autor: SakuraUchihaHaruno13
Ať už si Bill přes noc plánoval cokoli, osud si hrál podle vlastních pravidel. Ač se Bill snažil zabránit jejich bezprostřednímu kontaktu v temnotě nejhlubší noci, byl to právě on, kdo celé situaci vdechl úplně jiný nádech. Ve sladké nevědomosti během spánku nějakým záhadným způsobem odcestoval ze své postele a ocitl se vedle Toma, který se kvůli tomu vzbudil. Neměl chuť Billa zvedat do postele, proto si ho přitáhl blíž k sobě a v těsném objetí pokračoval ve sladkém snění.
Ráno mezi oběma vyvstala otázka, jak se to celé stalo. Nikdo z nich si nic nepamatoval, což v Billovi podnítilo jakési neblahé podezření. Tom nebyl schopný ze své paměti vydolovat ani kousíček vzpomínky na to, že by se vzbudil, proto celou vinu přisuzoval Billovi.
Celý následující den se tedy nesl v duchu jakési skryté provokace, která mezi nimi nehodlala jen tak přestat, což se projevilo hned při příchodu do školy, kdy se jeden jejich spolužák nevybíravě vyjádřil o jejich společném příchodu do školy. Narážel na informaci, kterou se dozvěděl předchozí den – že Tom spal u Billa.
„To víš, no,“ líně se protáhl Tom, aniž by umožnil Billovi jakkoli reagovat, „někdy se to tak vyvrbí, že už není cesty zpět.“ Záměrně na Billa laškovně mrkl a objal ho kolem ramen.
Bill okamžitě zrudnul jako rajče a vrhl Tomovým směrem rozezlený pohled. Zkusil se nějak vymluvit nebo alespoň umírnit jeho tvrzení, ale bylo už pozdě. Jeho spolužák se dozvěděl dost, už nepotřeboval víc slyšet.
„Jestli v tomhle budeš pokračovat,“ zahrozil mu černovlásek, zatímco se snažil posbírat z toho, že si teď celá třída bude myslet nějaké hlouposti.
„Tak co?“ optal se věcně Tom a se zájmem se na něj zahleděl. Musel dost ovládat svoje myšlenky, aby se neustále nezaobíral myšlenkou na dvojčata, v jejímž závěsu se tlačila touha po jediném polibku těch sametově hebkých rtů.
„Tak u mě nebudeš spát!“ vykřikl Bill přes celou chodbu, až se to neslo ozvěnou ke všem, kteří stáli blízko i dál od nich.
„Tak za tohle,“ Tom hlavou opsal kruh, aby naznačil situaci, kdy se jejich směrem díval snad každý, „si ale můžeš sám,“ upozornil ho a rozhlédl se kolem. Měl pravdu, většina zvědavých pohledů spočívala právě na nich.
„Ty!“ Bill na něj plně soustředil všechen svůj vztek.
„Ne,“ zakroutil hlavou Tom a smířlivě mu položil ruku na rameno. Sklonil se k jeho uchu a jenom zlehka zašeptal: „To ty.“
Bill pak už jenom sledoval, jak si Tom razí cestu mezi studenty a mizí mu za rohem chodby. Chtěl za ním ještě něco křiknout, ale hlas mu úplně selhal, když si uvědomil, co v jeho mysli před pár minutami zahlédl. Ač se sám psychicky připravoval na to, že neustálé náznaky v podobě jeho snů nebo Tomova neodbytného chování se jednou stanou něčím problematickým, nečekal, že to přijde tak brzy. Navíc si musel sám přiznat, že Tom je skutečně osobitý kluk, jehož chtěl poznat hned, jakmile ho spatřil. Teprve teď si ale začal připouštět důvod, proč ho to k němu tolik táhlo. I když by to okolí nemuselo přijmout úplně kladně, přišel na to, že se pro něj Tom stává něčím nepostradatelným. A stejně tak, jako Tom toužil po jediném polibku, Bill by obětoval snad cokoli, aby se mohl znovu schoulit pod jeho mikinou a být mu tak nebezpečně blízko.
O vyučovací hodině se třídou nesl šum doprovázený zvědavými pohledy a úšklebky mířenými na nového dredatého chlapce a Billa.
Neboj, časem to přejde, snažil se Tom Billa uchlácholit, i když si nedával moc velkou práci s tím, aby krotil svou fantazii týkající se jich dvou. Tímhle způsobem ho škádlil velice rád a s potěšením sledoval, jak se nejistě kroutí v lavici a vrhá po třídě nejisté pohledy, jako by byl z toho všeho nervózní.
„Už toho sakra nech!“ vybuchl nakonec, když mu Tom do hlavy přenesl myšlenku na Billovu postel se dvěma nahými muži, kteří jim byli až nápadně podobní.
„Pane Kaulitzi,“ odkašlal si učitel, „pokud se vám to nelíbí, můžete klidně odejít. Dveře jsou támhle.“
Třídou se ozval nejistý smích, zatímco Bill rudl k nepoznání.
„P-promiňte, pane učiteli, už se to nestane,“ s přemáháním ze sebe něco vysoukal a Tomovým směrem vyslal další pohled prosycený nenávistným vztekem.
„Dobře,“ pokýval učitel hlavou a podíval se směrem k Tomovi. „Pamatujte ale na to, co jsem vám řekl,“ připomněl mu svá slova, která mu sdělil, když se sešli po vyučování. Učiteli se nelíbilo jejich spojení, a Billovo chování mohlo být jen další záminkou, proč je nechat prohlédnout nějakým odborníkem.
„Jistě,“ přitakal Bill, aniž by mu věnoval jakýkoli pohled. Plně se soustředil na svého dredatého kamaráda.
Nevím, co ti vadí, pokrčil rameny Tom, když se učitel dal do dalšího výkladu. Za tohle si taky můžeš sám.
Ne! odporoval Bill. Je to tvoje vina!
To celý život hledáš viníka za svoje chyby? zeptal se ho podrážděně.
Jasně že ne!
Takže jo!
Nech toho pořád!
Vždyť ti nic nedělám!
Víc už spolu nemluvili. Jeden druhému se vyhýbali jako čert kříži, i když je tížila stejná myšlenka na večer. Bill počítal s tím, že u něj bude chtít Tom zase přespat, ale nevěděl, co by na to měl říct. Chtěl mu dát jasně najevo, že o jeho přítomnost příliš nestojí, jenže opak byl pravdou. Mohl to namlouvat jemu i sobě, ale stejně by to k ničemu nevedlo. Přiznání touhy po jeho blízkosti mu náhle přišlo taky jako úplná blbost, proto radši čekal, jak se to celé vyvine.
Odpoledne potřeboval jít za paní Drescherovou, proto to nijak nezdržoval. Tomovi řekl, že si potřebuje něco zařídit a že s největší pravděpodobností nebude na příjmu. Rodičům popravdě sdělil, kam jde, a cestou si v hlavě připravoval, co jí řekne. V jeho hlavě se toho hodně změnilo a on netušil, kde by měl začít.
Nahlásil svoji přítomnost, vystoupal všechny potřebné schody a přesunul se k místnosti s ledově modrými stěnami, kde už na něj čekala jeho psycholožka.
„Ahoj Bille,“ pozdravila ho stejně jako kdykoli dřív, aniž by dbala na to, že už věkem přesáhl osmnáctku. Tentokrát v tom ale bylo něco zvláštního, Bill už od pozdravu poznal, že i u ní došlo k nějaké zásadní změně. Nedržela se striktního a soustředěného hlasu, usmívala se a zněla převelice šťastně.
„Dovolená vám prospěla, že?“ odtušil okamžitě a bez vyzvání si sedl naproti ní. „Předpokládám, že problémy s vaší přítelkyní jsou zažehnány?“ zkusil.
Tmavovlasá žena sebou nepatrně trhla, jako by ji Billova slova překvapila. „Problémy s mojí přítelkyní?“ nechápala.
„Myslím, že oba víme,“ pokračoval, aniž by dbal na to, že se třeba na toto téma bavit nechce. „Na dovolené vám pršelo, ale to vám zřejmě vůbec nevadilo, jelikož vaše blonďatá přítelkyně byla s vámi, že?“ lehce nadzvedl jedno obočí a nenechal se přerušit. „Nejspíš to bude mít i něco společného se svalnatým zrzkem, nemýlím se? Byl to její bývalý přítel, který se odmítl smířit s tím, že by se celá mohla poddat vám?“
Paní Drescherová na Billa koukala téměř s otevřenou pusou. Nemohla přijít na to, kde všechny tyto informace vzal. Nikdo z práce netušil, jakou má sexuální orientaci a jaké má problémy s bývalým přítelem své blízké přítelkyně. „Jak jsi na takovou hloupost přišel?“ pokusila se mu ještě jeho tvrzení vyvrátit.
„Hloupost?“ zopakoval nevěřícně Bill. „Copak musím být jasnovidec, abych něco takového poznal?“
„Ano,“ přitakala velice vážně.
„Nejsem jasnovidec,“ začal Bill. „Zdálo se mi o tom,“ přiznal. „Viděl jsem vás celou zmáčenou deštěm v objetí krásné blondýny, a v pozadí zrzavého a svalnatého muže.“
„Zajímavé,“ pokývala hlavou.
„Alespoň se cítíte lépe, ne?“ usmál se. „Celá úplně záříte,“ sdělil jí. „Plánujete nějaký únik do Spojených států, abyste se mohly vzít nebo tak něco?“ vyzvídal Bill.
„Ale Bille,“ mávla nad jeho nápadem rukou. „Nechci, aby o tom někdo věděl, rozumíš? Něco takového bych nikdy nepřipustila a Julii to nevadí.“
„Já tomu rozumím,“ přiznal Bill. „Vlastně bych se vám chtěl s něčím svěřit,“ změnil najednou téma, protože to už chtěl mít za sebou. Ani nečekal na vyzvání a hned se rozpovídal. „Nedávno mi rodiče oznámili, že jsem adoptovaný, tedy můj otec je zároveň i můj adoptivní otec, ale to není to hlavní, prý mám dvojče, nebo jsem měl nebo mám. Něco na ten způsob, a navíc jsem teď potkal Toma… on… no prostě je jiný než kdokoli jiný. S ním se mi svět zdá najednou hezčí, zajímavější a jednodušší… přijde mi, jako bych ho už dávno znal a on znal mě. Sice se spolu dost často neshodneme a on mě hodně rád provokuje, ale i tak jsem ho u sebe nechal už několikrát přespat, když o tom rodiče nevěděli. Nevím vlastně ani kde a jak bydlí, skoro nevím, odkud je, s kým se stýká, neznám jeho rodinu, on o tom totiž moc nemluví, ale myslím, že je to hodný a milý kluk. Navíc má perfektní tělo a ten jeho piercing ve rtu je naprosto božský…“ Bill toho měl na srdci ještě dost, ale kvůli očividné zmatenosti, která k němu přicházela směrem od paní Drescherové, přestal mluvit a čekal na nějaké doplňující otázky, které ale nepřišly.
„Chci, abys věděl, že je naprosto normální být unešený někým stejného pohlaví,“ mluvila k němu důležitým a odborným tónem, i když se jí na tváři neustále pohupoval úsměv. „Důležitým krokem je si to celé přiznat a pak už se jenom stačí vyrovnat s názory okolí,“ starostlivě k němu promlouvala. „Pokud i z jeho strany proudí stejný zájem, nevidím důvod, proč by ses měl něčím takovým trápit,“ smířlivě se na něj usmála. „A co se týče tvého dvojčete, konečně jsme vyřešili, koho jsi celé ty roky hledal, a myslím, že by měla mít tvoje mysl už pokoj od těch snů a problémů. Když se ti nebudou vracet, bude to dobrým znamením a můžeš postupně přestat docházet ke mně na konzultaci,“ nadějně na něj pohlédla. „Myslím, že si to po tolika letech skutečně zasloužíš,“ pokývala hlavou. „I toho svého Toma…“
Bill už poněkolikáté neskutečně zrudl ve tváři a zakoktal něco ve smyslu poděkování. Sám si ještě nebyl jistý, jestli je to dobře nebo špatně. Uvnitř sebe cítil jakýsi blok, který ho od Toma držel dál, ale ve svém srdci poznal neskutečnou touhu po něm.
„Přijď ke mně během několika následujících týdnů a ještě to spolu probereme. Pokud se ti sny nevrátí, budeme mít vyhráno!“ vnukla mu pocit naděje a s hřejivým úsměvem ho propustila.
Bill vyklusal z budovy, cítil se najednou tak šťastný a plný úlevy jako ještě nikdy. Skoro by i začal skákat, kdyby se před ním náhle nezjevil Tom s tím svým přidrzlým a provokativním úsměvem.
„Co tu děláš?“ chtěl vědět Bill. „A jak jsi mě sakra našel?“
„Tak já mám podle tebe perfektní tělo a božský piercing ve rtu?“ odpověděl mu vlastní otázkou a jenom sledoval, jak se mění barva Billových tváří.
„Tos neměl slyšet…!“ rozčilil se najednou Bill, přičemž bojoval s červení na svých tvářích a pocitem neskutečné trapnosti, který ho celého obalil.
„Ale slyšel,“ jednoduše pokrčil rameny a přistoupil k němu blíž. „Myslím si, že nám to oběma prospěje,“ načal větu a sklonil se k jeho obličeji.
„Co přesně máš na mysli?“ Černovlásek byl lehce mimo už jenom z Tomovy neskutečné blízkosti.
Dredáč neodpověděl, jenom ho jemně chytil za bradu a sklonil se k jeho něžným rtům, které chtěl už tak dlouho ochutnat. Snil o jejich perfektním propojení, a když Bill nekladl žádný odpor, lehce vklouzl svým jazykem do jeho úst, aby jej mírně vyprovokoval.
autor: SakuraUchihaHaruno13
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Popravde Billa celkom ľutujem. Tom mu fakt nedá pokoj 😀 Aj keď je pravda, že niekedy si to vyprovokuje sám.
Rozhovoru so psychologičkou bol zaujímavý – hlavne to, ako sa Billovi o nej snívalo a preto vedel o jej priateľke a problémoch.
Som zvedavá, ako sa Bill vyrovná s tou túžbou po Tomovia ten koniec.. bozk je pekný, ale je pravda, že Tom ten rozhovor počúvať nemal!
Ďakujem za časť.
Zajímalo by mě, jak je možné, že Tom má v té jejich mentální komunikaci pořád navrch. Bill je jako otevřená kniha, jenom o Tomovi pořád nevím, co má v plánu. Možná ten polibek konečně protrhne tu jeho ochrannou slupku.
Díky, těším se na pokračování.
Tom je hrozný pořád Billa provokuje Bill se mi líbil u doktorky.
Billa je mi pořád trošku líto, ale zároveň se mi líbí, jak s ním Tom mává. Alespoň dokud mu neubližuje, což pořád ještě může nastat.
A skončilo to dost zajímavě teda 😀 Těším se na pokračování!
Moc hezký díl! 🙂 Jde vidět, jak k sobě kluci mají číl dál blíž a blíž. 😉 Jsem za to strašně ráda, ale má trošku strach, aby To Billovi neublížil. Nevím, prostě se dějí Aneli a mám strach, co má zalubem a co donutí Toma Billovi udělat. :-/
Ale tehle díl tedy skončil zajímavě! 😛
Díky za další díl! 🙂
Som zvedavá prečo Bill videl vo sne svoju psychologičku a ten sen bol skutočnosť.
A prečo Tom vidí do Billovej hlavy aj tak na diaľku a Bill o tom ani nevie. Nebolo to od Toma pekné, ale to jeho "urobí nám to obom dobre" ma pobavilo:D Ďakujem za kapitolu.