autor: Dead F4rt™ & Klitz
Bill v zápalu vzteku popadl mobil a vytočil číslo osoby, o které věděl, že ho podrží v tuhle chvíli. Když byl Bill nyní už mírně opilý, nejlépe střádal plány na pomstu. A tahle osoba byla na to expert.
„Jo?“ řekla ospale osoba na druhé straně telefonu.
„Ehm… Ahoj, to jsem já, Bill. Mohl by ses se mnou sejít? Já… potřeboval bych s něčím pomoct, ale slib mi, že se mě nebudeš na nic vyptávat,“ snažil se mluvit co nejsrozumitelněji, jelikož mu to alkohol ztěžoval.
„Okay. Sejdeme se na našem místě?“
„Platí. A pospěš si,“ Bill položil telefon a začal nervózně přešlapovat na místě. Musel tudy Tom projít. Chtěl, aby žárlil. Byla tu intuice, která ho v Tomově příchodu utvrzovala. Zapálil si cigaretu a díval se do prázdných ulic.
***
Tom se cítil zničeně, když došel na místo, kde viděl Billa opřeného o zeď hladově líbajícího Andrease. Neměl čas přemýšlet nad tím, jestli je to žárlivost, nebo pouhá zlost ze selhání kontroly nad svým mladším bratrem.
Ihned přiběhl k nim a roztrhl líbající se dvojici před sebou.
„To stačí, sakra!“ zakřičel a nespouštěl oči z Billa, který si utřel hřbetem ruky rty od těch Andreasových a pohledem Toma zabíjel.
„Nechápu, o co ti jde. Když jsem děvka, tak vidíš, že se našel někdo jiný. Taková je skutečnost přece, ne? Tak nevím, proč jsi vytočený.“ Tom se snažil Billa omlouvat zbytkem alkoholu, který v něm zůstal, protože věděl, že kdyby do toho více zasáhl, tak by zničil nejenom vztah s bratrem, ale i celou kapelu, a tím i jejich živobytí.
„Andreasi, jdi domů. Tohle je jenom mezi námi,“ Řekl Tom, přitiskl Billa ke zdi a Andreasovi nevěnoval ani jeden pohled. Andreas se s několika komentáři odpotácel pryč, ale to už Tom nevnímal.
„Bille, proč tak vyvádíš? Tobě připadá normální takhle vyjíždět po bratrovi a ještě k tomu na veřejnosti? Cos čekal jako moji reakci? To bylo opravdu trochu moc, nemyslíš? A ten Andreas? Opravdu mi nedáváš na výběr, než abych tě nazýval děvkou! Teď půjdeme prostě domů a já budu dělat, že se nic nestalo a nebudu ti to zazlívat a ani připomínat. Platí?“
Bill na místo odpovědi vzlyknul a chtěl Toma od sebe odstrčit. Jenže na to neměl sílu. Viděl Toma, který díky jeho reakci pookřál a objal ho. Bill se mu schoulil v náručí a rozbrečel se ještě víc.
„Víš, není to jednoduché ani pro mě… Půjdeme domů,“ Zašeptal Tom, hladíc Billa po vlasech a věnoval mu letmý polibek na spánek.
Cestou oba mlčeli až do místa, než se za nimi zavřely vchodové dveře.
„Tak asi teda dobrou noc,“ řekl Tom, který nervózně přešlapoval na místě a nervózně si drbal zátylek, stále sledujíe Billa, který měl stále ještě červené oči od slz.
Bill jenom kývnul a šel si lehnout do postele. Ztrácel nejenom naději na vrácení starých časů, ale už i chuť jít dál. Netrvalo dlouho a díky alkoholovému opojení usnul.
***
Odpoledne se Bill vzbudil, posadil se na posteli, odhrnul peřinu a chytnul se za hlavu. Syknul, když ucítil bolest hlavy.
„Tady máš, napij se.“ Rychle se otočil na křeslo vedle sebe, kde už seděl Tom, který před něho položil sklenici s šumivou tabletkou, jejíž rozpouštění připomínalo výstřely, jaké mezi nimi panovalo ticho.
„Děkuju,“ odpověděl po chvíli Bill a upíjel ze sklenice. „Sedíš tady dlouho?“ optal se zvědavě.
„Jen pár hodin,“ usmál se Tom.
Bill sledoval bratra, který si nervózně hrál s náramkem na ruce, ze kterého nespouštěl oči. Tak moc doufal, aby se i v něm něco odehrávalo. I přes to, že se mu paměť možná nevrátila, tak aby i přesto s ním začal znovu. Jenže už mu přišlo, že všechny pokusy vyčerpal.
Bill místy svému bratrovi nerozuměl. Občas mu přišlo, že to vypadá na dobré cestě. Přijde mu, že žárlí, že by ho snad mohl i znovu milovat a pak stačí lusknutí prsty a Bill je opět na pokraji zoufalství a neví, na čem je.
Bill si povzdechl. Jeho myšlenky ho zabíjely.
„Tome, ještě jednou promiň za to ráno. Já… byl jsem opilý a tak nějak jsem nevěděl, co dělám a to s tím Andreasem bylo zoufalství, kterým jsem si potřeboval něco dokázat,“ nepřestával hledět na dno sklenice.
„V pohodě. Já stejně věděl, že se to dříve nebo později stane. Byla otázka času, kdyby se nám přiznal, že se mu líbíš. Viděl jsem už v dětství, jak se na tebe dívá. Bohužel pro něj jsem na to přišel takhle. A hlavně ty mně promiň za to, jak jsem tě nazval. Trochu jsem to přepísknul, ale opravdu jsi mě tím naštval. Slibuji, že už to ode mě více neuslyšíš,“ Usmál se Tom a podíval se na své dvojče, které na své posteli stále sedělo jak hromádka neštěstí, hledající odpovědi na dně sklenice.
Sedl si vedle svého mladšího bratra a vzal ho kolem ramen.
„Když se opiješ, tak mi teda dáváš více zabrat. Nabíráš fyzickou sílu, kterou jinak nemáš,“ zasmál se a cítil, jak mu Bill položil hlavu na rameno a povzdychl si.
„Tomi, mlč, prosím,“ zašeptal Bill a zavřel oči. Nechtěl, aby mu Tom vyrušil ten okamžik, kdy může být u něj. Tom poslechl a opatrně přejížděl palcem po Billově rameni. Měl potřebu teď nedělat nic jiného, než sedět u mladšího bratra a být mu celým světem. Tom přestával chápat svoji náklonnost k Billovi, která se pomalu ale jistě k jeho dvojčeti začala zvětšovat.
autor: Dead F4rt™ & Klitz
betaread: J. :o)
Pomsta bola celkom fajn na donútenie Toma žiarliť – čo sa aj podarilo, ale zase na druhej strane mal pravdu Tom, že nech už je to medzi nimi akokoľvek, tak by sa nemal Bill naňho vrhať uprostred ulice. Síce chápem Billovo duševné rozpoloženie, ale isto také veci nerobil ani predtým ako Tom stratil pamäť, aby sa ich vzťah neprezradil.
Som preto rada, že sa to rozhodli prejsť ako správanie pod vplyvom alkoholu a viac to nejako neriešiť.
Ale stále neviem, či si Tom niečo pamätá alebo nie a Bill je na tom už vážne zle. 🙁
Ďakujem za časť.
Dneska to vypadá, jako by za celý ten průser z minula mohl jenom chudák Bill… No nic. Možná by se měl přestal tolik snažit, aby si Tom vzpomněl na minulost a místo toho ho přimět, aby se do něj zamilovat podruhé, protože začínám věřit tomu, že si Tom skutečně nic nepamatuje, ale k bratrovi přece jen něco cítí. Jen si to ještě úplně neuvědomil.
Proč Tom dává Billovi naději a pak mu ji bere.
Tom je celý divný, asi mu fakt vypadol mozog, keď havaroval. Som strašne zvedavá, ako je to s tou pamäťou a čo to všetko má znamenať.
Z Toma mám strašně zvláštní pocity. Nějak pořád nevím, co si o něm myslet, protože mi upřímně přijde strašně zvláštní a nějak nemůžu přijít na to, co má za lubem s Billem. Sama jsem zvědavá, jak se tohle rozuzlí, protože fakt nemám tušení!
Chudák Bill. Má to jako na houpačce. Jednu chvíli to už vypadá dobře a hned je to zas tam, kde to bylo. Tom si prostě ještě nedokáže srovnat city k Billovi, které jsou asi trochu jiné, než se od bratra obecně předpokládá. Ta zatracená ztráta paměti…
Díky, těším se na pokračování.