stolek před sebou.
„Bille?“ Tom se posadil zpátky vedle něj. „Jak jsi na to přišel? Kdo ti to řekl?“
„Nikdo mi to nemusel říkat, Tome.“ Podíval se Tomovi do očí a přál si, aby nikdy nic neřekl. „Vždycky jsem to věděl.“
„Miláčku, nevěděl jsem to ani já. Jak jsi mohl…“
„Byl jsem tam.“
autor: elvisfan
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
Takže uzmierenie bolo pekné, ale potom to pokračovanie… mala som pocit, že to tak bude, len som si nebola istá. A teraz si tiež nie som istá pokračovaním, ale tým Billovým odhalením, že tam vtedy bol, sa zjavuje mnoho konšpiračných teórií 😀 Napr. či to vedel celý čas, že Tom mal Georgovo srdce a buď si to zo začiatku neuvedomil alebo celú dobu tú informáciu zatajoval. A tiež, ak o tom vedel, tak či náhodou nechodil do Starbucksu len preto, že vedel, že tam chodí Tom – teda osoba s Georgovým srdcom… a ešte niekoľko ďalších vecí 😀
Som zvedavá, či niečo z toho bude nakoniec pravda a ďakujem za preklad.
Jejda, to se asi zase pokazí, že.
Začátek byl strašně krásný, to jejich usmíření mě opět uchlácholilo a na malou chvilku jsem měla pocit, že bude všechno zase fajn. A pak zase přišlo něco, co jsem nečekala a co nejspíš opět zamíchá kartami.
Opravdu začínám mít velký pocit toho, že tahle povídka prostě nemůže dopadnout dobře. Jsem z toho sama zmatená, protože ačkoli je na jednu stranu hezké, že má Tom Georgovo srdce, mám trochu strach, že by to Bill Tomovi nemohl odpustit, i když za to Tom vůbec nemůže. Je v tom nevinně, ale přece jen. Netuším, co se Billovi honí v hlavě, ale mám z toho opravdu špatný pocit! 🙁
Moc děkuji za překlad!
Že Bill nemlčel to není dobré.
No… ja som na tom podobne ako Kirsten. Tušila som, že Tom dostal Geove srdce, ale myslela som si, že to zistia inak. Som zvedavá či si Bill Toma vyhliadol schválne. Ak áno, tak to bude pre Toma rana:( Bude mať pociť, že Bill miluje len Gea a Toma berie ako úložište pre srdce svojej lásky?…
Ďakujem za preklad.
Ách jáj. To je este horšie, nez keby Tom nžďorp rovno celý album s Georgovimi fotkami. Teraz som zvedavá, či po tom všetkom trapení, ktoré predchádzalo ich vzájomnému vyznaniu Tom zas utecie a bude riskovať znovu rovnaké trápenie, alebo sa pouci a dá Billovi šancu to vysvetliť a dokázať mu, že s ním nie je pre cudzie srdce, ale preňho samého.
Tak nevím, jestli tohle je dobré. Mám z toho divný pocit. Co když bude mít Tom problémy se s tím srovnat?
Uf, těším se na pokračování.