autor: AshesPashes
Cesta Domů
Bill se posadil v letadle do první třídy. Původně měl letět business třídou, ale prostě neměl trpělivost na sezení ve stísněných částech letadla. Zaplatil navíc za přesun do první třídy a vybral si řadu, kde v současné době nikdo neseděl. Pokud by měl štěstí, nikdo by si nekoupil lístek na sedadlo vedle něj.
Jak Bill seděl, přemýšlel o událostech posledních dvanácti hodin; šok, který cítil, když se vrátil do hotelu, se rychle proměnil ve vztek a nevěřícnost.
—
Bill se hodinu procházel bezcílně kolem hřbitova, takže Tom mě šanci vrátit se zpět do hotelu a zchladnout před Billovým návratem, aby mohli mít rozumnou konverzaci o tom, co se právě stalo.
Bill si všiml, než otevřel dveře do jejich hotelového pokoje, že na klice visí cedule „Neuklízet“. To mu přišlo neobvyklé, Tom vždycky chtěl, aby úklid přišel a vše otřel. Nebyl tak háklivý na tyto věci, jak byl téměř před osmi týdny, ale neměl rád jakékoliv místnosti, ve kterých by byli ubytovaní na více než jeden den, kterými neprošla uklízečka.
Bill otevřel dveře a nakoukl do místnosti, očekával, že uvidí Toma přecházet po pokoji. Když vstoupil dovnitř, na první pohled se zdálo být vše v pořádku. Tom tam nebyl, ale pokoj vypadal normálně. Billovy boty byly na podlaze u jeho postele a jeho kufr otevřený na stojanu na kufry vedle jeho postele.
Tomova strana pokoje byla nedotčená, jako vždy, žádná položka mimo své místo, ale když se Bill opravdu podíval, všiml si, že Tomova nabíječka na telefon nebyla v zásuvce a toaletní potřeby, které začal nechávat v koupelně, tam také nebyly. Bill přešel k Tomovu prádelníku, otevřel horní šuplík a zjistil, že je prázdný. Otevřel druhý šuplík a také zjistil, že je prázdný. Přesunul se k šatně a Tomův kufr byl pryč.
Bill stál a šokované zíral do otevřené šatny. Tomův kufr byl pryč, jeho oblečení bylo pryč, všechno bylo pryč. Tom odešel. Když se Bill vzpamatoval, šel k telefonu a zavolal dolů na recepci. Chtěl zjistit Tomovo nové číslo pokoje a postavit se mu tváří v tvář. Bublalo to v něm vzteky nad Tomovou zbabělostí.
„Recepce, jak vám mohu pomoci?“ Zeptala se energická recepční.
„Potřebuju spojit s pokojem Toma Trumpera, prosím.“
„Okamžik, prosím,“ řekla recepční do telefonu. Bill mohl slyšet její ťukání do počítače. „Je to T-R-U-M-P-E-R?“
„Ano,“ odpověděl Bill a snažil se, aby to neznělo podrážděně.
„Je mi líto, ale nemáme žádné rezervace pod tímto jménem.“
„Můžete zkusit Jost? J-O-S-T.“ Bill svraštil čelo, jak pokládal svou otázku.
Zatímco recepční psala, Bill přemýšlel, jestli Tom použil pro svou rezervaci jiné jméno.
„Omlouvám se, ale nic tady není ani pod jménem Jost. Je tu ještě něco, s čím bych vám mohla pomoci, pane Kaulitzi?“
„Pouze tehdy, pokud máte stroj času.“ Bill zavěsil, neobtěžoval se říct ani nashledanou nebo poděkovat té ženě za její čas.
Těžce dopadl na postel a vytáhl mobilní telefon. Mohl Tomovi zavolat, zjistit, kde je, ale to mu připadalo až příliš zoufalé. Bill chtěl něco udělat, ale co? Udělal něco špatně tím, že vzal Toma na hřbitov za Georgem? Tom to potřeboval uzavřít, potřeboval vědět, že to nebyla jeho chyba a odpustit si, ale on to neudělal.
Bill upadl do neklidného spánku sám, a sám se také ráno probudil. Doufal, že až se probudí, Tom bude zpět, nebo by mu poslal zprávu. Podíval se na telefon a e-mail, ale nenašel žádné zprávy. Nebyl tam žádný důvod, aby pobyl celý další den ve Washingtonu bez Toma, a tak Bill zavolal letecké společnosti, aby změnil svůj let a sedadlo.
A takhle Bill skončil v první třídě, deprimovaný a vzteklý. Prostě nemohl uvěřit, že Tom byl tak neochotný zůstat a promluvit si o tom, a tak se vydal domů, do svého reálného života, bez Toma.
—
Bill se neobtěžoval zavolat Andreasovi, aby mu řekl o změně svého letu. Místo toho čekal ve frontě na další dostupný taxík, který by jej odvezl z letiště domů. Oceňoval vše, co pro něj jeho kamarád dělal, zatímco byl pryč, ale nechtěl s ním mluvit o tom, co se stalo s Tomem, prostě chtěl být sám.
Když se Bill vrátil do svého bytu, rozhlédl se. Nebyl tam nepořádek, ale nebylo tam tak uklizeno, jak si myslel, že bylo, když odjížděl. Položil své tašky na zem a znovu se rozhlédl. Andreas nechal veškerou poštu na kuchyňském pultu a Bill si ji s nezájmem prohlédl. Byly to časopisy, nabídky kreditních karet a několik účtů, které Andreas platil za něj, zatímco byl pryč. Nic z toho nebylo důležité, a tak vrátil vše na pult a pokračoval do ložnice, aby si vybalil.
Jedna z prvních věcí na jeho seznamu bylo setkání naplánované v Davidově kanceláři. Měli mít poradu a také měli přinést Davidovi kopie svých fotografií a krátké příběhy k jednotlivým obrázkům. Bill měl několik fotografií k vyvolání, aby je poslal lidem, které po cestě potkal. Slíbil jim je a věděl, že vyvolávání obrázků by mu dalo šanci přestat myslet na to, co se stalo s Tomem – nebo co se nestalo.
Co jej užíralo nejvíc, bylo to, že to pro něj nebylo nijak uzavřené. Najednou byl prostě konec. Tom odešel z jeho života bez jediného slova a to bylo všechno. Ta nejhorší část byla, že mu ten bastard chyběl a jen nerad to přiznával. Možná, že překročil hranici, když vzal Toma do Arlingtonu, ale věděl, že měl pravdu, když přišlo na to, že se Tom potřeboval smířit s Georgem. Musel pochopit, že nic z toho nebyla jeho chyba.
—
Bill stál ve svém obývacím pokoji a rozhlížel se. Chtěl být sklíčený, jít zpátky do postele a jen tam ležet, dokud nebude mít proleženiny, ale nemohl – neudělá to. Přesunul se do kuchyně a nahnul se pod linku, aby vytáhl čisticí prostředky. Chystal se svůj byt kompletně uklidit a poté teprve bude moct vyvolat fotografie, které slíbil.
Zapnul rádio tak nahlas, jak jen dokázal snést, a pustil se do úklidu. Vyprázdnil svou mysl a soustředil se pouze na slova písní, které pouštěl ze svého iPodu do reproduktorů.
Během dvou dnů vyčistil každý povrch ve svém rozsáhlém bytě a studiu. Každý předmět měl nyní své místo – dokonale lesknoucí se místo. Když se rozhlédl kolem s pocitem dobře odvedené práce, pomyslel si: Dokonce ani Tom by nebyl schopný najít na tomto místě něco špatně.
Bill se okamžitě zarazil. To bylo poprvé, kdy pomyslel na Toma během těch dvou dnů, co byl doma. Uklízet do vyčerpání a poté upadnout do vyčerpávajícího spánku bylo přesně to, co potřeboval, aby svou mysl od Toma oprostil, a teď druhý muž opět zaplavil jeho myšlenky. Bill chtěl něco rozbít. Místo toho šel ke svému stolu a začal třídit fotografie, který vytiskne pro Davida, a rodinám, kterým to slíbil.
Pracoval ve svém studiu plné dvě hodiny, když uslyšel někoho přede dveřmi. Zastavil se a poslouchal, slyšel zašustění a poté cinkání klíčů. Andy otevřel velké kovové dveře a vstoupil dovnitř, v rukách nesl dvě obrovské papírové tašky. Mezi ramenem a uchem měl mobilní telefon a zamířil rovnou do kuchyně.
Bill poslouchal, jak Andy mluví. „Jo, během několika hodin musím vyzvednout Billa. Jen jsem mu chtěl hodit domů nějaké potraviny, může být příliš duchem nepřítomný na to, aby si vzpomněl, že by měl jít nakoupit.“
Billovi se chtělo smát. Jeho přítel si ho ani nevšiml. Bill se přesunul do kuchyně a sledoval, jak Andy otevřel ledničku a vložil do ní nějaké věci. Když ledničku zase zavřel, vypustil zženštilý výkřik a upustil svůj telefon.
„Ahoj, Andy,“ řekl Bill s úsměvem.
„Ach můj bože, Bille, vůbec jsem nevěděl, že už jsi doma. Měl jsi přiletět až dnes odpoledne. Já tě měl na letišti vyzvednout.“
„Přijel jsem před dvěma dny. Omlouvám se, že jsem ti zapomněl zavolat, ale není mi líto, že jsem tě vyděsil, protože to byl pohled k nezaplacení.“ Bill se pořád smál jeho překvapenému obličeji.
„Jo, no, právě jsi mě připravil o pět let mého života, děkuju.“ Andy se sehnul pro svůj telefon a řekl volajícímu, že zavolá později. Poté udělal pár kroků a Billa objal. „Je dobré tě mít doma, člověče.“
„Je dobré být doma. Už mi bylo špatně z toho sezení v autě, bez ohledu na to, jak velké to auto bylo.“ Bill zkřížil ruce na prsou a opřel se o vysoký pult, než překřížil nohy v kotníku.
Andy si konečně našel chvilku, aby se po kuchyni rozhlédl a všiml si, jak se vše leskne.
„Ty jsi tady uklidil?“ Zeptal se užasle.
„Dokonce i uvnitř ledničky,“ řekl Bill se samolibým úsměvem.
Andy ledničku znovu otevřel a všiml si, jak čistý je vnitřek. Odešel do obývacího pokoje a viděl, že žádná věc neleží mimo své místo. Věděl, že v ložnici bude nepořádek a oblečení bude rozházené všude okolo, ale vše bylo uklizené a úhledně narovnané v šatníku. Koupelna neměla dokonce ani žádné otevřené a rozlité kosmetické přípravky na pultě.
„Byl tady Tom?“ Zeptal se Andy a zvedl obočí s přidrzlým úsměvem.
Bill sebou téměř trhnul. „Ne, nebyl. Tom a já jsme se pohádali. Opustil hotel, když jsem tam nebyl, prostě se beze slova sbalil. Od té doby jsem ho neviděl a ani s ním nemluvil.“
„Myslel jsem, že jste se vy dva dali dohromady. Co se stalo?“ V Andreasově hlase byl zřejmý šok.
Dvojice se přesunula do obývacího pokoje a Bill vysvětlil vše, co se mezi ním a Tomem stalo. Řekl mu o romantické večeři, kterou Tom naplánoval. O tom, jak byl romantický a sladký, a poté o jejich hádce. Andy po celou dobu mlčel. Nevzdechl, nezasténal, ani neřekl jediné slovo, jen poslouchal, dokud Bill nepřestal mluvit.
„Takže jsem nastoupil do letadla a vrátil se do LA.“
„A vůbec jste spolu nemluvili, nebo se neviděli?“
„Ani slovo,“ potvrdil Bill.
„Wow.“ Andy chvíli mlčel, než shromáždil své myšlenky. „Ty víš, že tě mám opravdu rád, Bille, jsi můj nejlepší přítel, ale myslím, že tentokrát jsi nebyl v právu. Neměl ses ho snažit nutit, aby čelil svým démonům. Stejně jako nemůžeš někoho vzít do léčebny a očekávat, že to bude fungovat. Musí k tomu být připraveni a ochotni, musí padnout až na dno.“
„Ale já myslel, že už se to stalo, že už se z toho snaží vyhrabat. Jen jsem se mu snažil pomoct.“ Bill věděl, že to vypadá dětinsky, ale zkřížil ruce na prsou. Andreas byl jeho nejlepší přítel, pokud on nebyl ochotný stát na jeho straně, pak kdo jiný?
„Já vím, Bille. Máš dobré srdce, ale tohle je něco, co musí udělat sám.“ Andy třel laskavě Billovu paži, ale věděl, že to nepomáhá. Jeho přítel měl zlomené srdce, nepotřeboval vidět žádné důkazy, měl to napsané přímo ve tváři.
~*~*~*~*~
Bill stál před vysokou budovou, kde sídlila kancelář Davida Josta. Měl se s ním sejít, promluvit si s ním o cestě a dodat mu fotografie spolu s popisky. Tom měl být na této schůzce taky a bude to poprvé, kdy se vzájemně uvidí od toho dne na hřbitově před čtyřmi dny.
Sebral odvahu a prošel předními dveřmi a nahoru do Jostovy kanceláře. Recepční mu řekla, aby se posadil v čekárně a že jej David hned přijme.
„Bille, hej. Rád tě vidím. Slyšel jsem, že cesta šla dobře. Jsem rád, že jsi Trumpera nezabil.“
„Myslel bych si, že se budeš víc obávat, aby on nezabil mě, Davide,“ odpověděl Bill s falešným úsměvem.
„Ne, ty jsi mnohem zanícenější, ty bys ho zabil. Po tom telefonátu, kdy jsi hrozil, že zavoláš svému právníkovi, jsem si byl jistý, že je s celým projektem konec. Podařilo se vám zakopat válečnou sekeru? Jste teď nejlepší přátelé?“
„Ani náhodou,“ odpověděl Bill trochu sklesle.
David se rozesmál. „Tak pojďme začít, nemělo by to trvat dlouho.“
„Neměli bychom počkat na Toma?“ Zeptal se Bill.
„Ne, stavil se tu včera, aby mi přinesl věci a promluvil se mnou o cestě. Říkal, že potřebuje odjet do Peru a že prostě nemůže dorazit na tohle setkání. “ Davidův výraz byl ležérní. Samozřejmě, že byl, nevěděl nic o problému, který mezi Billem a Tomem byl.
Zbytek setkání byl pro Billa lehce v mlze. Jeho reakce byly zcela automatické, když odpovídal na otázky o svých fotografiích a případných preferencích, které k nim měl. David jej požádal o všechny vzorky jeho obrázků s tím, že časopis zveřejní pouze 15 z nich. Pokud měl Bill nějaké oblíbené, musí to zmínit během tohoto setkání.
Schůzka trvala jen 30 minut a Billovi se ulevilo, když budovu opouštěl. Věděl, že on a Tom by se na tom setkání prostě jen nepolíbili a všechno tím nespravili, ale Bill doufal, že by mohli být přinejmenším ve stejné místnosti. Místo toho se Tom tomu setkání vyhnul a během dalších dvou dnů bude pravděpodobně v letadle mířícím do Peru.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tom je pěkně tvrdohlavý a to se mi nelíbí, protože tak ubližuje Billymu…uvidíme, jak se to vyvine…snad nás čeká dobrý konec…díky za překlad.
Uff, tohle bylo tak smutné! 🙁
Nemůžu ani uvěřit tomu, že se Tom beze slova sbalil a prostě odjel pryč! Jak tohle proboha mohl udělat? Fajn, já chápu, že se na hřbitově necítil dobře a že si myslel, že Bill přestřelil. Ale sakra! Vždyť se mají rádi! Kdyby jen trochu zapnul mozek, tak by mu došlo, že to Bill udělal jen proto, že jej má neuvěřitelně rád. Jo, mohl být třeba na Billa naštvaný a odmítnout tam jít, ale prostě beze slova odjet, nedát mu vědět a prostě už spolu nepromluvit ani slovo? Jako vážně? 🙁 Ach jo, Tome, Tome!
Rozhodně jsem zvědavá, kdo z těch dvou bude první, kdo se tomu druhéu ozve. (Teda pokud k tomu vůbec dojde :-D, ale já prostě věřím, že ANO!), protože nemám tušení, kdo by to mohl být. A teď bude Tom v Peru na 3 měsíce a z tama se asi těžko ozve. 🙁 Achjooo, vůbec jsem nechtěla, aby se to tolik pokazilo! taková škoda! 🙁
Ale při představě uklízejícího Billa jsem se jen usmívala. 🙂 Je strašně zvláštní, jak jej Tom dokázal během té doby, co spolu strávili, změnit, že už i Bill přijde domů a všechno to tam hezky uklidí, až se to tam leskne. 😀 🙂 Ale je to strašně hezká představa, že se tak ovlivňují. Jen mi to kazí ten šíleně tvrdohlavý Tom! 😀
Takže nezbývá než držet klukům pěsti, protože rozhodně chci šťaatný konec! 🙂
Strašně moc děkuji za báječný překlad! 🙂
Dobre, možno Bill tým Arlingtonom trošku prestrelil, ale tá Tomova následná reakcia mi príde vážne prehnaná. Čo si myslel, keď sa len tak zbalil a bez slova odišiel? A potom sa dokonca vyhol aj spoločnej schôdzke na odovzdanie fotografií! Je vážne poriadne tvrdohlavý a to sa mi vôbec nepáči!! Len tým Billovi a aj sebe ubližuje! Dúfam, že sa čo najskôr spamätá a uvedomí si, že Bill myslel len na jeho dobro a že je preňho ten pravý.
A inak sa mi páči, ako sa navzájom počas tej cesty ovplyvnili. Tom sa stal menej napätým s tým svojím strachom z baktérií a Billovi vadí neporiadok, takže si parádne poupratoval. 🙂
Ďakujem za preklad.
Mne je to tak strašne ľúto a strašne by som potrebovala Tomov pohľad, pretože teraz som naňho neskutočne naštvaná, aj keď v niečom mal Andy pravdu, predsa len nechať niekoho zamilovať sa, zoznámiť ho s priateľmi a dať mu nádej na nejaký vzťah, a potom ho len tak bez slova opustiť:( to sa nerobí ani keď má akékoľvek psychické problémy, už len z nejakého zvyšku úcty a citov by si Bill zaslúžil počuť z očí do očí, nejaké to slovo, že: "Je koniec, už s tebou nechcem mať nič spoločné…." alebo niečo podobné. Dúfam, že sa stretnú ešte pred Tomovím odchodom do toho prekliateho Peru. Možno by Bill mohol zájsť ku Gustavovi a zobrať malej toho ružového plyšáka… a možno sa tam zastaví aj Tom aby sa s nimi rozlúčil?… Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad. Dúfam, že ďalšia kapitola už nebude tak veľmi boľavá.
Tom nezná slovo tolerance a pochopení jinak nechápu proč Billovi tak ublížil.
Paličák jeden tvrdohlavý… Utekl jako malý kluk. Začínám mít pocit, že to Billovo nežádoucí snažení použil hlavně jako záminku, aby mohl utéct od citů, se kterými si neví rady.
Jsem zvědavá, za jak dlouho mu dojde, že udělal zatracenou chybu. No, v Peru bude mít spoustu času na přemýšlení.
Díky, těším se na pokračování.