autor: diamondairways
Dny před začátkem turné rychle utekly s mnoha rozhovory, nácviky písní, a obecně stálými přípravami. Bylo tam milion věcí, které bylo potřeba probrat, připravit a zařídit, ale přes to všechno šlo vše dobře. Nyní zbývaly jen dva dny, než se nastěhují do tourbusů a vyjedou na turné.
Tom přišel do studia s Georgem jako obvykle brzy ráno. Už měli zaběhlou rutinu, že přišli, jamovali spolu mnoho hodin, které měli, než dovnitř vběhl David s tím, co bylo pro daný den v plánu. Tom zjistil, že focení je zábava, ale z rozhovorů byl stále nervózní. Z nějakého důvodu měli všichni otázky pro něj a byl tak středem pozornosti, což mu bylo nepříjemné a Bill z toho zuřil.
Bill. Bez ohledu na to, kolika způsoby se Tom snažil se zpěvákem flirtovat, jako reakci vždy obdržel jen vrčení a vzteklé odpovědi. Ale nikdy se nevzdal a nikdy neustoupil. Nakonec vyhraje, tím si byl jistý, ale přiznal sám sobě, že to může trvat déle než jeden měsíc, než se probudí v posteli s tou otrávenou, mrzutou kráskou.
Jakmile vstoupili do studia, prošli nejprve nové písně. Pak hráli starší věci, hity i písně, které nikdy nehráli živě. Tom měl rád věci od Duality, skutečně ano, oduševnělé, temné texty, chytlavé rytmy. Byl nadšený při představě, že bude ve studiu s kapelou při hraní nového materiálu a nahrávání. To byl vždy jeden z jeho snů, mít na jeden den přístup do skutečného studia a vidět, jak to funguje, hrát si, tvořit.
„Takže, čas běží,“ vytrhl ho Georg ze snění, a Tom se otočil a zvedl obočí na svého přítele.
„Což znamená?“
„Máš asi tři týdny a udělal jsi nulový pokrok. Nula, zero, zilch, no-„
„Zmlkni, udělal jsem větší pokrok za týden, než ty za celý život.“
Georg se uchechtl. „Sni dál, kukuřicáku.“
„Cože…?“
„Však víš, cornrows…? Corn-kukuřice… oh, to je jedno,“ mávl Georg rukou.
„Potřebuješ pomoc,“ řekl mu Tom moudře.
„Ne, já nejsem ten, kdo prohrává sázku, nebo ano?“ Ušklíbl se Georg svým charakteristickým způsobem.
Tom chtěl hned kousavě odpovědět, když vešel do místnosti Bill, který měl na sobě navrstvená trička bez rukávů, těžké lesklé náhrdelníky a velmi těsné kalhoty. Tom si jej prohlížel, pomalu, rozvážným způsobem. „Vypadáš dobře, princezno.“
„Ty,“ ukázal Bill prstem, „drž hubu.“
„Přinuť mě, nejlépe pusou.“
Georg se pochechtával a Gustav předstíral, že je na Marsu a vůbec ne v téhle místnosti. Byl ponořen do jakékoliv fascinující věci, kterou obsahoval jeho telefon.
Bill na něj zíral. „A co třeba mou pěstí?“
„Máš to rád pěstí? Perverzní.“
„Ach můj Bože,“ zamumlal Georg a svíjel se smíchy. Billův obličej zčervenal, hněvem a rozpaky. Lesklé rty sevřel do pevné linky a oči mu ztmavly.
„Vstaň, půjdeš se mnou,“ nařídil a ukázal na Toma. Oči mu přitom žhnuly. Tom vstal a samolibě se šklebil.
„Kam jdeme? Nemáš u toho rád publikum?“ Pochechtával se, zatímco následoval Billa ke dveřím. Georg se stále smál a Gustav se snažil splynout se zdí.
Bill neřekl nic, ale zamračil se. Tom ho následoval halou po koberci do něčeho, co vypadalo jako šatna. Byla tam blondýnka mluvící s mužem, který měl oslnivě bílý úsměv, tmavé opálení a zářivě modré oči. Byl menší než Tom a nosil draze vypadající oblečení. Byl hubený a měl odbarvené blond vlasy. Byly tam police a ramínka s oblečením a hned za ním obrovské zrcadlo.
Bill se otočil a ukázal na opáleného chlápka. „To je Florian, navrhuje mi outfity na koncerty a teď i tobě.“
„Uf, co?“ Tom se podíval na chlápka, který se otočil a upíral na něj pohled. „Nepotřebuju žádné outfity, mám vlastní.“
„Na jevišti budeš nosit to, co navrhl, stejně jako Gustav a Georg,“ přerušil jej Bill.
„Podívej, neříkám ti, co máš nosit, tak proč ty…“
„Zmlkni, teď tě Flor změří, takže bude vědět, které velikosti poslat. Pracuje opravdu tvrdě, aby navrhnul něco pro tebe v tak krátkém čase.“
„Podívej-„
Bill se k němu otočil a udělal krok blíž. „Ne, ty podívej,“ zasyčel, „tohle je kurva moje show a nenechám tebe ani nikoho jiného, aby ji zničil, chápeš to?“
„Sakra, klídek, nemusíš hned šílet,“ pohlédl na Floriana, který měl na tváři jasný úsměv, vypadající neuvěřitelně falešně. Neměl toho chlapa rád, stál tam ve světle růžovém tričku s výstřihem do vé a v úzkých džínách.
Jak zasraný Ken, pomyslel si Tom.
„Dobře,“ usmál se Bill sebejistě. Tom si pohrával se svým piercingem, zatímco si Florian připravoval své věci, a blond žena odešla z místnosti. Podíval se na Billa, znovu si jej prohlížel a sledoval, jak nad tím zpěvák podrážděně protočil oči.
„A co takhle, pokud mi chceš říkat, co mám nosit, pak já řeknu tobě, co budeš nosit,“ navrhl a přistoupil k Billovi blíž, „a nech mě ti říct, že na sobě nebudeš mít nic, kromě nějakých pěkných, po kolena vysokých bot…“
„Prostě drž hubu, je mi z tebe špatně,“ přerušil ho Bill, „to jsi vždycky takový perverzák? Potřebuješ pomoc.“
„Je ti z toho horko, přiznej to, a pak se můžeme spolu pobavit.“ Tom přistoupil blíž, aby mohl zpěvákovi zašeptat. „Bude to to nejlepší, co jsi kdy zažil, to ti slibuju,“ položil ruku na Billův bok a vklouzl prstem pod okraj jeho trička, kde přejel přes jemnou, potetovanou kůži. Bill zalapal po dechu, vytřeštil oči a pak Toma odstrčil.
„Jdi ode mě pryč, ty idiote… Řekl jsem ti, aby ses mě, kurva, nedotýkal!“
Florian se přihnal směrem k nim. „Všechno v pořádku?“ Zeptal se mírně nosovým hlasem. Tom se přikrčil nad tím zvukem a tónem.
„V perfektním,“ usmál se Bill široce a prázdně. „Vrátím se později na zkoušení,“ řekl a otočil se k odchodu.
Tom si povzdechl a věnoval návrháři nesouhlasný pohled. Prostě věděl, že to oblečení bude směšné, ale jako součást show to prostě bude muset nosit.
„Mám je dát pryč, co myslíš?“ Bill se prohlížel v zrcadle. Opravdu miloval černé a bílé dredy, když je poprvé dostal, ale teď už začínaly vypadat trochu neupraveně.
„Sluší ti, ale…“ Nat pokrčila rameny, „není tady skoro žádný účes, který by ti neslušel,“ usmála se a jejich oči se setkaly v zrcadle.
„Hmmm… moc se mi líbí dlouhé vlasy, ale… myslím, že o tom budu přemýšlet.“
„Ale nemáš moc času, brzy je turné.“
„Oh, já víííím,“ povzdechl si Bill, „a chci říct, že jsem opravdu nadšený, ale prostě… Tom.“
„Co je s ním? Vypadá jako milý kluk.“
„Oh, to jsi s ním nemluvila. On je takové prase, přísahám, hnusí se mi. Chci říct, viděla jsi jeho oblečení, vlasy a tak, a co jeho vystupování? On je…“
„…všechno, o čem v poslední době mluvíš,“ dokončila za něj. Bill se zamračil a trochu se na židli pootočil.
„To není pravda,“ našpulil rty, „mluvím o něm, občas. Ale chci říct, že on prostě opravdu-„
„Dobře vypadá?“ škádlila ho Natálie a Bill se kousl do rtu.
„Ne! …No, možná, kdyby nebyl takové prase a rádoby gangster,“ ustoupil.
„Takže jen chceš, aby shodil oblečení?“ Ušklíbla se. Bill s úsměvem protočil oči.
„Ne,“ zamumlal. „To je jedno, možná si ostříhám vlasy. Už jsem ti říkal, jak mě nazval mořskou vílou? Chci říct, taková drzost, když on sám vypadá jako…“
David vběhl do místnosti, jeho oči se usadily na Billovi a zpěvák se otočil v křesle, aby čelil svému manažerovi.
„Okay, takže už mám hotové rozvrhy na turné,“ řekl David a mávl mohutným stohem papírů na Billa. „Tady je tvůj, ujisti se, že ho budeš sledovat a neztratíš ho.“
Bill zíral na složku, která s žuchnutím přistála na stole, a pak se obrátil k Davidovi. „Očekáváš ode mě, že s sebou budu nosit tuhle sračku a řídit se podle ní? Nebudeš kolem mě ty, abys mě s tím stejně pořád otravoval?“
„Ben bude, já přijdu na některé termíny, takže ne.“
„Hm, dobře. V kolik hodin že to vlastně vyrážíme?“
„V sedm přesně,“ odpověděl David, a když Bill svraštil obočí, trochu to objasnil, „ráno. Pozítří.“
„Jistě. Bylo by skvělé, kdyby mě můj tourbus mohl přijet vyzvednout ke mně. Mám spoustu tašek…“
„Jo, o tomhle…“ David se poškrábal na hlavě. „Budeš sdílet autobus s Tomem, takže od tebe očekávám, že…“
„COŽE?!“ Bill se zvedl ze židle rychlostí blesku.
„Dva autobusy, čtyři kluci, spočítej si to.“
„Jdi do prdele s matematikou, nebudu sdílet autobus s tím loserem! Bude si tam tahat své hnusné vášnivé fanynky a…“
„Bille… uklidni se. Můžeš si s ním promluvit, stanovit nějaká pravidla nebo tak něco. Budete sdílet autobus po celé turné. Ale ten autobus je obrovský a budete tam jen vy dva. Budete tam mít každý pro sebe celý pokoj se skutečnou postelí a skříň, tak si přestaň stěžovat.“
„ACH můj Bože…“ Bill klesl zpět do křesla. „Nemůžu tomu uvěřit…“
„No, raději tomu věř. Každopádně musím běžet, mám více věcí na práci.“ S tím David vyběhl z místnosti.
Bill otočil své velké, smutné oči na svou vizážistku. „Nenávidím svůj život.“
Zasmála se. „Ne, to není pravda.“
„Okay, tak nenávidím Toma,“ upravil Bill.
Znovu se rozesmála. „To si nemyslím,“ její tón byl škádlivý, „on je všechno, o čem vůbec mluvíš.“
„Lži. Oh můj Bože, proč je každý lhář… Nejdřív Andy, teď ty… myslím, že Tom mi přináší smůlu nebo tak něco.“
Nat protočila oči. „Někdy jsi tak hloupý. Nebude to tak špatné, jen mu dej šanci, poznej ho.“
„Absolutně ne. Všechno, co chce, je dostat se mi do kalhot.“
„Jo, on a stejně tak milion dalších lidí,“ odfrkla si. Bill se urazil, nikdo ho nechápal, vůbec.
„Myslím, že si ostříhám vlasy.“
„Kurva jo!“ Tom se usmál tisíci wattovým úsměvem. „Vypadá to, že se moje štěstí vrací!“
„Co se děje?“ zeptal se Georg z místa, kde byl zabořený do koženého křesla.
Tom se právě vrátil od toho příšerného Floriana, který ho nutil se obléct do ošklivé, nadýchané vesty a nedokázal si hlídat své ruce u sebe a zavřenou pusu. Ale pak narazil na chodbě do Davida a dozvěděl se zářivě dobré zprávy.
„Mám autobus spolu s Billem! Jak úžasné, nemůžu se dočkat! Chci říct, jo, je to diva, ale může být moje diva. To je velký rozdíl, chápeš, co tím myslím? Je žhavý, a tak si může dovolit být mrcha, protože ta mrcha je sexy, a už jsi viděl…“
„Hej, hej, co to kurva, Tome? Zešílel jsi? Ne, neodpovídej na to!“ Georg věnoval Tomovi pohled. Pohled, který říkal ‚jsi blázen‘. Tom nebyl blázen, byl u vytržení. Teď měl šanci vyhrát sázku, mohl být kolem Billa po celou dobu zavřený v tourbusu, kde mu Bill nebude moct uniknout celé hodiny. Nemluvě o tom, že bude mít možnost zpěváka svést, teď když budou spolu mezi čtyřmi stěnami.
„Nejsem šílený, jen ti říkám, že…“
„Přestat si hrát na ghetto, nefunguje to,“ Georg protočil oči. Tom se stále široce zubil a skočil na gauč.
„Jak myslíš, jen sleduj. Tohle vyhraju každým okamžikem. Show začne každým okamžikem,“ Tom se ušklíbl.
„Kde bereš tak ubohé věty?“
„Na stejném místě, kde ty bereš své ubohé oblečení, jo.“
„Ach Bože, drž hubu…“
„Jen se bojíš, že jakmile prohraješ, budeš úplně švorc!“
„Ha, měl bys přestat hulit.“
„Tsss. Jen si přeješ, abych se s tebou rozdělil, ale ani náhodou. I když, možná se rozdělím se svou princeznou.“
„Sni dál, kukuřicáku,“ chechtal se Georg. Tom se dál zubil, věci se definitivně zlepšovaly.
„Takže odjíždíš zítra ráno, co?“ Zeptal se Gordon. Byli v obývacím pokoji a dávali si pivo. Tom měl vše zabaleno a připraveno. Rozhodli se vynechat párty před turné, jelikož budou stejně pořádat párty během turné. Jediná věc, která tlumila jeho dobrou náladu, byla skutečnost, že bude muset nechat doma Scottyho. Nemohl s sebou táhnout psa na turné, to by přineslo příliš mnoho potíží, a tak ho bude muset nechat s Gordonem. S povzdechem Scottyho poplácal po hlavě.
„Jo, přesně tak. Ale budu v kontaktu, však víš.“
Gordon se usmál. „Skrz televizi?“
„Haha, jo, teď mě uvidíš všude!“
„Tak nějak jsem vždycky věděl, že se to stane,“ zazubil se Gordon.
„No, prostě jsem měl velké štěstí, víš. Člověče, tohle bude zábava. Daleko lepší, než studium.“
„Takže, teď jsi rád, že tě vyloučili?“ Gordon zavrtěl hlavou, ale usmíval se.
„Jo, chci říct, po celou dobu to bylo opravdu šílené. Víš? Všechna ta smůla, ale myslím, že mě to dovedlo k tomu nejlepšímu.“
Chvíli spolu seděli, pili a povídali si. Byl to pěkný, relaxační večer před velkým startem obrovského turné. Dříve během týdne přišly veškeré údaje a David jim oznámil, že celé turné je vyprodáno. Bylo to šílené, když nad tím Tom tak přemýšlel. Někdy mu to všechno připadlo jako ujetý sen, že je nyní součástí tak velké, mezinárodně úspěšné světoznámé kapely. Bylo to úžasné, ale děsivé, vzrušující, ale byl z toho nervózní. Bylo tam tolik kamer namířených jeho směrem, křičících tváří v davu a tak mnoho způsobů, jak by to mohl podělat. Byl perfekcionista skrz naskrz, každou chybu, bez ohledu na to, jak malou, si vzal k srdci. Nyní s tolika lidmi, kteří sledovali každý jeho pohyb, no, když nesledovali Billa, každá malá chyba se mohla zdát být daleko větší.
Ale zároveň to byla obrovská příležitost, šance, kterou máte jednou za život, jak zažít něco velkolepého. Byl to ten typ šance, pro kterou stálo za to žít, tak, že na konci jste měli alespoň něco, díky čemu se to vyplatilo, jednu vzpomínku, na kterou jste se mohli upnout, která vám mohla pomoct skrz spoustou dalších let, a vy budete vědět, že jste žili, skutečně a opravdově, a to by zastínilo vše, čeho jste kdy zároveň i litovali.
Bill byl poslední, kdo v to šedivé ráno dorazil ke studiu. Měl na sobě velké, tmavé sluneční brýle navzdory deštivému počasí, a sportovní teplákovou soupravu. Měl všechna svá zavazadla a auto nechal zaparkované před studiem. Autobusy už tam byly, vysoké, elegantní a celé jejich pro příštích několik měsíců. Turné mělo dvacet zastávek ve velkých evropských městech a bude začínat v Lisabonu a končit v Hamburku.
Bill si prohlížel autobus, který bude muset sdílet s Tomem, ale bylo příliš brzy ráno a on nedokázal sebrat energii pro žádný vztek a jízlivost, byl prostě jen unavený a jeho nálada mohla být klasifikována jako ´pro mě za mě´. Potřeboval kávu a měkký polštář pod hlavu, aby se mohl alespoň ještě trochu prospat anebo jen natáhnout. Rozhlédl se kolem, Tom a Georg stáli jen o pár metrů dál, kouřili, a Gustav telefonoval. Bill uvažoval, komu sakra musel volat takhle brzy. Otřásl se, když silně zafoukal vítr, a vydal se před autobus, aby našel Davida.
Nicméně, manažer tam nebyl, a tak se Bill otočil, připraven vejít do studia. Prostě chtěl jít dovnitř a uniknout tomu chladnému počasí. Když se otočil, Tom zvedl digitální fotoaparát a vyfotil jej. Bill zamrkal na blesk, který byl dost silný na to, aby pronikl jeho slunečními brýlemi. Poté podrážděně sevřel rty. Tady byl v ležérní, mizerné teplákovce, rozevlátých vlasech a bez make-upu. Došel až k Tomovi, který měl na sobě další čepici a šátek, spolu s obvyklým nadrozměrným oblečením v barvách, které k sobě perfektně ladily.
„Co to kurva?“ Zasyčel, jeho hlas byl trochu drsný, jako tomu bývalo v dopoledních hodinách. Potřeboval horký nápoj, čaj s medem by bylo to nejlepší pro jeho krk, ale co opravdu chtěl, bylo Latté.
Tom se oslnivě usmál, jako by nebylo tak zatraceně brzy a mizerně. „Budu tohle turné dokumentovat! Myslím, že budu mít něco jako blog, možná? To by bylo cool.“
„Cože?“ Billův hlas vzrostl. Zasraný blog, kde by Tom přidával jeho příšerné fotky, jako třeba tu, kterou právě pořídil? K čertu ne.
„Jo,“ přikývl Tom a stále se uculoval, „hádám, že sis ještě nenasadil obličej, co? Ale neboj, pořád vypadáš roztomile,“ mrkl.
Bill se zhluboka nadechl a odstrčil z cesty smějícího se kytaristu. Ale právě v tu chvíli vyšel z budovy David se šálkem kávy a srazili se spolu. Káva se rozlila a zabarvila Billovo i Davidovo oblečení. Byla horká a pálila i přes látku. Billovi se chtělo křičet. Tom a Georg propukli v hysterický smích a Tom pořídil několik dalších záběrů. Gustav pohlédl jejich směrem, zamračil se a pak se otočil zpět ke svému iPhonu.
„Kurva,“ zaklel Bill a odstoupil.
„Sakra, promiň,“ David si mnul čelo, „pojďte si všichni nastoupit do autobusů.“
„Který z nich je můj?“ Bylo vše, co chtěl Bill vědět. Prostě jen chtěl do toho zatraceného autobusu, převléknout se do pohodlného, čistého oblečení a padnout do postele. Stále nenáviděl ten fakt, že nemohou na místo prvního koncertu, což byl Lisabon, doletět, protože David chtěl, aby si všichni pomalu zvykali na turné a na to, že spolu musí sdílet tourbus.
„Náš, chceš říct,“ vložil se do toho Tom, který stále měl fotoaparát. Bill se naježil a otočil se od něj.
„Tenhle,“ poznamenal David a Bill se k němu chtěl rychle vydat, ale David jej zastavil.
„Než nastoupíte, ujistěte se, že všichni máte rozvrhy a chovejte se slušně. Nechci žádné hádky a podobné šílenosti. Ano, budete mít možnost jít ven a mít nějakou tu párty během turné, ale pamatujte, že jste na turné, abyste vystupovali, je to práce a ne volnočasový výlet. Nechci, aby se někdo z vás objevil s kocovinou, nebo polomrtvý po divokých nocích, kde si hrál na rockovou hvězdu, a pak nebude schopen odehrát show na sto procent. Je to jasné?“
Po sborovém mdlém ´jo´ a několika ´jak myslíš, jasně´ spolu s mávnutím a pokrčením ramen David pokračoval. „Další věc, pokuste se spolu navzájem vycházet a buďte milí k fanouškům, bez ohledu na to, jak budou bláznit a šílet. Řvou jako šílené? Usmívejte se. Budou se na vás věšet? Pořád se, kurva, usmívejte. Chci, abyste se vždy usmívali, i kdyby to měla být ta poslední věc, co uděláte, chápete to?“
„Uf, no nejsi ty v ráži,“ zamumlal Bill. „Já už tyhle sračky znám.“
„Jo, a uslyšíš je znovu a znovu. Můžete nadávat mimo kameru, ale jakmile jste na veřejnosti, ujistěte se, že se usmíváte.“
„Hej, můžu mít blog o turné?“ Ozval se Tom. Bill zasténal. Turné ještě ani nezačalo a už bylo na cestě do pekla.
„Hm, to je vlastně úžasný nápad! Proč mě to nenapadlo, samozřejmě, že můžeš mít svůj blog o turné, takhle budeš moct poznat fanoušky a oni budou moct poznat tebe… a bude to pro dobro všech. Nastavím hlavní stránky později,“ přikývl David.
Billovi poklesla ramena a Tomův úsměv se rozšířil.
Všichni se usadili ve svých autobusech a Bill zamířil rovnou do svého ´pokoje´. Jeho zavazadla už byla naložena a on měl před sebou nekonečné hodiny před příjezdem do Lisabonu. Převlékl si teď už zničenou teplákovku a nasadil si tričko a šedé tepláky. Pak popadl černou mikinu, oblékl si ji a padnul na postel. Autobus sebou škubnul, jak vyjížděl z parkoviště, turné oficiálně začalo. Billovi se zavřely oči, hlavu položil na načechraný polštář a byl připravený si zdřímnout. V tom se autobusem rozezněl rap, odrážel se od stěn a zpěvák otevřel oči.
Já ho zabiju.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Dnes mi to proste nedalo, musela som sa celý čas škeriť ako blázon! 😀
Tom je proste prípad, ako neustále Billa provokuje a flirtuje s ním.
A Bill – aj keď to stále popiera, tak ho Tom zaujíma, pretože pomaly neodkáže hovoriť o niečom inom (ako trefne povedala Nat).
Teraz ešte k tomu ten blog a zdieľanie autobusu… To veru vyzerá na poriadnu zábavu (teda aspoň pre čitateľov, pre Billa určite nie :D).
Ďakujem za preklad.
Karma je svine, Bill dostava radny narez za svoje mrchoidni chovani 😀 Tom mu dava poradne kapky, ovsem Natalie to rozsvítila. Jasne, Bill uz nedokaze myslet na nic jineho nez na uzasneho prasoToma. Boze, ty uchylny recicky jsou fakt ujety 😀
Dekuji za preklad ^^
Bill má smůlu, Tom štěstí. 😀 Tahle tour bude teda pekelná jízda. Už teď je jasné, že Tom bude Billa provokovat, ale Bill si to rozhodně nenechá líbit.
Už se moc těším. 😀
Tak to bude parádní turné.
No, i když je mi čas od času Billa strašně líto, tak si vzpomenu na to, jak ošklivě se on ke všem vždycky chová a ujistím se, že mu to patří. Ale ano, v tomhle díle mi jej chudáka bylo dost líto. 😀 Tom jej ani trošku nešetří, naopak do něj ´píchne´ pokaždé, co má tu možnost a na jeho místě bych opravdu být nechtěla ani za nic. Každopádně si stejně myslím, že mu to patří za jeho chování ke všem. Třeba jej to naučí se chovat normálně. 😛
No a Tom. 😀 To je taky případ sám o sobě. Myslím, že by už mohl chvilku nechat Billa vydechnout, protože mu dává opravdu pořádně zabrat, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to všechno nepřišlo směšné. Protože já jsem se šíleně moc u tohoto dílu bavila! 😀 🙂 Nejvíc mě asi pobavilo to, jak byl Bill špatný z toho, že s Tomem musí sdílet autobus, a Tom byl naopak štěstí bez sebe. 😀 😀 Já jen doufám, že se v tom autobuse nepozabíjejí, protože k tomu nemají moc daleko. 😀
Každopádně palec na horu za Tomův nápad na blog o turné. 😛
Mockrát děkuji za skvělý překlad! 🙂
Tomove flirtovanie sa mi vôbec nepáči. Na Billovom mieste by som sa do takého kreténa nikdy nezamilovala. Myslela som si, že sa konečne začne správať tak aby Billa zbalil, no on si pustí rap, keď vie, že to jeho vyvoleného naštve? Zvláštny spôsob balenia. Možno som stará ale toto je také detské upozorňovanie na seba. Uvidím ako sa to vyvynie.
Panebože! Miluju tuhle povídku 👏 Ve chvíli, kdy jsem si přečetla, že ti dva budou sdílet jeden tourbus se mi na tváři usadil široký ďábelský úsměv a nezmizel až do konce kapitoly. Boží 👌