Chyť mě, když to dokážeš 3.

autor: Bína

Ráno mě šíleně bolela hlava, a to je ještě hodně špatné přirovnání, ale ten debil, co tu bydlel, dělal rámus větší než obvykle.
„Bille, drž hubu, nebo tě zabiju!!!“ Hned, jak mi bude líp. Bill si začal prozpěvovat, nahlas, hodně nahlas. A dost. Skopnul jsem ze sebe peřinu a vstal. Kde je ten sráč malej?
„Bille, kurva, řekl jsem, ať držíš tu svoji hubu.“ Nevinně na mě zamrkal od stolu, kde snídal.
„Když já mám dneska tak dobrou náladu, Tomíku, a zpívat se mi chce. Nemůžeš mi to zakázat.“ Vyplázl na mě jazyk a pokračoval ve snídání. Otočil jsem se a šel do koupelny. Tohle nemá cenu, stejně neusnu. Podíval jsem se do zrcadla a viděl tam zcela neznámého člověka, na tváři jsem měl dvoudenní strniště, pod očima kruhy a vlasy mi šíleně trčely. Bezva. Opláchnul jsem se a napustil si vanu. Tohle přesně potřebuji, dlouhou koupel bez Billa. Ponořil jsem se do horké vody a relaxoval.

„Tome?“ Bill zaklepal na dveře a vešel. Ani jsem nezvednul hlavu, budu ho ignorovat.
„Tome, já se ti chtěl omluvit. Nebaví mě tyhle naschvály, a to jak se nenávidíme. Vím, že jsem to posral, když jsem ti řekl to, co jsem řekl. Bylo to jen pobláznění, prostě kravina a už je to dva roky, tak na to zapomeňme.“ Zvednul jsem k němu nevěřícně oči, to stvořeníčko sedělo u vany a nešťastně se na mě dívalo, byl tak křehký a nevinný.
„Já nevím, Bille. Víš, co když to teď je z mé strany jiné? Co když tě prostě musím nenávidět?“ Zvedl jsem ruku k jeho tváři.
„Nemusíš. Nemusíš mě nenávidět, můžeš mě milovat, Tome.“ Opřel tvář o moji ruku a zavřel oči. Zvednul jsem se a vylezl z vany, ručník byl naprosto zbytečný, nahého mě už viděl. Vytáhl jsem ho k sobě na nohy a přitiskl si ho na hrudník.
„Otázkou, Bille, je, jak tě vůbec můžu nemilovat. Chci se ti bránit, ale nemám šanci proti tvým dokonalým očím, proti tvému tělu.“ Přejel jsem mu po bokách a vysvlíknul mu tričko, nebránil se. Přiblížil se ke mně a nesměle přejel svými rty po mých. Přitiskl jsem se k němu a hladově ho políbil. Stejně hladově a náruživě mi polibek oplácel. Za zadek jsem si ho přitáhnul k sobě a Bill okamžitě obmotal své nohy kolem mých boků. Ani jsme se do sebe nepotřebovali odtrhnout a došli jsem za stálého líbání do pokoje. Opatrně jsem ho položil na postel a lehnul si na něj. Rukama mi bloudil po bokách a hrudníku, své polibky přesunul na můj krk a sem tam jemně skousnul. Jednu ruku mi zamotal do vlasů a zatáhl mě tak, aby se dostal polibky na moji bradu.

„Oh, Bille.“ Jednou rukou jsem mu začal rozepínat pásek od kalhot a druhou jsem mu tiskl bok. Jemně jsem ho líbal na oušku a krku, Bill slastně přivíral oči a zakláněl hlavu.
„Mmm, Tome. Prosím.“ Vzpínal se pode mnou, abych to celé urychlil.
„Popros mě ještě.“ Zašeptal jsem mu do ucha.
„Prosím, prosím.“ Skoro to až zakřičel. Strhnul jsem z něj kalhoty i s boxerkama. Líbal jsem ho na krku, zastavil jsem se na hrudníku, přičemž jsem ho rukou hladil po stehnu.
„Prosím, Tomi!“ Začal se rozkrokem třít o moji nohu. Jen jsem se zasmál.
„A budeš hodný, Billí?“
„Budu. Slibuju.“ Podíval se mi s vášní do očí. Chudáček, vypadalo to, že každou chvíli zešílí. Pusinkoval jsem ho přes hrudník a bříško až k tříslům a jemně jsem mezi zoubky vzal jeho kůži na stehně. Líbí se mi ho dráždit, miluju, když po mně touží. Miluju, když ze mě šílí.
Jazyk jsem obkroužil špičku jeho penisu a nasál ji.
„Vííc.“ Rozkázal Bill a přirazil mi do pusy. Přitlačil jsem jeho boky k posteli a vtiskl mu pusu na třísla.
„Nezlob.“ Nehodlal jsem ho dál trápit, přeci jen i já po něm tak dlouho toužil. Vzal jsem ho celého do pusy a v tom mi něco přilítlo na ksicht.

Rychle jsem se po tom ohnal, ale to už jsem dostal další ránu do hrudníku a uslyšel tichý Billův smích. Usnul jsem ve vaně!

„Co tady děláš?“ Jen jsem to dořekl, už mi na obličeji přistál další vodní balónek.
„Ty kriple jeden.“ Cáknul jsem na něj vodu.
„Copak se ti to zdálo, Tomi?“ Zvědavě se zeptal a já se začal červenat.
„No pochlub se. Vzdychal jsi tady moje jméno.“ Ó můj bože, já mluvil. Utopte mě někdo. Prosím!

„To není tvoje věc. A vůbec, vypadni, jsem nahý!“ Křikl jsem na něj a natáhnul se po osušce.

„Hledáš tohle?“ Ten zmetek držel v ruce můj ručník.

„Okamžitě mi to dej!“
„Neboj, dám, ale až mi řekneš, o čem se ti zdálo.“ Vítězoslavně se usmál.
„Fajn. Chceš vědět, co se mi zdálo? Zdálo se mi, jak mě prosíš, abych ti ho vykouřil. I ve snech mě škemráš, Bille, a víš proč? Protože jsem prostě nejlepší!“ Úsměv mu zamrzl a hodil po mně ručník.
„Raději bych chcípnul, než tebe o něco prosit!“ Vyprsknul a odkráčel.

Zbytek víkendu jsme prožili v poklidu, a to hlavně díky tomu, že se Bill nezdržoval doma. Kde byl, nevím a je mi to jedno, pořádně jsem ho viděl jen na nedělní povinné večeři s rodiči. Máma tomu říká sbližovací večeře. Ovšem pondělní ráno, to bylo něco jiného. Nehledě na to, že jsem musel do školy a nehledě na to, že učitelka posadila toho kripla vedle mě, jsem měl prostě blbou náladu. Ta pinda roznesla po škole, že jsem úchyl, takže si na mě všichni tak nějak ukazovali. Tohle je den na hovno prostě, a aby toho nebylo málo, objevil se tu nějaký nový kluk, a hned se přidal k partě Marka, já se tam snažím dostat dva roky a jemu stačí dvě hodiny. Upřímně, reputace je pro mě momentálně to nejdůležitější v životě, není nic, co bych chtěl víc, než být oblíbený. Frustrovaně jsem schoval hlavu do dlaní, ale to bych nemohl sedět vedle Billa.
„Copak bráško?“ Zašvitořil.
„Dej mi pokoj!“ Ať už je konec dne, ať už to skončí.

Trvalo to, ale je půl třetí a já jdu domů, zrovna jsem procházel kolem Markovy party, kde vítali nového člena – Patrika, jak jsem zjistil – tím, že ho nechali zbít nějakého outsidera. Normálně bych prošel a ani si jich nevšimnul, ale protože dnes mám pořádně dojebaný den, musel jsem si všimnout, že ten outsider je Bill. Ono mu totiž nestačí, že je teplej, debilně se oblíká, ale on se musí i debilně vyjadřovat a všechny dráždit. Ležel na zemi v klubíčku, zatímco do něj Patrik kopal. Jen jsem zakroutil hlavou a šel dál. Dobře, nedalo mi to a zacouval jsem zpět.
„Marku, to by stačilo, nechte ho jít.“ Křikl jsem na ně a odháněl je pryč od té chudinky na zemi.
„Promiň, ale tohle je moje hračka ode dneška.“ Znovu do něj kopl Patrik.
„Tak to jsi na omylu, protože já s tímhle kreténem bydlím a už dva roky je to moje hračka, takže si zase sbal těch svých pět švestek a táhni, odkud jsi přišel.“ Ušklíbnul jsem se a postavil se před Billa. Mark kývnul na Patrika, ať to nechá být – za ty roky jsem si u Marka aspoň vysloužil respekt, bravo, Tome – a odešli.
„To jsi nemusel.“ Sbíral se Bill ze země. Tak člověk mu zachrání prdel a on je protivnej.“A nejsem žádná tvoje hračka.“ Propaloval mě očima.
„Tak poslouchej, mám pěkně dojebanej den a mohl jsem tě tady nechat ležet, jak jsem měl v plánu, ale já kretén tě uchránil od další nakládačky, tak co třeba projevit trochu vděku?“ Nasraně jsem naproti němu stál a oba jsme se propalovali pohledy.
„Nikdo se tě o to neprosil, ale děkuju!“
„No! Není zač!“ Prsknul jsem na něj a odcházel. Nechápu, proč jsem takový kretén a myslel jsem, že mu uteču, když jdeme stejným směrem.

„No tak, Tome. Nemůžeme jít domů spolu?“ Nevinně na mě zamrkal. Jen jsem povzdechl a pokračoval.
„Co ti furt tak vadí? Byli jsme kámoši, a teď když spolu bydlíme.“ Klusal poslušně za mnou.
„Jo byli, než jsi to posral.“ Proč to musel posrat?
„Omluvil jsem se ti snad tisíckrát!“ Dupl si.
„Ty sis právě dupnul?“ Povytáhl jsem obočí.
„Jo?“ Pokrčil rameny.
„Bože Bille, nemůžeš být ještě víc teplej?“ Rozesmál jsem se, Bill chvíli špulil pusu a nevěděl, co dělat, ale nakonec se rozesmál taky.
„Jsem rád, že ses s tím smířil.“ Drcnul do mě.
„Jo, pokud mi zase nebudeš vyznávat lásku před celou školou, tak jsem v pohodě.“ Zastavil se a upřel na mě oči.
„Tome, byl jsem mladej a blbej. Věř mi, že mi je víc trapně než tobě a chápu, že ses právě kvůli mně nedostal k Markovi, ale to není přeci celý život, ne? V životě jde o víc než jen o popularitu.“
„Jo jasně, Bille, v životě možná, ale ne na střední.“
„Jasně. Proč nebýt tak povrchní, jsi fakt vůl.“ Takže jsme zase tam, kde jsme byli.
„Jo, já jsem vůl a co jsi potom ty? Já jsem aspoň oblíbený vůl, víš. Mě nemají za trapáka nebo buznu.“
„Možná by měli, kdyby se dozvěděli, jak jsi po mně slintal. A neříkej mi, že se ti nezdálo o tom, jak spolu šukáme. Nalhávej to sobě, ale já vím svoje, stačí jeden pohled na ten tvůj debilně červenající se obličej!“ Prskal na mě a tlačil mě čím dál víc na zeď jednoho z domů.
„Rozdíl nás dvou je v tom, že já nikdy nebudu teplej a nikdy bych se nezabouchl do někoho, jako jsi ty!“ Teď byl až moc blízko a já neměl kam utéct. Ještě aby nás někdo viděl.
„Opravdu? Tak proč ses neodtáhl poprvé? Proč neodejdeš teď?“ Podíval se do ulice. „Lži sám sobě, Tome, ale mně to nenalžeš.“ Přiblížil se svými rty až k těm mým. Zavřel jsem oči a celé mé tělo křičelo -Polib mě, Bille!- jenže on se odtáhl, když jsem otevřel oči, jen se pohrdavě usmál a odešel.

Bill

Šel jsem tak rychle, aby mě nedohnal, tak rychle, aby nikdo neviděl mé slzy. Proč to musí být takový debil? Proč s ním já musím bydlet? Proč musím být gay? Jednou v životě bych chtěl být normální, jednou v životě někam zapadnout, někoho mít, někoho, kdo by mě měl rád. Před domem jsem si utřel slzy a vběhl do domu. Simone už seděla v obýváku.
„Ahoj Bille.“ Vesele se usmála.
„Ahoj.“ Co nejrychleji jsem prosprintoval do pokoje a zavřel se tam. Tohle je peklo, tenhle život je peklo. Můžu se tvářit tvrdě, můžu se tvářit pohrdavě, ale sám se sebou jsem jen troska, která neví, proč žít.

autor: Bína