autor: Zarlina
Budeš mi chybět
Bill seděl s překříženýma nohama na posteli, sledoval televizní obrazovku, zatímco čekal na Toma, než vyleze ze sprchy. Bylo docela brzy, dřív než byli zvyklí ráno vstávat, ale Tom se probudil a odešel z postele a krátce poté se Bill rozhodl vylézt taky, necítil se na to, aby dál spal, aniž by měl staršího muže vedle sebe.
Trochu se obával toho, jak si zvykl spát vedle Toma. Postel byla tak prázdná ve stejném okamžiku, kdy Tom odešel, že věděl jen o pár minut později, že už nebude moct spát, bez ohledu na to, jak byl unavený. S Tomem se cítil v bezpečí a neměl žádné noční můry od chvíle, kdy se s ním setkal. I v začátku, když mu ještě plně nedůvěřoval, se jeho běžné noční můry držely dál. Nebyl si jistý proč, ale nějak se vedle Toma cítil bezpečněji, jako by jej mohl ochránit před démony v jeho hlavě.
Povzdechl si a přepnul kanál na televizi, zapřel se rukama o postel při sledování obrazovky unavenýma očima. Včerejší večer mu dlouho trvalo, než usnul, měl starosti o tom, co se bude dít dál. Tohle byl jejich poslední celý den spolu, následovala jejich poslední noc. Tom mu řekl, že nechce zůstat v New Yorku přes noc, protože to tam je o mnoho dražší. Takže jen dodá své zboží, získá nové zakázky a pak opustí město, aby se vyspal někde jinde, kde to bude levnější, a nebude mít čas Billa dopoledne odvézt zpět, takže to bylo vše. Jejich poslední noc. Pak bude konec.
Bill byl tak blízko tomu, aby se Toma zeptal, jestli tam není žádný způsob, jak by mohl jít s ním, ale rozmyslel si to. Tom ho měl rád, ale znali se vzájemně jen týden a jeho pocity by se mohly rychle změnit, ani jeden z nich si dokonce nemohl být jistý tím, co cítili, protože to bylo ještě příliš nové na to, aby věděli, jestli to vydrží.
Bill si ani nebyl jistý, co k Tomovi cítí. Věděl, že ho má rád, věděl, že se s ním cítí v bezpečí a věděl, že se s ním cítí šťastný. Ale nebyly to stejné pocity, které máte s přáteli? Nemuselo to znamenat nic.
Kromě toho, že si nepřejete, aby vás vaši přátele políbili. A Bill nechtěl nic jiného víc, než znovu ucítit Tomovy rty na svých vlastních. Ale věděl, že se to nestane, a věděl, že by byl hloupý nápad udělat něco takového, když už se nikdy neuvidí, protože v případě, že by se nakonec skutečně měli rádi, pak by to bolelo ještě víc, až Bill bude muset odejít, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že to opravdu chtěl.
Jeho myšlenky byly přerušeny známým zvukem televizních zpráv a se svraštělým obočím obrátil svou koncentraci zpět k obrazovce. Neměl by je sledovat, věděl, že by jej to jen naštvalo, ale bylo těžké to přepnout, když už to začalo.
Držel svůj pohled na obrazovce a se silně skousnutým rtem čekal na to, co řeknou, ale ve chvíli, kdy se ukázaly známé tváře, uslyšel, jak se otevřely koupelnové dveře a tak rychlými pohyby uchopil ovladač a televizi vypnul. Zhluboka se nadechl, než se obrátil k Tomovi, který na něj koukal s překvapeným úsměvem na rtech.
„Už jsi vzhůru?“ Zeptal se tiše a pak pohlédl dolů na ručník kolem svého pasu. „Měl bych se naučit si tam nosit oblečení, uchechtl se a kývl směrem ke koupelně. „Omlouvám se.“
„Nevadí mi to,“ odpověděl Bill a prohlížel si Toma odshora dolů, přičemž se nutil, aby zavřel ústa a ne aby měl čelist pokleslou nad tím, jak nádherný starší muž je, a se skousnutým rtem se snažil neusmívat.
„Jsem si jistý, že ti to nevadí,“ odpověděl Tom s dalším uchechtnutím a hodil pohledem na černou obrazovkou televize. „Na co ses díval?“
„Jen na zprávy,“ Bill pokrčil rameny a přinutil svůj pohled, aby se setkal s Tomovým. „Nic zajímavého.“
„Oh? Možná bychom je měli pustit znovu,“ řekl Tom a udělal krok směrem k posteli, aby se natáhl po dálkovém ovladači. „Nedíval jsem se na zprávy a ani si nepřečetl noviny už několik dní, musel jsem toho hodně prošvihnout.“
„Ne,“ řekl Bill rychle. „Byly stejně už téměř u konce a nic zajímavého se nestalo. Jen normální, nudné věci.“
Tom trochu svraštil obočí, ale potom pokrčil rameny a obrátil se místo toho ke své sportovní tašce, a zatímco Bill se co nejvíce snažil nezírat, vyhrabal nějaké džíny a spodní prádlo, které si rychle natáhl, než pověsil ručník přes židli u stolu. Pak se obrátil zpět k Billovi, který se velmi těžce snažil udržet své zírání daleko od Tomových břišáků a trupu.
Kdy jen začal přemýšlet nad starším mužem takhle? Jistě, vždycky si myslel, že Tom vypadá dobře, ale tohle bylo něco jiného. Najednou mu srdce začalo bušit prudčeji a dech by se mu zrychloval, pokud by nebyl přinucen kontrolovat se pokaždé, kdy si Tom sundal nějaké to oblečení, a hned poté, když tam stál oblečený jen v džínách, Billovi najednou vyschlo v krku a musel polknout, aby odstranil ten knedlík, tvořící se mu v krku.
„Jsi okay?“ Zeptal se Tom a pohlédl na Billa, který musel několikrát zamrkat, aby se probral ze svých myšlenek. „Vypadáš trochu…“ udělal malé gesto rukou, jako by nemohl najít to správné slovo pro to, jak Bill opravdu vypadal.
„Jo,“ přikývl Bill s poněkud nuceným úsměvem. „Je mi fajn. Perfektně fajn.“
„Jsi si jistý?“
„Jo… já jen…“ Bill trochu zaváhal a pak si tiše povzdechl. „Je to náš poslední den spolu. Myslím, že… budeš mi chybět.“
Tom pomalu přikývl a přešel k posteli, aby se posadil vedle něj a s jemnýma očima se setkal s jeho pohledem.
„Taky mi budeš chybět,“ řekl tiše a pousmál se na něj. „Ale, víš, tohle nemusí být konec. Jednou pravděpodobně dostanu další dodávku do New Yorku a mohl bych ti dát své číslo, pokud chceš.“ Trochu zaváhal a pak se natáhl pro Billovu ruku a lehce ji stisknul. „Já vím, že jsem řekl, že už se pravděpodobně nikdy neuvidíme, ale pokud chceš, tak můžeme,“ řekl s úsměvem. „A možná budou potom věci jinak, ale nemůžeme změnit celý náš život jen po jediném týdnu spolu. Mám tě rád, hodně, ale je to příliš brzy na nějaká život měnící rozhodnutí.“
„Já vím,“ přikývl Bill a i když dříve přemýšlel přesně nad tím samým, stále cítil bolestivé píchnutí, když to uslyšel i od Toma. „Ale ty bys mě chtěl znovu vidět? Jestliže se jednoho dne vydáš znovu do New Yorku?“
„Jo, chtěl bych,“ Tom se usmál, než znovu vstal z postele. „No tak, pojďme se připravit k odchodu. Teď když jsme už vzhůru, mohli bychom začít dřív a potom bychom si spolu dnes mohli dát pořádnou večeři, protože to bude náš poslední společný večer.“
„Okay,“ Bill se usmál a také vstal z postele, zatímco se natahoval pro své oblečení. „Hej, Tome?“
„Jo?“ Zeptal se Tom a otočil se, opět s tím nádherným úsměvem na rtech.
„Děkuju ti.“
Tom naklonil hlavu na stranu a překvapeně se na něj podíval.
„Za co?“
„Za všechno,“ Bill se usmál. „Nikdy jsem si neuvědomil, jak hloupé bylo tohle všechno udělat. Však víš, stopovat a tak. A… já si myslím, že kdyby nebylo tebe… Já bych…“ trochu pokrčil rameny a kousl se do rtu, než to vzdal, nemohl to říct nahlas. „Prostě ti děkuju.“
Tom mu věnoval další jemný úsměv a pokýval hlavou, jako že přesně pochopil, co chtěl Bill říct, i beze slov.
„Nemáš zač.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Stále doufám v jejich společný šťastný konec 🙂
Tahle povídka prostě musí mít šťastný konec – oba si to zaslouží. Doufám, že v tomhle mě autorka nezklame. Trochu se obávám toho, co se bude dít dál až se skutečně budou muset rozloučit…Ale jsem ráda, že oba vnímají tu možnost, že by z toho mohlo být něco víc, ale zároveň vědí, že je na to příliš brzy – tak strávili spolu jen jeden společný týden…tenhle dílek byl pohodový a klidný. Jen, proč asi Bill nechtěl, aby se Tom díval na zprávy v televizi?! Mohli by tam o něm mluvit? Co když Billovi nikdo nic neixělal, sle on udělal něco někomu, aby se třeba mohl dostat pryč?! – I když, na to Bill nemá povahu, není zlý nebo namyšlený nebo tak. Díky za překlad.
No jasně! V televizi určitě mluvili právě o Billovi. Jeho rodiče po něm určitě pátrají, když ho celý život drželi tak zkrátka. Možná se po něm pátrá i z jiného důvodu, kdo ví? Chlapec toho o sobě moc neřekl.
Díky, těším se na pokračování.
Och, toto sú také krásne čriepky príbehu a ešte stále dokopy o Billovi a jeho dobrodružnej výprave nevieme. Škoda, že Tom nezapol tú telku. Bola som zvedavá čo povedia. Bože ja tak veľmi chcem aby Bill zostal s Tomom. Potešilo ma aspoň, že Tom dá Billovi svoje číslo. Možno mu zavolá keď bude potrebovať pomoc… Ďakujem za preklad a veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu.
Som veľmi zvedavá ako to medzi nimi nakoniec dopadne…pevne dúfam v šťastný koniec…mimochodom ďalšia úžasná časť 🙂
To bude smutné loučení ale věřím že se ještě setkají.
Jestli se v dalším díle opravdu rozloučí, tak mi to asi utrhne srdce… A jestli nebude mít tahle povídka happy end, tak… tak se asi zblázním 😀
Díky moc za překlad a těším se na pokračování 🙂
Tiež som zvedavá, čo hovorili v tých správach. Ja jasné, že to bolo o Billovi, ale chcela by som vedieť, čo o ňom hovorili.
Inak ma tak teraz napadlo, že by bolo veľmi zaujímavé, kebyže sa rozlúčia a hneď v ten večer si Tom pozrie správy a zistí o Billovi, že ho hľadajú alebo také niečo 😀
Ale som rada, že Tom dá Billovi svoje číslo, aby sa mohli ešte niekedy stretnúť, aj keď veľmi dúfam, že sa vôbec nerozídu – alebo keď tak, tak len na krátku dobu.
Ďakujem za preklad.
Byla jsem tak nedockava na dalsi dil a potrebovala jsem znat konec, ze jsem si nakonec musela povidku od zarliny najit a precist si ji v originale. Moc krasna 😊😱
Presto se tesim na uzasny preklad od zuzu, az si uziju povidku v jazyce, kteremu budu 100% rozumet a nebudu si muset domyslet veci, kterym nerozumim 🙂
Já teda chápu Billa a Toma i jejich obavy, ale nemůžu si pomoct, myslím si, že nad tím uvažují moc prakticky a pragmaticky.. 😀 Láska přece taková vůbec není, ta přijde náhle, nečekaně a je založená na citech, člověk by se jí neměl bránit.. I když tady je úspěch už to, že Bill se nechal od Toma políbit a že se mu ten polibek líbil.. Strašně moc si přeji, aby povídka skončila happyendem, aby se nerozdělili a zůstali spolu.. Doufám, že se stane něco, co je oba přiměje dát si šanci a zkusit to.. Děkuji za překlad a těším se na další díl.. 🙂
Mně je hrozně. Já vím, že jsem strašná citlivka a vůbec nechápu, proč některé povídky tak prožívám, ale mně na konci ukápla slza. Celý díl byl tak smutný! Ne že by se v něm stalo něco špatného, ale cel ty řeči o rozdělení a to, že se někdy ´potom´ klidně mohou vidět. 🙁 Já jsem si už natolik zvykla, že jsou ti dva spolu, že si prostě neumí představit, že by teď měl být každý sám. Ačkoli to bylo ze začátku trochu těžké, tak si k sobě kluci nakonec našli cestičku, rozumí si, je jim spolu dobře a mě je jednoduše líto, že by to mělo někdy skončit. Nejhorší je, že vůbec netuším, jaký by mohl být konec. Může to skončit všelijak a jestli to dopadne špatně, tak mi asi pukne srdce. :-/ Oba dva si zaslouží krásný konec!
No a samozřejmě jsem stejně jako všichni tady napjatá, co bylo ve zprávách. Hned mě napadlo, že Billova hledají rodiče. Já jen doufám, že z toho Tom nebude mít někdy problém, že vzal Billa stopem. Vím, že je Billovi 18, ale i tak. Kdo ví, co jsou Billovi rodiče zač! Pak jsem se při čtení ostatních komentářů maličko zarazila, protože mě nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, že Bill klidně mohl něco udělat, aby utekl. Sice se to k němu nehodí a pochybuju, že by někomu dokázal ublížit, ale jeden nikdy neví. Trochu mě frustruje, že vlastně po celou dobu povídky NIC nevím! 😀
Uhh, strašně moc se těším na pokračování a pak na další a další. U téhle povídky jsem fakt děsně netrpělivá na další a další pokračování! Zuzu, MOC Ti děkuji, že tady díly přibývají takhle brzo! ♥