autor: AshesPashes
Vyjasnění
„Bille, Tome, jsem opravdu moc rád, že jste si se mnou oba mohli přijít promluvit,“ řekl David Jost a s oběma si potřásl rukou.
„Jo, není třeba nám lézt do zadku, pojďme prostě mluvit,“ řekl Bill a posadil se ke stolu v konferenční místnosti.
„Tak dobře. Oba dva víte to základní; časopis Time chce, abyste strávili osm týdnů cestováním po celých Spojených státech a pořizovali typické fotografie reprezentující léto v Americe. Vy dva máte tak odlišné styly a názory, že by to mohlo vytvořit opravdu úžasnou studii amerických tradic. Očekává se taky, že každý z vás nahraje jednou týdně jednu z fotografií na on-line blog, která pak vyjde každý týden v časopise. Na závěr vytvoří malou dvojstranu na podporu knihy, kterou vydají. Vy získáte 20% ze zisku knihy.“
„Každý, správně?“ Zeptal se Bill s podezřívavým pohledem zamířeným na Josta.
„Ano, každý.“
„Kdy bychom měli začít?“ To byla první věc, kterou se Tom obtěžoval říct od první chvíle, kdy schůzka začala.
„To záleží na tom, kde plánujete začít. Den obětí války je toto pondělí a tradičně je to první letní den. Cesta skončí osm týdnů po datu, kdy začnete.“
„Jak to všechno bude fungovat?“
„No, obdržíte do pronájmu auto, kterým budete cestovat, SUV, takže budete mít dostatek prostoru pro tašky a vybavení. Zaplatí vám navíc k platu i veškeré náklady za benzín. Budete mít denní plat 50 dolarů na jídlo a ostatní výdaje a dále 3000 dolarů na hotely a jiné ubytování.“
„Počkej, řekl jsi 3000 dolarů?“ Zeptal se Bill se skeptickým výrazem ve tváři.
„Ano, hlavní myšlenka toho je, že strávíte hodně času jízdou, abyste toho projeli co nejvíce. Budete bydlet v několika hotelech, ale také v kempech…“
Bill Josta okamžitě přerušil, jakmile zaslechl slovo kemp. „Vypadám, jako bych snad vůbec někdy chodil kempovat?! Jsi šílený.“
„Nemluvím o rozbalení stanu a spaní na zemi, ale můžete se utábořit v kempu v chatce nebo karavanu,“ snažil se Jost rychle bránit svou myšlenku.
„Letní rodinný kemp, Bille, není to tak velký problém zůstat jednu nebo dvě noci v chatce,“ vložil se do toho Tom. „Na pár nocí s tím nemám žádný problém.“
„Já odmítám spát ve stanu a v chatce by raději měla být uvnitř koupelna s fungujícím vodovodním potrubím a elektřinou.“
„To už je na vás, jak si to naplánujete. Trasa, kterou pojedete a místa, která navštívíte, to vše je zcela na vás. Oni jen chtějí, ať zkusíte vyfotografovat všechny oblasti života. Podrobnosti si už domluvíte sami a nám dáte vědět, jaký je plán cesty a kdy odjíždíte.“
„Abych byl upřímný, nevím, jestli do toho chci jít,“ řekl Bill a sklopil pohled ke stolu.
„Nechceš být známý i něčím jiným, než jen fotografiemi celebrit? Tohle je tvoje šance, jak si udělat ve světě skutečnou značku,“ řekl Tom a díval se na Billa nedůvěřivě.
„Jsem už unavený z toho, jak neustále kritizuješ mou práci; chci svými fotografiemi vyprávět příběh bez ohledu na to, co zrovna fotím, a to je přesně to, co dělám. Nepotřebuju uznání, ale vypadá to, že ty ano.“
„Tohle nabízí víc a ty víš, že budeš litovat, pokud si to necháš ujít,“ řekl Tom a zkřížil ruce na prsou.
„Skákal bych radostí, pokud bys do toho nebyl zapojený ty,“ zamumlal Bill.
V místnosti bylo nějakou dobu ticho, zatímco si Bill procházel smlouvu a přemýšlel nad tím, co jim Jost řekl.
„Fajn, jdu do toho,“ řekl Bill a rychle načmáral své jméno na tečkovanou čáru.
„Skvělé,“ řekl Jost vítězně a předal formuláře Tomovi, aby je také podepsal. „Předám vám kopie smluv. Zařídím pronájem auta, a pokud se jeden z vás zastaví v kanceláři za pár dní, budu mít předplacené kreditní karty připravené pro vás oba. Bude to jedna se 3000 dolary na ubytování, plus dvě s 2500 dolary na jídlo pro každého a pak kreditní karta na benzín. Ujistěte se, že budete mít přehled o všech účtenkách za benzín.“
„Hádám, že to znamená, že bychom měli začít plánovat trasu, co?“ Zeptal se Bill a pohlédl na Toma.
„Jo, to bychom pravděpodobně měli.“
„Co třeba při obědě? Umírám hlady.“
~*~*~*~
Bill zastavil u restaurace, kterou navrhl pro zastávku na oběd. Tom vystoupil z auta s tenkým laptopem a Bill věděl, že se bude chtít pustit rovnou do práce.
Když se dostali ke dveřím, Bill si všiml, že se Tom držel trochu zpátky, aby jej nechal otevřít dveře. Bill dveře otevřel a sledoval, jak je Tom přidržel svou nohou, aby mohl Bill vstoupit dovnitř a on jej mohl následovat.
Poté, co byli usazení, servírka středního věku přišla přijmout jejich objednávku.
„Já jsem Shirley a budu vaše servírka. Mohu vám pro začátek přinést něco k pití?“
„Dám si colu, bez ledu, díky,“ řekl Bill s úsměvem.
„Vodu s citrónem, prosím.“
„Samozřejmě. Za minutku budu zpátky s vašimi nápoji.“
Bill i Tom byli zticha, zatímco si oba prohlíželi své menu. Bill zvedl pohled a všiml si, jak má Tom stáhnuté rukávy přes dlaně, ve kterých menu držel.
Bill nakrčil obočí. „Takže je tohle něco, z čeho bych si měl dělat starosti?“
„Hm, cože?“ Zeptal se Tom se svraštěným obočím, zatímco si dál prohlížel menu.
„Dveře, menu, chystáš se taky sterilizovat svůj hrnek, až ti ho přinese?“
„Oh, tohle? Ne, prostě se jen nerad dotýkám věcí, které nejsou běžně umývané, tahle menu pravděpodobně nikdy neviděla Lysol ubrousky od chvíle, kdy jsou tady.“
„To je báječná myšlenka,“ zamumlal Bill, zrovna když se servírka vrátila s jejich nápoji.
„Takže, jste připraveni si objednat, nebo potřebujete více času?“ Zeptala se Shirley.
„Já jsem připravený. Dám si cheesburger, hranolky a majonézu k tomu,“ řekl Bill s náznakem vzrušení v hlase.
„A pro vás?“ Zeptala se a otočila hlavu k Tomovi.
„Já si vezmu vegetarianský hamburger a salát namísto hranolek, prosím, a k tomu farmářský dresink.“
„Skvělé, hned to bude.“
Shirley posbírala menu a odešla od stolu. Tom vytáhl iPad spolu s poznámkovým blokem, tužkou a mapou Spojených států.
„Ty jsi vegetarián?“ Zeptal se Bill, zatímco Tom zapnul iPad a připravil čistou stránku papíru.
„Jo, přestal jsem jíst maso před nějakou dobou a udělal to můj život o mnoho jednodušší, když jsem byl v zámoří, a cítím se od té doby mnohem zdravější. Tak kde chceš s tou cestou začít?“ Zeptal se Tom, přitáhl si k sobě mapu a změnil tím téma.
Mluvili o cestě a o místech, na kterých museli zastavit, zatímco čekali na své jídlo. Shodli se na tom, že by měli zastavit na místech s plážemi, ve větších městech, menších městech a ve střední Americe. Mohli by to zvládnout kompletně napříč celou zemí, pokud by si správně rozvrhli svůj čas. Zrovna plánovali směr, když jim Shirley přinesla jídlo.
Během jídla spolu příliš nemluvili. Tom byl naprosto zděšen, když sledoval, jak Bill ponořil své hranolky do majonézy.
„To vždycky jíš takhle?“
„Jo, proč?“ Zeptal se Bill poté, co zapil plnou pusu colou, kterou mu mezitím Shirley musela přinést novou.
„Oh, jen tak, jen jsem si myslel, že jsem slyšel až sem, jak tvé tepny brečí.“
„Okay, pojďme si něco ujasnit, než spolu budeme vzájemně uvěznění v autě na osm týdnů. Nechci od tebe slyšet žádnou kritiku o čemkoliv, ani o mých stravovacích návycích, mé hygieně, mém hlase, fotografiích, o ničem. A to od této chvíle, je to jasné?“
„Nic neslibuju.“
„No, to bys radši měl, než zavolám zpátky Jostovi a řeknu mu, že jsem změnil názor. Nebudu sedět a poslouchat, jak mě celou cestu kritizuješ.“
„Dobře, fajn, fajn. Nebudu říkat nic o těchhle věcech.“
„Skvělé.“
Jakmile dojedli, požádal Bill o kousek jablečného koláče a šálek kávy, zatímco dál pracovali. V podstatě zmapovali celý plán a udělali si poznámky o důležitých místech, na kterých chtěli zastavit. Byli ochotní řešit některé věci až za jízdy, ale Tom se nabídl, že rezervuje několik hotelových pokojů v předstihu a podívá se na některé stránky kempů, jakmile bude sedět doma před počítačem.
Předtím, než odešli, Bill byl v pokušení poodstoupit od dveří jen proto, aby viděl, co Tom udělá, ale poté se rozhodl, že když Tom neměl dovoleno jej sekýrovat za různé věci, mělo by to být oboustranné. Otevřel tedy dveře, ale v tu chvíli začal přemýšlet, kolik lidí se jich před ním asi dotklo a kde všude ty ruce mohly být. Snažil se potlačit zachvění, ale nebylo to k ničemu.
„Chladno?“ Zeptal se Tom.
„Ne, jen jsi mě přinutil přemýšlet o tom, kolik lidí se těch dveří dotýkalo.“
„Omlouvám se,“ rozesmál se Tom a nabídl mu své čistící ubrousky.
„Díky.“
„Žádný problém. Budu u tvého domu v pátek ráno, abych tě vyzvedl v šest hodin. Měli bychom vyrazit brzo,“ slyšel Bill Toma říkat.
„To je nekřesťanská hodina. Nemůžeme vrazit v poledne?“
„Ne, nemůžeme. Jestli chceme porazit ranní provoz, musíme vyjet v šest. Ujisti se, že jsi vzhůru a připravený na mě.“
Bill se snažil nezahihňat a tvářit se profesionálně, ale nemohl si pomoct a v krku mu zabubalo smíchy. Tom jen povytáhl obočí, když si uvědomil, čemu se Bill hihňá.
„Promiň, promiň, vážně,“ řekl Bill a snažil se popadnout dech, ale to jen posloužilo k tomu, aby z něj vyšlo další zahihňání. „Okay, opravdu se omlouvám. Budu připravený.“
Tom se jen otočil a rozešel se ke svému autu, zbrusu novému Audi A1. Bill na něj chvíli zíral, než nasedl do svého vlastního, skromnějšího auta. Sledoval, jak Tom vyjel z parkoviště, zatímco Bill si v hlavě znovu promítal jejich schůzku.
„Do čeho jsem se to jen dostal?“ Řekl si nahlas, než nastartoval auto a zamířil ke svému studiu.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Teď to tedy začíná být pořádně zajímavé! 🙂 Tom mě čím dál víc překvapuje a i mě donutil přemýšlet nad tím, kolik lidí se dotýká menu v resturaci a dveří..no, pravděpodobně to nechci ani vědět a hlavně bych řekla, že mě tohle napadne pokaždé, co někam půjdu. 😀
Líbilo se mi, jak kluci řešili svou cestu a po pravdě jim to závidím. Ráda bych se k nim přidala! 😀 Takovou práci bych brala hnedka, nechápu, že Bill vůbec váhal, jestli do toho jít. Vážně by mě zajímalo, co má proti Tomovi. Že by to bylo opravdu jen proto, že o jeho fotografiích Tom kdyby prohlásil něco ne moc hezkého? No, u Billa bych tomu i věřila. 😀
Každopádně se strašně těší na další díly, protože věřím, že tohle bude skvělé dobrodružství! 🙂
Mockrát děkuji za perfektní překlad! 🙂
Shirely? Tak se jmenuje moje kocicka :3 miluju tu servirku 😀 To vsechno zni tak zajimave, ty kampy a to uvezneni v aute a vsechno okolo… To vypada na dobrodruzstvi plne romantickych chvilek 😀 :3 Uz se tesim :3 Bill ale ne 😀 Tak zase neco vime, Tom je vegetarian a stiti se neomytych veci 😀 Skvele, jsme si podbni, ja se jich tolik nestitim, ale jakmile se mi dostane do rukou mydlo umyju vse, co se da a hlavne sve ruce 😀 Blee…
Stejne nechapu, co kde chcou fotit, ale tak budis 😀 Moc dekuju za preklad a js natesena na dalsi dil, mmochodem, ten bude kdy? :O :O
[2]: Úterý, čtvrtek a neděle, stejně, jako byl Stopař 🙂
To bude super:) Zdá sa, že si budú rozumieť:) Teším sa na ich cestu. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu:
Pokračuje to náramně dobře, moc se mi to líbí.. 🙂 Myslela jsem, že na sebe budou jako kočka a pes, ale zatím to jde.. 😀 Ale co není může být a já se na to už moc těším.. 😀 Děkuju moc za překlad a těším se na další.. 🙂
To asi bude zajímavá cesta moc se těším na další kapitolku.
Jsme v začátcích, ale vypadá to zajímavě a těším se, jak to půjde dál. 🙂 Těšim se na jejich společně strávený čas na cestách…i když si moc neumím představit, co a kde budou fotit. Tom se mi zdá jako milý chlapík, tak nevím, co proti němu Bill má…ale myslím si, že nás toho ještě mnoho čeká. Díky za překlad.
To bylo docela překvapivé. Spíš bych čekala, že to Bill tady bude ten háklivější na čistotu a vegetarián. 😀
Zatím spolu celkem vycházejí, takže jsem zvědavá, jak jim to půjde dál.
Trochu pan Monk, ne? 😀 Tom je trosku zvlastni tvor, jsem zvedava, co z toho vyleze. Myslim, ze ten kemp by mel byt proti srsti hlavne jemu 😀 Bill vypada, ze na konci bude kompletne predelany, kdyz uz ted premysli nad tim, kolik lidi se dotykalo dveri. To bude jizda 😀
Dekuji za preklad ^^
[9]: Tomovi vadí to, čeho se dotýkali lidé. V kempu je přírodní špína, ta je v pořádku 😀
Cesta schválená, začiatok naplánovaný.. už len vyraziť 😀 A zatiaľ to vyzerá, že napriek náznakom z prvej kapitoly, budú tí dvaja spolu celkom vychádzať 😀
A tiež mám pocit, že Billa tá cesta poriadne zmení. Hlavne, ako hneď nadával na kempy a tiež asi aj jeho stravovacie návyky 😀 Skôr by som čakala háklivejšie na čistotu jeho ako Toma, ale tak aspoň to možno bude o to zaujímavejšie 😀
Ďakujem za preklad.