„Bille, co to děláš?“ neuniklo Tomovi, jak běhal ze strany na stranu. Bill mu věnoval letmý pohled, poté pokračoval dál. Nenechal se rozhodit jeho otázkami. Po té, co vše bezpečně ukryl nebo nahradil, dopadl na gauč vedle Toma.
„A teď mi odpověz,“ ušklíbl se a podíval se na Billa.
„Nevím o čem mluvíš,“ nadále se rozhodl ignorovat Tomovy otázky.
V televizi běžel nějaký romantický příběh, proto se rozhodl, že ovladač nenechá Tomovi. Věděl, že by to ihned přepnul. Znal ho, nikdy mu to netrpěl. Automaticky se opřel o Tomovo rameno. Později mu došlo, co dělá, nenápadně se podíval na Toma. Spadl mu kámen ze srdce, když poznal, že mu to nijak zvlášť nevadí. Byl rád i za tenhle dotyk. Na chvíli mu to přišlo jako předtím. Vzpomínal na tu dobu, kdy bylo vše tak krásné. Kdy mohl jen tak přijít a chytit ho za ruku, přitáhnout si ho k sobě, věnovat mu rychlé polibky a krást si je pokaždé, kdy se mu zachtělo. Teď tu vedle něj sedí s pocitem bezmoci. Vzpomínal na rána, kdy se budili spolu. Vidět po ránu jeho krásné oči. Jak tohle mu bude chybět. Představa že se dnes probudí sám, na tomhle nepohodlném, chladném gauči…
Billovi už tekly slzy proudem, skrýt to bylo těžké. Byly vroucí jako láska k jeho bratrovi. Přemýšlel, jak najít způsob, aby ho to tolik nebolelo, myšlenky byly silnější a Bill bezmocnější.
„Co když si někoho najde? Co bude se mnou? Budu jim pak přát k jejich lásce a mlčet navždy? To nemůžeš, Tome. Říkal jsi mi tolikrát, že jsem tvou pravou láskou. Vzpomeň si na mě.“ Nemohl přestat brečet. To všechno bylo silnější, vždy všechno řešili spolu. Spolu se jim to lépe táhlo.
„Proč?“ ptal se sám sebe pořád dokola.
Došel pomalu dolů a všiml si, že Tom usnul. Šťouchl do něj, aby se ujistil, že opravdu spí. Kleknul si k němu, pozoroval ho, jak spí. Vypadáš jako anděl, Tomi, řekl si pro sebe. Něžně ho pohladil po tváři. Sotva se ho dotýkal, nechtěl ho vzbudit. V duchu doufal, že to spaní nehraje, jak to míval ve zvyku. Teď by to opravdu nebylo fér, a nepřišlo by mu to vhod. V podstatě jako vždy.
Měl chuť ho políbit na rty, srdce mu bušilo, jak kdyby mu mělo vyskočit z hrudníku. Tolik by si přál to udělat. Vyčítal si, že kdyby nebyl tak paličatý, mohl teď ležet na něm. Vyčítal si tu nehodu každou vteřinou. Nedokázal si to odpustit, ani neodpustí. Tohle je jenom jeho vina. Kdyby tenkrát poslechl Toma, nemusel by tu teď klečet se slzami v očích.
„Miluju tě, Tomi,“ pošeptal a nespouštěl z Toma oči. Volnou rukou ho hladil po vlasech. Tolik by si přál znovu slyšet odezvu na jeho slova. Ucítil, jak mu Tom pevně stiskl ruku a prudce otevřel oči. V Billovi hrklo.
autor: Dead F4rt™ & Klitz
Neviem prečo, ale mám z Billa strašne divný pocit. Prečo to hneď vzdáva? Však nikde nie je napísané, že sa Tomovi pamäť už nikdy nevráti. A ak aj nie, tak stále tu je možnosť, že sa Tom do Billa zamiluje znova.
No neviem, možno sú to len prvotné Billove pocity, kým sa poriadne spamätá zo situácie a potom začne rozmýšľať a konať trošku inak.
Mně je Billa tolik líto. Nemám to jednoduché, věřím, že musí být šílené se k Tomovi z ničeho nic chovat jen jako bratr a nedát na sobě nic znát. Měl by se ale trochu vzchopit a být optimistický. Tom si přece jen vzpomenout může a nebo se do něj může znova zamilovat. Vím, že mě se to mluví, když nejsem v té situaci, ale sebelítostí si moc nepomůže. 😉
Mimochodem, ten konec vypadá trochu optimisticky. 😀 Ten Tomův stisk ruky, co? 😛
Děkuji za díl! 🙂
Pro Billa musí být hrozné, že si s Tomem nemůže vyříkat tu příšernou hádku, která tomu předcházela. Zřejmě ho to neuvěřitelně deptá, což je možná důvod, proč podléhá takové skepsi a beznaději.
A ten závěr? Spal Tom, nebo nespal? Vzpomněl si, nebo bude mít Bill co vysvětlovat? Nicméně, to vyznání lásky by se mezi nimi mohlo dát celkem snadno okecat. Tak uvidíme.
Díky, těším se na pokračování. 😀
Jsem zvědava jak se zachová Tom Billa mi je moc líto.
Souhlasím s holkama, že se Bill až moc rychle hroutí. Všechno se ještě může změnit a nic není definitivní! Měl by si raději s Tomem povídat a ne jen čekat, než si najde někoho jiného. Jsou snad dvojčata, ne? Můžou spolu aspoň mluvit!
Dúfam, že Bill zabojuje a, že Tom si všimne ako sa jeho malý braček trápi. Je mi Billa strašne ľúto, mrzí ma, že Tom za ním do tej kúpelne nešiel, že si nevšimol ten plač. Dúfam ale, že to vyznanie počul a mohol by popremýšľať prečo je Bill tak smutný. Musí to predsa cítiť…