autor: elvisfan
Tolik k povídání
O dva měsíce později
Tohle bylo rozhodně naposledy, co udělal Tom někomu laskavost.‚Ten kluk je fakt sladkej,‘ říkala Jessi. ‚Má tak krásný úsměv,‘ říkala Jessi. ‚Chodím s ním na ekonomiku,‘ říkala Jessi. ‚Jen s ním jdi na večeři,‘ říkala Jessi.
Dobře, tak bylo fajn na toho kluka koukat. A jo, měl sladký úsměv.
Ale byl tak nudný!
A co ho napadlo brát si zářivě růžový svetr, proboha?
Po deseti otupujících minutách toho, kdy ten kluk povídal o výletu do Texasu, měl Tom dost.
„Podívej, Chrisi…“
„Craigu.“ Ten sladký úsměv zmizel.
„Promiň. Craigu. Podívej, tohle se prostě nestane. Před pár měsícema jsem se s někým rozešel a fakt teď nikoho novýho nehledám. Opravdu mě to mrzí.“
Nechal víc než dost peněz na stole, aby zaplatil večeři, a skoro z restaurace utekl, po cestě k autu už psal Jessi.
dluzis mi! hodne!
neni to tvuj vysneny muz?
sakra ne! kde jste?
karma-hrajou no fear
budu tam
O dvacet sedm minut později už si u baru objednával Red Bull. Vyšel do patra a našel svoji partu v rohu u kulečníkového stolu. Objal Mika, Gustava a jejich kamaráda Erica a podíval se velmi nepříjemně na Jessi.
„Promiň,“ našpulila pusu. „Myslela jsem, že by to mezi váma mohlo zajiskřit.“
„Jasně, ani trochu.“
„Ale je fakt hezkej, že jo?“
„Hezkej, ale nudnej.“
Když slyšel odfrknutí Mika, podíval se a zašklebil se na Gustava a Leah, kteří se oblézali na židli.
„Ty dva jsou jak králíci, chlape!“ Mike se zasmál.
„Aspoň to má s kým dělat,“ poznamenal Tom.
„Je to v pohodě, kámo. Najdeme ti nějakýho malýho, sladkýho hřebečka.“
Tom se vážně podíval na Jessi. „Doufám, že řídíš.“
„Cucám tu celou noc jedno pivo,“ usmála se a pak se podívala na něco dolů.
Tom se taky podíval, jen aby zahlídl tu nezaměnitelnou černou hřívu.
„Ozval se ti ještě?“ Jessi se zeptala, pokládajíc ruku na jeho rameno.
„Ne.“ Tom zakroutil hlavou a donutil se na Billa dál nekoukat. „Poslední hlasovou zprávu mi nechal před měsícem.“
„Je mi to líto, Tome. Pořád nemůžu uvěřit…“
„Jo, no, co nadělám, že jo?“
„Asi.“
„Už to bylo celých osm dní, co jsem na něj nemyslel. Jsem skvělej.“
„Hej, není to Bill?“ Mike se přimotal k nim a zíral dolů. „Zmrd malej.“
„Díky za podporu,“ Tom se na svého přítele zašklebil a podíval se Billovým směrem.
A zamrznul.
Dva větší chlapi s dlouhýma, mastnýma vlasama drželi Billa proti zdi a Bill vypadal vyděšeně.
Tom neváhal ani vteřinu. Seběhl schody dolů a chytil ty dva chlapy zrovna, když jeden z nich nazval Billa „zasraným buzerantem“ a strčil do něj.
Tom hned dostal jednoho k zemi a došel k Billovi, chytil ho za zápěstí.
„Tome!“ Bill se na něj šokovaně podíval.
„Pojď.“
Tom šel rovnou k východu, po cestě kývnul na svoje kamarády a nezastavil se, dokud nebyli venku na chodníku.
„Kde máš auto?“ naléhal.
„V garáži naproti…“
Nepouštěje Billovo zápěstí, Tom vyrazil k autu naproti přes ulici.
„Tome, zpomal,“ Bill zaprosil.
Když došli na druhou stranu ulice, Tom se prudce zastavil a otočil se, Bill do něj skoro narazil.
„Tome, co to…“
„Jsi v pořádku?“
„Jsem v pohodě.“
„Nezranili tě nebo něco?“
„Ne.“
Chvíli se na sebe koukali, Bill se kousal do rtu, zatímco Tomův pohled nebylo možné vyluštit.
„Je hezký tě vidět,“ začal Bill váhavě.
„Jsem rád, že jsi v pořádku,“ Tom odpověděl a otočil se k odchodu.
„Tome…“ Bill se letmo dotknul Tomova ramene, což ho donutilo se zase otočit. „Já… je toho tolik, co ti chci říct, ale…“ ztichnul a zakroutil hlavou. „Nic z toho asi není důležitý. Ale omlouvám se… za všechno. Mrzí mě, že jsem ti lhal.“
„Já vím.“
„Kdybych ti to řekl hned na začátku…“
„Tak bychom spolu nebyli tak dlouho. Celou dobu bych myslel jen na to, jestli miluješ mě kvůli mně, nebo kvůli tomu, že mám Georgovo srdce.“
Bill přikývl, vyhýbaje se Tomovu pohledu, aby nezačal brečet. „Bože, kéž bych ti to nikdy neřekl.“
„Tak proč jsi to udělal?“
„Protože tě miluju a bylo hrozný, jak tohle… bylo kolem našeho vztahu. Tak jsem se rozhodl být úplně upřímný.“
„Bille…“ Tom si povzdychl, přes ulici se podíval na řadu lidí, co pořád čekali, až se dostanou do klubu, než se pohledem vrátil zpátky k Billovi. „Kéž bys mi to nikdy neřekl.“
Ještě naposledy se podíval do těch tmavých, hnědých očí, a potom ho tam nechal stát na chodníku.
KONEC
autor: elvisfan
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
🙁 strašne smutný koniec 🙁
No, nejak se to dalo cekat. Ale i tak je to smutny konec 🙁
Moc dekuji za preklad cele povidky 🙂
Co? Co?? Cože?!!!! Jako.,, konec??? Takový?!!! 😞😞😠😓😪😪😱😭😭😭😭
To jako vážně? Opravdu to skončí takhle? Fakt jsem doufala, že se nějak usmíří… Je škoda, že to dopadlo takhle, zvlášť, když Tom sám přiznal, že by si s Billem vůbec nezačal, kdyby mu řekl pravdu hned na začátku. Upřímnost se holt někdy nevyplácí…
To byl teda krátký proces. Škoda, že se Tom nedokáže smířit s pochybami, proč ho Bill vlastně miluje. Přitom mu na něm stále záleží. Vážně škoda.
Díky za tvou povídku.
u každé povídky by se mělo psát na začátku, jestli končí happy endem 😀
To je píčuuus, hlavně že jej zachránil …. nebude pokráčování prosím? O:)
Uff, tohle je jako opravdu konec? Mě přijde tolik věcí nedořešených! 😀 Ach jo, hold si musím zvyknout, že i povídky jsou stejné jako život sám a to že většina věcí není nikdy dořešená. 😀
Já nevím, mám zvláštní pocit. Až tak mě tenhle konec nezasáhl, protože jsem to čekala. I když je mi strašně líto, že se Tom přes to všechno nedokázal dostat, tak mu naprosto rozumím. Takový menší šok jsem si prožila minulý týden z toho, že tahle povídka skončí špatně a už jsem si na to tolik zvykla, že mě to naštěstíteď tolik nevzalo. I když neříkám, že bych spíše brala nějaký veselý konec. Je mi to všechno ohromně líto a nejsem na straně ani jednoho z kluků, protože jim oboum rozumím. Velká škoda je, žepovídka skutečně skončila takhle smutně, protože se k ní v budoucnu pravděpodobně moc nevarátím, protože smutné konce nejsou nic pro mě.
Strašně moc ale děkuji za překlad! 🙂
[6]: súhlasím 😀 ale keďže je to elvisfan aj tak by som si to prečítala, len by som nebola tak sklamaná.
Je mi ľúto, že to skončilo takto hnusne. Túto už čítať nebudem. Aj tak ale ďakujem za preklad.
Ale aspoň ho zachránil…
Epilóg alebo nejaký doslov nebude?
[9]: bohuzel, epilogue byl vlastne tenhle dil 😀 elvisfan psala, ze od zacatku planovala smutnej konec, ze je to proste takhle vic realisticky 🙂 taky psala, ze to neni tak, ze by Tom Billa nenavidel, ale proste by se pres tu zalezitost s Geem nedokazal dostat. a ze Bill miluje Toma vazne jako Toma, ne kvuli Geovi, ale bohuzel na to sel spatne 🙂
a jinak jsem rada, ze to alespon par lidi docetlo az do konce :))
[10]:veď hej, neviem si predstaviť ako by sa mohol Tom zmieriť s tým, prečo si ho Bill našiel. Je to realistický koniec, len ma to mrzí. Realitu žijem, vo fantázii hľadám samé šťastné konce:) ale ako som už napísala, keď je to od autorky ktorú poznám a má skvelé veci, tak prečítam aj smutné veci. A tu sa aspoň vzájomne netýrali ani nevraždili. Ešte raz ďakujem za preklad. Dúfam, že si vyberieš niečo ďalšie a budeš prekladať ďalej:)
Nie, toto nie je dobré. Poviedka ako taká bola fajn. Miestami ružová, miestami čierna, ale tak to v živote chodí. Nevadí mi ani ten zlý koniec. Nemám ich rada, ale stáva sa. Lenže toto… Posledná časť bola plná emócií, ale tento epilóg je úplne o ničom. Je chladný, bez emócií, úplne bez citov. Akoby mala autorka už celej poviedky dosť, k tomu blbú náladu, ale pre pokoj fanúšikov sa dokopala k nejakému tomu dokončeniu. Smutné konce bývajú. Či už je to realistické, alebo nie, to riešiť nebudem. Ale to že je koniec zlý je niečo úplne iné, ako keď je zle napísaný. Môj názor. Poviedka fajn, koniec úplne pokazený.
Keďže som poviedku čítala už dávnejšie, takže som si presný koniec nepamätala. A aj keď ma tento koniec mrzí, tak je bohužiaľ reálny. Toma úplne chápem, že Tomovi nedokázal odpustiť a hlavne by mu už po takej veci nedokázal dôverovať.
A musím súhlasiť s Jasaliou, že aj mne sa zdal tenepiló
[13]: ten epilóg akýsi neosobný a písaný narýchlo.
Ale napriek koncu ďakujem za preklad.
Takhle to ukončit brečím moc děkují za překlad.
Neeeeeeee! Co to kruci je? Tenhle konec neberu!