autor: Steinsgrrl
Vydechl vzduch, který tak dlouze zadržoval, až jej pálilo na plicích, rozložil dopis a snažil se soustředit na slova, která mu splývala v modrou tekutinu na bílém pozadí.
Tome,
nechci to udělat. Nechci odejít, ale musím. Musím jít, protože nemůžeš být se mnou a nechat si Janni. Já vím, že ti to nedovolí a já nemůžu být tím důvodem, kvůli kterému ztratíš svoji dceru. Nemůžu, Tome. Příliš vás oba miluju. Já budu-
Něčí kroky se ozvaly za ním, zašustění džínoviny a ostrý nádech jej překvapil. Prudce zvedl hlavu a otočil se za jemným, vyčerpaným hlasem, který si povzdechl: „Tome.“
„Bille!“
Bill stál ve dveřích jejich ložnice a Tom silně zamrkal, než na něj zaostřil. Vstal, list papíru stále svíral v ruce a natáhl ji směrem k Billovi.
„Co to je? Ty odcházíš?“ Tomovi se třásl hlas, stejně jako se mu vzkaz třásl v ruce, jak ji držel nataženou směrem k Billovi. „To nemůžeš. Nemůžeš odejít.“ Znělo to zoufale, a to i jeho vlastním uším, ale bylo mu to jedno.
„Nemohl jsem,“ zašeptal Bill přerývavě, tváře měl vlhké. „Snažil jsem se, ale nešlo to.“ Bill pustil rám dveří a opatrně vstoupil do ložnice, zaklesl do sebe prsty před svým tělem. „Nechtěl jsem, abys ji ztratil, Tome.“
Tom rychle obešel postel a zamířil napříč místností, kde se zastavil přímo naproti Billovi. Byl tak zmatený, tak zraněný a probleskl jím záblesk hněvu. Chtěl mu to oplatit. Chtěl Billovi ublížit stejně, jako on ublížil jemu tím vzkazem a sbalením si všech svých věcí a tím, že nechal Toma, aby se do něj zamiloval a pak ho opustil. Ale více než to, více než hněv, bolest a zmatek a všechno to hrozné, co jej v žaludku tížilo jako balvan, chtěl Billa ve svém náručí. Chtěl ho chytit a držet a nikdy znovu nepustit. Bill nemohl odejít, pokud by jej Tom nikdy nepustil, že?
„Omlouvám se,“ řekl Bill, zvedl pohled k Tomovi a poté jej sklopil zpět k podlaze. „Omlouvám se. Myslel jsem, že bych se mohl vrátit včas, abych vzal ten vzkaz, dal všechno zpátky a prostě…“ Rozhodil rukama a povzdechl si, vypadal stejně poraženě, jako se Tom cítil. „Prostě zapomenout na odchod. Protože já jsem nemohl, Tome. Nejsem tak silný.“
Tom ustoupil překvapením o krok vzad. „Silný? Nejsi tak silný? Sakra, odešel jsi, Bille. Sbalil sis všechno oblečení, které sis nedávno nastěhoval do tohohle domu – do našeho domu – a odešel jsi. Zdá se, že jsi silnější, než si myslíš, když jsi mě prostě takhle opustil.“
Tom mohl vidět, jak se Bill těžce snažil polknout a vypadal připravený opět začít plakat. Chtěl to zastavit, chtěl ho utěšit a ujistit se, že už Bill nikdy znovu nebude plakat. Ale bolest v břiše mu to nedovolila. Ta příšerná, šílená závrať, kterou cítil, když si uvědomil, že Bill odešel a jen ta myšlenka na to, jak moc to ublíží Janni, ho přinutila se odtáhnout. Omotal si paže kolem sebe a sledoval Billův boj.
„Ne, máš pravdu, Tome, udělal jsem to.“ Bill si promnul čelo a zamračil se. „Ale, zdálo se to být jako jediný způsob. Sakra, pořád se to zdá být jako ten jediný způsob, jak si můžeš nechat Janni. Když zmizím, tak nemají důvod ti ji vzít! Nemohl bych žít s tím, že jsem ta příčina, proč tvoje-„
„Bille!“ Přerušil ho Tom ostře. „Nikdy tě nenapadlo, že bys zůstal a mohli bychom za to spolu bojovat? Odejdeš a prostě necháš Anjelicu vyhrát, aniž bys zkusil zabojovat. Možná, že soudce nerozhodne v její prospěch. Možná, že je tu pořád šance, že my všichni můžeme být rodina.“ Tom popadl Billovy nervózní ruce a pevně je držel. „Stejně, jako jsme teď. Přemýšlel jsi někdy o tom?“
Bill vzhlédl od podlahy se smutnýma očima. „Ne.“ Zavrtěl hlavou, vlasy mu poletovaly kolem hlavy a lepily se mu na vlhké tváře. „Ne, proč by ji nechávali zůstat?“
„Proč by ji nenechali zůstat?“
Bill si odfrkl. „Myslí si, že jsme perverzní. Že jsme odporní a nemorální a půjdeme do pekla, Tome. Samozřejmě, že jí nedovolí zůstat s takovými rodiči.“
Tom si prohlížel Billův obličej. „Myslíš si, že jsme perverzní nebo odporní? Myslí si to Janni?“
„Ne, samozřejmě, že ne,“ povzdechl si Bill. „Já nemám problém s tím, že jsem gay, Tome. Nic to není. To oni věří, že je to problém. Já ne.“
Tom natáhl ruku a opatrně a něžně ji přiložil na Billovu čelist a kolem jeho krku. Palcem pohladil Billa po tváři a Bill se do toho doteku naklonil a přivřel oči.
„Pak je možná na čase změnit to, co si myslí. Podívej se, pokud proti tomu nebudeme bojovat, pokud to prostě vzdáme, je to jako bychom říkali, že mají pravdu, že nestojíme za to, abychom vychovávali naši dceru.“ Tom lehce stisknul své prsty a Bill otevřel oči. „A pokud odejdeš, tak ano, budu mít Janni, ale nebudu mít tebe, Bille. A já tě potřebuju.“ Dech se mu zasekl v hrdle a na hrudi jej bolelo láskou, strachem a nadějí. „Miluju tě, Bille.“
A najednou měl Tom plnou náruč Billa. Zamručel překvapením, když Bill vrazil svým tělem proti němu, přitiskl se k jeho tělu a pevně jej držel.
Tom se odtáhl a odtlačil Billova ramena, aby na něj mohl znovu vidět. „Potřebuju si být tímhle jistý, protože právě teď mám opravdu strach. Víš, tohle mě vyděsilo.“
Bill sebou trhl, než zavřel oči a přikývl. „Já vím.“
„Jak můžu věřit, že zase neodejdeš? Že nenastanou drsnější časy a ty nebudeš pryč ze dveří?“
„Neodejdu,“ odpověděl Bill bez zaváhání a zíral Tomovi přímo do očí. „Neodejdu. Jsem tady a chci tady být s tebou a Janni.“
„Zůstaneš tady a budeš bojovat? Za nás? Za to, aby naše rodina zůstala pohromadě?“ Zeptal se Tom. „Bez ohledu na to, co to bude stát; peníze, čas, energii? Bez ohledu na to, o kolik spánku přijdeme, nebo do jakého dluhu se dostaneme? Protože si myslím, že zůstat tady a bojovat, potřebuje větší sílu, než odejít. Ale stále máš šanci vycouvat, pokud tohle nemůžeš zvládnout.“
Tom tohle nechtěl říct, dát Billovi všechny ty důvody, aby mohl odejít, ale nechtěl, aby Bill odešel později, až by si uvědomil, jak je to najednou těžké všechno zvládnout. Potřeboval, aby do toho Bill šel s očima zcela otevřenýma a potřeboval vědět, že v tomhle jsou spolu. A teprve když Bill bude vše vědět a akceptuje v tom svou roli, tak by mu Tom mohl začít znovu věřit.
Bill znovu zavrtěl hlavou. „Neodejdu. Ať se děje, co se děje.“
Tom si povzdechl úlevou a silně si k sobě Billa přitáhl, než zabořil obličej do ohbí jeho krku. Adrenalin, který mu projel celým tělem, když spatřil Billa stát ve dveřích, začal pomalu vyprchávat a tělo se mu začalo chvět.
„Myslel jsem, že jsem tě ztratil.“ Líbal slova do Billovy kůže a Billovy paže se kolem něj reflexně stáhly, zatímco mu Bill do ucha mumlal uklidňující zvuky. „Kurva, myslel jsem, že jsem tě ztratil, Bille.“
„Já vím, zlato, já vím. Omlouvám se.“ Bill přejížděl dlaněmi po zadní straně Tomovy košile, vytáhl spodní lem z jeho kalhot a třesoucími se prsty se dotkl teplé kůže na jeho zádech. „Omlouvám se.“
A v tu chvíli jej Tom musel cítit. Mohli mluvit celé hodiny, ale právě teď, všechno, co chtěl, bylo cítit Billa proti sobě. Uchopil lem Billovy košile a přetáhl mu ji přes hlavu, aniž by pomyslel na to, že by se jej zeptal, svou vlastní si také strhnul a zalapal po dechu, jak se jejich nahé hrudníky střetly. Jeho ruce byly najednou všude, dotýkaly se a hladily Billova záda, jeho boky a ramena, naléhavě, jeho hledající rty nalezly a milovaly každou prohlubeň a křivku Billova krku a ramen. Jeho palce našly vrcholky bradavek a obkroužily je, dvakrát, třikrát, a Bill prohnul záda, zatlačil proti Tomovi a narušil jejich rovnováhu.
Tom ustoupil a táhl Billa za sebou několik kroků směrem k posteli, na kterou společně padli, až se Tom nosem udeřil o Billovo rameno, jak se nad ním snažil sklonit. Sotva si toho všiml. Místo toho pootevřel rty a přejel jazykem k nejbližší bradavce, sál ji a olizoval rychlými tahy svého jazyka. Billův dech se zadrhl a Tom zápasil s jeho opaskem, zoufalý touhou jej otevřít a dotknout se všech částí jeho těla. Po chvíli se Tom přesunul ke druhé bradavce, zaškrábal přes ni zuby a štíhlá ruka s třesoucími se prsty odstrčila jeho vlastní, aby se sama mohla postarat o opasek. Ozvalo se kliknutí a Bill kalhoty s trhnutím otevřel.
Tom se posunul přes okraj postele a sundal Billovi boty i ponožky, než mu stáhl kalhoty tak rychle, jak jen to úzká džínovina dovolovala. Pak udělal krátký proces s vlastními kalhotami, než pohlédl na Billa, ležícího napříč na jejich posteli a pozorujícího jej tmavýma očima, zatímco Tom poklekl mezi jeho štíhlé nohy.
A Tom jej pozoroval nazpět.
Pozoroval, jak Tom zvedl Billovu nohu a políbil ji za kolenem.
Pozoroval, jak si prolíbal cestu po Billově stehně až k jeho rozkroku, kde horce dýchal na již rozpálenou kůži.
Pozoroval, jak Bill otevřel ústa dokořán s přiškrceným zavrčením, jak jej Tom chytil za bok a druhou ruku ovinul kolem jeho penisu.
Bylo to až příliš moc najednou, dotýkat se Billa takhle, ochutnat jej, sklopit hlavu a olíznout špičku Billova penisu, zatímco jej hladil. Tom potřeboval víc. Jejich láska nikdy nebyla jen o sexu, bylo to mnohem více než to. Ale v tuto chvíli Tom nechtěl nic jiného, než cítit Billa kolem sebe, být uvnitř něj, být jeho součástí, a slepě se natáhl po lubrikantu na čele postele.
„No tak, pojď do mě,“ zamumlal Bill tiše. „Pospěš si.“ Natáhl se k Tomovi, i když byl Tom usazený mezi jeho nohama, opřel se o loket a přejel nehty z Tomova ramene na jeho břicho a zpět. Poté Bill zvrátil hlavu a jeho tělo se sevřelo kolem Tomových prstů, jak jej roztahoval, jemně, láskyplně, ale tak rychle, jak jen to dokázal, aniž by mu ublížil.
Bill se pod ním svíjel, tiskl se více na Tomovy prsty a Tom zasténal silnou potřebou hluboko ve svém žaludku. Přesunul se nad Billa a špička jeho penisu přejela přes Billův vstup, než mu odhrnul vlasy ze zpoceného čela.
„Okay?“
Bill se natáhl a chamtivými rty si znovu přivlastnil Tomova ústa. „Udělej to. Teď,“ dožadoval se Bill mezi zběsilými polibky.
Tom vklouzl dovnitř a zalapal po dechu kolem Billova jazyka, jak jej pohltilo to těsné teplo, které jej pomalu spalovalo a zvětšovalo se každým přírazem, každým pohybem jeho boků. Opřel Billovy nohy o svá ramena a pomalu do něj přirážel, naplno, povytáhl se, dokud nezůstala uvnitř jen špička, a poté se zasténáním přirazil nadoraz.
Bill zamumlal a zavzdychal a vydával řadu povzbudivých zvuků, které se rychle měnily na kňučící, jak Tom zrychlil tempo. Bill jej jednou rukou pevně chytil za rameno a druhou vsunul mezi jejich těla a omotal ji kolem vlastního penisu, s očima pevně upřenýma na Toma a Tom zaťal zuby. Chtěl vydržet, chtěl, aby se Bill udělal jako první. Chtěl vidět, co s Billem dělá, vidět v jeho očích lásku a extázi, zatímco spadne do své blaženosti, ale nevěděl, jak dlouho ještě dokáže vydržet. Bill vypadal prostě až příliš dobře pod ním, kolem něj, jak si olizoval rty a pozoroval jej s přivřenýma očima. Bylo to až příliš
dobré, jak byl pevně sevřený kolem jeho penisu, až se mu z toho kroutily prsty u nohou a třásla se mu kolena.
Tom zavrčel a přirazil silněji, natočil se tak, aby zasáhl to správné místo, a Bill už to nevydržel. Pootevřel rty, vlhké a pružné, zavřel oči a přitiskl se na Toma, zatímco teplý proud vystříkl na jeho břicho a ruku. Tom jej sledoval, sotva dýchal nad Billovou nádhernou extází a sám sobě dovolil se uvolnit. Hlava mu klesla dopředu, jeho dredy se rozprostřely všude kolem nich a dopadaly na Billovu hruď s každým záchvěvem, který projížděl Tomovým tělem, jak vyvrcholil hluboko uvnitř muže, kterému dal své srdce. Muže, se kterým chtěl strávit zbytek svého života.
„Tati, tati!“ Janni vyskočila z autobusu a vzrušeně poskakovala na jedné noze k místu, kde Tom a Bill čekali. Bill si nemohl pomoct, ale rozesmál se; proč nevěděl, že děti dokážou být takhle divné a roztomilé? Janni doskákala až k nim, lapala po dechu ze svého dovádění a zvedla paže k Tomovi.
„Ne, ne, ani náhodou. Kromě toho, že už jsi na to moc velká, máš na sobě ještě těžký kabát a zimní boty, jsi příliš těžká na zvedání.“ Tom omotal ruku kolem její hlavy a přitiskl ji k sobě, než jí vtiskl polibek na temeno hlavy.
Janni se mu okamžitě vyvlíkla z náruče, otočila se k Billovi a zvedla paže. „Bille, tak poneseš mě ty?“
Bill zavrtěl hlavou a zoufale se jí snažil věnovat vážný pohled. „Ne.“
„Fajn,“ řekla, neznělo to vůbec znepokojeně. „Ale vezmeš mi můj batoh? Je moc těžký!“ Shodila si batoh z ramen a se zamručením ho upustila Tomovi k nohám.
Tom obrátil oči v sloup. „Je to tvůj batoh, víš. Proč si tam dáváš tolik věcí?“ Zeptal se a zvedl batoh, aby si ho hodil přes rameno. Byl vlastně docela těžký na to, že to byl batoh pro malé děti. „Co v něm je?“
Janni pokrčila rameny a poskakovala vedle nich, když mířili zpátky k domu. „Nevím. Věci,“ řekla a natáhla se po Billově ruce. „Nakreslila jsem vám obrázek.“
„Vážně?“ Zeptal se Bill, sevřel Janniny prsty v rukavicích a pohupoval s jejich rukama mezi nimi.
„Jo.“ Její dech se kolem ní zamžil v mrazivém vzduchu, jak natáhla krk a zvedla k němu hlavu. „Podíváš se na něj, až se vrátíme domů?“
„Jo,“ zazubil se na ni Bill plachým úsměvem.
Jakmile prošli hlavními dveřmi, Janni rychle svlékla kabát a boty. Vylezla na židli a prohrabávala se svým batohem, který jí Tom položil na stůl. Rychle jej rozepnula, vytáhla chaotický, zmačkaný stoh papírů a opatrně je položila před sebe, zatímco upustila batoh vedle své židle.
„Udělala jsem to pro tebe a tatínka.“ Bill si pověsil kabát a připojil se k ní u stolu zrovna ve chvíli, kdy vytáhla růžový papír zprostřed hromady. „Oh,“ řekla a tvář jí trochu povadla, když se podívala na papír. „Trochu se to pokrčilo. Omlouvám se.“
Když Bill vzal do ruky list papíru, který držela, a otočil jej, aby se na něj mohl podívat, dlouze se nadechl.
Na růžovém listu silného papíru, mírně pokrčeném a natrženém v rohu od nacpání do Jannina batohu, byl hrubě nakreslen obraz tří postav. Menší z nich byla uprostřed popsána jako ´Janni´ a měla dlouhé, zářivě žluté vlasy. Byla obklopena dvěma vyššími postavami, jednou s dlouhými černými vlasy a druhou se žlutými čárami místo vlasů, s nápisy ´Bill´ a ´táta´ pod nimi. Všichni se drželi za ruce. Billovi se bolestivě stáhnul hrudník a pohlédl do Janniných sladkých, hnědých očí.
„Musela jsem se zeptat paní učitelky, jak se píše ´Bill´, protože jsem to ještě nevěděla,“ řekla, sklouzla ze židle a naklonila se mu přes ruku, aby se mohla podívat na obrázek spolu s ním. „Nakreslila jsem naši rodinu. Líbí se ti to?“
Bill se usmál tak široce, až jej zabolely tváře. Opatrně položil obrázek na stůl a vzal Janni do náruče, usadil si ji na klín a pevně ji objal. „Moc se mi to líbí, Janni.“ Zabořil nos do jejích vlasů a vdechoval její vůni a vůni jahodového šampónu.
Bill nikdy opravdu nebojoval za cokoliv ve svém životě, ale když se Tom postavil za něj a položil ruce na Billova ramena, Bill Janni pohladil po vlasech a ještě více zocelil své rozhodnutí. Tohle bylo všechno, o čem kdy věděl, že chce a nemohl to nechat odejít. Nemohl
je nechat odejít. Za tohle Bill musel bojovat.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
No tak toto som nečakala. Fakt som si myslela, že odišiel a na konci minulej časti sa tam objavil niekto iný.
Ale na druhej strane som rada, že nakoniec nedokázal odísť a rozhodol sa za život so svojou rodinou bojovať 🙂
A ten obrázok bol fakt krásny – také veci od detí vždy potešia najviac.
Ďakujem za preklad.
Chápu Tomovu počáteční naštvanost, protože v tuhle chvíli ho svírala nejistota, že by to Bill mohl udělat znovu. To už by asi nevydýchal. Ale usmiřování bylo krásné a Bill už teď chápe, co je pro něho nejdůležitější. Pevně doufám, že ten boj vyhrají. Moc jim držím palce.
Díky, těším se na pokračování.
Věřím že zůstanou spolu.
Tak přece jen to byl Bill! 🙂 Moc jsem tomu nevěřila, protože vždycky když chci, aby se v povídkách něco hezkého stalo, nikdy tomu tak není. 😀
Ale tohle bylo tááák hezké! ♥ Napřed to Tomovo rozčarování, kdy chtěl Billa v jeden moment obejmout a nikdy nepustit, ale na stranu druhou na něj byl naštvaný. Úplně jeho pocity chápu, ale jen jsem se modlila za to, aby Tom nebyl až tak naštvaný, že by Billa opravdu vyhnal.
No a když došla domů i Janni, byla jsem štěstím bez sebe! ♥ Taková nádherná, rodinná idylka. 🙂 Ještě když Janni vytáhla ten obrázek a řekla, že namalovala svoji rodinu. To bylo maximálně roztomilé. ♥
Mám z nich všechno prostě radost! Doufám, že i soud nakonec dopadne dobře. Prostě musí!
Moc děkuji za překlad! ♥
Ach, bože, ja som tak rada, že sa Bill vrátil, že nedokázal odísť a že Tom ho vzal späť a urobili ten sľub… Obrázok od Janni bola už po tom všetkom taká sladká šľahačka na záver:) Ďakujem za kapitolu.
oho sakra nevim jak sem si mohla nechat utéct dva díly ! ale dohnala sem to a sem tak moc ráda, že se Bill vrátil a bude s Tomem bojovat proti té babizně oO věřím ale že to bude dobré ^^
Tak tohle byla neskutečná úleva. Myslím, že Billův odchod by Toma opravdu zlomil 😥 Jsem ráda, že se rozhodl bojovat a nevzdávat se. A Janni? Můj bože, takhle dojmout dokáží jen malé děti. Už je vnímá jako rodinu, nádhera! ❤️❤️❤️👨👨👧