Hayley se už týden neozvala, netušil jsem, co ji mohlo hlodat, ale byl jsem si jistý, že ona hlodala banány jako vždycky. Doma vše probíhalo s klidem, Simone dostala dva týdny volna, na které měla právo už asi půl roku, a Nath odjížděl na závody až v srpnu, pokud se něco nezmění. Hmm? Takže jsme byli kempovat i s Nathálií a pak jsme navštívili tetu Sarah, která co nevidět porodí druhé dítě! Budeme mít miminko! A vlk o humnech a humny za vlkem… volala mi Hayley.
Haddenovic už byli 3 dny přestěhováni do nové, ještě krásnější vily, která byla blíž farmě než ta předešlá. Jelikož se Simone podílela na vyplnění interiéru, bylo už předurčené, že tenhle dům bude moderně, elegantně a svěže vybavený. Celá mamča. Navíc uměla lidem vsugerovat, co se jí líbilo, přesvědčila je tak, že se to nakonec líbilo i jim. Velice výhodná vlastnost v obchodování. Hayleyin pokoj byl nejkrásnější. Byl prostorný, projasněný a měl obrovský balkón s výhledem na zelenající se kopce, za kterými byla farma, takže se mohla Hayley dívat na pasoucí se koně.
Nakonec jsem skončil ve stájích, Figaro mi téměř žužlal vlasy, ale já byl zabrán do myšlenek. Tom doplňoval hřebcům zásobu krmiva. I při takové činnosti se tvářil nadmíru soustředěně, aby náhodou nějakému koni nenasypal moc a jinému málo! To by se zhroutil svět. Ale po všem tom Hayleyně vypravování a vysvětlování, jak byl Tom nechtěné dítě, a jak se mu pak rozpadala rodina, jak si mě oblíbil a jak mu umřel táta, jak ho podvedla přítelkyně s jeho nejlepším kamarádem… po tom všem, jako bych viděl Toma jinak. Nebyl to věčně nabručený, upjatý Tom, byl to zraněný a osamělý Tom, který potřeboval pochopení… lásku. Tom prostě potřeboval zjistit, že ho někdo má opravdu rád, že může někomu opravdu věřit, potřeboval věřit sám sobě a v sebe samotného. Na to jsem přišel tím vším přemýšlením… a myslel jsem si, že jsem génius.
Na krku se mi stále leskl řetízek s andělem od Toma, byl to rozkošný přívěsek a myslím, že obecně to bylo moc pěkný gesto, dát mi něco ‚na památku‘. Možná mi chtěla karma říct, že Tomovi dlužím tu tříměsíční péči, důvěru a přátelství. Prostě je to všechno karma! Mám Toma na seznamu, a abych měl svobodný život a čisté svědomí, musel jsem ho odškrtnout. Jen jsem doufal, že mu taky nebudu muset koupit andílka na řetízku. Co, karmo? Musím? Řekni, že ne!… Prosím? Konečně jsem si všiml Figarových obřích zubů nebezpečně blízko mých přežehlených vlasů. Málem jsem… ne, tak jsem spadl z bedny. Neudržel jsem se, jasný??
Možná by Tom potřeboval obejmout. Vyťukával jsem prsty nějakou neurčitou melodii do dřeva a přemýšlel. Mám nebo nemám? Sedmikrásky tady nerostou, tak kdo to rozhodne? Figaro na mě stále civěl jako na kozla.
Postupně jsem se začal uvolňovat, ale něco nebylo ono, možná kdybych od něj nestál tak daleko… Jen lehounce jsem se k tomu osamělému dredatému farmáři přitiskl, zdálo se mi, že je úplně kamenný, úplně jako panenka Ken, ale jinak to vůbec nebylo špatné. Vždy když se napiju alkoholu, miluju objímání lidí, mohl bych objímat téměř kohokoliv, klidně celou půlhodinu. Asi to mělo své důvody, objímání je vlastně hodně fajn i za střízliva. Je to měkké a jaksi důvěrné a… zajímavé. Byl jsem jakýmsi zvláštním způsobem šťastný, když se i Tom uvolňoval, a ač bylo strašlivě těžké vůbec něco cítit, zdálo se, že mě i hladil… nebo se pokoušel. No jó, oni Kenové nemají plně vyvinuté všechny klouby… chudáčci. Zavřel jsem oči a položil hlavu na jeho rameno, snad se na mě za tohle karma usměje. A třeba to Tomovi nějak pomůže. Třeba si uvědomí, že není pravda, že se mu hroutí svět, a že není na vše sám. Tak… to už by stačilo ne?
HAYLEY
Myslela jsem si, že by Tom uvítal pomoc, protože Bill… nedovedu si ho představit uklízejícího stáje s koňmi. Hlavně ne s koňmi. Zavedla jsem svou klisnu do boxu a vydala se do stájí s hřebci. Vrata už byla otevřená, což mi usnadňovalo práci, páč jsou těžká jako… třímetrová vrata. Vešla jsem dovnitř a očima pátrala po dvou osobách. U Sammaelova ‚koutku‘ jsem však viděla jen Toma…, i když měl nějak moc končetin. Vždyť oni se objímají! Zacouvala jsem zpátky a nechala je tak. Tak to šlo mnohem, mnohem líp, než jsem očekávala. Čekala jsem blesky, křik a možný rychlý útěk pryč, ale oni se objímali! Musela jsem ještě kousek popojít, než jsem si byla jistá, že můžu začít vřískat a tančit vítězný tanec.
BILL
Objetí začalo být zdlouhavé a já si připadal nesvůj. Jakmile Tomovi něco nepříjemně zapípalo v kalhotách, byl jsem zachráněn, a zároveň beze slova nebo pohledu ponechán samotný mezi zvířaty. Čím jsem si to zasloužil? Radši jsem svou maličkost dostal ze stájí a narazil tak na Hayley.
Když Tom uslyšel tu novinu, že mi musí půjčit pyžamo na přespání, zatvářil se, že by si radši všechny rozstříhal, abych tu nespal, ale nakonec si asi řekl, že je spaní uvnitř obří vily ve spacácích v obýváku tak absurdní nápad, že kdyby odmlouval, bylo by to pod jeho úroveň. A tak jsme seděli na zemi na karimatkách v tureckém sedu, měli jsme zhasnuto a svítili si baterkama. Karen už šla dáávno spát, takže jsme si mohli vykládat hororové příběhy bez omezení. Hayley si namířila baterkou na čelist a vyprávěla nám o zombie invazi. Až kolem čtvrté hodiny ranní jsme zalezli do spacáků a usnuli. Hayley trvala na tom, že bude na kraji, protože kdyby se vzbudila dřív, určitě by na někoho šlápla, takže jsem ležel uprostřed já a to jsem právě nechtěl, co když budu muset já vstávat? A zakopnu o spacák a někoho přimáčknu? Byl jsem si jistý, že jsem větší nemehlo, než Hayley tvrdila o sobě.
HAYLEY
Vzbudila jsem se ze všech nejdřív, vymotala jsem se ze sevření spacího pytle a odskočila si na toaletu, pak do koupelny a nakonec do kuchyně, řekla jsem si, že si na chvíli zahraju na mamku a připravím… oběd? Hodiny na mikrovlnce mě informovaly, že bylo 12:26, jenže mně se vařit nechtělo, tak jsem udělala těsto, nalila ho do waflovače a čekala, pak jsem wafle ozdobila šlehačkou a ovocem a dala dvě porce na stůl společně se sklenicemi s pomerančovým džusem a zeleninovým toastem pro Toma.
Po návratu do obývacího pokoje jsem zjistila, že Tom i Bill stále spali. Bill se velice rád roztahoval, a tak měl končetiny rozmáchnuté do stran, přičemž ležel na břiše. Tom ležel na zádech, hlavu měl otočenou směrem od Billa, zato jednu ruku měl položenou na Billově, která spočívala na Tomově břiše. Byl to zajímavý pohled. Zakrátko se však Tom probouzel, ruku z Billa sundal, aby si protřel oči. Prohrábl si dredy a pak vypadal, že s rukou ve vlasech znovu usnul.
autor: Sayurii
On nemá strach, on je jen opatrný 😀 tak jsem si myslela že to souvisí s Tomovým chováním ale očividně jsi udělala z celkem vážné 'drama' povídky povídku zcela humornou 😀 :333 jakože, ona byla vtipná i předtím ale v tomto díle jedeš bomby. a Hayley je mi čím dál víc sympatičtější ^_^
Tom jako Ken :DDD to mi tak trošku připomíná mě a můj odstup 😀 a že Kenové nemají vyvinuté klouby :DDD
nuže… díl mě asi po půl roce potěšil 😀 snad bude brzo další 😀
(Právě jsem si vzpomněla na dlouhou absenci 815 -_- -_-) ale to sem nepatří 😀
děkuji za díl ty jeden banana vyzrálý 😀
Ach jaj, toto mi chýbalo 😀 Akurát včera alebo predvčerom ma napadlo, že sa tu stráááášne dlho neobjavila časť tejto poviedky a dnes naraz bum! Tu ju máme 😀
Bill je proste také pako! Na ňom sa nedá nesmiať 😀 A Tom si stále udržuje odstup! Tss! To sa nemôže Pán Ľadovec trochu roztopiť?! Ale aspoň, že dnes nebojoval proti tomu objatiu – aj keď na konci mal problém sa Billa dotknúť.
Som zvedavá, čo sa bude ďalej diať a aké ďalšie kúsky Bill vyvedie počas Tomovho liečenia 🙂
A nejaké tie záporné stránky poviedky alebo tvojho písania – to ma momentálne ani nenapadá, keď sa tu kapitola objavila po takom dlhom čase, ale keď ma niečo napadne, tak napíšem 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie, ktoré bude dúfam skoro.
Moc jsem rada že se povídka objevila znovu.
Už jsem ani nevěřila tomu, že se někdy dočkám dalšího dílu!
Musela jsem se zase smát. Ty Billovy hlody v jeho myšlenkách, to je neskutečné. Myslím, že kdyby se mu na okamžik dostala do hlavy nějaká povolaná osoba, tak ho okamžitě odešle na psychiatrii… 😀
A moc se mi líbilo to objetí, i když bylo ´trapné´, hlavně jestli Tomovi pomohlo. No, možná, že i Billovi 😀
Tak tenhle praštěný Bill mi fakt chyběl. 😀 Ty jeho myšlenky, to je moc i na mě! 😀 A hlavně ten závěr, kdy se tak rychle probral při zmínce o waflích, až Toma praštil a ani si toho nevšimnul. 😀 Ach jo! 😀
Jsem fakt ráda, že se tu po takové době objevil nový díl, opravdu! 🙂 Rozhodě jsem strašně zvědavá na další vývoj vztahu a hlavně jak se Billovi podaří Toma vyléčit. Tedy doufám, že se mu to povede! 😉
Som rada, že si pridala kapitolu. Bolo mi ľúto, že nepokračuješ. Toto treštidlo Bill je strašne zlatý, ani Haily mi už nevadí, vadila mi, lebo som ju podozrievala, že bude Billa chcieť pre seba. Toma mi bolo trochu ľúto, keď ho Bill objímal. Muselo mu to byť príšerne trapné, ale určite si to istým spôsobom aj užíval, keď tak poctivo držal. Ken ma pobavil. Tejto poviedke nie je čo vytknúť:) aspoň ja v nej nenachádzam žiadne veci ktoré sa mi nepáčia. A je krásne vtipná:) Ďakujem za kapitolu.
Tak začíná se to vyvíjet poměrně dobře, ale když Bill Toma objímal, jakto, že nic necítil, teda kromě Tomovy ztuhlosti, já nevím, ale dost mě to zklamalo. Já chci lásku!!!! xD