autor: SakuraUchihaHaruno13
Tom se v Billově pokoji pořádně porozhlédl. Využil jeho nepřítomnosti a zapátral znovu mezi jeho šperky, aby vylovil ten krásný přívěšek skrývající mnohá tajemství. V kapse své mikiny našel vlastní část a jen ze zvědavosti je zkusil složit dohromady. V těch několika vteřinách napětí, kdy mu srdce splašeně bilo o hrudní koš, se mermomocí modlil, aby se nestalo to nejvíc pravděpodobné. Přál si, aby se dvě části nedaly spojit a celé to bylo jenom veliké nedorozumění.
Každá jeho modlitba se náhle jevila jako naprosto zbytečná. Dvě části kovu do sebe krásně zapadly a utvořily tak jeden celek. Na jedné straně bylo vyryto
1. 9. 1989 a na druhé
6:20 a
6:30.
Tomovi se na moment zamotala hlava. Před očima se mu na pár chvil zatmělo a v uších se mu rozezněl strašný zvuk. Bylo to něco mezi hučením krve a zvoněním v uších. Srdcem se mu rozlila šílená bolest a zklamání. Nebyl schopen uvěřit, že by to mohla být skutečně pravda. Chtěl ještě věřit tomu, že ten přívěšek Amalia ukradla a nastrčila ho do jeho složky náhodě, jen aby ho skryla. Toužil ještě chvíli doufat v možnost, že mu nikdy nepatřil a není tedy pokrevně spřízněný s Billem.
Prosím! Zaškemral, přičemž se snažil zastavit přebytek slané vody ve svých očích. Jen to ne!
Tome? Bill byl ve střehu, povšiml si náhlé změny Tomových emocí. Na chvíli vypustil slova svých rodičů z mysli a plně se věnoval svému dredatému kamarádovi. Děje se něco?
Ale ne, pokusil se to rychle zamluvit. Rozpojil přívěšky a jeden vrátil do Billova šuplíku. Zoufale zapátral ve své mysli a pokusil se Billovi ukázat něco, co s dvojčaty nemělo nic společného. První, co mu přišlo na mysl, byla vzpomínka na předchozí rvačku, a tak ji s klidem použil. Cokoli jiného, než odhalení skutečnosti.
Tome! Bill na okamžik zalapal po dechu. Proč jste se proboha takhle porvali?
Uklidni se, promlouval k němu mírným hlasem, jenom mi dva teplouši začali nadávat do homoušů, tak jsem se bránil, vysvětlil celou situaci a zavzpomínal na pár pořádných ran, které Christophovi a Fritzovi zasadil.
Máš snad něco proti gayům? Ozval se ostře Bill. Ze stylu, jakým slova do Tomovy mysli poslal, bylo víc než patrné, že se dredáč pohybuje na velmi tenkém ledě.
Samozřejmě, že ne, hodil Tom automaticky zpátečku a na okamžik zapřemýšlel. Ve své mysli vytvářel různé obrazy a čekal, jak na to bude Bill reagovat. Strašně rád si s ním hrál.
Mohl bys toho už nechat? Přerušil ho Bill v jeho rozjímání. Proč si představuješ nás dva j-jak…?
Jenom chci vědět, co to s tebou dělá, ležérně pokrčil rameny Tom a usmál se.
Chtěl bys, co? Začal provokativním hlasem a v mysli si vykreslil situaci, kdy mu polonahý Bill sedí na klíně a se spokojeným vzdycháním přijímá Tomovy polibky na krku. Zvláštní pozornost taky věnoval svým rukám, které bloudily po Billových zádech a postupně se posouvaly dolů, odkud se přesunuly až k přezce na pásku.
Dost! Křikl Bill celý rozechvělý a vyvedený z míry. V krku měl úplně sucho a v mysli znepokojení. Spěšně se omluvil svým rodičům a rychle doklusal do svého pokoje, kde už na něj čekal Tom se širokým úsměvem na rtech.
„Ale copak?“ ještě více svůj úsměv znásobil. „Přišel sis pro mě?“
„Mlč!“ utrhl se na něj Bill. Svýma hnědýma očima ho pozoroval a snažil se přijít na to, o co blonďákovi jde. „Proč mi tohle děláš?“ chtěl vědět a posadil se na postel.
Tom jen pokrčil rameny. „Nejspíš mě to baví,“ vysvětlil a sedl si vedle něj.
„Baví?“ nechápal Bill. „Zahrávat si s mými emocemi a dělat ze mě úplného blbce tě baví?“
„Já si s tebou nezahrávám,“ bránil se Tom. „Jenom mě napadlo, že by se ti to mohlo líbit,“ zaculil se. Byl strašně rád, že se mu daří držet svoje i Billovy myšlenky dál od možnosti bratrství. „Po tom dnešním snu,“ upřesnil, když si všiml Billovy zmatenosti.
„Ty!“ Bill okamžitě zrudl vzteky a vrhl se na Toma. Povalil ho na postel a začal ho mlátit polštářem. Sedl si na jeho vypracované břicho a své rány mířil do jeho obličeje. „Ty…!“ V mysli nedokázal najít žádnou vhodnou nadávku, proto zůstal jen u osobního zájmena.
„Co?!“ Tom byl mírně vyvedený z míry tím, co se stalo. Nedokázal si vysvětlit, jak se to celé semlelo. Věděl jenom, že v jedné chvíli seděl v klidu vedle Billa a potom se nějakým způsobem dostal pod Billa a schytával jednu ránu za druhou.
„Máš to v hlavě úplně pomotané!“ křičel na něj Bill, i když neměl daleko k hlasitému smíchu. Musel v duchu uznat, že se mu to hezky povedlo. „Vůbec nevíš, o čem tady mluvíš!“
„To určitě,“ odfrkl si Tom a chytil polštář, který snad už po patnácté mířil na jeho hlavu. Vytrhl ho Billovi z ruky a převrátil hubeného černovlasého chlapce pod sebe. Vší svojí váhou se na něj natiskl a svůj obličej držel jenom pár centimetrů nad tím Billovým.
„Nevím, o čem mluvím?“ Tázavě zvedl jedno obočí a zároveň s ním i pravý koutek svých úst. Dal si hodně záležet, aby se vzdálenost mezi nimi ani o kousíček nezvětšila.
„Mohl bys…?“ Bill se pod Tomem nervózně zavrtěl. „Mohl bys ze mě slézt?“ Náhle ho smích přešel.
„A měl bych snad?“ zapřemýšlel Tom, zatímco si užíval tu bezprostřední blízkost. Srdce se mu znovu rozeběhlo jako šílené, dech se mu zrychlil a v hlavě si živě představoval, jaké by to asi bylo, kdyby se k němu sklonil a lehce ho políbil na ty jeho něžné rty.
„Tome!“ žadonil černovlasý kluk a znovu se zavrtěl, i když mu to nebylo moc platné. Jediné, čeho tím docílil, bylo zacinkání přezky jeho pásku o tu Tomovu.
Tom nevnímal jeho prosby. Hlavou mu prolétla jediná paranoidní myšlenka, kterou nedokázal zastavit. Začal si uvědomovat, že když ho nepolíbí teď, později už třeba nebude mít tu možnost kvůli jejich příbuzenskému vztahu. Sklonil se k němu ještě víc, až cítil jeho nejistý, ale zároveň horký dech na svých rtech. Zbývalo překonat už jen maličký kousíček, když se ode dveří ozval nervózní hlas Billovy matky. „Bille? Jsi v pořádku? Utekl jsi tak rychle, není ti něco?“ Ke dveřím se blížily nejisté kroky.
Tom z Billa během vteřiny slezl a ještě se stačil schovat pod postel, než se dveře od pokoje otevřely.
„Jsem v pořádku,“ ubezpečil ji stále ještě trochu zmatený Bill.
„A nemáš tu někoho?“ chtěla vědět, jakmile vstoupila do modré místnosti. „Slyšela jsem hlasy,“ vysvětlila.
„Občas mluvím sám se sebou,“ neochotně přiznal. „Někdo to považuje za šílenství, někdo za projev samoty, ale mě se netýká ani jedno z toho. Jen se rád poslouchám, to je všechno,“ rozpačitě se zasmál.
„Dobře,“ jeho matka mu věnovala jeden ze svých milých úsměvů. „Kdybys cokoli potřeboval, vždy jsme tu pro tebe, to přeci víš,“ ujišťovala ho. Toma pod postelí silně píchlo u srdce. Představa, že má místo, kam se může vrátit, kde na něj bude někdo s laskavou náručí čekat, v něm vyvolala pocit osamělosti. On to nikdy nezažil.
„Děkuju.“ Billův hlas zněl mírně roztřeseně, ale snažil se to co nejvíc skrýt.
„Večeře bude jako vždy,“ sdělila mu nakonec a poté odešla.
Tom počkal, dokud kroky úplně neztichly a pak vylezl.
„Můžeš mi laskavě říct, co to mělo znamenat?“ Bill zněl dost rozčileně.
„A co přesně?“ hrál Tom nevinného.
„Ty moc dobře víš, co,“ vedl si dále svou Bill.
„Promiň,“ omluvil se Tom a věnoval mu smířlivý úsměv, „chtěl jsi pokračovat i za přítomnosti tvé adoptivní matky?“ otázal se.
„Jasně, že ne!“ odporoval Bill.
„Pak nevím, v čem je problém,“ pokračoval Tom ve své hře na blbého.
„Proč jsi s tím vůbec začínal?“ dožadoval se Bill odpovědi.
„Myslíš tohohle?“ Tom se znovu přiblížil k Billovi a jemně ho chytil za bradu. Svůj pohled plně soustředil na jeho rty, jež přímo vyzývaly k polibku.
„Nech toho!“ Černovlásek se mu opět pokusil vykroutit. „Co s tím pořád máš?“
„Ale nic,“ zamumlal Tom a po mírném zaváhání se odtáhl. „Vůbec nic.“
„Fajn,“ oddechl si Bill a vstal z postele. Přešel ke stolu a začal dodělávat započaté úkoly.
„Mohl bych tu znovu přespat?“ zahleděl se jeho směrem Tom. V duchu doufal, že se nebude muset vracet k sobě a vysvětlovat, proč to nevyšlo. Navíc tady bylo teplo, u něj ne. U Billa se cítil mnohem líp, měl společnost, teplo, jídlo i všechno ostatní.
„A máš s sebou věci do školy?“ zajímal se Bill. Nechtěl, aby tu Tom zůstal, ale nedokázal si vymyslet, proč by ho měl vyhodit. Navíc, jak stihl Toma poznat, došlo mu, že s ním není dobré pouštět se do hádky. Vždy si dokázal obhájit svůj názor, což byla jedna z věcí, která ho na něm štvala.
„Mám všechno, co potřebuju,“ odpověděl klidně a čekal na Billův verdikt.
„Tak jo,“ přikývl nakonec Bill. „Když nebudou žádné problémy,“ doplnil podmínku a vstal od stolu. Matka ho právě volala k večeři.
Tentokrát měli topinky, které neměl Bill příliš rád, ale dal si. Myšlenkami se snažil napojit na Tomovu mysl, ale zdálo, že ho Tom záměrně blokuje. Neslyšel jeho vnitřní rozhovor, neviděl obrazy v jeho mysli, i když se hodně snažil. Postupně mu to lezlo na nervy. Snažil se víc naléhat, jenže to k ničemu nebylo. Tomova mysl se zdála být úplně nedobytná.
Tom během večeře prozkoumal věci na Billově stole. Spěšně prohlédl většinu poznámek v jeho různě barevných sešitech. Skoro si myslel, že nenajde nic zajímavého, jenže při prohledávání posledního sešitu našel nádhernou, do detailů vyvedenou kresbu, která zachycovala jeho samotného. Měl chuť vzít do rukou jeden ze spletenců svých vlasů, až tak to bylo realistické. Na několik okamžiků nebyl schopný skrýt svůj úžas nad Billovým dílem. Notný čas taky věnoval otázce, proč by chtěl Bill malovat zrovna jeho. Nebyl však schopný najít odpověď, proto se radši vrátil k otázce, zda je Bill jeho dvojče, čímž taky moc nezmoudřel. Na druhou stranu ale přišel na to, jak blokovat Billovy pokusy dostat se do jeho hlavy. Představoval si silnou cihlovou zeď, jež odráží veškerou Billovu snahu. Nedělal to moc rád, ale potřebovat zvážit všechna fakta. Nepřál si, aby stejné podezření pojal i Bill, tím by se celé věci jenom zkomplikovaly.
„Koncem týdne bys mohl jít za paní Dreschrovou,“ navrhla Billova matka už poněkolikáté. Její syn jí ale nevěnoval moc pozornosti, vypadal hluboce zahloubaný ve své mysli.
„Promiň, říkala jsi něco?“ trhl sebou, když zaregistroval matčin zvýšený hlas.
Netrpělivě mu svou nabídku zopakovala a znovu čekala na jeho odpověď. Snažila se co nejvíc Billovo chování respektovat a moc na něj nenaléhat kvůli psychickému tlaku, který na něj byl vyvinut, ale někdy jí přišlo, že to Bill přehání.
„Jistě, rád za ní skočím,“ odvětil nepřítomně a ukousl další kousek topinky potřené česnekem.
„A ve škole je všechno dobré?“ ptal se pro změnu otec, aby konverzace nestála.
„Promiň, tati, co jsi to říkal?“
„Tohle asi nemá cenu,“ zhodnotila celou situaci matka a pohledem vyzvala Billa, aby šel do svého pokoje. Černovlásek si s sebou vzal zbytek večeře, aby měl i Tom co jíst, a odebral se nahoru.
„Proč jsi to udělal?“ chtěl vědět hned ode dveří a podal Tomovi jeho večeři.
„Udělal co?“ nevinně se usmál Tom.
„Proč jsem se k tobě nemohl dostat?“ zajímal se.
„Nevím,“ ležérně pokrčil rameny a zakousl se do topinky. „Já sám nerozumím tomu, co to mezi námi je, když spolu mluvíme,“ pokračoval s plnou pusou. „Občasný výpadek je asi nevyhnutelný,“ lhal mu.
Bill na to nijak nereagoval. Počkal, až se Tom nají, pak odnesl talíř do kuchyně, vzal láhev vody a vrátil se zpátky. Vzal si věci na převlečení a šel se vysprchovat, zatímco přemýšlel, co by měl s Tomem dělat. Netušil, kolik nocí u něj bude chtít Tom strávit, sám ani nevěděl, kolik z nich mu dovolí zůstat.
Po dlouhé a teplé koupeli, kdy málem usnul, se vrátil k Tomovi. Sedl si k počítači a bezcílně bloudil po všech stránkách, které se mu dostaly pod ruku. Marně se snažil uspěchat ten čas, který zbýval do setmění. V jeho mysli se navíc neustále opakovala otázka, kde bude Tom spát. Když byl Bill při smyslech, nebyl si jistý, zda by bylo vhodné, aby s ním dredáč sdílel jeho postel. Jak to tak postupně zvažoval, došel k názoru, že Tom bude muset spát na zemi. Poskytne mu nějakou deku, půjčí mu polštář, ale za žádnou cenu mu nedovolí, aby spal s ním v jeho posteli.
autor: SakuraUchihaHaruno13
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Já teda doufám, že se Tom nespokojí jen s dekou a polštářem a pěkně si ukořistí i kousek Billovy postele! Asi by mi mělo být Billa trošku líto, že se mu Tom tak vetřel do života a doslova i domů, ale nějak se k tomu nedokážu přinutit… Jen bych si přála, aby taky brzy přišel na ty přívěšky a na to, co je spojuje…
Bill mi proti Tomovi připadá úplně bezmocný. Jednak ho nedokáže "odpálkovat" a navíc mu chybí jisté informace, takže je dost v nevýhodě.
Jenom by mě zajímalo, kdy se Tom začne pídit po tom, co je vlastně Amalia zač a proč on se dostal do jejích spárů. Mě by to teda zajímalo hodně. Jenom by musel být pekelně opatrný.
Díky, těším se na pokračování.
Tomovi vadí, že sú dvojičky, kvôli tomu čo by mal Billovi urobiť? Alebo mu skôr vadí, že nebude môcť s Billom robiť tie veci na ktoré má chuť… som zvedavá ako dopadne to spanie na zemi. Billa mi je ľúto, ale na rozdiel od Toma on má skvelý život, aj keď má psychické problémy, Tom to má oveľa horšie. Možno by bolo lepšie, keby sa Tom so svojím zistením Billovi priznal a nejako by doriešili aj Tomov odchod od tej hnusnej ženskej:( Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a netrpezlivo čakám, čo bude ďalej.
To jsem zvědava kde bude Tom spát a kdy se Bill dozví že jsou bratři.
Celkom sa mi páči, ako Tom Billa neustále provokuje a podpichuje a ako je z toho chudák Bill mimo 😀
Ale súhlasím so Zuzkou, že neviem, čo Tomovi vadí na tom, že sú dvojčatá – či to, čo mu má na Améliin rozkaz urobiť alebo to, že nebude môcť mať s Billom intímny vzťah (aj keď toto sa určite vyrieši :D).
Inak dúfam, že Tom sa začne zaujímať o to, prečo skončil s Améliou a prečo tá ide po Billovi. A tiež, že Bill čoskoro tiež zistí, že sú dvojčatá, lebo takto je oproti Tomovi fakt v nevýhode.
Ďakujem za časť.
No jsem zvědavá, jak to dopadne s tím spaním, protože se mi nechce věřit, že by se Tom spokojil s míste na zemi. 😀
Každopádně mi Billa stejně jako holkám přijde líto v tom, že neví, jak blokovat Toma, aby se mu dostal do hlavy a vlastně absolutně NIC netuší. Chudák zatím nic neví, ale možná je to zase na jednu stranu lepší, když ještě ani Tom si nemůže být 100% jistý. Ačkoli je to už do očí bijící, stejně se to všechno ještě vždycky může obrátit, takže možná je zatím dobře, že je Bill v klidu. Nepochybuju o tom, že se ale Bill jednou všechno dozví!
Těším se na další pokračování! 🙂
Tohle je tak úžasná povídka, nejlepší, co jsem četla. Námět téhle povídky se mi strašně líbí, i když se mi chtělo brečet, když jsem četla o tom, jak je rozdělili. Nechápu, jak někdo může rozdělit dvojčata, občas se to přece děje i ve skutečnosti, že každé vyrůstá někde úplně jinde. No hlavně doufám, že všechno dobře dopadne :-))
A mňa by fakt zaujímalo, čo má Tom za lubom. Lebo to stále vyzerá tak, akoby mal v úmysle splniť svoju úlohu. A čo chudák Bill? Že by o fakt stále nič nenapadlo? Po toľkých rokoch, kedy ho trápili zlé sny a osamelosť a tak podobne? Že by mu stále nič nedochádzalo? Sa mi to nezdá. Som fakt zvedavá, čo z tohto ešte vzíde.