autor: Janule
Magdeburg 12. 4. 2014 (o tři týdny později)
„Tady vypadáte úžasně,“ rozplývala se máma nad společnými fotkami dvojčat v módním katalogu. „Babička bude mít radost,“ usmívala se, když se se zalíbením dívala na svoje dva kluky. „Vypadáte úplně jinak.“
„To je photoshop, trochu nás upravovali, aby se jim to hodilo barevně,“ vysvětloval Bill. „Umazali mi pihu, vidíš?“ poukázal na jednu z fotografií, kde chybělo jeho znaménko pod rtem. „V agentuře po mně chtěli, abych si to nechal odstranit, tak jsem jim řekl, ať si to udělaj ve photoshopu, že se nic odstraňovat nebude.“
„To víš, že jo, je to piha krásy,“ souhlasila s ním Simone. „Ale Tomovi to takhle sluší, viď?“ zálibně si prohlížela svého staršího syna oblečeného v pánském obleku. „To mi vysvětli, že se ještě neoženil. Takovej krásnej chlap,“ krčila matka obočí. „A ty taky,“ usmála se na Billa.
„Teď na nějaký ženění nebude čas, mami,“ napil se Bill kafe. „Za čtrnáct dní se stěhujeme do Berlína,“ konečně načal téma, kvůli kterému sem vlastně přijel. „Agentura chce, abychom byli v dosahu, kdyby se vyskytla nějaká rychlovka, jako bylo třeba tohle focení, a v Loitsche jsme pro ně daleko. Snažej se nás prosadit, tak musíme být po ruce,“ vysvětloval. Předpokládal, že je máma podpoří, vždycky taková byla, a Bill doufal, že ani teď a tady není jiná. Milovala jejich kariéru, ačkoliv v jeho staré realitě pro ni byla později stejně obtížná jako pro ně dva. Přesto je nikdy nepřestala podporovat v tom, co dělali.
„A kde tam budete bydlet?“ zeptala se, zatímco dál listovala katalogem, kde byli její synové téměř na každé stránce. „Nikdy bych neřekla, že se ti k tomuhle podaří Toma přemluvit,“ kroutila hlavou. „Už to vypadalo, že mu ty montérky snad přirostly k tělu.“
„Dalo to práci,“ ušklíbl se trochu Bill, mámě mohl těžko vyprávět, kolik úsilí v posteli a v kuchyni ho to stálo, ale bylo to pro dobrou věc. Tom byl v jeho rukách tvárný jako plastelína, a když se mu věc dobře podala, dokázal vše brzy pochopit. Zvlášť když přišel Georg s tím, že je jeho žena konečně těhotná. Ne, že by chtěl zubař s hraním v kapele kvůli tomu skončit, ale i Tomovi bylo jasné, že v horizontu pár měsíců se nakonec Geo bude muset trochu víc starat o rodinu než o kariéru provinční rockové skupiny. Od té chvíle už nedalo Billovi tolik práce Toma přemluvit, zvlášť když přišla nabídka focení katalogu jednoho z berlínských obchodních domů s pánskou módou. Definitivně kývl poté, co si vyslechl částku, kterou dostanou, když půjdou fotit spolu. Měsíční plat u Gassmanna se v tu chvíli Tomovi začal jevit jako sociální dávka proti milionářské rentě.
„Agentura má po městě několik bytů pro svoje lidi, které jim pronajímá,“ ujistil matku Bill, že v hlavním městě nebudou bydlet nikde pod mostem. „Je to tam zařízené, takže budeme platit jen měsíční nájem a jídlo.“
„Kdybyste potřebovali peníze, tak řekni,“ mrkla na Billa máma od časopisu. „Zbytečně se nikde nezadlužujte, když nemusíte.“
„No…“ zaváhal Bill. „Uvidíme, měly by co nevidět přijít peníze za tohle,“ kývl k čerstvému katalogu, „a prodali jsme Tomovu rachotinu.“
„Za ten krám jste přece nemohli skoro nic dostat,“ podivila se Simone a zvedla oči od katalogu k Billovi.
„To se musí umět,“ usmál se vychytrale Bill. „Dal jsem to na e-bay do aukce, napsal jsem k tomu, že je to originální udržovaná vintage motorka s původním vybavením, a chytili se na to sběratelé veteránů. Včera si pro ní přijel chlápek z Francie, co vyhrál aukci. Ale kdyby peníze za focení nedorazily včas, tak bych tě ještě poprosil o nějakou menší půjčku. Potřebuju si co nejdřív udělat řidičák a Tom říkal, že musíme Audině koupit letní gumy. Zamiloval se do toho auta jako do ženský,“ smál se Bill. „Možná se s tou starou rachotinou i ožení,“ dělal si z bratra a jeho nadšení pro auto šoufky.
„Ach jo,“ vzdychla Simone. „Srandičky, to by ti šlo, ale kdo ze mě udělá babičku?“
„Jo, to nevím,“ pokrčil rameny Bill. „Na babičku jsi stejně ještě moc mladá.“ Neměl tohle téma otvírat, byla to chyba, musel hned změnit směr jejich hovoru. „Já se teď musím soustředit, abych se co nejdřív dostal na módní přehlídky. Tímhle mezinárodní kariéru neudělám,“ kývl k fotografiím. „To je jen začátek.“
„A co bude v Berlíně dělat Tom?“ zeptala se po chvilce ticha Simone. „Nedovedu si ho představit, jak s tou svojí kachní chůzí chodí po mole,“ dodala s úsměvem.
„Tom na molo nechce, to se mi ukecat nepodaří, už tohle byla fuška,“ souhlasil s matkou Bill. „Bude zatím fotit jen do časopisů nebo reklamy a shánět kšefty pro kapelu. Když budeme v Berlíně bydlet, mohlo by se to podařit. Je tam spousta klubů, kde můžou hrát i takový skupiny, jako jsme my, to je něco jinýho než zaprděnej Magdáč. Géčka za námi vždycky přijedou a snad to dáme. Já se budu snažit jak zpívat, tak fotit a uvidíme,“ nastínil matce jejich plány na dalších pár měsíců života.
„Hlavně mi v tom Berlíně nezačněte fetovat,“ zadívala se na Billa vážně Simone. „Víš, jak to v takovým velkým městě chodí. Tyhlety celebrity, to je samej feťák. Holky se udržujou drogama hubený jako kozy, tuhle to dávali v televizi, tak ne abys to od nich okoukal.“
„Mami, prosimtě…“ zvedl Bill oči v sloup. „Potřeboval jsem já snad někdy hubnout?“ poukázal na své štíhlé tělo. „Babička se nás s Tomem vždycky snažila vykrmit jako posvícenský husy,“ postěžoval si i za své dvojče. To ale bylo v pubertě, když začali růst a byli samá ruka, samá noha, jak babička vždycky lamentovala. Brzy své snažení přehodnotila, protože zjistila, že na to její důchod nestačí. Oba kluci všechen proviant spolkli jako nic a na jejich hubených postavách to nebylo vůbec vidět.
Billovi zazvonil telefon. Vytáhl z kapsy svůj starý mobilní křáp a k řidičáku a letním pneumatikám v duchu přidal do nákupního seznamu i nový mobil. S tímhle by v Berlíně vypadal jako křupan.
„To je Tom,“ zvedl se, když mobil típnul. „Prozvání mě, už je před barákem,“ dopil poslední hlt kafe. „Musím běžet,“ líbnul mámu na tvář a oblíkal si bundu. „To si nech a ukaž to babičce,“ odmítl podávaný módní katalog. „Večer hrajeme tady v Gröningen Badu, řekni Gordonovi, ať se na nás přijde mrknout, jestli bude mít čas,“ stihl říct ještě mezi dveřmi a pak už se za ním jen zaprášilo. Simone stála s katalogem v ruce a na tváři měla spokojený úsměv. Byla ráda, že se ve svém mladším synovi nespletla. S penězi, které mu dala, naložil opravdu dobře.
~*~
O čtrnáct dní později
„Tome, to ne, tohle si s sebou vážně neber,“ zastavil se Bill u svého dvojčete, které právě balilo do kufru svou speciální hasičskou sekyrku. „Co s tím budeš v Berlíně dělat, prosím tě?“
„Nikdy nevíš, kdy se to může hodit,“ pokrčil rameny Tom. „Dostaneš se s tím všude, můžu s tím i zatlouct hřebík, když bude potřeba, je to univerzální,“ zdůvodňovalo svou volbu starší dvojče.
„Ach bože,“ vzdychl si jen Bill, „ale ty hasičský křusky tu necháš,“ nehodlal diskutovat Bill a zle se podíval po holínkách vedle kufru. Moc dobře věděl, že se Tomovi stěhovat moc nechce a že to všechno dělá hlavně kvůli němu, ale nemohl mu dovolit vzít s sebou do malého berlínského bytu celou chalupu krámů.
„Co když tam bude hořet?“ zkusil to ještě Tom, ale věděl, že s tímhle u Billa neuspěje.
„Tak zavoláme hasiče,“ dostal hned promptní odpověď. „Na chodbě jsou hasicí přístroje, jestli sis nevšiml, na to tyhle boty nepotřebuješ,“ vzpomněl si na důležitý detail. Minulý týden se byli v novém bytě na předměstí Berlína podívat, aby věděli, co si můžou a nemůžou vzít s sebou. „Musíme ještě sbalit všechno Scottymu,“ vzpomněl si Bill.
„Bude se mi stejskat,“ vzdychl si Tom.
„Vždyť za ním budeme k babičce jezdit,“ snažil se Bill zmírnit bratrovu smutnou náladu, sám nebyl nadšený z toho, že psa nemůžou vzít s sebou. „V Berlíně by byl nešťastnej. Nebudeme na něj mít čas, byl by v tom bytě pořád sám a určitě by tam vyl a štěkal. Víš, co říkala Kristine o sousedech, nemají rádi hluk. U babičky mu bude líp.“
„Já vím, ale stejně…“
„Tomi,“ došel Bill ke svému bratrovi a objal ho. „V Berlíně se ti bude líbit, neboj,“ šeptal mu do ucha, zatímco ho hladil po zádech. „Sem budeme přece jezdit na návštěvy a třeba i na dovolenou,“ ujišťoval ho. „Až se to všechno rozjede, uvidíš, že si na Loitsche ani nevzpomeneš. Vyděláme spoustu peněz a koupíš si nějaký supr auto, že budou místní vidláci valit bulvy,“ maloval bratrovi světlou budoucnost. „A když budeš chtít, tuhle pastoušku můžeme klidně opravit a koupit i novej kotel. Na to bys u Gassmanna nevydělal ani za deset let.“
„Já vím,“ vzdychl Tom. „Tak jo, začneme to nosit do auta,“ rozhodl, když se vymanil z bratrovy náruče a zavřel kufr. Pro svého Billa byl ochotný udělat cokoliv a tohle byla jedna z věcí, kterou si slibovali od svých dětských let. Teď bylo na něm, aby dodržel svou část dohody. Nakonec si snad zvykne. To focení pro katalog nebylo tak strašné, jak očekával, dalo se to v pohodě vydržet, dokonce si občas i užíval, když se o něj vizážistky a maskérky staraly, kvůli čemuž na něj Bill sem tam házel výhrůžné pohledy. Občas nezaškodí, když si Bill trochu zažárlí, jejich vztah to pak určitě ještě upevní. Ale ty hasičské holínky by se přece jen mohly hodit, člověk nikdy neví… když se Bill nedíval, nacpal je mezi kufry do zavazadlového prostoru. Tak… a můžou vyrazit. Nemohl se dočkat, až Audinu vyvětrá po dálnici.
~*~
„Ježiš, to je drahý,“ neodpustil si Tom poznámku, když prodavačka poodešla, aby zatím obsloužila dalšího zákazníka, než si dvojčata vyberou.
„Drahý, ale stylový,“ šeptal Bill. „Když máš drahej telefon, hned na tebe ostatní koukaj jinak. Co říkáš na ten zlatej?“ uvažoval nad barvou svého nového iPhonu. „Nebo bílej?“ nevěděl, jak se rozhodnout.
„Za tu cenu by to mělo bejt ze zlata celý,“ frflal Tom, barva bratrova nového telefonu mu byla úplně ukradená. „Kdybysme vzali něco levnějšího, mohl jsem nechat vyčistit klimatizaci a ještě by mi zbylo na nový brzdový destičky.“
„Dej pokoj s klimatizací, otevřem si okýnko,“ utnul jeho stížnosti Bill. „Když chceš vydělat prachy, musíš je nejdřív investovat, to je zákon trhu. Věř mi, že tohle je absolutní nutnost. Vezmu si ten bílej,“ konečně se rozhodl.
„Chudák moje motorka,“ bědoval Tom tiše, když platili u pokladny. „Změní se na takovouhle prťavou drahou placku. Moh jsem si jí nechat a jezdit na ní na dovolený,“ neodpustil Billovi, že ho donutil tu starou rachotinu prodat, protože by v kůlně stejně jenom rezla a nebyl by z ní užitek. A to ještě nevěděl, že hned jak vydělají další peníze, budou kupovat MacBook, na který je Bill zvyklý. Prozatím bude muset na internet stačit tahle chytrá mašinka.
„Prosímtě, v Audině je aspoň teplo, ta tvoje kraksna stejně brzy klekne a bude po ní.“
„Ale na tenhle krám ti byla dost dobrá, co?“
Tom měl chuť se po delší době evidentně trochu poškorpit. Bill jen zvedl oči v sloup a zašeptal bratrovi do ucha něco, co prodavačka nesměla za žádných okolností slyšet, ale Toma to okamžitě naprosto zklidnilo, a to bylo důležité.
~*~
„Počkej, Tomi, ještě chvilinku vydrž, ještě si nastavím…“ Zbytek věty už Bill nestačil doříct, protože Tomovi právě došla trpělivost. „Vrať mi ho!“ zaječel Bill s nataženou rukou, ze které mu bratr právě vytrhl nový telefon. „No ták, Tomi, vždyť je ještě brzy,“ snažil se škemrat.
„Něco jsi mi slíbil. A není brzo, bude jedenáct, ráno vstáváme v šest kvůli konkurzu na debilní reklamu, takže konec. Na tenhle krám budeš mít času dost, až budeme hodiny trčet a čekat, než nás zavolaj,“ rozhodl Tom. Už měl toho pitomého jablečného přístroje plné zuby. Sliby se mají plnit.
„Ach jo,“ vzdychl si Bill. „Musím ještě nastavit budíka na ráno,“ snažil se brášku ošálit, ale ten se jen tak nenechal.
„Mám to nastavený na svým telefonu. Tenhle vypínám… sakra, jak se ten krám vypíná… jaký máš heslo?“
„Neřeknu,“ ušklíbl se Bill.
„Tak si ho nech. Prostě ho schovávám. Něcos mi slíbil,“ div si Tom nedupnul do podlahy jejich nového dvoupokojového bytečku.
„Co jsem ti slíbil?“ vytáhl pravé obočí Bill.
„No v tom krámě přece… nedělej blbýho, řekl jsi, že večer zažiju něco, co jsem ještě nezažil, tak sem s tím,“ rozčílil se po právu Tom.
„No, a to jsem splnil. Už jsi někdy zažil, abych si nastavoval svůj úplně novej iPhone? Nezažil,“ zvedal se už radši při mluvení Bill z křesla, aby se mu povedlo rychle utéct před startujícím Tomem. Miloval, když ho mohl dráždit, sex pak byl o moc lepší. Naštvaný Tom byl k nezastavení. „Áááááááááááááá,“ řval fistulí Bill, když zdrhal do ložnice, kam měli oba stejně namířeno, sousedi, nesousedi.
„Já ti dám, že jsem to ještě nezažil,“ supěl Tom, když dopadl na Billa, který se mezitím snažil schovat pod peřinu. „Ošukám tě tak, žes to ještě nezažil, abys věděl,“ otočil bratra čelem k sobě a chytil mu obě ruce nad hlavou. „Ty mě nebudeš provokovat, prcku, je ti to jasný?“ šklebil se na Billa pod sebou. „Srandu si ze mě nikdo dělat nebude.“
„Tak jo,“ ušklíbl se Bill. „Ošukej, už se nemůžu dočkat,“ úplně svou náhlou povolností vyvedl Toma z konceptu.
„Si piš, ty ajfoune,“ zasyčel Tom Billovi do ucha, zatímco mu pustil ruce, které se mu ihned zaklesly kolem krku. „Zřídím tě jako psa,“ ještě se snažil ventilovat svůj předchozí vztek, ale přitom Billa něžně kousal do krku, aby mu neublížil. „Budeš křičet moje jméno, že to bude slyšet až u Brandenburský brány,“ pokračoval v líbání bratrovy čelisti, zatímco z něj Bill dole nedočkavě rval kalhoty. Zmítal se a funěl u toho Tomovi do ucha, šlo to těžko.
„Nadzvedni se,“ zasyčel udýchaně, a když váha bratrova těla konečně povolila, do deseti vteřin byli oba nazí. Bill ještě narychlo sáhl pod polštář, kde měl připravený gel, hodil ho bratrovi, klekl si na všechny čtyři a očekával, že Tom splní svou výhrůžku.
Netrvalo to ani pět minut a turistům u Brandenburské brány už určitě minimálně zvonilo v uších. Bill sténal a svíjel se pod bratrovým tělem, které do něj zezadu naráželo jako buchar, čímž mu způsobovalo neutichající rozkoš. Zatímco jeho prostata dostávala svou pravidelnou masáž, Billovi se dělaly mžitky před očima, kňučel a třel se naléhavě o peřinu pod sebou, aby se už konečně udělal.
„Tome!“ vykřikl jméno svého dvojčete, když najednou ucítil prázdno. „Co děláš?“ otočil se za sebe, aby zjistil, co se děje.
„Nic,“ pokrčil rameny Tom. „Nechceš si jít nastavit svůj novej ajfoun?“ zašklebil se tak ďábelsky, že se po něm Bill ohnal nohou, div ho nenakopl tam, kam určitě právě teď nechtěl.
„Zmetku!“ zasyčel Bill se smíchem a zvedl se do kleku. Popadl Toma za ramena, praštil s ním na peřinu a než se bratr vzpamatoval, seděl na něm jako na koni. „Radši si to udělám sám,“ prohlásil, navedl Toma do sebe a tvrdě dosedl.
Tom se nechal spokojeně obsluhovat a jen sledoval pohybující se siluetu nad sebou. Ložnice byla osvětlená pouličními lampami, které vytvářely na zdech zvláštní stíny, jež teď jeho dvojče krásně doplňovalo. Když se frekvence Billova dosedání a sténání začala nápadně zrychlovat, opatrně se posadil, objal Billa kolem štíhlých zad a přitiskl se k němu. Billův penis teď měli mezi sebou, chvílemi narážel do Tomovy brady, a když jeho majitel náhle zastavil a napnul tělo jako strunu, Tom neváhal a obtočil kolem mužství svého dvojčete prsty, aby mu pomohl k mohutnému vyvrcholení. Když ucítil první kapky dopadat na svou bradu, jeho tělo se nenechalo už dál prosit a vyslalo stejně tak mohutný výstřik do Billova pozadí.
Leželi tiše v posteli, vydýchávali se a Bill v duchu přemítal, jak je možné, že tolik let vydržel bez něčeho tak dokonalého, jako je sex. Ale třeba by to s někým jiným nebylo tak pěkné, uvažoval. Nejspíš je to Tomova zásluha.
„Jsi nejlepší na světě,“ zašeptal s úsměvem do ticha ložnice.
„Já vím,“ ozvalo se těsně vedle Billova ucha. „Milenec, kytarista, hasič, řidič, opravář a tvůj bratr,“ vyjmenoval všechny obory, ve kterých se cítil jako king. Skromnost prostě nikdy nebyla Tomova nejvýraznější vlastnost.
„A fotomodel,“ dodal ještě Bill, aby byl výčet bratrových specializací kompletní.
„No… v tom jsi trochu lepší,“ uznal Tom sebekriticky. „Ale ne navždycky…“
autor: Janule
betaread: Allka
Teda, nakonec nebylo tak hrozne Toma presvedcit aby se nechal fotit 🙂 muselo jim to nadherne seknout, primadona a jeji dlouhodredaty princ :)) ale nejlepsi byl konec. Tak to ma byt, Tomi si zaslouzil odmenu za vse, co pro brasku obetoval! Opravdu moc povedeny dil, hodne se mi libil 🙂
Dekuji za dil ^^
😀 Bylo dopředu jasné, že Bill vždycky dokáže Toma nějak přesvědčit. Vždyť na to taky používá zbraně hromadného ničení. 😀
Mám radost, jak se jejich kariéra rozjíždí. Bill to má prostě vymyšlené, jen ještě potkat toho správného pana návrháře. 😉 Docela mě pobavila poslední věta. Chystá se Tom překonat Billa v modelingu? To by mohlo být fakt zajímavé. 😀
Díky, moc se těším na pokračování.
Tohle byl tak krásný díl! ♥
Mám strašnou radost z toho, jak se klukům začalo hezky dařit a především, že je teď i Bill daleko šťastnější, když konečně dělá to, co jej baví. Není to sice muzika, ale modeling mu taky vždycky šel a baví jej, tak co. 🙂 A třeba to nakonec i s tou hudbou nějak dopadne. Jsem i ráda, že se Billovi podařilo všem ukázat, že na to má a že jehosny nejsou jen plané! A ještě víc mě těší to, že nakonec přesvědčil i Toma k pár fotkám. 😀 Ne že bych mu nevěřila, ale tušila jsem, že to bude chvilku přesvědčování stát. 🙂
Strašně MOC jsem se chechtala, když si Tom s sebou do nového bytu balil hasičskou sekeru. 😀 Absolutně nechápu, na co ji tam bude mít, ale tak dobře, ona je vlastně téměř univerzílní, jak sám Tom podotkl. Sekeru! 😀 To fakt nepoberu! A ještě když si k tomu potom šoupl i ty boty! 😀 Tenhle Tom mě fakt dostává! 😀 😀 Dlouho mě něco až takhle moc nepobavilo! 😀 😀 😀
A stejně se pořád musím rozplývat nad tím, jak moc musí Tom Billa milovat! Když se vzdá svého dosavadního života jen proto, aby byl Bill šťastný a ještě se nechá přemluvit k prodeji jeho milované motorky a k nafocení do katalogu. Vím, že nakonec sám Tom uznal, že ty peníze za to stojí, ale i tak. Nebýt Billa, pochybuju, že by Tom někdy na nco takového kývl. Prostě se mi líbí, jak stojí při bratrovi a je při jeho boku a je mu oporou. ♥ Tenhle Tom je prostě báječný, chci jej doma!!! 😀
Strašně moc děkuji za takovou krásu, jednoznačně mi zlepšil můj špatný den! 😉 ♥
Tahle kapitolka byla kouzelná Bill to umí pěkně z Tomem.
Tak klukům se daří, peníze jsou na cestě, nový byt v Berlíně k tomu… krása, krása. Jen ty Simoniny požadavky na vnoučátka to malinko kazily… No, co se dá dělat. Zajímalo by mě, jestli jí někdy kluci dají vědět, že se od nich těch vnoučátek pravděpodobně nikdy nedočká…
Ale Tomovo balení bylo perfektní 😀 Náhodou, i sekyrka se může hodit. I kdyby jen jako to kladívko! Ale ty boty asi opravdu nevyužije 😀
A závěr si to kluci krásně užili. I když už to chvilkama vypadalo, že dá Bill snad přednost tomu svému novému ajfounu, ale nakonec přece jen vyhrál Tom 🙂
Bill to má naplánované úplne do posledného detailu. Som rada, že sa mu tak darí, že je taký šikovný a hlavne, že ho Tom aj napriek všetkým požiadavkám tak veľmi miluje.
Teším sa na ďalšie budovanie kariéry budúcich rockových hviezd. Tom mu určite bude za tú tvrdohlavosť vďačný keď bude stáť na pódiu v zaplnenej hale.
Strašne som sa musela smiať pri tom sťahovaní sa a Tomovím hasičským vercajgom:D no a predaj úbohej vintage motorky ma pobavil tiež:) aj naháňačka s iphonom:) Je to neskutočne vtipná a zároveň krásne nežná poviedka.
to jsem se parádně pobavila. 🙂 jen ty umíš ze sexu udělat takovou legraci. 😀 pořád nemůžu uvěřit, jak moc se to všechno Billovi povedlo, je to kluk šikovnej. říkala jsem si, co teda nakonec bude s jejich pěveckou akriérou, nedokázala bych si představit, že by se na to Bill kvůli modelingu vykašlal. tahle kapela už asi nebude bořit žebříčky hitparád, ale pořád je to jejich koníček, kterej snad neopustí.
hele detailistko a neexistuje někde nějaká montáž Toma jako hasiče? ta představa mě fakt ničí. 😀
[7]: Čoveče, o žádný nevím… už nějak nejsou na montáže lidi. Mě napadlo z Toma udělat hasiče, když jsem brouzdala po stránkách Loitsche, tam mají krásnou novou hasičskou zbrojnici, tak jsem si řekla, že kdyby tam Tom zůstal, se svojí povahou by byl určitě hasičem, co nejdál dostříkne 🙂
[8]: no jistěěěě, ten nejvíc nejlepší a nejšikovnější široko daleko. 😀 hlavně s tou nejdelší hadicí. 😀 přiznám se, že představa Toma s tou obrovskou hasičskou sekyrou, ve mě pořád vyvolává salvy smíchu. 😀
Takze z Toma bude fotomodel? Neumim si predstavit, jako clen kapely nekde nejakej photoshooting mi prisel prirozenejsi nez jen holy foceni. Ale asi to je sila zvyku.
V tomhle dile jsem si krasne vsimla tech rozdilu holywoodskyho Billa a obycejnyho kluka z dediny. Skoda ze Bill mel s tim telefonem pravdu – cim vic drahejch kravinek k nicemu tim na tebe lidi koukaji lepe. Rikam si kam to asi spejeme? Ale reci na toto tema sem nepatri.
Trochu me mrzi ze je dej takovy pretrhany a ze se to porad posouva, to moc nebejvalo u tebe zvykem.
Libi se mi ze se dvojcatka zacinaji a doufam ze se jim to podari i v hudbehudbe i kdyz se o to zacinam bat. Prece jen ma Georg tehotnou manzelku a aby s miminkem jezdili po svete je blby.
A ten konec, to sem se musela smat. Bill zavislej na chytrym telefonu. Neco jako ja od zari (to jsem si poridila svuj druhej chytrej telefon po asi 4 letech. Tomeeee tlacitka jsou faaaajn!). A na chudaka nadrzenyho Toma nema pres ten plejšek čas. Ale dobre to udelal, jak v tom nejlepsim prestal. Alespon si bill bude pamatovat ze si ma hrat s Tomem a ne s telefonem.