autor: Saline A.
Je neuvěřitelné, jak úžasné čtenáře ve vás mám. Není vás sice mnoho (nebo ano, ale zůstáváte pečlivě skryti), ale mně to vůbec nevadí. Vás pár, které mám, jste neuvěřitelní, vážně! Snad nikdy jsem neměla tak vnímavé čtenáře, jako jste vy, ať už tady nebo u Učitele. Za to vám patří obrovský dík. 🙂 Sice neodpovídám na komentáře u každého dílu, ale všechny si pečlivě čtu a děláte mi obrovskou radost.
Za to vám sdělím tři noviny:
1. Převýchova se pomalinku blíží ke konci, už to nebude trvat moc dlouho. Ale nebojte, pár týdnů spolu ještě přeci jen pobudeme.
2. Vyslyšela jsem tichá přání šeptaná v nejtemnějších nocích, a začala psát druhou řadu Pretty Little Secrets. Na povídku s názvem Bitter-sweet returns se můžete těšit hned, jak skončíme s Převýchovou (a možná o chvilku dřív. 😉 )
3. Včera mě osvítila múza. Mám nápad na povídku. Na tuhle konkrétně si sice nějakou chvilku počkáte, ale předem můžu říct, že budete nadšení. Můj odchod od Billshida, který jsem plánovala už s Pretty Little Secrets, se ještě na chviličku odkládá. Ještě se mě nezbavíte!
Pac a pusu, mám vás ráda ♥
Saline A.
Plakal. V pokoji pro hosty probrečel několik hodin, než konečně usnul. Nebyl si jistý, kvůli čemu přesně brečel – že Anis někoho zabil, že někdo zemřel nebo snad mu bylo líto, že to Anisovi hned neodpustil. Byl z toho v šoku a mrzelo ho, že si musel vzít čas od Anise, že s ním nedokázal zůstat. Proč to bylo tak těžké? Přál si, aby býval dokázal nad tím mávnout rukou, ale prostě to nedokázal.
Když se ráno vzbudil, hlava mu třeštila. Netoužil po ničem jiném, než zalézt pod peřinu a spát až do druhého dne, ale přemohl se a silou vůle došel do Anisovy ložnice. Na první pohled bylo jasné, že ani Bushido neměl klidnou noc, podle způsobu rozházených přikrývek. Bill si k němu ostýchavě vlezl pod peřinu a pevně ho objal.
„Hej,“ Bushido zmateně zamrkal, probíraje se ze spánku, ale hned si k sobě chlapce úlevně přitiskl. „Jsi zpátky.“
„Je Silvestr, nemohl jsem dovolit, aby ses probudil sám,“ vydechl. „Omlouvám se, že jsem včera utekl. Potřeboval jsem nějaký čas pro sebe, abych se s tou informací smířil.“
„A smířil?“ Bushido na mladíka nejistě pohlédl. Samozřejmě byl nervózní. Billova reakce ho včera vyděsila, očekával nejhorší – že Bill požádá o předčasně ukončení jejich trestu a už ho nikdy nebude chtít vidět.
Bill s povzdechem zavrtěl hlavou. „Ne. Ale myslím, že se s tím nesmířím asi nikdy. Budu se s tím muset naučit žít, protože i když mě napadlo, že bych tě opustil… Cítil jsem se mnohem hůř, než když jsem zjistil, že kvůli tobě někdo umřel.“
„Takže zůstáváš?“
„Zůstávám,“ s kývnutím se k muži přitulil a políbil ho na rameno. „Ale slib mi, že mi to někdy vysvětlíš. Ne dnes, nechci nám kazit Silvestr. Ale někdy, třeba až budeme rozebírat tvého otce, tak zkusíme zabrousit i k tomuhle tématu.“
Bushido úlevně vydechl. Okamžitě mladíka vděčně políbil, šeptaje mu do rtů vyznání lásky. Věděl, že až bude Billovi vyprávět o svém dětství a drogovém období, neobejde se to bez spousty slz. Nebylo to vůbec nic příjemného a vzhledem k tomu, že je Bill hodně citlivý, nejspíš z toho bude nějakou dobu mimo. Původně mu to vyprávět vůbec nechtěl, ale po nějaké době si připustil, že to je velice důležitá část jeho života, kterou by Bill měl znát, pokud chtěl skutečně poznat jeho.
V žádném případě nechtěl, aby to z něj dělalo světce nebo něco takového, to ani náhodou. Otec na něm nepochybně nějaké následky zanechal, ale Anis se za ně nehodlal schovávat. Věděl, že valná většina jeho činů byla způsobená jeho povahovými rysy, ničím jiným. Přesto to byl důležitý dílek do skládačky jeho osoby. Nešlo ho jen tak vymazat, ačkoliv by si nepřál nic jiného, než zapomenout a už nikdy se k tomu nevracet. Občas ale ty nejhorší vzpomínky z hlavy vytěsnit prostě nedokážeme.
„Málem bych zapomněl, proč jsme se firemní akce zúčastnili jen jednou jedinkrát,“ Bill se otráveně opřel o zeď vedle Toma, zatímco popíjel už čtvrtou skleničku šampaňského. Bohužel pro něj, zatím to s ním nic nedělalo.
Tom se rozesmál. Jen co jim Bill oznámil, že celou kapelu upsal k účasti na silvestrovském večírku Universalu, aby podpořili Bushida, který to měl víceméně povinné, všichni si klepali na čelo a toužili mu zakroutit krkem. Na akci jejich nahrávací společnosti byli jednou jedinkrát, v jejich patnácti, a nebýt toho, že se neuvěřitelně opili, nejspíš by pošli nudou. Přísahali si, že už sem nikdy nevkročí. A teď tu byli zase. „Říkali jsme ti to.“
„Já vím. Ale radši budu poslouchat vaše posměšky, že jste mi to říkali, než abych tu dnes večer musel být sám. Takhle se alespoň můžu zdárně vyhýbat těm, kteří by si snad se mnou chtěli povídat.“
„Propána krále, jen to ne! Hlavně žádná konverzace,“ naoko se zhrozil Georg, než se rozesmál a do Billa zlehka strčil. „Ještě vloni bys tu pobíhal z rohu do rohu a tu konverzaci vyhledával.“
„Letos mi bohatě stačí, že jsem chvilku mluvil s Davidem a probral s ním nějaké texty,“ pokrčil rameny a rozhlédl se přeplněnou rozměrnou halou. „Mnohem raději bych si promluvil s támhletím chlápkem,“ pokynul hlavou směrem k Anisovi, který se vesele družil.
„Bille, prosím tebe klid. Prozradíš vás uprostřed firemního večírku a budete totálně v hajzlu. To chceš?“ ozval se jako vždy rozumný Gustav. Tom se rozesmál, nejspíš si představil titulní stránky všech bulvárních plátků.
Bill se zabručením dopil sklenku a hned si od číšníka vzal novou. „Kašlu na to. Jdu si pokecat s… Sakra, já nevím. Jdu si vyhlídnout nějakou oběť, když vy jste na mě takoví!“
„Tak na to, můj drahý bratříčku, rychle zapomeň,“ Tom bratra popadl za ramena a vrátil ho zpět ke stolu. „Klidně se tu zlij pod obraz, ale když už jsi nás sem dotáhnul, tak tu s náma taky zůstaneš. Budeme trpět hezky spolu, protože jestli ještě někdy domluvíš naší účast na podobné akci namísto toho, abychom měli soukromou párty u nás doma, osobně tě zaškrtím.“
„Tak tomu říkám projev bratrské náklonnosti!“ s protočením očí se Bill zasmál, ale přikývl. „Fajn, já teda zůstanu. Ale nesmíte mi vyčítat, že jsem vás sem vytáhnul. Musíte uznat, že kdybych tu měl být sám, asi bych se musel oběsit na jedné z těch girland, co tu všude visí.“
„To zní jako zábava,“ zahučel Georg pobaveně. „Myslíš, že bys u toho stihl vyfotit selfie a poslat nám jí? Víš co, abys nám pomohl s vyděláváním i po smrti.“
„Georgu!“ Bill ho se smíchem praštil do ramene. „To od tebe vůbec není hezké, abys věděl. Tom by ti to neodpustil.“
„Vlastně bychom si přišli na pěkných pár milionů,“ s úsměvem zaujatě vzhlédnul od telefonu. Rozesmál se, když Bill zalapal po dechu a objal ho kolem ramen. „Neboj, počkalo by se alespoň pár týdnů, přece nejsme úplný hyeny.“
„Oh no samozřejmě, Tome, to nejste ani v nejmenším!“ Bill protočil očima. Na jeden nádech do sebe naklopil další skleničku a spokojeně se usmál. Bublinky konečně začínaly účinkovat. „Sakra, nesmím se moc opít.“
„Proč?“
„Nevím jak vy, ale já bych rád dal někomu o půlnoci pusu a sotva budu Anise hledat mezi všema těma lidma, když budu na sračky,“ odfrkl.
Za ním se ozvalo pobavené uchechtnutí. „Prosím, a to je Bill Kaulitz, uznávaný umělec, o němž se vypráví, že je za všech okolností slušný a galantní.“ Bill se vyděšeně otočil. Usmíval se na něj muž zhruba kolem čtyřicítky, ze kterého se vám už při pohledu rozklepala kolena touhou. „Omlouvám se, ještě se neznáme. Mohl bych si vás ale i tak na okamžik vzít stranou? Rád bych si s vámi o něčem promluvil trochu v soukromí.“
Bill pozvedl obočí. Ten muž byl charismatický a způsob, jakým k Billovi mluvil, byl perfektní. Něco mu ale nesedělo, a nevěděl co. „O čem?“
„Nějaké obchodní záležitosti, ale nerad bych to rozebíral takhle veřejně, dokud to první neproberu s vámi.“
„No…“ Bill se nejistě ohlédl po přátelích. Když ale všichni svorně pokrčili rameny, s povzdechem přikývl. „Dobře, na chvilku se asi utrhnout můžu. Pojďte za mnou, v patře je meetingovka, kde můžeme v klidu mluvit,“ hlavou mu pokynul, aby ho následoval a líně zamířil k výtahům. Po cestě si přivlastnil ještě sklenku šampaňského, očividně ji bude potřebovat.
„Hej, neviděli jste někdo Billa? Nemůžu ho najít a nebere telefon,“ zamračený Bushido se připojil k Tomovi s Gustavem a Georgem, kteří očividně vypili dostatek alkoholu na to, aby si nevšimli, že nejdůležitější člen jejich kapely je už pár hodin pryč. Slovo dalo slovo, sklenička vystřídala skleničku a brzy bylo téměř zapomenuto, že vůbec nějaký Bill existuje.
Tom na Bushida pohlédl a zarazil se. „Naposledy jsem ho viděl s tím divným chlápkem, když odcházeli.“
„Divným chlápkem? Jakým? Kam?!“
„V patře je meetingová místnost. Taková maličká, prosklená. Nemůžeš ji minout,“ bezpečně ho nasměroval Gustav. Bushido přikývl, vděčný, že alespoň jeden z těch tří byl smyslů schopný natolik, aby mu dokázal něco říct. Okamžitě se vydal určeným směrem, nehodlal se ničím zdržovat. Skutečnost, že Billa viděl naposledy kolem půl osmé a už bylo něco málo po jedenácté, mu na klidu moc nepřidávala. Tuplem, když se včera tak moc pohádal se Sercanem. Museli být opatrní. Do patra téměř doběhl. Hned na chodbě se ale zarazil. Gustav měl pravdu, místnost nešla přehlédnout. Bushidovi se to, co viděl, ale rozhodně nelíbilo.
Bill skutečně seděl v místnosti s dalším mužem, ale očividně už měl dost upito, soudě dle jeho živelné gestikulace. Smál se na celé kolo a dotyky vůbec nešetřil, což muži vedle něj rozhodně nevadilo. Zamračil se a rázně zamířil dovnitř. Ať už je ten chlap kdokoliv, s Billem teda v místnosti sám zavřený určitě nebude.
„Bille?“
Oslovený vyděšeně nadskočil a prudce se odtáhl, až vycmrndal několik kapek šampaňského, které znovu držel v ruce. Bushido se raději ani neptal, kde se tam vzala celá lahev. „Anisi!“
„Nezvedal jsi telefon a já už tě nějakou dobu hledám,“ naštvaně pohlédl na staršího muže, který se povýšenecky usmíval. „Pojď, měli bychom jít.“
„Nezlobte se, nevím, kdo jste, ale Bill je tu momentálně se mnou a nemyslím si…“
„Mě ale nezajímá, co si myslíte,“ odsekl Bushido. S pozvednutým obočím sledoval, jak si muž stoupá, a naprosto bez zájmu se otočil k Billovi. Pousmál se. Maličký vypadal ztraceně, jako kdyby neměl ponětí, co se to děj. Natáhl k němu ruku. „Pojď, kluci už na nás čekají. Za chvíli bude půlnoc a my bychom měli být s nimi.“
Bill beze slova přikývl a okamžitě se k muži přitiskl, nechávaje se obejmout kolem ramen. „Moc mě těšilo,“ s úsměvem pohlédl na muže, který se trucovitě opíral o stůl a ty dva sledoval. Bushido se po něm ani neohlédl a rovnou chlapce nasměroval ven, nechtěl jim dát další příležitost k rozhovoru.
Jen co vešli do výtahu, Bushido ho násilně zastavil a rázně přirazil chlapce na zeď. „Zešílel jsi, Bille? Zmizet někam s úplně cizím chlapem a nereagovat na telefon?!“
„Chtěl se mnou probrat obchodní nabídku! A telefon mám v kabátu,“ vyhrkl Bill vyděšeně. „Promiň, vůbec jsem si neuvědomil, že jsem tam tak dlouho,“ omluvně si ho k sobě přitáhl a zabořil mu ruce do vlasů.
Bushido zavrčel, frustrovaně Billa tvrdě políbil. „Už nikdy nikam takhle nemiz, pokud nebudeš na telefonu,“ zašeptal. „Měl jsem o tebe strach, když jsem tě nemohl nikde najít.“
„Měl?“ rozněžněle se Bill usmál. „To je roztomilý.“
„Bille,“ jemně vzal jeho obličej do dlaní. „Kolik jsi toho vypil?“
„Ne moc. Chtěl jsem zůstat střízlivý, abych se s tebou mohl o půlnoci někam zašít a dát ti pusu.“
Bushido se zasmál a chlapce si k sobě přitiskl. „Bože Bille, ty jsi trouba. Ale místo, kam se zašít, mám,“ s úsměvem stiskl tlačítko devátého patra. „Vedle kanceláře Michaela je místnost, ve které vůbec nic není. Ale má celou jednu stěnu prosklenou, takže uvidíme ohňostroje po celém Berlínu.“
„To zní moc hezky.“
„Jo, já vím,“ s úsměvem mu prohrábl vlasy. Náhle ho veškerý vztek přešel, alespoň na Billa. Byl opilý. Sice ne vlastním přičiněním, ale alkohol v krvi mu upřít nemohl. Kupodivu mu přišel roztomilý, tulící se jako malé kotě. Pomalu ho vedl až na konec chodby, kde byla skrytá místnost. Anis nelhal, výhled na celé město byl dech beroucí.
Bill, naprosto omráčen panoramatem, přešel k oknům. „Proboha to je krása, Anisi!“
„Já vím, je to tu ideální,“ sedl si na zem před okna a chlapce si stáhnul na klín. „Uvidíme kompletně celé oslavy.“
„Jsi nejlepší, Anisi,“ Bill mu šťastně omotal ruku kolem krku. „Fakt, i když mě někdy neuvěřitelně sereš, tak jsi prostě ten nejlepší. Bože, klidně bych s tebou dokázal mít i rodinu. Malou, blonďatou holčičku. Rosie. A chlapečka Sebastiana.“
Bushido se pobaveně rozesmál a chlapce políbil. „Právě jsi vyslovil svoje novoroční přání, Bille. Šťastný Nový rok.“
Bill vykuleně pohlédl na desítky ohňostrojů ozařující noční oblohu nad Berlínem, načež se nadšeně otočil zpět k Anisovi. „Šťastný Nový rok, miláčku!“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Diky za kapitolu 🙂
Doufam, ze z toho neudelas mpreg, to bych fakt nerozdejchala xD ale je hezke, ze Bill uz mysli i na zalozeni rodiny spolu s Anisem. Vsak Elton John ma taky dve deti od nahradni matky, tak proc ne ono dva 🙂 trochu jsem se bala, kam Bill zmizel. Uz jsem cekala, ze ho nejaky hajzl unesl. Uff. Velky oddych 🙂
Mimochodem, k bodu cislo dva – jupiiiiiiii juchuuuu 😀 mam fakt radost, ze bude pokračovat zrovna PLS. Jsem zvedava, jestli Anna bude neverna mrcha a pak vlezdoritka jako ve skutecnosti :)))
Dekuji za dnesni dil a tesim se u dalsiho ^^
Opilý Bill je roztomilý 😀 A moc se mi líbilo dvojčecí popichování 😀 Když Bill zmizel, tak už jsem se lekla, že začne nějaké drama, ale naštěstí ho Anis našel a v pořádku převzal zpět pod svá ochranná křídla 🙂
Lekla jsem se že se mu něco stalo.
Uf! Už jsem se lekla, že se bude dít něco nepatřičného. Ten chlápek-nevím-co-je-zač byl krajně podezřelý. O co mu šlo? Utrhnout si hvězdičku, aby měl zářez, nebo o něco víc? Naštěstí se objevil Anis a nakonec se to obešlo i bez krveprolití. 😀
A Bill pravdu, že taková věc, jako je něčí zaviněná smrt, se nedá jen tak odmávnout, jakože co bylo,to bylo. Budou to mít pořád v zádech. Uvidíme, jak to zvládnou.
Díky, těším se na pokračování.