autor: Steinsgrrl
„COŽE jsi udělal?“ Billovy oči byly široce rozevřené proti Tomovým klidným.
„Řekl jsem Janni, že může jít na rande s Brianem,“ odpověděl Tom, zatímco metodicky skládal konzervy, které právě koupil, do spíže. Jeho hlas byl stabilní a pevný, což ale nic neměnilo na mírné nevolnosti, která se usadila v jeho žaludku.
„Proč bys to dělal? Rande? Ona nemůže randit; je jí jen-“ Bill se náhle zarazil a vydal ze sebe bolestný povzdech.
„Je jí šestnáct.“ Tom dokončil svou práci a obrátil se k Billovi. „Muselo se to jednou stát.“
„Šestnáct,“ opakoval Bill. „Nemůžu uvěřit, že je jí šestnáct. Pořád mi připadá jako naše malá holčička,“ řekl Bill, jeho hlas byl tichý a melancholický.
Tom vzal Billovu ruku a lehce ji stisknul. „Vždycky to bude naše malá holčička, víš.“
Bill se kousl do rtu a odvrátil pohled, ale Tomovi neunikly jeho náhle vlhké oči.
„Je to tak?“ Tom Billovi odstranil vlasy z obličeje a prsty jemně vyrovnával vrásky na jeho čele.
„Přál bych si, abys nejdříve promluvil se mnou,“ řekl Bill a Tom provinile přikývl.
„Ne, máš pravdu, a je mi to líto. Měl jsem si nejdříve promluvit s tebou. Ale ona byla tak nadšená, když se ptala, Bille. Poskakovala na špičkách a všechno. Podlehl jsem.“ Tom mu věnoval prosebný pohled. „Jsem slaboch, já vím.“
Bill se pousmál. „Oba jsme slaboši, když přijde na ni.“
„To jsme,“ vydechl Tom. „Zlobíš se?“
Teď byl na řadě Bill, aby Tomovi zmáčkl ruku. „Ne, opravdu ne. Možná bych udělal to samé.“ Vložil rychlý polibek do koutku Tomových úst a otočil se k chladničce. „Takže kdy že to rande má být?“
Tom z jiné skříňky vytáhl pánev, když viděl Billa vytáhnout mraženou zeleninu. „Zítra,“ řekl a zkroutil rty, jak sebou Bill trhl.
„Už?“ Bill si vybral nůž a vytáhl prkénko.
„No, byl to zítřek, na který se ptala. Mají ve škole nějaké tancování, řekl bych,“ odpověděl Tom, přičemž převzal od Billa zelenou cuketu a umyl ji pod teplou vodou. Zvuk vody z kohoutku nepřehlušil Billův povzdech.
„Na tohle si nikdy nezvyknu,“ řekl.
Tom zavrtěl hlavou. „Jo, já taky ne.“
***
Janni byla hyperaktivní a nervózní po celý den, někam se posadila, jen aby o pár minut později vyskočila a rozběhla se po schodech nahoru. Poté přiletěla zase dolů, s mobilním telefonem přilepeným u ucha, když mluvila kulometnou rychlostí se svou nejlepší kamarádkou Heather. Chudák holka se pravděpodobně ani nedostala ke slovu.
Tom by si myslel, že chování jeho dcery je zábavné, pokud by to všechno nevedlo k rande.
V tomto věku se to stávalo rituálem a Tom to věděl. Byl si plně vědom toho, co randění znamená. Randění byla zkouška, test, zda osoba, která vás někam pozvala, byla ta, se kterou byste chtěli mít vážný romantický vztah.
Jen z myšlenky na ´vážný romantický vztah´ v souvislosti s Janni Tomovi vstávaly chlupy na těle. Seděl u svého počítače a snažil se ignorovat hodiny. Nezáleželo na tom; pokoj začínal tmavnout a on věděl, že Brian brzy přijde.
Přední dveře se otevřely a Tom uslyšel důvěrně známé zvuky Billova příchodu domů; šoupání při sundávání jeho bot a zašustění při věšení bundy. Zvuky, na které byl zvyklý, zvuky, které stále způsobovaly rozvíření motýlů v jeho žaludku bez ohledu na všechny ty roky, co byli spolu. Ale ne dnes. O pár vteřin později se Billova hlava objevila za rohem do jídelny, kde položil na stůl kelímek ze Starbucks.
„Už odešla?“ Zeptal se, podíval se ke schodům a zpět na Toma. „Propásl jsem ji?“
Tom zavrtěl hlavou a otočil se na židli, vzdal snahu předstírat, že pracuje. Opřel si loket o stůl a spánkem se zapřel o pěst, než sám pohlédl ke schodům. „Ne. Ale je tam už dlouho, takže nejspíš brzy přijde.“
„Myslíš, že potřebuje nějakou pomoc? Mohl bych-“ Bill zamířil ke schodům, než jej Tom rychle zastavil. „Ne! Ne, snažil jsem se tam jít už dřív a věř mi, když říkám, že to nechceš udělat.“
„Ach,“ povzdechl si Bill. „Okay,“ řekl a pomalu odtáhl židli, aby dosedl na její okraj.
Ticho v místnosti houstlo a Bill nepřestával zírat ke schodům vedoucím až k Jannině pokoji. Tom se otáčel na židli sem a tam v nervózních malých obloučcích. Ztraceni ve svých vlastních myšlenkách neslyšeli kroky na schodech. Když zazvonil zvonek, oba vyskočili, jako by se ozval výstřel.
Bill se chytil za hrudník s nervózním smíchem a Tom vyskočil na nohy. Dlouze si oddechl a vydal se ke dveřím. Když procházel kolem Billovy židle, pohladil jej po vlasech a vtiskl mu sladký polibek na vrcholek hlavy.
Tom otevřel dveře Brianovi a ustoupil, aby jej pustil dovnitř.
„Briane,“ řekl a potřásl chlapcovou rukou. „Pojď dál.“
Brian a Janni byli přátelé už pár let, takže to nebylo poprvé, kdy se s ním Bill a Tom setkali. Přišel na rodinné grilování a viděli ho na školních akcích, ale samozřejmě to bylo poprvé, kdy ho viděli jako Jannino rande.
Tato situace je oba přinutila prohlédnout si blíže chlapce, který chtěl chodit s jejich dcerou. Brian byl vysoký, ale ne až tak vysoký jako oba otcové. Také byl trochu pevnější a ne tolik vytáhlý. V Tomových očích Brian vypadal víc jako muž než chlapec, a to jeho nervům rozhodně nepomáhalo.
Nicméně, Brian se ukázal v nažehlených černých kalhotách a šedém saku, spolu s černými botami tak lesklými, až si Tom myslel, že by v nich mohl vidět svůj vlastní odraz. A bylo známo, že Brian byl velmi uctivý a zdvořilý. Mezi tím a skutečností, že Bill a Tom znali chlapcovy rodiče, Tom doufal, že se nebudou muset ničeho obávat.
Bill však evidentně o ničem takovém přesvědčený nebyl. Odkašlal si a vstal, aby pozdravil mladého muže, natáhl se přitom do výšky tak, jak jen mohl.
„Briane,“ řekl Bill rázně, a natáhl svou štíhlou ruku s dlouhými prsty, aby potřásl tou Brianovou.
„Pane,“ přikývl Brian a kývl i na Toma. „Je Janni připravená?“
„Ještě ne,“ odpověděl Bill bez zaváhání. „Chtěl by ses posadit?“ Ukázal Bill směrem k obýváku, než si zkřížil ruce na hrudi.
O-ou, pomyslel si Tom, a opřel se o stěnu u spodní části schodiště.
„Briane,“ začal Bill, jakmile se Brian posadil na jejich plyšové pohovce, jeho držení těla bylo cokoliv, jen ne přirozené. Ve skutečnosti vypadal, jako by každým okamžikem mohl vzít do zaječích. Bill stál dva kroky před ním, s jedním bokem vystrčeným do strany, zatímco shlížel dolů na Jannino rande.
Tom si nemohl pomoct a ušklíbl se; Bill nebyl ničí představa drsnosti.
Ale pohled, který Bill Brianovi věnoval, byl zastrašující a během posledních jedenácti let spolu se Tom stal zcela obeznámen s tímto pohledem. Brian se zmenšil proti opěradlu pohovky a Tom tiše fandil jeho pudu sebezáchovy.
„Ehm, uh,“ zakoktal se a vzhlédl na Billa, než střelil očima k Tomovi. Tom rychle shodil úšklebek ze svých rtů a narovnal se, aby napodobil Billův přísný postoj. Spojené přední linie a tak vůbec.
Brian polkl.
„Víš, jak se cítíme ohledně Janni, viď?“ Zeptal se Bill a Brian rychle přikývl.
„Ano pane.“
„Je to naše malá holčička, a co víc,“ pokračoval Bill a šťouchl se do hrudi pěstěným nehtem, „ona je moje miminko.“
Brian přikývl ještě důrazněji.
„A ty víš, že známe tvé rodiče, ale Briane, dovol mi, abych ti řekl, že pokud se dotkneš i jen jedním nechtěným prstem mého miminka, dokonce ani tví rodiče nebudou moci zachrá-„
„Papá!“
Bill se otočil na místě, stejně jako Tom, a všichni tři muži v místnosti najednou přestali dýchat. Tom si byl nejasně vědom Brianova zvednutí se na nohy.
„Janni,“ zašeptal Tom.
Janni sklouzla rozšířenýma očima z Billa na Toma. Pak se na něj usmála a on by přísahal, že jeho srdce se právě rozpustilo po celé podlaze.
Byla krásná. Ne, krásná nebylo dostatečně silné slovo. Byla éterická.
Janni měla zapletené prameny vlasů stažené z obličeje dozadu a připnuty krásnou porcelánovou sponkou s růží, kterou jí Anjelica dala k jejím čtrnáctým narozeninám, takže jí ostatní vlasy dlouze spadaly na záda. Postupem věku jí ztmavly a zůstalo jí jen několik zlatých pramenů z doby, kdy Bill poprvé vstoupil do jejich životů. Jen trochu očních linek a růžové rtěnky doplňovalo její outfit a Tom cítil, jak se mu stáhlo hrdlo.
Nestyděl se, že ruka, kterou k ní napřáhl, se mu lehce třásla. Janni ji přijala a Tom s ní zatočil nejprve na jednu stranu, a poté na druhou.
„Wow, podívejme se na tebe! Bille,“ zvolal přes rameno, a pak stál Bill vedle něj a rozplýval se nad antickou krajkou přes červené saténové šaty, které měla na sobě. Byl s ní, když je spatřili v bazaru za obchoďákem a pověděli o tom Tomovi, ale nevěděli, že se tam vrátila, aby si je koupila. Vypadalo to na ní neuvěřitelně.
Brian si odkašlal a Tom sledoval, jak se na něj Janni zazubila, což Toma vrátilo zpátky do přítomnosti. Janni se chystala jít ven s tímto mladým mužem.
„Vypadáš úžasně,“ řekl Brian, přičemž postoupil o pár kroků směrem k Janni.
Její tvář zrůžověla, když mu poděkovala. „Měli bychom jít.“
Brianův pohled zalétl k oběma jejím otcům a poté jí věnoval vděčný úsměv. „Ano,“ řekl, „to bychom měli.“ Neztrácel čas a dostal se ke dveřím, aby je pro Janni podržel otevřené.
Janni se u dveří otočila a oba, Toma i Billa, políbila na tvář. „Budu v pořádku, okay?“ „
„Nezapomeň, chceme tě doma před večerkou,“ řekl Tom ve stejné chvíli jako Janni svá poslední slova a Tom sklonil hlavu. „Jo, to taky.“
„Čau“ řekla Janni, otočila se a vzala Briana za ruku.
Bill se do toho rychle vložil. „Pamatuj si, co jsem řekl, Briane!“
Brian vytřeštil oči a zavřel za sebou dveře s trochu větší silou, než bylo nutné.
Tom střelil očima do strany a zvedl obočí na svého přítele. „Opravdu, Bille?“
„Hej!“ Namítl Bill, jeho obočí se rebelsky zvedlo a snažil se vykouzlit na tváři nevinný pohled. „Nemůžeš mi to vyčítat, nebo ano?“
Tom si odfrkl. „Viděl jsi snad mě, že bych začal vyšilovat nad tím chudákem klukem?“
Bill se rozesmál, když se otočil a zamířil zpět do obývacího pokoje. „Ne. To není tvůj styl.“
„Vážně?“ Zeptal se Tom. „A co je můj styl?“
„Budeš přecházet po místnosti. A sledovat dveře. A chodit ke dveřím a vyhlížet Brianovo auto.“ Bill se opřel o gauč a podíval se na tenké černé hodinky na zápěstí. „Předpovídám každých patnáct minut do desíti, a pak každých deset minut do večerky.“
Tom na něj přimhouřil oči a pak padl na konec pohovky vedle Billa. „Vážně si myslíš, že mě znáš tak dobře, jo?“
Bill rozhodně přikývl. „Znám,“ řekl. „Ale,“ pokračoval, zatímco se vmanévroval na Tomův klín s nohama po stranách, „já taky vím, jak tě rozptýlit.“
Tom zamručel, když se Billovy měkké rty přitiskly na jeho vlastní a hřejivé, talentované prsty vklouzly pod jeho košili.
Přišlo deset hodin a oba stáli u dveří, kde vyhlíželi Brianovo auto. Stáhli hlavy zpět a rozpačitě se na sebe podívali.
„Říkal jsem ti to,“ řekl Bill.
„Mohl jsi mě rozptýlit jen takhle dlouho, Bille,“ zasmál se Tom. „Ještě o chvilku déle a už by to bolelo.“
Bill sebou trhl. „Ale nemyslel jsem si, že budu stát u těch dveří s tebou. Myslel jsem, že budu klidný po svém malém rozhovoru s Brianem.“
Tom ovinul paže kolem Billova pasu a políbil ho na rameno.
„Nemůžeme tomu pomoct, Bille. Říkal jsem ti, že bude už navždy naše malá holčička.“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
A já opět moc děkuji všem, kteří si našli tu chvilku a zanechali komentář. Speciální poděkování hlavně Mischulce za její extra dlouhé komentáře!
Loučím se s vámi u další povídky a snad se vám líbila 🙂
To bylo roztomile 😀 chudak Brian, Bill mu dal poradne kazani. Je zvlastni predstavit si kluky jako postarsi muze s sestnactiletou dcerou. Ale bylo to opravdu mile. Hezky zaver 🙂 a Anjelica zjevne s Janni dal mluvila a vidala ju, kdyu ji davala darky. No, vse dopadlo na vybornou 🙂
Zuzu, moc dekuji za preklad tehle povidky, budu se tesit, ze se diky tobe setkame i u dalsi :))
To bylo úžasné! Věřím tomu, že mít dva otce musí být pro holku v období randění strašně náročné. Tátové totiž přesně vědí, co se odehrává v hlavách kluků, protože to mají taky za sebou, a tím pádem jsou jako posedlí. Nejradši by měli minové pole kolem domu a na balkóně kulometné hnízdo.
Tom a Bill to vzali celkem stoicky, i když mají nervy na pochodu.
Díky za pěkný dovětek. Paráda!
To bylo krásny moc děkují za tenhle dodatek.
Pání, já se nemůžu přestat smát! 😀 😀 😀 😀
Tak tohle rozhodně předčilo moje očekávání od dodatkového dílu! 🙂 Vůbec jsem neměla tušení, co od toho čekat, ale že se děj posune o takovou dobu dopředu, to jsem tedy vůbec nečekala. Naprosto upřímně se taky přiznám, že pro mě bylo ohromně zvláštní si číst, že mají kluci už 16-ti letou Janni. Neumím si to zatím velice dobře představit.
Ale tolik jsem se u tohoto dílu zasmála! 😀 😀 😀 Oba dva taťkové byli strašě vtipní, ale hlavně teda Bill! 😀 Už vidím, jak s tím jeho tělíčkem a roztomilým kukučem stojí před Brianem a lehce mu vyhrožuje 😀 😀 😀 To je fakt představa k nezaplacení!
Stejně jsem ale strašně ráda, že jsou kluci stále spolu. ♥ To mě vždycky potěší úplně ze všeho nejvíc, že spolu vydrží tak dlouho, všechno přečkají a stále se milují! Navíc šla ta láska v jejich rodině vidět naprosto krásně a prostě miluju způsob, jakým svou ´malou´ Janni zbožˇují a milují! 🙂 Především když si vzpomenu na Billa ze začátku, kdy se bál se starat o dítě a měl strach, že to není nic pro něj. A teď Janni prohlašuje za svoje miminko! ♥ To je tááák rozkošné! 🙂
No prostě co na to říct. jsem z tohohle dodatkového dílu nadšená, autorce se neuvěřitelně moc povedl!!!
A Tobě Zuzu ještě jednou děkuji, že si vybíráš báječné povídky na překlad, které mě NIKDY nezklamou, ale naopak jsou všechny brilantní! DÍKY, DÍKY, DÍKY! ♥♥♥
Mám dosť! 😀 Typickí otcovia, ktorí sa boja o svoje dcéry 😀
Bill tým svojím preslovom k Brianovi bodoval a ten záver, ako Janni obaja čakali bol bezkonkurenčný 😀
Ďakujem, Zuzu, za preklad úžasnej poviedky.
Tak toto ma totálne chytilo za srdce. Je to tak krásne a tak pravdivé:) Obaja boli tak zlatučko nervózni a pritom sa tak veľmi snažili chápať to 16-ročné miminko:D Chudák Brian, chvíľku mi ho bolo skoro ľúto. Ale len skoro, lebo aj mne by strašne vadilo, keby ublížil malej princeznej Janni:) Veľmi pekne ďakujem za úžasný preklad:)
tak konečně sem dočetla poslední dva díly co mi chyběly a mam skoro na krajíčku :') ani nevím co k tomuhle říct..netuším 🙂 jen je mi líto že to skončilo už..ale nádherně skončilo! Víc takových povídek <3
Tohle je něco tak kouzelného. děkuji za tuto povídku 🙂
Nádherné zakončení nádherné povídky 😍 Bill je dokonalý fotřík, určitě sen každého puberťáka 🙈🤣 Kouzelná rodinná idylka i po tolika letech, to potěšilo mé srdce. Děkuji za fantastický překlad 🙏
No to bylo krasny :heart_eyes: nejprve jakxse Bill rozmejslel jestli ma vubec Toma chtit, kdyz ma dite :person_facepalming_tone2:♀ trouba. ale dopadlo to krasne i pres par komplikaci.
16ti leta Janni je moc dospela i na me, cerstvou matku rocniho chlapecka. jako on fakt pujde jednou na rande 🥶🥶🥶 uplne se vidim jak cumim z okna a vyhlizim ho.
uff tahle povidka ve me vyvolala spoustu emoci. diky za ni. :thumbsup::heart_eyes::heart_eyes::heart_eyes: