autor: Diamondairways
Druhý den ráno se Tom svezl s Georgem. Oba mířili do studia a měli spolu i chvíli hrát, z čehož byl Tom nadšený. Bude moct vyzkoušet různé kytary a pedály a možná se dokonce i potloukat po režii. Písně od Duality nebyly špatné, ve skutečnosti byly docela dobré a velmi chytlavé.
Tom měl především rád poslední desku, měla tolik nuancí a několik složitě proplétajících se různých stylů, že by rád udělal z několika písní pár remixů, nebo přidal nějaká ta sóla a riffy. Ačkoliv přemýšlel, co by si o tom asi myslel Bill. Měl se s ním setkat dnes ráno a těšil se na to.
Bill byl jediný kluk, o kterém si Tom myslel, že je žhavý a sexy, a pokud je tak přátelský, jaký se zdál být v médiích, no, tak Tom nebyl proti směšování práce a potěšení. Pohrával si se svým piercingem a ušklíbal se. Tom sám sebe nepovažoval za striktně hetero, gaye nebo dokonce bi, pokud byla daná osoba sexy, tak to stačilo a neobtěžoval se tomu dávat nějakou nálepku.
„Tohle je úžasné,“ zubil se Georg, zatímco řídil vozidlo mířící ven z města. „Nikdy jsem si nemyslel, že budeme spolu v kapele, ale bude to bomba!“
„Já vím, jsem ten nejlepší kytarista na světě, měl by ses poklonit a děkovat své šťastné hvězdě, že máš teď možnost hrát ve stínu mé slávy,“ ušklíbl se Tom.
„Jiiistě,“ rozesmál se Georg. „Říkal jsi, že máš smlouvu na dva roky? To je novinka. David obvykle podepisuje lidi na měsíc nebo tak a pak smlouvy obnovuje, nebo ukončí.“
„Já jsem tu věc nečetl,“ pokrčil rameny Tom. „Ale jo, je to na dva roky.“
„Cool! Zřejmě máš stejnou smlouvu jako já. Vsadím se, že Davidovi už bylo špatně z toho, jak Bill odhazoval kytaristy jednoho po druhém.“
„Jo, co to vlastně znamená? Já jsem co, číslo tři?“ Byla to jediná věc, která Toma vyváděla z míry, kytaristi v Duality nikdy nevydrželi příliš dlouho a Tom přemýšlel, co tam byl za problém. Ale neměl strach, věděl, že je všechny mohl přehrát, kdykoliv a kdekoliv. Bezpochyby.
„Ha, spíše číslo dvacet-tři. Bill má něco proti kytaristům, já nevím… prostě se od něj drž dál.“
„V žádném případě. Myslím si, že je žhavý, chci se s ním sblížit i osobně,“ Tom si pohrával se svým piercingem a rty se mu zkroutily do charakteristického úšklebku. Nikdy nebyl s žádným mužem, ale jen proto, že se mu nikdy předtím žádný nelíbil tolik jako Bill.
„To si děláš prdel. Prosím tě, řekni mi, že si děláš srandu?“ Georg se na něj úkosem podíval. Tom pokrčil rameny a znovu si upravil svou žlutou čepici. Jistě, byl hráč, zřídka s někým chodil déle než pár týdnů, ale i když miloval a většinou ´chodil´ s holkama, nebylo tady nic špatného na prozkoumání nových obzorů a to zejména v případě, když by to zahrnovalo sexy chlápky jako Bill.
„Ne, nedělám si srandu, je sám?“
Georg vytřeštil oči a zcela se otočil, aby zůstal civět na svého přítele. „Co to sakra? Ano, je sám, nemyslím si, že má vůbec rád nějaké lidi…“
„Cool. Tak to do toho můžu praštit,“ Tom se zazubil, „hej, sleduj cestu, ne mě. Já vím, že dneska vypadám úžasně,“ mrkl Tom. Georg obrátil oči v sloup a otočil se.
„Neslyšel jsi, co jsem řekl? Pochybuju, že ten kluk má vůbec rád lidi. Praštit do toho? To spíš někdo praští tebe,“ odfrkl si basista.
„Nejsem lidi, já jsem Tom. V tom je oooobrovský rozdíl, Geo.“
„Řekni mi, že je to jen sen.“
„Hej, klídek, nemám v plánu si ho brát, jen chci, však víš, strávit spolu noc,“ Tom komicky zahýbal obočím a Georg zasténal. „A ano, vsadím se, že to bude jako sen, jako splněný sen!“ Tom se rozchechtal.
„Ty ses zbláznil. Zapomeň na to. To se nikdy nestane.“
„Myslíš si, že nemám šanci? Tak sleduj. Vsadím se, že tak měsíc maximálně a bude v mé posteli křičet mé jméno,“ Tom se dál uculoval.
„Měsíc? Myslel jsem, že pracuješ rychleji,“ odfrkl si Georg. Tom se vždycky chlubil tím, jak rychle mu lidé lezli do postele a jak dlouho trvalo, než je dostal ven, protože prostě nikdy nechtěli odejít, alespoň podle Toma.
„No, jen proto, že jsem se nikdy předtím nepokoušel sbalit chlapa,“ pokrčil rameny Tom, „tak co ty na to?“
„Jsem pro.“ Georg okamžitě souhlasil. „Bude to zábava, sledovat tě, jak selžeš.“
„O co se vsadíme? Peníze? A já neselžu, ha.“
„Jistě, sto eur.“
„Domluveno.“ Tom napřáhl dlaň a Georg do ní plácl. „Říkám ti, Geo, už teď mám vyhráno. V žádném případě nebude moct odolat.“
„Jen se o tom dál přesvědčuj,“ odfrkl si Georg. „Budeš v pohodě tak dlouho, dokud se od Billa budeš držet dál. Jakmile tě uvidí, bude vyšilovat.“
„Jo? Myslíš? Vlastně to zní jako docela zábava,“ ušklíbl se Tom. Měl rád výzvy. Bill se definitivně zdál být výzva a Tom se nemohl dočkat, až se setká s tím nádherným zpěvákem. Neexistoval tady žádný způsob, jak by tu sázku mohl prohrát.
„Jen počkej. Už jsme skoro tam. Budeme mít skupinovou schůzku.“
***
Bill seděl na židli ve společenské místnosti. Tiše to v něm vřelo ze skutečnosti, že on, Bill Kaulitz, tam sedí a čeká na nějakého hloupého malého kytaristu. Kytaristé, ti si vždy myslí, že si z nich každý nadělá do kalhot, ale to jsou pěkně na omylu… A kde byl sakra vůbec Georg? Gustav seděl tiše v jiném křesle a četl si noviny, neobtěžován ničím jako obvykle. Bill na blonďáka pohlédl, ale Gustav mu nevěnoval žádnou pozornost. Bubeník byl tichý typ, nikdy nepromluvil v žádném z rozhovorů, ačkoliv zde byly chvíle, kdy se jej Bill snažil zapojit do rozhovoru a uspěl, ale to se stalo vždy v okamžiku, kdy kamera nebyla namířena jejich směrem.
David si naléval třetí šálek kávy a Ben psal něco na svém telefonu jako vždy. Zrovna když se Bill chystal, že si půjde ven zakouřit, zaslechl z chodby blížící se hlasy. Jeden z hlasů rozhodně patřil Georgovi a Bill v něm mohl rozpoznat smích, druhý hlas byl hluboký, neznámý, a právě říkal: „Jak myslíš, Georgu, já vím, že jsem tvůj idol, prostě to přiznej!“
Bill stáhnul obočí k sobě a přimhouřil oči, takže vypadal jako kočka připravená ke skoku. Poté průchodem, který odděloval halu od společenské místnosti, vešel Georg s nějakou vysokou osobou, nezůstávající příliš pozadu. Ten chlap měl na sobě tmavé XXL džíny, černé lesklé tenisky, jasně žluté nadrozměrné tričko s podivným černým nápisem a ladící žlutočernou čepici. Bill mohl vidět dlouhé černé copánky visící zpod čepice na jeho ramena. Bill zalapal po dechu, když vešli dovnitř a zastavili se uprostřed místnosti.
„Kdo, kurva, jsi? Čmelák?“ vyhrkl Bill dřív, než kdokoliv cokoliv stačil říct. Nemohl uvěřit, že tenhle chlápek měl být ten Tom? Byla to nenávist na první pohled, definitivně.
Ta osoba měla tu drzost se ušklíbnout a jazykem se dotknout svého piercingu. „Ne, vlastně, já jsem Tom. A ty, hádám, jsi mořská víla?“ Uchechtl se. Bill rozšířil oči a na okamžik oněměl, což se mu stávalo málokdy.
Obrátil se k Davidovi, jehož tvář byla stejně tak šokovaná, jako se Bill cítil. „Tohle je Tom? No to si ze mě, kurva, děláš srandu! On by měl být v mé kapele? Ten chlap je módní zločinec s copánky! Přitáhl jsi ho z rohu ulice, kde ti prodal nějakou trávu? Byl jsi, kurva, sjetý, když jsi mu dával podepisovat smlouvu? Co to k čertu s tebou je, Davide? Přísahám bohu, že budeš…“
„No, no, Bille.“ David se zpěváka snažil uklidnit a zvedl ruce. Bill vyskočil z křesla a teď stál se založenýma rukama a zamračenou tváří. „Tom je skvělý kytarista a to je to, co jsi chtěl, ne? Říkal jsi, že chceš někoho, kdo zasraně umí hrát. No, on umí.“
„To si piš, já jsem nejlepší, takže klídek, malá mořská vílo,“ uculoval se Tom. On se uculoval, uculoval! Což jen naštvalo Billa ještě víc. Měl za sebou další dlouhou noc na hovno beze spánku a tohle definitivně nezlepšovalo jeho mizernou náladu. Tenhle Tom byl ten nejnesnesitelnější kytarista, s jakým se Bill kdy setkal. No, okay, Alex byl nejhorší, ale tenhle k tomu měl zatraceně blízko…
„Naser si,“ Billovy oči žhnuly jako tisíce požárů. „Já ti ukážu mořskou vílu,“ udělal jeden výhružný krok vpřed, ale David mu položil ruku na rameno a zastavil jej. Bill zaťal zuby. Chtěl Tomovi jednu vrazit a už jej nikdy v životě nevidět. To musel být nějaký vtip, jak by tenhle ubohý rádoby rapper s copánky mohl být v jeho kapele? Tohle nemohla být pravda…
„Bille, prostě si dej kávu a uklidni se. Půjdeme do studia a můžete si zahrát pár písní dohromady, vyzkoušet dynamiku a všechno,“ říkal mu manažer. Ale Bill cítil, jak se na něj v obrovské vlně řítí bolest hlavy. Vše se zdálo, jako by se vymykalo kontrole, padalo z Billova sevření a teď, tento nejnovější přírůstek tomu vůbec nepomáhal.
„Nejdu nikam s tímhle pseudo rapperem, který si myslí, že žlutá je nová černá,“ vyštěkl Bill. „Chci říct, co to kurva? Dokonce i ten bastard Dennis měl dost mozkových buněk na to, aby nikdy nenosil žlutou.“
„No, Dennis měl jenom jako, asi tři outfity, myslím,“ vložil se do toho Georg ochotně. „A neměl to oranžové tri-„
„Zmlkni, Georgu. A tohle je tvůj známý? Nemyslel jsem si, že máš přátele,“ Bill se otočil a zamračil se na něj. Neměl být Georg na jeho straně? Co bylo s těmi lidmi špatně? A jak se mohl Georg přátelit s tímhle ubohým rádoby gangsterem? Konec musí být blízko, pomyslel si Bill. Věnoval Tomovi zničující pohled, který se jen proměnil v ještě temnější, když tím Tom vůbec nevypadal nijak ohromeně. Stál tam s tou ošklivě žlutou čepicí a culil se, jako by mu patřil celý svět.
„Okay, všichni se uklidněte, tohle není bitevní pole.“ Ben zaklapl svůj telefon a obrátil se k nim. Bill protočil oči.
„Hele, já nejsem ten, kdo tady začíná hádky, víš. Mimochodem, žlutá je docela dost dobrá, ale nevypadá dobře jen tak na někom, víš?“ Ušklíbl se Tom. „Hádám, že bys nevěděl…“ Pomalu Billa přejel pohledem a ten byl ještě naštvanější. Kdo si ten Tom myslel, že je? Promenádoval se tu v zatracené žluté, jako by byl halloween, nebo tak něco a obhlížel ho, jako by Bill byl nějaká děvka v baru, zatímco se uculoval a dělal vtipy. Bill sevřel ruce v pěsti.
„A to stačí! Jsi mrtvý,“ Bill se snažil udělat další krok, aby se dostal k Tomovi a mohl mu z obličeje dostat ten zatracený úšklebek svou pěstí, ale David mu opět zastoupil cestu. Měl snad sebevražedné sklony? Bill se zamračil na svého manažera. „Uhni,“ nařídil tiše, což bylo u něj neobvyklé. Jeho vztek potřeboval ven a samotný výbuch už nestačil. Bill se málokdy zapojoval do něčeho fyzického, ale někdy byla dobrá rvačka přesně to, co potřeboval. Když už nemůžu mít dobrý šuk, pomyslel si. Lidé si vždy mysleli, že je nějaká křehká věcička, ale oh, jak moc se mýlili. Dokázal dát pořádnou ránu a jeho četné prsteny nebyly dobré jen jako doplňky, uměly taky způsobit pěknou škodu.
„Ne, Bille, potřebuješ se uklidnit. Vzpomínáš si, o čem jsme mluvili?“ David si povzdechl, pak se otočil k ostatním, „kluci, běžte do studia A, přidáme se k vám za chvíli.“ Řekl Tomovi, Georgovi a Gustavovi.
Když jeho spoluhráči spolu s nejnovějším přírůstkem odešli, Bill střelil po Davidovi dalším smrtícím pohledem. „Tos udělal schválně?“ Zasyčel.
„Co jestli jsem udělal schválně?“ Jeho manažer klesl do křesla.
„Najal jsi ho. Co jiného! Ví vůbec, co to je rocková hudba? Natož jak ji hrát?“
„Říkal jsem ti, je skvělý. Sám brzy uvidíš. Bille, už jsme o tom mluvili, podepsal smlouvu na dva roky.“
„Je mi to jedno. Musíš ho vyhodit. Teď.“ Bill se s tím nedokázal vypořádat. Věděl, že potřebuje nového kytaristu, ale musel to být zrovna Tom? Tenhle rádoby gangster s nesnesitelným úšklebkem a copánky?“
„Já nemůžu. Není to jen Tom, kdo je teď smluvně zavázán, jsme to i my. Takže pokud ho vyhodím, nejenže se budeš muset urychleně naučit hrát na kytaru, nebo vystupovat bez ní, ale může tě zažalovat a připravit o spoustu peněz.“
„Nenávidím tě. Nemůžu uvěřit, že jsi tohle udělal! Podíval ses na něj?“
„Jeho vzhled pro mě není důležitý, ne. Teď běž do studia a buď milý. To není žádost, mimochodem. Jdi.“
***
„Ach můj bože, viděl jsi jeho obličej?“ Chechtal se Georg, zatímco vcházeli do studia. Tom ho následoval dovnitř a okamžitě se rozešel ke kytarám. Popadl bílou Fender kytaru, kterou už používal předchozí den, a byla naladěná dle jeho vkusu. Znal už nazpaměť několik písní Duality a byl si jistý, že v době tour už je bude znát všechny.
„Jo. Ve skutečnosti je ještě lepší!“ Zazubil se Tom nevzrušeně. Jistě, zpěvák jej nepřivítal zrovna s otevřenou náručí, spíše se zaťatými pěstmi. Ale Tomovi se líbila ta kuráž a Bill teď pro něj byl ještě lákavější. Líbil se mu oheň v těch tmavých očích, byly příslibem žhavých nocí…
„Ty jsi pošahaný. Já nevím, co se s tebou v Berlíně stalo, ale zatraceně, Tome, potřebuješ pomoc!“ Smál se Georg.
„Ha-ha, jak myslíš, Georgu, podívej se na tuhle kytaru, taková krása,“ Tom si přetáhl popruh přes hlavu.
Gustav si vybral tenhle okamžik pro vstup do místnosti s kelímkem kávy v ruce. Měl na sobě klobouk a brýle s tlustými rámečky. Tom mohl vidět, co Georg myslel pod pojmem ´poustevník´, Gustav nebyl moc komunikativní. Ale to Toma vůbec neobtěžovalo, dokázal vyjít s kýmkoliv.
Kývl na bubeníka. „Hej, Gustav, že ano?“
Bubeník přešel ke stolu, položil kelímek na jeho lesklý povrch a otočil se, aby potřásl Tomovou napřaženou rukou. „Přesně tak. A ty jsi Tom. Nebo bych ti měl říkat čmeláku?“ Ušklíbl se a Tom a Georg se rozchechtali.
„To bylo, kurva, za všechny prachy, když to Bill řekl, kááámo,“ Georg si odstranil vlasy z obličeje.
„Cokoliv, líbím se mu,“ zazubil se Tom.
„Vidíš bludy. Začíná to být až děsivé,“ Georg zavrtěl hlavou se rty zkroucenými do úšklebku.
„Neber to vážně, Bill je jen ve stresu,“ řekl Gustav vyrovnaným hlasem. Pak přešel ke své sadě bicích a zvedl paličky.
„Můžu mu pomoct se uvolnit,“ ušklíbl se Tom a upravil si čepici. „Však víš, možná malá masáž,“ v očích mu zajiskřilo.
„Ale ne, tohle turné bude šílené, to už můžu říct,“ vydal ze sebe Georg falešný povzdech a protáhl obličej.
Tom se jen ušklíbl. Už se nemohl dočkat, až turné začne a on bude hrát v obrovských arénách, cestovat tourbusem a co bylo nejdůležitější, bude se co nejvíce snažit svést sexy zpěváka. Už teď mohl říct, že mezi nimi byla jiskřivá chemie, jak to mohl Bill nevidět? Ne, Tom jej přinutí to vidět.
***
Bill ignoroval příkazy svého manažera a prosvištěl kolem studia A dále chodbou do místnosti, kterou tak nějak považoval za svou. Byla tam mini šatna a obrovské zrcadlo, kde si Bill nechával dělat své vlasy a make-up. Místnost měla béžovou koženou sedačku a nízký konferenční stolek posetý časopisy. Zhroutil se na pohovku a hlasitě vydechl. Natálie v místnosti nebyla, měla den volna, takže Bill vytáhl telefon a vytočil Andrease, což byl jeho druhý nejlepší přítel.
„Andy, ahoj,“ zahlaholil, když byl hovor přijat. Bill si opřel hlavu o opěradlo pohovky a položil si nohy, uzavřené v těžkých botách, na stůl se zkříženými kotníky.
„Bille! Hej, co se děje?“ Andreasův hlas byl pozitivní jako vždycky. To byla jedna z vlastností, které na něm Bill miloval, vždy byl veselý a optimistický. Bylo to nakažlivé, ta jeho chuť do života a nadšení, Andreas byl málokdy na dně.
„Všechno!“ Zanaříkal Bill. „Pamatuješ, jak jsem ti říkal o Dennisovi?“
„Copak jsi ho nevyhodil?“
„No, technicky, to udělal David, ale to je jedno. Mám teď nového kytaristu,“ povzdechl si Bill a našpulil rty.
„Jo? Cool. Je dobrý?“ V Andreasově hlase byl slyšet úsměv a Billovi se také trochu zvedly rty. Pak si ale uvědomil jeho otázku a znovu se zamračil.
„Ach můj bože, měl bys ho vidět! Je to zasraný pseudo gangster, dokážeš tomu uvěřit? Já ne! Vypadá tak kurva směšně a poslechni si tohle, nosí žlutou, jako by to byla černá! Musí být na cracku! Nenávidím ho!“
„Bille, ty nenávidíš všechny kytaristy, ale no tak, není čas na to, přenést se přes svou minulost? Dej tomu klukovi šanci. Jen proto, že hraje na kytaru, to ještě automaticky neznamená, že je stejný jako…“
„Ne. Nebudeme o tom mluvit. Ale tenhle Tom, nazval mě zatraceně mořskou vílou, věříš tomu?! A já s ním mám jet na turné? Chci ho tím tourbusem přejet! Nebo ho přetáhnout svým stojanem na mikrofon, nebo…“
„Hej, hej, uklidni se. Chci říct, že tvoje turné je nějak za dva týdny, ne? Hádám, že s ním budeš muset pracovat. Jak vypadá? Sexy?“ Andreas vždycky chtěl vědět, jak někdo vypadá a Bill si myslel, že je to tak povrchní, ale pak, on sám byl taky takový. Takže na to neměl co říct a jen se uchechtl.
„Já nevím. Chci říct, že vše, co jsem mohl vidět, byl obrovský žlutý stan, který nosí, nebo spíše ten stan nosí jeho! A žlutou čepici. Oh můj bože, čepici! On je zasraná módní katastrofa! Zřejmě nemá vlastní zrcadlo! Nebo dokonce ani neví, co to je! A tenhle chlap má vedle mě stát na pódiu?“
„Hm, no teda. Možná mu můžeš najmout stylistu? Nemáš lidi, kteří ti navrhují outfity na turné?“
„Oh, to je pravda! Hm, možná bych to mohl udělat, protože vážně, to jeho oblečení? Sračka. Ne, je to horší…“
„No tak, B, dej tomu klukovi svátek. Nebo ne. Hele, musím běžet, mám na oběd rande. Ale zavolej mi zpátky a dej mi vědět, jak to jde, okay?“
„Fajn.“ Bill našpulil rty. „Kdo je to rande? Někdo sexy?“
„Ha, vlastně, je to rande naslepo! Takže nevím, řeknu ti to později! Musím jít, čau, zlato.“
„Ahoj.“
Bill si povzdechl a ukončil hovor. Cítil se teď trochu lépe, zvlášť když přemýšlel, kdo by mohlo být Andreasovo rande naslepo. Mohl by to být nakonec někdo hrozný, skutečná katastrofa a potom by se Bill mohl smát. On sám nikdy nechodil na rande a v rozhovorech žvanil o opravdové lásce, spřízněných duších a o té ´pravé osobě´. Ale ve skutečnosti nikoho nehledal, no, ne holku, tak jako tak. Chtěl to všechno se žhavým klukem, ale vybral si kariéru a slávu před láskou. No, tehdy byl mladý a plný snů a stejně přítele neměl, takže mu nepřipadalo, že by o něco přicházel. Teď občas vídával páry a prudce žárlil, protože to byla jedna z věcí, kterou tajně chtěl, ale nemohl mít.
Zvedl se z pohovky, jeho boty udeřily do podlahy. Byl čas jít do studia a čelit Tomovi. Andreas měl pravdu, nevypadalo to, že by měl moc na výběr, takže se pokusí hrát milého. Jen pro tuto chvíli.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Nedá mi to, proste sa musím škeriť ako blázon 😀 Doteraz pôsobil Tom tak neisto a trošku utiahnuto a dnes sa naplno ukázala jeho playboy povaha! To prvé stretnutie s Billom bolo k…a úžasné 😀 Strašne sa teším, ako Billovi tento rádoby rapper, ako ho sám volá, zrazí ego 😀
Ďakujem za časť.
Seznámení Toma s Billem jsem se smála. 😀 Tom je čmelák a Bill mořská víla. 😀 Takové názvy si fakt umí dát jen oni 😀
Ale jsem více než ráda, že se Tom nedal a Billovi všechno oplácel stejnou měrou. Myslím, že to možná Bill nečekal, ale to je jen dobře. Opravdu mě pobavilo, jak vykolejený z Toma byl. 🙂 Ráda bych, aby byl Tom ten, kdo by Billovi mohl srazit hřebínek a všechny s kapele jen stmelit, protože mi přijde líto, jak mezi sebou nekomunikují.
A jsem taky ráda, že Billova zášť vůči kytaristům není jen tak, ale je to proto, že měl dříve nějakou špatnou zkušenost. I tak je ale škoda, že háže všechny do jednoho pytle a nedá jim šanci. No, snad to Tom změní. 😉 A tak si rozmyslí, že chce Billa jen do postele.
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Tohle byl velmi vtipný díl, smála jsem se až do konce. Je dobře, že si to Tom nenechá líbit a Billovi to oplácí. Fakticky to mezi nimi jiskří. 🙂 Jen se obavám toho, co bude až praskne ta sázka…A taky mě zajímá Billova zkušenost s kytaristy, protože jsem si říkala, to není samou sebou to jeho chování. Díky za překlad.
Bill je hrozná čubka 😀 ale opravdu mě pobavilo, jak se s Tomem hádali. Každopádně mě zaskočila ta Čmelákova sázka. Mám neblahý pocit, že Billovi už jeden kytarista nehezky ublížil a Tom se to v podstatě chystá opakovat. Snad si nakonec tu rozmazlenou primadonu zamiluje :))
Děkuji za překlad 🙂
Tak to bylo skvělé! Přesně jak jsem předpokládala, Byll měl málem infarkt, když Toma uviděl. Čmelák? 😀
Ale Tom se nenechal rozhodit, za což jsem moc ráda. Mělo to grády. Ještě, že Toma prostě nemůže nechat vyhodit. To by bylo brzy po legraci. Jsme zvědavá, jak jim to bude šlapat po hudební stránce.
Díky, moc se těším na pokračování.
No to bude boj Tom jej bude pěkně vytáčet.
Bolo to zábavné stretnutie:) páčilo sa mi ako si Tom z Billa nič nerobí, dokonca si je istý nejakým iskrením:D len ma mrzí tá stávka. Billovi to veľmi ublíži, keď si Toma pustí k telu a k duši. Snáď to nejako Tom dokáže urobiť tak, aby Bill netpel veľmi. Ďakujem za kapitolu:)
Už dlouho jsem se u žádné povídky takhle nezasmála. Je to geniální 👌 První setkání bylo jak výbuch sopky, těším se co bude dál 😁 Každopádně Bill potřebuje upustit páru, to je jasný. Nejí, nespí, nešuká, takže je z něj sedmihlavá saň 🤣 S tím mu Tomi určitě brzo ochotně pomůže 😈