autor: Steinsgrrl
„A pak,“ řekl Tom a odmlčel se, aby spolknul doušek vody, „mi řekl, že pohovor byl opravdu jen formalita. Říkal, že viděl mou práci, a líbila se mu a v podstatě jsem zaměstnaný!“
Tom se hrdě usmál, když Janni zavýskala na své židli. „Jaj! Tatínek dostal práci, táta má práci!“ Poskakovala na místě, stůl poskakoval s ní a Bill popadl svou a její sklenici oběma rukama.
„Sedni si, holčičko,“ Bill jí věnoval svůj nejlepší přísný výraz, ale její smích byl nakažlivý, a on se přistihl, jak sebou jeho rty škubou a bojují s úsměvem.
„Ještě ji nemám, pořád ještě musím zítra mluvit s panem Erlewinem, ale,“ Tom nedokázal potlačit svou radost a opravdově vyjekl. „Mám práci!“
Bill se usmál úsměvem, o kterém věděl, že Tom bude chtít vidět, úsměvem, o kterém věděl, že je vhodný, ale uvnitř mu žaludek vířil a hrozil, že odmítne potravu, kterou by spolkl. Chytil Toma za ruku a stiskl ji, palcem hladil přes Tomovy klouby. „Gratuluju! To je pro tebe tak úžasné!“
„Úžasné pro nás, Bille! Teď nebudeš muset být zatěžován všemi účty jen ty. Konečně můžu být taky znovu produktivní. Nenáviděl jsem nemít nic na práci.“ Zvedl Billovu ruku pomalu ke svým rtům a líně na Billa zamrkal. „Kromě tebe. Docela rád pracuju na tobě,“ zamumlal, než lehce políbil Billovy prsty. „Nebo bych měl říct zpracovávám tebe?“
Víření v Billově břiše se jen zhoršilo a jeho druhá ruka sevřela své vlastní koleno pod stolem, nehty pevně zaryl do džín.
Janni se zahihňala ze svého místa u stolu a přitom postrkovala mrkev po talíři. „Tati, to je hloupé! Jak pracuješ na Billovi?“ Podívala se na ně, a čekala, kdo jí odpoví, ale Bill rozhodně nemohl. Jeho tvář zrudla a vytáhl svou ruku z Tomovy, přičemž se napil, aby zakryl své rozpaky.
Tom si odkašlal a sklopil hlavu ke svému talíři, jeho tvář byla červená jako Billova. „Mluvil jsem s Billem, ne s hloupou Janni, která nejí svou mrkev. Co to s ní vůbec děláš?“
Janni obrátila svou pozornost zpátky k talíři, což bylo to, čeho chtěl Tom dosáhnout a Bill si pomyslel, jak dobře ti dva společně fungují. Sledoval, jak Tom oddělil množství mrkve, které Janni naprosto musela sníst, než se mohla omluvit od stolu, a jak se Janni snažila vyjednat menší množství. Ale to jí neprošlo, a nakonec Janni snědla to, co měla a s minimální námahou, jen díky způsobu, jakým s ní Tom jednal. Bill přemýšlel, jestli ještě někdo někdy by pro Janni mohl být tím, čím pro ni byl Tom. Mohl?
Mohla Anjelica?
„Musím ti to taky rozdělit?“ Tom se ušklíbl a Bill se na něj překvapeně podíval. Ztracen v myšlenkách Bill posouval svou vlastní mrkev kolem talíře. Janni sklouzla ze židle a opatrně odnesla svůj talíř ze stolu do kuchyně a Bill se pokusil o úsměv.
„Nejlepší věc na tom je,“ Tom ztišil hlas a naklonil se k Billovi, který se instinktivně posunul vpřed, „že teď soud nemůže říct, že nedokážu uživit svou vlastní dceru. Nejsem zcela závislý na tvém příjmu; můžu ji podporovat na vlastní pěst. Právnička říkala, že by to bylo velké plus pro náš případ.“
V Tomových očích zářila naděje a Bill odtlačil svou židli. Už tady nemohl sedět; potřeboval vstát a odejít. Na chvíli potřeboval pryč. Možná by se měl jít podívat, jak jdou věci v hospodě. Možná Max potřeboval pomoct s večerním-
„Připravená na koupel, tati!“ Janni poskakovala z kuchyně. „Můžu si hrát s tou novou mořskou vílou a podmořským hradem, který jsi mi koupil?“ Poskočila na jednu nohu, pak na druhou, nedočkavá pro odpověď svého otce a Tom se uchechtl.
„Jo, jistě. Můžeš zatím najít svou noční košili a já tam budu za minutu.“
Tom vstal, aby uklidil stůl a Bill jej popohnal nahoru. S Tomem pomáhajícím Janni ve vaně by mohl mít Bill pár okamžiků k přemýšlení. Aby přišel na to, co musí udělat. Sám uklidil stůl, opláchl nádobí a naskládal ho do myčky. Připravil ji na zapnutí, ale nechal pootevřená dvířka. Teplá voda pro kuchyň znamenala žádnou teplou vodu pro Janni, takže to mohlo počkat. Stůl potřeboval utřít a Bill se o to postaral rychle, metodicky, jako by otíral stoly ve své hospodě.
Jeho hospoda. A co jeho hospoda?
Bill si povzdechl a zavrtěl hlavou, pověsil hadr přes kohoutek v kuchyni. Na cestě do obývacího pokoje se zastavil pod schody. Tom byl ještě s Janni; slyšel ji ve vaně, její štěbetající hlas a Tomův hluboký, který jí odpovídal, a Bill se rychle rozešel od schodů pryč.
Obývací pokoj byl poměrně uklizený, ačkoliv se sem nějak dostal Šotek, který byl v rohu gauče, a evidentně mu nevadilo, že tam stojí na hlavě. Bill se k němu posadil, zvedl jej a svalil se na jeho místo, než pohlédl do medvědových velkých, černých očí. Tvář odrážející se v nich vypadala smutně a unaveně a Bill medvěda pohladil třesoucí se rukou po hlavě, než jej k sobě silně přitisknul.
Nevěděl, jak dlouho tam seděl, poslouchal hlasy z vrchu, a kroky, které vedly z koupelny do Janniny ložnice, ale najednou se zdálo, že ty kroky běží dolů po schodech.
„Bille! Podívej se, co umím udělat!“ Janni skočila z druhého schodu a přistála málem na kolenou. Rychle se zvedla nahoru a usmála se na něj. „Vidíš? To bylo opravdu vysoko!“ Rozběhla se k němu a vylezla mu na klín ještě dříve, než mohl dokonce otevřít náruč. Kostnaté koleno jej koplo do stehna a Bill zadržel dech a spolu s výdechem z něj vyšel sten bolesti. „Oh!“ Janni se o pár centimetrů odsunula a malou rukou třela jemně místo, kde jej praštila. „Promiň! Omlouvám se, Bille.“
Bill zabroukal, rozevřel náruč a Janni obsadila místo na jeho klíně. Omotala mu ruce kolem krku a pevně jej objala, zatímco on se k ní přitulil tak blízko, jak jen mohl, a zabořil nos do jejích mokrých vlasů. Byly čerstvě umyté a cítil z nich levný jahodový šampon, který Bill Toma nedokázal přinutit přestat kupovat, ale právě teď mu to bylo jedno. Přál si, aby tam mohl sedět navždy s Janni na klíně, jen ji objímat a mluvit s ní a poslouchat, jak dál a dál blábolí, jako už to mívali ve zvyku.
„Hej, víš co?“ Janni zatlačila proti jeho rameni a on uvolnil sevření. „Táta mi dovolil, abych si hrála s hradem mořské víly. Víš, že když dáš mořskou vílu, která tam bydlí, pod vodu, její ocas se změní na modrý? Je růžový, když je suchý, ale když se namočí, tak zmodrá. Nevím, jak to funguje a táta to taky neví. Víš ty, jak to funguje?“
Setkal se s jejíma očima, hnědýma, inteligentníma a milýma jako oči jejího otce a sevřelo se mu hrdlo. Musel posbírat veškerou sílu, co měl, aby jí odpověděl, a když to udělal, jeho hlas byl zhrublý emocemi.
„Vílí magie?“ Rozkašlal se. Věděl, že není hloupá; pokud sám sebe nedá dohromady, bude vědět, že je něco špatně. A Bill nechtěl, aby něco věděla. Ne, dokud nemusela.
Obavy zaplnily Janninu tvář a ona se zamračila a přiložila dlaně na Billovo čelo. „Jsi v pořádku? Nebudeš nemocný?“ Rozhlédla se po Tomovi, kterého Bill slyšel v kuchyni. Podle cinkání sklenic a nádobí Bill dokázal říct, že Tom přeskládává myčku, kterou Bill naplnil, a Bill by za normálních okolností protočil oči. „Možná, že by ti tatínek měl dát aspirin?“
„Ne, jsem v pořádku,“ slíbil Bill, nenáviděl lhaní, ale věděl, že musel. Zvedl Šotka a zatlačil vycpaným zvířátkem hravě Janni do hrudi. „Myslíš, že bys chtěla svého kamaráda s sebou do postele? Nemyslím si, že se mu bude dobře spát tady bez tebe.“
Jannina tvář zvadla. „Okay,“ zabručela. „Opravdu ještě nechci jít do postele, víš,“ Bill ji ujistil, že to ví, ale že musí, a ona mu dala pusu na tvář a sklouzla mu z klína s Šotkem v náručí. „Dobrou, Bille. Uvidíme se ráno.“
Když se otočila pryč, Bill popadl rukáv od její noční košile, a zastavil ji. „Hej!“ Usmála se s nadějí a oči se jí leskly, jako by si myslela, že si Bill chce hrát.
Ale Bill si nechtěl hrát. Posunul se na gauči vpřed a silně ji objal. „Mám tě moc rád, Janninko. Víš to, že jo?“ Jeho vidění bylo rozmazané a v očích se mu zatřpytilo, tak pevně zavřel oči a zadržel dech.
„Já tebe taky, hloupý Billy,“ vykvikla mu Janni do ucha. „Rozmačkáš mě!“
Bill se odtáhl a dlaněmi přikryl její uši, jak jí vtiskl pusu na čelo, než ji za ramena otočil a šťouchl směrem ke schodům. Neochotně se rozešla a Šotka táhla s sebou. Když se její kroky přiblížily k vrcholu schodiště, Bill roztřeseně vydechl, popadl svůj telefon a vyšel ven.
Tom otevřel zadní dveře, vystrčil hlavu ven a dal svým očím pár vteřin, aby se přizpůsobily tmě. Otřásl se, jak jej ovál chladný vítr a na pažích mu naskočila husí kůže. Bill byl opřený o zábradlí na verandě se sklopenou hlavou a s telefonem přitisknutým k uchu.
„Bille?“
Bill střelil pohledem na Toma přes rameno. Zvedl ruku se zapálenou cigaretou a pokynul mu, aby na moment počkal, než kývl do telefonu a poté jej zavřel a zasunul do kapsy. Dlouze naposledy potáhl z cigarety a poté ji zamáčkl do kovové nádobky na zábradlí.
„Omlouvám se,“ řekl, zatímco následoval Toma zpět do domu. „Však víš, jaký David je, když se se mnou nemůže dostat do kontaktu.
Tom za nimi zavřel dveře a svraštil obočí. „Ani jsem to neslyšel zvonit.“
„Byl jsi v kuchyni a telefon byl u mě v kapse.“ Bill pokrčil rameny a vzal Toma za ramena, otočil ho a vsunul své paže kolem Tomova pasu. Přitulil se k němu, položil si hlavu na Tomovo rameno a tvář mu zabořil do krku. Tom se dlouze nadechl a pomalu si vychutnával pocit Billa ve svém náručí, snažil se zbavit napětí z celého dne. Pohupovali se na místě jen s minimálním pohybem, ale uklidnilo jej to a to bylo to, co Tom potřeboval.
„Půjdeme do postele?“ Zašeptal Bill ochraptěle, prsty zasunul pod Tomovu košili a přejel jimi přes jeho hladkou pokožku. Tomovi se šířila husí kůže na místech, kde se jej dotkly Billovy chladné prsty, a sklopil hlavu, aby začal lehce okusovat Billův krk a ramena.
„Lechtá.“ Odtáhl stranou tričko z Billova krku a znovu jej kousnul. Pousmál se, když Bill zasténal a přejel jazykem přes slabé otisky zubů.
Bill jej vzal za ruku a vedl ho po schodech nahoru, s malou zacházkou na zkontrolování Janni. Byla stulená ve své posteli, jednu nohu vystrčenou zpod přikrývky a s noční košilí zkroucenou kolem boků. Tom jemně šťouchl její nohu zpátky na postel a přetáhl přes ni deku, než ji tiše políbil na čelo.
Očekával, že na něj Bill bude čekat v ložnici, ale on zůstal a znovu pevně chytil jeho ruku do své vlastní, zatímco Tom tiše zavřel Janniny dveře.
Jejich pokoj byl tichý a vzduch kolem se zdál být těžký. Tom zavřel dveře, zatímco Bill čekal, čelem k němu na druhém konci postele. Jakmile byly dveře zamčené, Bill se začal pomalu a rozvážně svlékat. Tomovy oči jej hladově pozorovaly a uvnitř něj se rozhořelo teplo. Jeho oči hodovaly na každém nově odhaleném kusu hladké kůže, prsty jej svědily touhou se Billa dotknout, pohladit jej, jeho jazyk toužil jej ochutnat, a jejich oblečení dopadlo na zem v tandemu.
„Tome,“ řekl Bill, a bylo to jako otázka a žádost a prosba, vše v jednom. A pak byl Tom najednou před ním, konečně se jej mohl dotknout, ochutnat ho, zatímco Billův dech se zadrhl a svíral Tomova ramena. Tom zaklonil Billova záda a položil jej na postel a Billovy ruce a jazyk a zuby byly najednou všude, oplácel vše stejně dobré, jako dostal. A když se Tom nehýbal dost rychle, Bill se zpod něj vymanil a převzal kontrolu. Položil Toma zády na postel, líbal ho, miloval ho a Tom cítil, jak Bill do všeho vkládá své srdce. Cítil tu potřebu v každém doteku, chtíč v každém spalujícím polibku, a vytáhl si Billa na sebe a usadil jej na svůj klín, kde se jeho erekce dostala mezi Billova stehna.
Bill položil dlaně na Tomovy tváře, palcem přejel přes pootevřené, vlhké rty, a Tom jej nasál do úst. Bill zalapal po dechu a zavřel oči, trochu zakroutil svými boky a Tom jazykem třel Billův palec, než ho s mlasknutím propustil. Bill otevřel oči a přestěhoval své laskání po Tomově krku a dolů na jeho hruď, jeho prsty se pohybovaly se zbožnou úctou a zvlhlé oči mu zářily láskou, až to Toma zabolelo. Bill byl tak krásný tam nahoře, milující ho, že to byla až téměř skutečná fyzická bolest, a on to nedokázal snést.
Přitáhl si Billa k sobě a důkladně jej políbil, miloval jeho chuť, to, jak jej cítil proti sobě, dokud jej pohyb a kliknutí nepřinutilo odtáhnout se, aby se podíval. Bill se nenechal vyrušit a jeho jazyk se ponořil mezi Tomovy rty, plenil, přirážel, zatímco paži přestěhoval za sebe. Tom napjal boky, zároveň když Bill přitlačil dolů, pohybovali se společně a Bill zakňoural do Tomových úst.
Tom chtěl Billa chytit, omotat prsty pevně kolem špičatých boků a silně jej proti sobě přirazit, ale tak vášnivé, jako to bylo, tak žhavé, jak u toho vypadali, věděl, že… cítil, že je něco jinak. Takže místo toho, aby popadl, laskal, místo škrábání hladil, a Bill zavrčel nelibostí, když se odtáhnul, i když on byl ten, kdo to udělal.
Bill poklekl, nespustil svůj pohled z Toma, a pomalu sám klesl na Tomův penis. Když špička vnikla dovnitř a Bill klesal dolů tak opatrně a pomalu, Tom dělal, co mohl, aby nepoškrábal Billova stehna, kde měl sevřené své ruce. Dělal, co mohl, aby nezničil přikrývku z čiré rozkoše z Billova tepla a ze silných svalů sevřených kolem něj. Zadržel dech, skřípal zuby a snažil se nepřirazit vzhůru.
A pak se na něj Bill usadil. Trochu se zavrtěl, zatnul svaly a poté se uvolnil a Tom si myslel, že by se mohl právě teď udělat. „Bille…“ zasténal, pevně zavřel oči a prohrával boj se svými boky. Zatlačil nahoru, čímž je dostal neskutečně blízko, a sám z toho byl až neskutečně tvrdý, a Bill padl kupředu a zachytil se dlaněmi o Tomův hrudník.
„Otevři oči,“ zašeptal Bill chraptivě. „Podívej se na mě, Tome.“
Tom se nehodlal hádat. Není s tímhle, ne s ničím, co Bill chtěl. Otevřel oči a sledoval, jak se Bill začal pohybovat. Pohyboval se zezačátku jen nepatrně, více s pomocí svalů, než pohybem a hladil Tomův penis vlhkou, jemnou kůží a Tom se svíjel. Chtěl znovu přirazit, pokoušel se o to, ale Bill zavrtěl hlavou, téměř nepostřehnutelně, a zaryl své nehty do Tomovy kůže.
„Bože, Bille,“ zasténal Tom a téměř zaskřípal zuby. „Zlato, hýbej se. Prosím…“
Bill to udělal. Pohyboval se pomalu a smyslně, a Tom byl ohromen. Bill se naklonil dolů, spojoval jejich rty znovu a znovu, a Tom šílel láskou, kterou v tu chvíli k Billovi cítil. Billovy vlasy přejížděly přes jeho kůži s každým pohlazením, s každým přírazem, a Tom kňoural pod těmi doteky. Sevření na jeho hrudi, když se podíval na Billa, se setkalo s ohněm v jeho břiše a elektřinou mezi nimi, a zbytek světa se vytratil. Nebylo tam nic mimo jejich dveře, nic mimo jejich postel. Byl tam jen on a Bill a teplo mezi nimi, a to se mísilo a tančilo a rozšiřovalo, až oba spolu s ním vzpláli, vykřikli rozkoší, bolestí a extází, až padli vyčerpáním, pokrytí spermatem a potem.
Tom držel Billa na sobě, jeho hubené tělo nepřinášelo příliš tepla a zanedlouho se oba třásli chladem. Bill si lehl vedle něj, zatímco Tom přinesl teplou žínku. Očistil Billa sám, přičemž si dal zvlášť záležet, aby byl jemný, a Bill naznačil ústy tiché „děkuji“, když Tom lezl zpátky do postele.
Hned se přitulil Tomovi do náruče, vytvaroval sám sebe podél Tomova boku a dal stranou jeho dredy, aby se dostal k jeho krku. Tom jej pevně stiskl, omotal mu paži kolem ramen a usínal s myšlenkami na zítřejší pohovor a nad novou prací. Myslel na to, jak bude konečně schopen podporovat Billa a Janni.
Když už spal, nemohl vědět o tom, jak se Billovy řasy zachvěly proti jeho krku, jak Bill ležel vzhůru v jeho náručí. Nemohl vědět o slzách, které Bill plakal, o těch, které klouzaly dolů po Billově tváři a sdružovaly se za Tomovou klíční kostí. Nemohl vědět o tom, jak Bill přitiskl své slané rty jemně proti Tomově tvář, než upadl do neklidného spánku.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Vyzerá to tak, že sa Bill lúčil 🙁 je tak strašne smutno. Chce sa mi plakať. Strašne dúfam, že ho Tom nepustí, alebo keď ho nedokáže udržať, nevydržia bez seba dlho:( fňuk.
Tohle bylo strašně smutné. 🙁 Na konci jsem měla slzy v očích. Nevím, je to všechno na jednu stranu hezké, ale to Billovo chování se mi nechce líbit. Mám z toho stejné pocity jako Zuzka. Vypadá to, jako že se Bill s Tomem a Janni loučí a sám sbírá odvahu k tomu se sbalit a odejít. 🙁 Proč to skara alespoň s Tomem nemohl probrat? Takhle to vypadá, jako že se Bill chce ze dne na den jen sbailt a odjet pryč a Tomovi tak maximálně napsat dopis. Nevím, nemám z toho dobrý pocit. :-/
Jediné, co mě tak trošku uklidňuje je to, že Zuzu zatím vždycky vybrala povídky se šťastným koncem a vždycky, když to vypadalo hodně bledě, kluci to nějak zachránili. Ovšem tahle povídka taky klidně může být výjimkou. Opravdu se bojím toho, jak to bude pokračovat a jak to nakonec skončí. Nechci, aby se od sebe museli oddělit, bylo by to ohromně smutné. 🙁
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Taký si myslím že Bill chce odejít aby Tom nepřišel o Janni.
Touto kapitolou sa len prehĺbil môj blbý pocit z Billovho správania. Ako už bolo napísané, vyzerá to, že sa Bill s Tomom a Janni lúčil a chce odísť. A aj keď jeho motívy chápem, tak ich vôbec neschvaľujem! Viem, že chce pre tých dvoch len šťastie a pokoj, ale svojím odchodom im obom len ublíži :(.
Ďakujem za preklad a som zvedavá, čo sa bude diať ďalej.
Bože, tohle bylo tak smutné. Jsem z toho úplně naměkko.
Díky za krásnou kapču a těším se na pokračování.
To, že Bill zvažuje odchod Toma je nám všetkým viac – menej jasné. Čoho sa však obávam viac sú tie zmienky o jeho bare. Lebo je otázne, či chce odísť len do vedľajšej ulice, kde naňho bude mať Tom dosah, alebo plánuje odísť omnoho ďalej, napríklad sa vrátiť do LA, či kde to vlastne pred tým žil. A to už by bolo fakt blbé. Bojím sa ďalšej časti, ale dúfam v šťastný koniec. Ďakujem za časť.
Ach jo, ta tíseň z celé kapitoly úplně sálá. Bill se chce určitě vypařit a nic neříct. To Toma i Janni zničí 😥 Prosím, ať se něco stane a Bill si to ještě rozmyslí 🙏