Ahojky, děkuji všem za komentáře u této povídky 🙂 Doufám, že se líbí a nezklame vás. Teď se trochu vychýlíme a Bill s Tomem budou muset bojovat bok po boku, ale nebojte, mám pocit, že jejich soupeření si užijete ještě dost. A taky kapitola z pohledu Billa. Vím, že vám byl trochu nesympatický, tak snad pochopíte, proč se tak vlastně chová.
Bína
Celý zbytek odpoledne jsem strávil v pokoji, ležel na posteli a čuměl do stropu. Ve škole mě mají za podivína a vlastně nemám žádné přátele a Tom, ke kterému jsem měl nejblíž, se mi vysmál a odepsal mě. Myslí si, jaký jsem zlomyslný kretén a ani mu to nemám za zlé potom všem, co si děláme, ale přeci za ním nemůžu chodit a fňukat, jak je život nefér. Vlastně není na světě nikdo, kdo by mě znal, nikdo, kdo by věděl, jak můj život stojí za hovno. Několikrát mě napadlo, jestli by nebylo lepší tuhle frašku odpískat a prostě to vzdát, je jasné že mě v životě nic hezkého nečeká. Sám nechápu, proč dennodenně snáším to ponižování, ty kopance a všechnu bolest. A teď lžu sám sobě, samozřejmě že vím proč, kvůli Tomovi.
On ke mně něco taky cítí. Vím to, jinak by nebyl tak mimo potom vystoupení v posteli. Někdy bych si nafackoval, jak jsem směšný sám sobě. Vlastně nemám co ztratit, tak proč do toho nedat všechno?
Nadechnul jsem a vyšel z pokoje, rovnou jsem to vzal k Tomovým dveřím a zaklepal.
„Jo?“ Otevřel jsem a nakouknul dovnitř.
„Ehm, Tome?“ Ležel rozvalený na posteli s notebookem na klíně.
„Co chceš?“ Propaloval mě pohledem, jak milé.
„Já, já se ti chtěl omluvit.“ Bože, ať mě nevyhodí, prosím.
„Tak pojď dál.“ Tom odložil notebook stranou na postel a zpříma se posadil. Ten tu má bordel.
„No já vím, že jsem vždy nebyl zrovna nejmilejší a nechoval se k tobě dobře, ale co kdybychom zakopali válečnou sekeru? Chci říct, že už mě nebaví furt očekávat nějaký podraz nebo ti ubližovat. A taky myslím, že jsme z toho už vyrostli ne?“ S nadějí se na něj podívám. Krčí nos a přivírá oči, on si mě měří?
„Tohle je nějaký trik, Bille?“ Zavrčí na mě.
„Ne! Přísahám. Žádný trik ani podraz. Už nikdy. A nikdy ti už nebudu vyznávat lásku, ani na tebe sahat nebo tě nějak dráždit. Slibuju.“ Bude to těžké, ale slibuju, Tome. Dokud sám nebudeš chtít.
„Takže příměří?“ Natáhne ke mně ruku, kterou s radostí přijmu.
„Příměří.“ Radostí nadskočím skoro až.
„A teď vypadni, mám něco rozkoukaného.“ Přitáhne k sobě noťas.
„Mm, FF 7?“ Prohlídnu si pořádně obrazovku, na které se rychlostí blesku střídají auta s obličejem Vina Diesela.
„Jop. Už jsi to viděl?“ Stopne to a podívá se na mě.
„Ehm, vlastně ne. Chtěl jsem na to jít do kina, ale neměl jsem s kým.“ Pokrčím rameny. „Užij si film.“ Otočím se k odchodu, ale když jsem u dveří, Tom na mě houkne.
„Pojď se dívat se mnou.“ Udělá místo vedle sebe.
„Určitě?“ Milý Tom je novinka a příjemná změna.
„Jasně, dělej, zavři a usaď svůj velký zadek sem.“ Píchne do postele vedle sebe. Tak dobrá, usadím se vedle něj a pustí film.
„Je to teprve začátek, nic jsi neprošvihnul.“ Jen kývnu na souhlas, že rozumím.
„Páni, to bylo úžasný.“ Vydechne Tom. „Ty bulíš?“ Zadívá se na mě.
„Ne!“ Odseknu. Vždyť to je, kurva, smutný!!
„To vidím. Vždyť to byl v pohodě konec.“ Pitomče.
„Jasně, ale když si uvědomíš, že on fakt umřel a že to bylo rozloučení a bylo tak krásný. Prostě jsem cíťa no.“ Utřu si slzu z tváře.
„Ok, bylo to dojemné. Aspoň ho tam nezabili jako nějakou nepodstatnou postavu. Takže kdybych byl měkota jako ty, tak bulím taky.“ Zasměje se.
„Haha.“ Propíchnu ho pohledem a odejdu.
„Ale tak.“ Už slyším jen jeho smích. Musím uznat, že to byl příjemně strávený večer. Nikdy bych nečekal, že zrovna on bude tak milý a přijme hlavně příměří. Asi to vypadá na lepší časy. Usměju se sám na sebe do zrcadla. Třeba nejsi ztracený případ, Bille, třeba nejsi omyl. Zhluboka oddechnu a pustím se do odličování, potom se už jen rychle vysprchuji a hupsnu do postele. Tohle je moje nejoblíbenější část dne, spánek.
Nebudu tvrdit, že se všechno zlepšilo, ale trochu jo. Budu optimista, můj život bude skvělý, můj život bude úžasný! Ráno se mnou šel Tom do školy a celou dobu jsme si povídali. Převážně o hudbě, jak jsme zjistili, je to vášeň nás obou a dokážeme o ní mluvit opravdu dlouho.
„Ne, Tome, ty jsi asi na hlavu, ne?“ Zděšeně se na něj podívám.
„A to jako proč?“ Čumí na mě nechápavě.
„Nemůžeš prosím tě tvrdit, že ten tvůj Emínom je nejlepší zpěvák na světě.“ Bože, on je blb.
„Tak za prvé Eminem a za druhé to netvrdím, jen říkám, že ujde. Zajímalo by mě, kdo je tvůj nejoblíbenější zpěvák, mm?“ Jak se z toho snaží vycouvat.
„Tak to je jednoznačné, Michael Jackson.“ Zamyšleně se na mě podívá a přikývne. Cha! Na tohle už nic nemáš chlapečku!
„Neruším vás?“ Oba zvedneme hlavu a nad námi stojí učitelka. Jop, prokecali jsme celou cestu do školy a 4 hodiny ve škole.
„Ehm, ne v pohodě.“ Řekne Tom a nasadí svůj super svůdný úsměv.
„Omlouváme se.“ Dodám rychle, nechci poznámku.
„Tak víte co? Sbalte se a vypadněte na chodbu oba!“ Zaječí na nás ta babizna.
„Dobře.“ Zase se usměje a balí si věci.
„Co?“ Ježiši, táta mě zabije. Budu mrtvej a doopravdy.
„Pojď, Bille.“ Rychle naházím věci do tašky a jdu za ním. Tom ještě dosti hlasitě bouchne s dveřmi.
„Zbláznil ses?“ Vyjedu na něj.
„A to je příměří, jo?“ Pozdvihne obočí.
„Tome, příměří nepříměří, mě táta zabije!“ Pištím jak holka, skoro.
„Nezabije, o to se postarám.“ Poplácá mě po rameni a rozejde se ven před školu.
„Bože, tebe zabije taky, víš. Z tohohle bude průser, Tome.“ Ale pořád jsem šel za ním.
„Bille, je na čase, aby ses naučil, jak být i neslušný. Na mě jsi byl hnusnej furt, teď to použij i na ostatní.“ Posadí se a zapálí si.
„Jenže já na nikoho nechci být hnusnej, v tom je ta potíž.“ Zapálím si taky, teď už to je stejně jedno.
„Ale na mě jsi byl hnusnej furt!“ Oboří se na mě. Jako kdyby on byl mílius.
„Jo, ale ty jsi taky nebyl zrovna nejhodnější, a navíc to byl jediný způsob, jak s tebou komunikovat, víš.“ Zamyšleně si mě prohlídne a jen se pousměje.
„Ale, koho to tu mám. Ahoj zlato.“ Vedle mě se nakvartýruje ten debil Patrick.
„Vypadni.“ Odsunu se od něj a nalepím se na Toma, ten kupodivu neuhne.
„Ale Billí, já tě chtěl jen pozdravit a ty takhle. Ani nevíš, kolik srandy si užijeme.“ Natáhnul ke mně ruku, aby mě pohladil po tváři, ale Tom ho za ni chytnul.
„Tak hele, říká snad, že máš vypadnout, tak prostě zvedni tu svoji tlustou prdel a vypadni, jasný?“ Patrick vypadá, že po něm každou chvilku skočí. Co když to fakt udělá?
„A ty jsi jako jeho malá buznička, že mi říkáš, co mám dělat?“ Zavrčel na něj Patrick.
„Ne, já jsem daleko horší, a jestli ho budeš otravovat, hodně rychle skončíš špatně, je ti to jasný?“ Tom mu prudce pustil ruku, chytnul mě za paži a táhnul pryč.
„Díky, Tome.“ Po chvíli se odvážím promluvit, protože Tom vypadá opravdu nasraně.
„V pohodě, Bille. To, že si ty a já děláme naschvály, je jedna věc, ale to, že ti ubližuje někdo jiný, prostě nepřekousnu, zvláště když spolu bydlíme. Kdyby tě otravoval, řekneš mi?“ Zastaví, až do něj narazím.
„Řeknu, Tome. Moc děkuju, hodně to pro mě znamená. Nikdy se mě nikdo nezastal.“ Kopnu do kamínku, co mi leží u nohy, jen abych k němu nemusel zvednout hlavu.
„Tak to budu první. Jdeme domů dneska už.“ Z toho bude průser.
A nebyl z toho průser. Aspoň zatím. Nikdo totiž nebyl doma, takže nikdo nezjistil, v kolik jsme přišli, ale stejně to praskne, já to tuším. Táta se Simon odjeli na večeři do restaurace a my měli dům pro sebe. Ovšem každý jsme byli zalezlí ve svém pokoji a dělali si své. Teda co dělal Tom, nevím, ale já se šíleně nudil. A tehdy mě napadl geniální nápad navštívit Toma. Odhodlaně jsem vstal z postele a vyšel na chodbu. Zamířil jsem rovnou k Tomovu pokoji a sáhnul na kliku. Zaslechnul jsem zevnitř jeho hlas, no, nedalo mi to a přilepil jsem ucho na dveře.
„Jo, tak fajn.“ … „Nelíbí se mi to, Marku.“ …“Jo chci.“ … „Fajn, zítra ve škole to udělám.“ … „Mm, čau.“
Marek? Rychle jsem odlepil ucho a letěl dolů do kuchyně. Takže Tom něco na zítra chystá a má to něco společnýho s Markem. Že by konečně dostal šanci se připojit k tomu debilovi? Napil jsem se vody, když v tom vešel Tom. Jen se na mě podíval a pokračoval. Třeba je rozhozený ještě z toho dopoledne, asi je čas to hodit za hlavu, ať si dělá, co chce, myslet snad dokáže.
Ráno bylo divné. Hodně divné. Pode dveřmi jsem našel vzkaz -Zůstaň dnes doma, prosím.- Určitě byl od Toma, ale proč bych měl zůstávat doma? Určitě to má něco společnýho s Patrickem! Nemůžu v tom nechat Toma samotného, zastal se mě. Druhá divná věc byla, že když jsem šel na snídani, Tom už byl dávno pryč. Nikdy nepospíchá do školy, nikdy. A ve škole to bylo ještě divnější. Tom seděl úplně vepředu a dělal, že mě nevnímá. Absolutně nevím, co s ním je. V půli první hodiny odešel na wc, čehož jsem využil a vytratil se taky. Musím vědět, o co jde.
„Takže jsi ho přivedl!“ Ozval se za mnou Patrickův hlas, co ten tady dělá? Tom se otočil, a když mě uviděl, jako by zpanikařil.
„Nepřivedl, nech ho být, vyřídíme si to spolu.“ Řekl Tom a šel přede mě. Tak počkat, o co tu jde?
„Je pozdě.“ Ze stran se k nám přiřítili kluci z jejich party a oba nás popadli a odvlekli do pánské šatny.
„Co děláte, pusťte mě!“ Kopal jsem kolem sebe, ale bylo to hovno platný. Bože, proč jsem nezůstal doma?
„Pšš, zlato.“ Přišel ke mně Patrick a políbil mě. Fuj, humus. Odplivnul jsem si a vysloužil jsem si facku.
„Nech ho být!“ Křikl Tom.
„Odveďte ho.“ Kývnul na kluky a ti mě odtáhli do sprch.
„Co to děláte? Nechte mě být. Patricku!!!“ Kopal jsem, křičel jsem, ale bylo to prd platný. Tady nejde už jen o mě, ale i o Toma. Z vedlejší místnosti k nám nic nedoléhalo, jen občasné skuhrání, on mu ubližuje, on ubližuje mému Tomovi. Za chvíli se otevřely dveře a Patrick dovlekl zmláceného Toma do sprch. Posadil ho k jedné zdi a nechal ho tam.
„Co jsi mu to udělal? Bože! Ty jsi zrůda.“ Zděšeně jsem na něj hleděl. On mě jen popadl za ruku a vytáhnul na nohy.
„Vypadněte.“ Kývl na ty jeho dva poskoky. „A hlídejte.“ Zabouchli dveře a zůstali jsme tu sami. Hned jak se ty dveře zabouchly, Patrick mě natlačil na stěnu, ruce mi chytnul nad hlavou a začal mě líbat. Uhýbal jsem mu, držel pusu zavřenou, ale on si stejně probojoval cestu, a když mi strčil jazyk do pusy, kousnul jsem ho.
„Tohle si ke mně dovolovat nebudeš.“ Praštil mě, až jsem upadnul na zem. Tvář mě pálila, pusa bolela a přes slzy jsem neviděl. Proč mi to dělá? Chytnul mě za čelist a přitáhnul k sobě, znovu se vrhnul na mé rty. Přitom se mi rukou sápal pod tričko a druhou mi rozepínal pásek. Rezignoval jsem. Nemá cenu vzdorovat. A Patrick to věděl. A nejspíš se mu to nelíbilo. Další facka.
„Hezky budeš spolupracovat, je ti to jasný?“ Další facka a kopanec. Shodil mě na zem, ruce mi bolestně skloubil pod tělo a sedl si na mě. Vrhnul se na mé rty a boky. Škrábal mě a kousal, jako kdyby se tohle mohlo někomu líbit. Když jsem na jeho útoky jazykem nereagoval, začal mě bít pěstmi do obličeje, břicha, trhat mi oblečení a přesně v ten okamžik mi začalo být jedno, zda umřu.
„Neskončili jsme spolu.“ Zvednul se a odešel. Sotva se zaklaply dveře, Tom ke mně přilezl.
„Billí?“ Odehnal jsem ho od sebe. On tam seděl, seděl a nepomohl mi. Díval se a ještě mě sem nalákal. Myslel si snad, že jedna blbá zpráva všemu předejde?
„Bille, no tak. Prosím.“ Postavil jsem se a podíval se na něj. Vypadalo to na modřinu pod okem a rozseklou pusu na několika místech, nebyl na tom až tak špatně.
„Nech mě být.“ Podařilo se mi dostat se až na chodbu, ale Tom šel za mnou.
„Prosím, pomůžu ti.“ Slyšel jsem, jak popotáhnul.
„Nech mě být, Tome!“ Zavřel jsem mu dveře před nosem, on už se dál nesnažil.
Snad zázrakem jsem se dostal domů, a dokonce vyšplhal až k sobě do pokoje. Ztěžka jsem dolehnul na postel a prosil, ať zemřu. Vím, že nemůžu vykrvácet, ale strašně moc bych si to přál. Pootevřel jsem oči a podíval se směrem k mému stolu. Opravdu pomalu a bolestivě jsem vstal, podél postele došel ke stolu a začal prohledávat šuplíky. Já vím, že tu je. Vím to. Zatočila se mi hlava a já se sesunul na zem, otevřel jsem poslední šuplík a tam byla. Moje jízdenka za lepším životem.
Tom
Bill mi práskl dveřma před nosem. Tolik to bolelo, ne to že jsem dostal nakládačku, ale vidět Billa tak bezbranného a zničeného. Ale já nemohl nic udělat, nemohl jsem. Ještě chvíli jsem tam stál, než jsem se odvážil dveře otevřít, a to už byl dávno pryč. Počkal jsem na zvonění, abych vzal ze třídy moje a Billovy věci, a potom se rychle vypařil ze školy. Nestojím o to, aby se někdo vyptával. Moc dobře vím, co by se stalo, teda co by se stalo Billovi.
Vzal jsem to hned domů a doufal, že tam Bill bude. Kam by mohl v tomhle stavu jinam dojít? Nikam.
„Bille?“ Křiknul jsem do patra, ale nikdo se neozval. Bravo, Tome, nenávidí tě, určitě by ti teď padnul do náruče. Jako první jsem se vydal do Billova pokoje, zaklepal jsem, a když se nikdo neozýval, vešel jsem. Bill seděl opřený o stůl a měl zavřené oči, v ruce držel žiletku.
„Bille!“ Přiskočil jsem k němu a vytrhnul mu ji z ruky, hned jsem začal kontrolovat, kde krvácí, ale zdá se, že si nic neudělal.
„Tome, nech mě být, prosím.“ Zadíval jsem se do jeho pomláceného obličeje. I přes to, jak teď vypadal, byl úchvatný, především jeho oči. Tak nešťastné, ale hluboké.
„Bille, nenechám. Prosím, odpusť mi.“ Chystal jsem se ho pohladit, ale on natočil tvář jinam.
„Jak ti mám odpustit? Myslíš, že jeden pitomý dopis je dostatečné varování? A pak když se mi vyhýbáš? Chtěl jsi jen do Markovy party, tak blahopřeju, teď tam určitě jsi! A taky jsi ta největší svině na světě! JÁ MYSLEL, ŽE MŮŽEME BÝT BRATŘI ASPOŇ Z ČÁSTI, ALE TY MI, TOME, DOKAZUJEŠ KAŽDÝM DNEM, JAK JSI HROZNÝ A PŘÍŠERNÝ ČLOVĚK. MOŽNÁ JSEM SI TO VŠECHNO ZASLOUŽIL, ALE UŽ MĚ NECH NA POKOJI. CO VÍC CHCEŠ? CO VÍC MI CHCEŠ VZÍT?“ Takhle naštvaného jsem ho nikdy neviděl, tolik nenávisti v jeho krásných očích.
„Bille, já musel. Já.“
„TY JSI MUSEL? KVŮLI TÉ ZASRANÉ PARTĚ?“ Naštvaně kolem sebe rozhazoval rukama, a kdyby měl dost sil, praštil by mě. Vlastně se o to hned pokusil, ale byl pomalý a já jeho ruku zachytil.
„Prosím, poslouchej mě. Včera mi volal Mark, jestli pořád chci k nim do party, tak tě mám dovést o druhé hodině do šatny, že Patrick s tebou má nedořešené věci. Já souhlasil, ale v noci jsem vymyslel plán, a teď vím, že byl hodně debilní. Ráno jsem ti nechal vzkaz a modlil se, abys nebyl tak stupidní a nešel do školy. Když jsem tě tam viděl, málem se mi zastavilo srdce, Bille. Musel jsem to jít rozdýchat, ale ty jsi šel za mnou a někdo musel dát vědět Patrickovi, můj plán se začal hroutit. Chtěl jsem si to sám s Patrickem vyříkat jednou pro vždy, aby tě nechal být, ale ty jsi musel přijít.“ Vydechnul jsem, tak hloupý Bille.
„A proto ses musel dívat, jak mě mlátí?“ Skoro si odplivnul znechuceně.
„Bille, chtěl jsem se s ním prát, ale on říkal, že když se budu bránit, dopadneš ty špatně a že pokud jakkoli zasáhnu do toho, co ti udělá, tak.“ Ztěžka jsem polknul. Prosím, ať si to domyslí.
„Tak?“ Pohlédnul na mě. Teď už nebyl naštvaný, byl zraněný.
„Bille, on říkal, že tě ojede přede mnou, jestli se ti pokusím pomoct.“ Zoufale jsem se mu zadíval do očí. Promiň, Bille.
autor: Bína
To je ale drama… naprosto me fascinuje, ze ucitele v te skole nic nevidi a nic neresi. Jakoby bylo v pohode, ze dva zaci vezmou roha v prubehu dne. Ten Patrik je opravdu zraly na leceni sexualni deviace, Tom mu mel rozbit hubu. Ackokiv se o to asi snazil 😀
Diky za dil 😉
Jsem moc ráda, že kluci uzavřeli příměří, alespoň jsou momentálně na všechno dva. Bill to ve škole vážně nemá jednoduché 🙁
Doufám, že Bill na Toma zase nezanevře. Snažil se ho chránit a to se počítá. I Když ten zážitek Bill asi hned tak nevydýchá, je to hnus.
Díky, těším se na pokračování.
Tak to bylo hnusný od Patrika doufám že Bill Tomimu odpustí.
A tak pěkně to dneska začalo…Bylo fajn to vidět taky z Billova pohledu, hned je mi o moc sympatičtější. O to horší byl ten konec… Je škoda, že Tom Billa prostě nevaroval rovnou a museli si projít tímhle. Ale tím, že se ho snažil ochránit, i když takhle blbě, se aspoň ukàzalo, že ho má opravdu rád. Akorát ještě nemá koule, aby to přiznal.
Patrick je hovado, takové parchanty, co si myslí, že jim všechno projde nesnáším. Teđ s ním budou mít problémy oba, tak by místo těch naschválu mezi sebou mohli spojit síly a vrátit mu to i s úrokama…
Díky za díl
Bylo moc hezké, když spolu kluci uzavřeli příměří. Kéž by jim to vydrželo a Bill nad Tomem nezanevřel, nerada bych. Líbilo se mi, když spolu vycházeli a bavili se spolu. 😉
Na konci mi bylo opravdu líto, čím si musel Bill projít. 🙁 Už i kvůli tomuhle doufám, že se budou kluci bavit, aby Billna všechno nemusel být sám! 😉
Mno to aem zvedava ci ho patrik este ojede
Páni! Neměla jsem co číst, tak jsem dnes začala číst tuto povídku a je skvělá!
Upřímně, nemůžu se dočkat dalších dílů, sakra, potřebuju vědět, jak to bude dál!
Jo a btw.. jsem cíťa stejně jako Billi, protože mě tento díl naprosto dojal 🙂
Som rada, že chalani uzavreli prímerie a že potom aj Tom Billa ochránil. Ale ďalší deň… ten Bill fakt radšej mohol ostať doma! I keď ja by som pravdepodobne tiež neostala 😀
Takto sú len teraz obaja pekne zbití a Bill je na Toma naštvaný. Som zvedavá, čo sa bude diať ďalej po tom Tomovom poslednom vysvetlení.