autor: AshesPashes
Vlna
Jízda přes Utah znamenala spoustu placaté země a nic zajímavého k vidění. Bill byl znuděný, broukal si s hudbou vycházející z reproduktorů a díval se přitom z okna. Bylo tam mnoho farem a polí a Bill si nevšiml ničeho, co by podnítilo jeho zájem.
On a Tom byli k sobě nyní alespoň přívětiví, ale říct, že jsou přátelé, by bylo už trochu moc. Příliš spolu nemluvili, ačkoliv Bill Tomovi položil několik otázek o jeho rodině a výchově. Dokázal říct, podle Tomových krátkých a svižných odpovědí, že mluvil jen proto, aby zachoval mír. Bill se snažil co nejlépe nechat Toma na pokoji, jak jen to bylo možné, ale mlčení ho přivádělo k šílenství.
Opřel si hlavu o sklo bočního okýnka a zavřel oči, když auto náhle prudce zastavilo. Bill se rychle narovnal a pohlédl z předního okna. Tam uprostřed silnice bylo malé stádo ne víc než pěti ovcí. Tom hlasitě zatroubil, ale červenooké ovce jen zíraly nehybně na vozidlo. Tom se snažil zatroubit znovu, ale ani se nepohnuly.
„Kde se tady vzaly?“ Zeptal se Bill a snažil se spočítat jednotlivé bílé chomáčky vlny.
„Předpokládal bych, že tou dírou v plotě na mé levé straně. Jedna se dostala ven a pak ji následovaly další a další.“
Bill se podíval a spatřil malou díru, která se zdála být v ideální velikosti pro ovce. Bill vytáhl fotoaparát a vyskočil z auta, aby pořídil pár záběrů ovcí přitisknutých k sobě. Kroužil kolem nich, aby získal několik záběrů z různých úhlů. Ovce se stále nepohnuly ani o píď.
„Zkus znovu zatroubit,“ navrhl Bill.
Tom opět zatroubil, ale ovce se nezdály, že by je to ani v nejmenším zajímalo.
„Pomoz mi přesunout je zpět na druhou stranu plotu,“ řekl Tom a otevřel své dveře.
„K čemu to bude? Prostě se zase dostanou ven,“ odpověděl Bill.
„Už je pozdě, Bille, a brzy bude tma; někdo jiný je na silnici nemusí vidět. Nemůžeme je objet, takže možná, pokud je dostaneme zpátky, mohli bychom dát vědět lidem, kteří je vlastní, o díře v plotě dřív, než ji znovu najdou.“
Bill sledoval, jak si Tom stáhl tričko a zůstal v černém tílku, které měl pod ním. Hodil tričko do auta a přiblížil se k ovcím, které jej obezřetně sledovaly. Pohyboval se pomalu, mírně se přikrčil s rukama před sebou. Pak rychle popadl jednu z ovcí, jakmile byl na dosah. Ovce hlasitě bečela a statečně bojovala, jak se snažila vykroutit z Tomova pevného uchopení. Ostatní ovce vzaly zajatcovo naříkání jako varování a začaly se rozptylovat všemi směry.
Bill sledoval svaly na Tomových pažích a to, jak se napjaly, když pevně uchopil ovci a šel s ní k plotu, dál od otvoru, který použily k útěku. Bill přemýšlel, jaké by bylo cítit ty svaly pod svýma rukama. Tom jemně pustil ovci na druhé straně plotu a díval se, jak spěchá pryč tak rychle, jak jen to bylo možné. Otočil se a spatřil Billa, zírajícího na něj s otevřenou pusou a sledujícího každý jeho pohyb.
„Hej princezno, budeš tam jen tak stát a dívat se, nebo se chystáš mi pomoct s těmi dalšími čtyřmi?“ Křikl na něj Tom, když zamířil k další ovci, která se pásla na trávě o pár metrů dál.
Všechny pocity touhy a přitažlivosti se rychle vypařily a Bill se na Toma zamračil. „Jdi do prdele, debile.“ Bill se otočil na patě a rozešel se k nejbližší ovci, která byla zády k němu.
Bill se snažil odhadnout její velikost, a pomyslel si, že ji určitě může uzvednout. Bill by nepopsal sám sebe jako slabého, měl nějaké svalové náznaky, ale nechodil kolem a nezvedal těžké objekty, které se hýbaly, zatímco on by se je snažil nosit několik metrů daleko. Pohyboval se pomalu a přikrčeně, stejným způsobem, jako to dělal Tom, když se plížil k ovci. Rychle ji popadl kolem středu a zvedl ji. Snažil se ji donést k plotu, aniž by ji pustil, zatímco se mu v náruči kroutila. Dorazil k plotu současně s Tomem, který držel další ovci.
„Můžeš chytit tu malou a já vezmu tu další,“ řekl Tom a rozešel se směrem k ovci, která měla své slídivé oči přilepené na Tomovi od začátku.
Bill šel směrem k malé ovci, předpokládal, že jehněti, a snadno zvedl tu malou kouli vlny. Přitiskl si ji blízko k hrudi a začal na ni cukrovat.
„Tome, podívej se, jak je roztomilé. Zajímalo by mě, kde je jeho maminka,“ zašišlal Bill a otočil se, takže Tom mohl vidět malé jehně, které objímal v náručí.
Ovce, ke které mířil Tom, vydala rozzlobený zvuk. „Předpokládám, že tady, podle způsobu, jakým na tebe zírá. Drž to jehně, aby na něj viděla a možná, že ji budu moct vzít zezadu. A Bille, přísahám bohu, pokud se tomu začneš hihňat, tak tě hodím za plot i s tou ovcí a odjedu bez tebe.“
Bill zdržoval zahihňání, když sledoval, jak Tom přistupuje k mámě ovci. Jakmile se dostal za ni, ovce se rozběhla tryskem směrem k Billovi. Bill zamrzl na místě a sledoval, jak ovce míří směrem k němu.
„BILLE, UTÍKEJ!“ Zařval Tom, když se ovce dostala nebezpečně blízko.
Bill okamžitě pustil jehně, které přistálo na nohou, a pak se obrátil a rozběhl se směrem k otevřeným dveřím auta. Ovce ho následovala jen pár metrů, než se vrátila zpět ke svému mláděti. Bill sledoval přes okraj dveří, jak se ovce přitulila k jehněti a olízla jej.
Poté Bill pohlédl na Toma, který měl dlaně položené na kolenou a hystericky se chechtal nad Billovým šokovaným obličejem. Tom použil hřbet ruky k utření slz, které mu vytryskly z očí.
„To není vtipné, mohla mě zabít.“
„Ach Bože, kéž bych měl foťák, aby ses mohl vidět. Jak jsi tam stál, a pak pustil ovci a běžel. Bože, to bylo kurva jak ve filmu,“ řekl Tom mezi záchvaty smíchu.
„Víš, co bych já moc rád viděl? Jak dostaneš obě ty ovce na druhou stranu sám a po tmě.“
„Dobře, dobře. Vezmu nejdřív mámu a ty pak můžeš chytit dítě a dáme je tam zároveň, okay?“
„Fajn,“ zavrčel Bill a sledoval, jak Tom přistoupil k ovci znovu.
Tentokrát se mu podařilo ji chytit. Vrtěla se a bojovala, ale držel ji pevně. Bill zvedl snadno jehně a umístili je oba na druhou stranu plotu. Tom si oprášil ruce a zamířil k autu.
Bill nasedl na stranu spolujezdce a Tom ho následoval na straně řidiče, než zavřel dveře. Tom si stáhl černé tílko a hodil ho na zadní sedadlo. Pak si přes hlavu znovu přetáhl tričko, které měl na sobě předtím. Bill se snažil dívat na Tomovu nahou kůži bez zájmu, ale musel přiznat, že opálené svaly, ve kterých se rýsovaly jeho břišáky, vypadaly naprosto nádherně.
„Odvedl jsi dobrou práci, princezno, i když tě ta ovce skoro dostala,“ řekl Tom a podal Billovi vlhčený ubrousek na otření rukou.
Bill ho vytrhl z Tomovy ruky, aby si otřel své vlastní, než ho odhodil do provizorního pytle na odpadky. Překřížil si ruce na hrudi a podíval se na Toma.
„Jo a Tome? Ještě jednou mi řekni princezno, a vystavím každou roli filmu, kterou máš s sebou, na světlo.“
—
Tom dojel až ke statku, který viděl v dálce, a informovali obyvatele, že tam je díra v plotě, kterou uteklo několik ovcí. Poděkovali mu za to, že je vrátil zpět a řekli, že to půjdou okamžitě opravit.
„Můžeme si, prosím dnes večer vzít hotelový pokoj? Právě teď potřebuju sprchu víc, než cokoliv na světě.
„Myslím, že jo.“
Billova nálada se okamžitě zlepšila, zatímco do GPS zadal, ‚hotel do 20 mil‘ a čekal na výsledky. Vzal nejbližší hotel a zjistil směr a kontaktní informace. Několikrát se snažil dovolat na recepci, ale při každém pokusu byla linka buď obsazená, nebo na vyzvánění nikdo neodpověděl.
Dorazili až k hotelu, který měl Bill naprogramovaný, a zaparkovali na parkovišti. Bill popadl svou tašku s fotoaparátem a Tom jej následoval, než vešli do hotelu, kde Bill okamžitě zamířil k usměvavé blond recepční.
„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“
„Dobrý den, potřebujeme dva jednolůžkové pokoje, prosím.“
„Máte rezervaci?“
„Ne, nemáme. Nemohli jsme se k vám dovolat.“ Jako zázrakem telefon za stolem začal zvonit.
„Jo, byli jsme opravdu zaneprázdnění.“ Klikla na několik kláves na počítači. „Omlouvám se, jsme zcela obsazeni, máme volný jen jeden jednolůžkový pokoj.
Bill zasténal, byl unavený a potřeboval teplou sprchu. Tom jej odtlačil trochu stranou a přistoupil k pultu, kde dívce věnoval okouzlující úsměv. Očima střelil po její jmenovce.
„Jste si jistá, že tady není nic, co byste mohla udělat, abychom dostali dva pokoje, Shannon? Jedeme už nějakou dobu a oba potřebujeme svůj vlastní prostor,“ řekl Tom sladce.
„Je mi to opravdu líto, je tady nějaký kongres nebo tak něco a jsme úplně obsazení, stejně jako většina jiných hotelů v okolí. Všechno co máme, je jeden pokoj.“
„V pořádku, hádám, že ho prostě budeme muset vzít.“
Tom podepsal registrační formuláře ozdobným písmem.
„Můžeme dostat přistýlku, prosím?“ Zeptal se Bill po Tomově boku.
„Omlouvám se, nemáme ani volné přistýlky, ale ve vašem pokoji je gauč. Bohužel není rozkládací. Mohu vám za pár minut nechat doručit na pokoj druhou sadu lůžkovin.“
Tom pohlédl na Billa, jehož tvář začala získávat naštvaný odstín červené.
„To by bylo skvělé, Shannon, děkuju vám,“ řekl Tom s úsměvem.
Tom vzal karty od pokoje choulostivě mezi dva prsty a otočil Billa pryč od recepční, než jí řekne něco hrubého. Poté jej nasměroval k výtahům.
„Jsme v pátém patře,“ oznámil mu Tom.
Několik okamžiků stáli u předních dveří výtahu.
„Chystáš se stisknout to tlačítko?“ Zeptal se Bill a sledoval neosvětlené tlačítko s šipkou nahoru.
„Ne,“ odpověděl Tom jednoduše.
„Agh,“ zasténal Bill, než tlačítko stisknul sám. Jakmile vstoupili dovnitř, okamžitě stiskl tlačítko do pátého patra. „Já nechápu, jak se vůbec dokážeš ráno dostat přes přední dveře.“
„Někdy nedokážu,“ řekl Tom, zatímco vystoupil z výtahu a zamířil k pokoji.
Bill Toma sledoval, jak se vzdaluje, dokud se dveře výtahu nezačaly zavírat. Dal ruku mezi ně a vyšel na chodbu, odkud vklouzl do pokoje těsně před tím, než se dveře zavřely.
„Můžeš se osprchovat první,“ řekl a položil svou tašku na prádelník.
Tom neodpověděl; vzal si svou tašku do koupelny s sebou. Rychle se svlékl, vložil špinavé oblečení do samostatného sáčku a pustil teplou vodu tak moc, jak jen to šlo. Přesunul se pod sprchu s horkou vodou, kde pár okamžiků stál a zhluboka dýchal, zatímco na něj dopadaly horké kapky.
Přesto si nakonec pospíšil, aby se ujistil, že Bill bude mít nějakou teplou vodu pro svou vlastní sprchu. Bill uslyšel kliknutí koupelnových dveří a uviděl Toma jen v šedém pyžamu, zpod kterého mu vykukovala načervenalá kůže.
„Uklízečka přinesla extra polštáře a přikrývky.“
Tom se podíval na Billa, který seděl na gauči před televizí a sledoval místní zprávy.
„Ok, no, koupelna je volná.“
Bill vyskočil, popadl připravené pyžamo a zamířil do koupelny. Byl jako v ráji, když kolem něj stoupala pára, nesoucí vůni jeho šamponu a mýdla. Bylo to jako nebe. Už mu bylo špatně z dálničních odpočívadel a nevěděl, proč s tímhle souhlasil, když hotelových pobytů mělo být málo a byly daleko od sebe. Byl vděčný, že se Tom osprchoval jako první, a tak tam mohl zůstat tak dlouho, jak chtěl.
Bill vyšel z koupelny o 45 minut později, čistý a hydratovaný, ve svém vlastním pyžamu. Byl tak připravený spát v posteli. Přesunul se k té jediné matraci a našel tam pod přikrývkou Toma.
„Oh ne, ne. Já si beru postel.“
Tom otevřel jedno oko a podíval se na něj. „Já už jsem tady.“
„To je mi jedno. Ty bys měl být milý, dát mi postel a spát na gauči.“
„Dobrou noc, Bille,“ řekl Tom, vytáhl si deku výš na rameno a přetočil se opačným směrem.
„Ale, to musíš.“
„Ne, to nemusím. Nejsi holka. Nemusím se chovat rytířsky a dát ti postel. Pokud ještě někdy budeme v této situaci, můžete mít příště postel ty.“
„A když si pomyslím, že mi tě začínalo být líto a že jsem si začínal myslet, že možná nejsi vlastně tak špatný, ale jak vidím, tak můj první dojem byl správný.“
„Nechci tvou zasranou lítost, Bille; chci, aby ses staral o své vlastní věci. Teď buď zticha, ať můžu spát.“
„Nesnesitelný parchante!“
Bill zahučel a obrátil se směrem ke své posteli na tuto noc, natáhl své dlouhé tělo přes gauč, který nebyl dost dlouhý, aby mu stačil. Otočil hlavu do polštáře a vydal ze sebe tlumený výkřik.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tak ten závěr byl dokonalý!!! 😀 😀 Je pravda, že i já jsem čekala, že ten kdo si vezme gauč dobrovolně, bude právě Tom. 😀 Nějak mě ani nenapadlo přemýšlet nad něčím jiným, protože přece jen je Bill vždycky ten zranitelnější a slabší a tak pro něj Tom dělá drobné ústupky. Ale tohle bylo opravdu úžasné! Především proto, jak se Bill roztomile rozčiloval a myslel si, že postel je jen a jen jeho. 😀 No, Bill mě dlouhou sprchu a tak má Tom alespoň postel. 😀 😀 😀 Tom to tímhle vážně zabil! 🙂
A to s těma ovečkama bylo strašně rozomilé. Já jsem si nemohla pomoct, ale celou dobu jsem se musela přihlouple uculovat. Stejně jsou kluci ale dobří. Jehňátko bych ještě vzala do náruče, ale ovci teda ne. Nejen, že bych ji neuzvedla, ale hlavně bych měla strach, že mi ta velká ovce něco udělá, takže by nepřipadalo v úvahu, abych šla stejně odhodlaně jako Tom a prostě ji vzala a odnesla ji za plot. 😀 Tom mě hold nestačí překvapovat! 😉 Ale zatím jen v těch hezkých směrech. Začínám jej mít čí dál raději! 🙂
Tuhle povídku jsem si opravdu strašně moc oblíbila během chviličky. ♥ Je úžasná a já se na každý nový díl ohromně těším. Mockrát Ti děkuji Zuzu! ♥
Ale vida, Billy se nám začíná na Toma dívat i jinýma očima. Sice mi Tom v této povídce nevadí a zdá se mi skvělý – a nebo si myslím, že bude, ale Billa mám raději – sice je, jak princezna, jak říká Tom, ale svým způsobem je milý a řekla bych, že i nezkažený…jako stvořeni pro sebe
😉 🙂 Tenhle dílek byl roztomilý a prozatím příběh plyne plynule a hlavně poklidně…díky za překlad.
Chudák Bill to bude hrozné probuzení jinak moc pěkná povídka.
Už som sa tešila, že sa Bill protestne nasťahuje k Tomovi do postele:D rada by som "videla" jeho reakciu. Chudák Bill, má smolu, ale aj tak si myslím, že možno niečo vymyslí aby Toma dostal z tej postele preč.
Scénka s ovečkami bola úchvatná. Strašne sa mi to páčilo. Hlavne Bil s jahniatkom a nazúrenou mamičkou-ovečkou. Ďakujem za preklad.
Situácia s ovcami a ako tá jedna Billa naháňala 😀 Tak to nemalo chybu!
A záver – tiež som čakala, že gauč si zoberie dobrovoľne Tom a keď sa tak nestalo, tak že sa Bill nasťahuje k nemu do postele. Škoda, že sa tak nestalo – ale možno raz 🙂
Ďakujem za preklad.
Krásný zážitek s ovečkami doplnila ještě maličká hádka o postel. Tak nějak mě napadlo, že když se Bill sprchuje jako druhý, vybude na něho gauč. 😀
Díky, těším se na pokračování.