autor: AshesPashes
Colorado
Bill zastavil na parkovišti u malé restaurace, na kterou narazili. Tom souhlasil, že by to mohlo být příjemné místo k zastavení na večeři a možná k pořízení několika fotografií,
pokud tam bude čisto. Byli příjemně překvapeni, když vstoupili do dobře osvětlené, čistě vypadající restaurace, cedule na dveřích slibovala wi-fi zdarma.
„To je perfektní, můžeme aktualizovat náš blog, zatímco tady budeme,“ řekl Bill se vzrušením v hlase.
„Ach jo, málem jsem na to zapomněl. Už víš, co tam dáš?“ Zeptal se Tom, zatímco následovali hostesku ke stolu.
„Nejsem si jistý. Pořídil jsem pár záběrů, když jsi byl v temné komoře, které se mi opravdu líbí. Podíval by ses na ně se mnou a pomohl mi se rozhodnout?“
„Hm,“ řekl Tom vyhýbavě.
Rychle si prohlédli menu a nadiktovali své objednávky. Bill otevřel laptop a bez otálení otevřel složky se svými obrázky. Tom byl překvapený, jak je měl organizované. Tento výlet měl svou vlastní hlavní složku, uvnitř které byly složky pro každý stát, který zatím navštívili, a uvnitř těch byly složky podle data a konkrétního místa. Bill možná žil zmatený a chaotický život flákače, ale zdálo se, že své fotografie bere velmi vážně.
Bill otevřel čtyři samostatné fotografie pro Toma k posouzení. Na první byla holčička ležící na písku, přes niž se přelévaly vlny, na dalších třech byly děti řítící se ven z budovy školy z různých úhlů pohledu. Tom pečlivě prohlédl každou fotografii, přičemž bral v úvahu použití světla a úhlů.
„Ty jsou opravdu dobré, Bille,“ pochválil ho Tom, zatímco studoval každou fotografii. „Já bych vybral tuhle,“ řekl a poklepal na třetí obrázek dítěte skákajícího ze schodů před školou, za kterým poletovaly papíry a vybíhaly ostatní děti.
„Proč tuhle a ne některou z ostatních?“ Zeptal se Bill a popíjel svou Colu.
„Protože je na ní zachycen pohyb. Dítě je ve vzduchu, ostatní děti běží kolem něj, papíry létají, a od všeho se odráží slunce. Můžeš vidět, jak je šťastný, že se na léto dostane pryč ze školy. Je to zdaleka nejlepší záběr z těch tří.“
Bill se znovu podíval na fotky. „Máš pravdu. Díky. Už víš, kterou použiješ ty?“
„Jo, myslím, že ano,“ bylo vše, co Tom řekl, když otevřel svůj vlastní laptop a začal procházet své fotografie.
Bill rychle psal na klávesnici své myšlenky nad fotografií a své vlastní vzpomínky na poslední den školy. Zrovna dokončil svůj post, když se servírka objevila s jídlem. Přesunul laptop na stranu, aby měl prostor pro svůj talíř. Tom udělal to stejné a servírka položila dolů dva talíře. Tom byl rád, když se dozvěděl, že Colorado je hodně na bio a vegetariánská jídla, dokonce i v malých restauracích, a on tak měl na výběr z několika možností.
„Dokončil jsi svůj post?“ Zeptal se Bill poté, co si vzal první sousto z krůtího sendviče na ciabatta chlebu.
„Jo, těsně předtím, než přišla. Bylo to perfektně načasované.“
„Jo, u mě taky, jen jsem to kontroloval, abych se ujistil, že jsem to napsal správně. Tyhle věci mě někdy matou. Vždycky přemýšlím, jestli to bude vypadat tak, jak chci, aby to vypadalo, zvlášť když musím přidat ty hloupé HTML kódy. Jsem rád, že u téhle stránky nemusím. „
Zatímco během jídla příležitostně promluvili, ticho mezi nimi bylo pohodlné a lehké, jak spolu vzájemně začali nacházet rovnováhu.
Další zastávkou je Denver, kde se pořádá dvoudenní festival umění. Cesta tam bude trvat několik hodin.
Tom po opuštění malé restaurace zase převzal řízení, zatímco Bill seděl zachumlaný na sedadle spolujezdce s kelímkem Coly. Pustil nějakou hudbu a tiše si broukal spolu s melodií, zatímco jeli směr Denver.
Když dorazili do Denveru, bylo už dopoledne a davy se teprve začínaly shromažďovat kolem stánků v uzavřené ulici. Počasí bylo teplé, s mírným vánkem, který rozptyloval teplý vzduch. Bill byl nadšený všemi těmi lidmi a malými obchody a okamžitě popadl fotoaparát, aby byl připraven.
Bill si myslel, že by bylo nejlepší, pokud by zůstali pohromadě vzhledem k davu, a Tom neprotestoval. Procházeli kolem, fotografovali prodejce s balónky a stánky s lidmi, nalezli vše od umění až po zahradní doplňky. A jídlo. Bill byl v sedmém nebi, když se snažil rozhodnout, co by chtěl jíst, a možnosti byly téměř nekonečné. Nejprve si vybral krůtí stehno a velkoryse se do něj zakousl, zatímco procházeli kolem pouličních prodejců.
„Víš o tom, že vypadáš směšně, že? Tohle není historický jarmark,“ řekl Tom a zvedl hlavu vzhůru.
„Ale je to tááááák dobré. Chceš kousnout?“ Bill postrčil stehno směrem k Tomovi.
„Absolutně ne, dám si jen proteinovou tyčinku, dokud někde nenajdeme místo s přijatelným jídlem.“
„Opravdu o hodně přicházíš,“ řekl Bill a vzal si další sousto. Přestal žvýkat v okamžiku, kdy uviděl stánek s reklamou na nakládanou zeleninu smaženou na másle.
„Ani na to nemysli, Bille.“
„Ale to je smažená zelenina.“
„Je to infarktová centrála. Nebudeš to mít.“ Tom popadl Billa za paži a odtáhl ho od jídla, aby přenesl jeho pozornost na jiný stánek, který by jej rozptýlil.
Bill si prohlížel ručně vyráběné zvonkohry v naději, že vybere něco pro svou matku, když se do něj opřel obzvláště silný poryv větru. Vzduch se najednou zdál být o deset stupňů chladnější, než tomu bylo jen před několika okamžiky. Bill rychle zaplatil za zvonek, na který se díval, a doufat, že zrychlením tempa by se mohlo jeho tělo zahřát. Bylo to k ničemu. Zdálo se, že počasí se definitivně změnilo, když sledoval, jak si mnoho prodejců obléká svetry a mikiny. Lehce se zachvěl a pak ucítil, jak jej Tomova ruka chytila za paži a přinutila jej zastavit.
„Tady, vezmi si mou mikinu, jen ji ničím nezašpiň.“
Bill se podíval na Toma šokovaně a mírně překvapeně, že muž s cornrows byl ochoten dát mu mikinu, kterou obvykle nosil.
„Ale co ty?“
„Já jsem v pohodě. I normálně mi bývá o něco tepleji. Ta žena v restauraci říkala, jak rychle se tady může měnit počasí a často se ochladí. Zřejmě jsi nedával pozor.“
„Myslím, že ne, díky,“ řekl Bill trochu ostýchavě, když si vzal Tomovu mikinu a oblékl si ji. Byla ještě teplá z Tomova těla, a on kolem sebe ucítil jemnou vůni Tomovy kolínské, když prostrčil ruce skrz rukávy. Vonělo to úžasně, ale Bill to nehodlal přiznat nahlas.
Po třech hodinách fotografování a také prohlížení prodejních stánků řekl Bill Tomovi, že má víc než dost fotek i nakoupených věcí na to, aby zamířil zpět do auta. Tom si všiml vysokého otevřeného kostela na konci ulice, kde se festival konal.
„Ještě se tu na chvíli zdržím. Chceš zamířit k autu a setkáme se tam?“ Zeptal se Tom a podal Billovi klíče.
„Jasně, v pohodě. Zatím stáhnu své věci a počkám na tebe.“
Tom zamířil do budovy a po schodech nahoru. Budova bývala starý kostel, který byl přebudován na hodovní síň. Pokračoval po schodech nahoru až ke střešním dveřím a otevřel je. Ze střechy mohl vidět dolů na všechny lidi, hemžící se kolem. Zvedl fotoaparát a udělal pár snímků lidí dole, použil přiblížení, aby bylo poznat, že lidé dole nejsou jen tečky. Pořídil několik dalších záběrů a pak opět oddálil.
Dvojice znovu vyrazila na cestu a jela už téměř hodinu. Zastavili, aby si Tom koupil něco k jídlu a pár potravin pro jejich pobyt v kempu, když Billovi zazvonil telefon.
„Andy,“ vykřikl hlasitě po přijmutí hovoru.
Bill si s Andym vzrušeně povídal téměř půl hodiny, než zavěsil.
„Andy mi chybí,“ pronesl Bill po ukončení hovoru.
„To bych řekl.“
„Andy za mě zaskakuje, zatímco jsem tady. Je to opravdu skvělý asistent a já ho pořád tlačím, aby začal dělat víc svých vlastních fotografií, místo aby pomáhal mně, ale on má opravdu rád způsob, jakým spolupracujeme.“
„V dva jste… spolu?“
Bill se srdečně rozesmál nad Tomovými slovy. „Já a Andy? Jo, to určitě, jsme nejlepší přátelé už dlouhou dobu, od dětství. Ty máš asistenta?“
„Už ne,“ odpověděl Tom rychle.
„Proč ne?“
„Protože nemám.“
„Jo, ale proč? Pracuješ raději samostatně, anebo je to kvůli tomu všemu cestování?“
„Měl jsem jednoho a teď nemám. Můžeme to prostě nechat být, prosím?“
„Jo, okay.“ Bill chvíli mlčel a sledoval, jak Tom pevně svírá volant. „Omlouvám se, jestli jsem tě naštval.“
„To je v pohodě Bille, jen o tom nechci mluvit.“ Tom zaparkoval u dřevěné chaty, která měla ceduli s nápisem ‚administrativní kancelář‘. „Půjdu nás zapsat,“ řekl Tom a natáhl se po klice.
„Ne, já půjdu, tys nás zapisoval do hotelu. Zvládnu to udělat v kempu.“
Bill se vrátil o pár minut později s pohledem přilepeným na mapě, kterou mu dali uvnitř. Nasměroval Toma k chatce, kde by měli zůstat až do příštího rána.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Je skvělé, že kluci takto spolu vychází – a asi to říkám u každého dílu, ale já jsem se na začátku tak bála, že spolu absolutně nevydrží a jsem ráda, že to tak není. 🙂 I když věřím, že jejich sblížení nebude jednoduché. A taky jsem ráda, že Bill zapomněl na tu pitomost, že chce odstoupit. Myslím, že stále víc a víc mu Tom ukazuje, že je naprosto skvělý. Díky za překlad.
Že by se Tomův asistent (možná i jeho kluk) nechal zastřelit ve válce a proto má Tom takovou šílenou depku z těchle věcí? To mi hlodá v hlavě…
Jinak byl mimořádně úžasný gentleman, že Billovi poskytnul svou mikinu :))) Bill je ale opravdu občas nechutný s těmi svými chutěmi… co všechno dokáže sežrat? Ech… ačkoliv na druhou stranu, proteinová tyčinka? Vážně, Tome? O_o tihle dva jsou jako mimoni, ale je to zatraceně skvělé 😀
Díky za překlad!
Čichám, čichám, že ten bývalý Tomův asistent bude ten jeho problém. Asi se s ním něco stalo, co Toma trápí.
Jinak spolu pánové vycházejí docela dobře a snad to bude ještě lepší. 🙂
Dík, těším se na pokračování.
Krásný dílek jen Tom mě štve sám vyzvídá ale když začne Bill tak se čertí.
Napadlo mi presne to čo Lexi. Je mi Toma ľúto, ale možno by už pomaly mohol Billovi skúsiť vysvetliť čo sa mu stalo, lebo takto chudák Bill večne trafí na Tomovu boľavú spomienku a to ho musí bolieť a Billa to potom zrejme mrzí. S tou mikinou to bolo sladké, Bill mohol trochu Tomovi zalichotiť, keď sa už vzdal svojho odevu s rizikom, že na ňom zostanú cudzie baktérie:) Páči sa mi, že Tomovi zdrejme Billove baktérie nevadia… Ďakujem za ďalšiu krásnu kapitolu:)
Som zvedavá, aké tajomstvo sa skrýva za tým Tomovým asistentom, pretože niečo za tým určite bude – a dosť významné, keď Tom na zmienku o ňom tak reagoval.
Inak zatiaľ tí dvaja vychádzajú spolu veľmi dobre a to, ako dal Tom Billovi svoju mikinu bolo zlaté 🙂 Len dúfam, že čoskoro sa Tom Billovi aj trošku otvorí, lebo zatiaľ je dosť úsečný (napr. v odpovediach a tak).
Ďakujem za preklad.
Tom je záhadný čím dál víc! Ačkoli mám podobné teorie jako holky, ve skutečnosti to klidně může být jinak a já se prostě těším, až Tom Billovi všechno vyklopí. Hlavně doufám, že by to mohlo být brzy, protože Bill takhle vždycky nechtěně narazí na něco, o čem se Tom nechce bavit a já věřím, že to možná Billa začíná i trochu štvát. Kdyby věděl alespoň něco, nemusel by tím Toma omylem provokovat.
Každopádně jsem ráda, že to klukům zatím klape. Občas se sice objeví nějaké ty neshody, ale zatím to spolu hezky zvládají. A od Toma byli krásné, že Billovi půjčil svou mikinu! 🙂 Bill v ní musel vypadat roztomile. O:-) A líbí se mi, jakým způsobem začíná Bill o Tomovi uvažovat.
Mockrát děkuji za překlad, Zuzu! 🙂