Die Umerziehung 39.

Od chvíle, kdy se vztah mezi ním a Anisem vrátil zpátky do normálu, Bill o sebe pečlivě dbal a staral se o to, aby za všech okolností působil půvabně. Dnes ráno by se však dalo říct, že vypadal katastrofálně. Rozcuchané vlasy měl svázané do ledabylého culíku na vrcholku hlavy, oči měl opuchlé od pláče a rty popraskané. Anis měl být celý den na natáčení nějakých pořadů, takže se Bill rozhodl udělat to, co už pár dní s Anisem odsouvali. Jeho balení. Jejich společné bydlení se velmi rychle krátilo, ale ani jeden z nich si to nechtěl připustit a sbalené tašky by se staly faktem, který by nešel nijak zpochybnit.

Byl zrovna u skládání košilí, přičemž do jedné se rovnou oblékl, aby mohl cítit jeho vůni, když se bytem rozezněl zvonek. Zmateně vstal a zamířil ke dveřím, po cestě si utíraje slzy a nudli u nosu. „Překva-no do prdele!“ z Andreasova nadšeného úsměvu se rychle vytvořil znechucený škleb, sotva si Billa prohlédl. „Vymáchal ses snad v kupě slimáčího slizu nebo co? Jinak totiž neexistuje jediný rozumný důvod, abys vypadal takhle.“ Bill vypadal, že je na hranici hysterického pláče a smíchu, až si z toho pšíknul a z nosu mu stekla nudle. Andreas uvažoval, jestli se náhodou neocitl v nějakém stupidním bollywoodském filmu, ale vytáhl z kapsy kapesníčky a podal je škytajícímu Billovi, než si ho přitáhnul do objetí. „Dřív jsi vypadal líp, když jsi brečel.“

Bill škytl a praštil ho do hrudníku, ale pevně ho objal. „Co tu děláš?“

„Ježiš Bille, taky tě hrozně rád vidím a ano, taky se mi stýskalo!“ Andreas pobaveně protočil očima a s Billem vstoupil hlouběji do bytu, aby za nimi mohl zabouchnout. „Volal mi Tom a já byl zrovna jen pár hodin letu odtud, takže jsem si řekl, že tě přijedu na pár dní podpořit.“

„Andy, ty jsi boží,“ vděčně ho Bill políbil na tvář, než se odtáhl. „Hrozně rád tě vidím, fakt.“

Andreas černovláskovi upravil culíček a s úsměvem ho vedl do obýváku. „Proč tady takhle hysterčíš, prosím tebe? Ty děláš, jako kdyby měl jít Anis do války, přitom se stěhuje jen pár minut od tebe.“

„Já vím,“ se zabručením Bill dosedl na gauč a košili si přetáhl přes kolena, jak je pažemi objal. „Taky jsem si myslel, že jsem v pohodě, nebo alespoň trochu v pohodě. Ale jak jsem dneska začal balit, tak mě to najednou nějak vzalo a… No, výsledek vidíš,“ ukázal na sebe Bill se zoufalým krátkým zasmáním.

„Jo, je to nechutný, Bille. Než se Anis vrátí, musíš se dát dohromady,“ rozesmál se Andreas, přičemž po Billovi hodil nějakou čokoládu. „Ne, teď se pokusím být chvilku vážný. Když mi Tom říkal, co se děje, tak mě hlavně překvapilo, že ses mi sám neozval. Očekával jsem, že když se něco bude dít, tak zavoláš nebo napíšeš.“

„Nechtěl jsem rušit.“

„Blbost. Příště, až se zase budete hádat nebo budou nějaký problémy, mi dej hned vědět, zfackuju vás oba a bude klid. Tomu stěhování bych ale nechal volný průběh. Hele, nech mu tady nějaký věci, ať máš nějakou záruku, že se vrátí a je to. Navíc, vždycky se může nastěhovat zpátky, není to definitivní.“

„No právě, že je. Jsme dva muži, Andy. Jak myslíš, že by reagovala společnost?“

„A odkdy, prosím tebe, zajímá zrovna tebe, co říká společnost?“ Andy se opřel lokty o kolena. „Bille, už asi ve třinácti jsi začal nosit make-up, vlastní oblečení, divný vlasy. A nikdy jsi s tím neměl problém, když si na tebe okolí ukazovalo a říkalo si, že jsi asi nějakej divnej. Bille, byl jsi uprostřed puberty, když jsi musel čelit tomu nejhoršímu, a stejně jsi z toho dokázal bravurně vybruslit. Tak v čem je teď problém? Jsi gay. No a co, to není žádná katastrofa. Jsme ve 21. století.“

„Jenže rozhodnutí, jestli to říct světu, nebo ne, neleží jen na mně, Andy. Taky je tu Anis, který akorát rozjel svojí kariéru a moc se mu do krámu nehodí přiznat vztah s mužem.“

„A ty ses ho na to ptal? Protože jak znám Anise, tak on není zrovna z těch, kterým by záleželo na názoru druhých. Slušně řečeno sere na všechny, na kom mu nezáleží.“

„Takže myslíš, že by na to přistoupil?“

„Takže myslím, že byste si o tom měli promluvit. Rozhodně odmítám mluvit za Anise – bůh ví, jak na celou věc nahlíží, jak to bere a případně jakou má smlouvu. Vím, že i ty bys to musel rozebrat s Davidem a nebylo by to nejjednodušší. Ale stojí za to si o tom promluvit. Víš moc dobře, že chodit okolo horký kaše se ti nikdy neosvědčilo.“

Bill s povzdechem přikývl a stulil se k Anisově mikině ledabyle přehozené přes opěrku. Zhluboka nasál vůni, než se způsobně posadil a usmál se na kamaráda. „Později na to hodíme řeč. Ale teď mluv chvilku o sobě. Ukázal ses zničehonic, tak vyprávěj co a jak na stáži.“

Andreas se zeširoka usmál. „Je to tam naprosto perfektní. Setkáváme se s lidma z branže, co jsou dost velký esa, sledujeme jejich práci a dostáváme i nejrůznější úkoly na jejich zakázkách. Je to fakt skvělý, navíc jsem dostal doporučenku na pár designérů tady v Berlíně, kteří by měli zájem o mě a mojí práci, až v Americe skončíme.“

„Vážně?“ Bill mu oplatil zářivý úsměv. „Andy, tak to z tebe mám obrovskou radost. Nedávno jsme se o tobě bavili s klukama a padlo tam, že až budeš mít po všech stážích, které chceš absolvovat, mohl bys dostat stálé místo v našem týmu. Potřebujeme tam někoho naší věkové kategorie, kdo se nebojí experimentovat.“

„Nechci, aby si někdo myslel, že jsem to místo dostal kvůli známosti.“

„Tak ti změníme jméno,“ pokrčil rameny. „Andy, víš moc dobře, že kdybys svojí práci odváděl špatně, do týmu bychom tě nechtěli. Kamarád nebo ne, potřebujeme tvořit a prezentovat kvalitu a nespokojíme se s málem. Je to na tobě samozřejmě, ale pokud chceš, přijdeme na způsob, jak ti zajistit práci u nás, aniž by kdokoliv věděl, že jsi to ty.“

„Já věděl, proč se s váma začít bavit,“ se smíchem mu Andy stiskl ruku.

*

„Zlato, jsem doma!“ rozezněl se bytem Anisův hluboký hlas. Hned vzápětí se z kuchyně vyřítil Pumba s jazykem až na zemi, následovaný Billem. „No, tak takové přivítání bych bral častěji,“ zamručel Bushido s Pumbou v náruči, když vzhlédnul k Billovi. Mladík se s Andyho pomocí stihl upravit, ale košili si ponechal. Vypadal rozkošně.

Bill se uculil a omotal muži ruce kolem krku. „Už se nám stýskalo.“ Bushido se spokojeně natáhl pro polibek, přičemž si vybral příležitost stisknout mladíkův zadeček. „Máme návštěvu.“

„A nepočká chvilku, než si tě dostatečně osahám?“

„Ne, to teda nepočkám, osahávej si ho v noci,“ ozval se pobavený Andreas.

„Kristova noho!“ prudce Bushido od Billa odstoupil. „Andreasi, matka ti nikdy neřekla, že máš čekat v kuchyni, než se hostitelé přivítají?“

„Normálně bych i počkal, ale u vás dvou vím, že byste byli schopní klidně zalézt do koupelny a nechat mě čekat i hodinu,“ ušklíbl se, ale s úsměvem se odrazil ode zdi a přešel k muži, aby ho mohl krátce obejmout.

Bushido mladíkovi s krátkým zasmáním pocuchal vlasy. „Jo, tohle je celkem dobře možné. Rád tě vidím, děcko.“

*

Bylo už kolem jedenácté a Bill dávno spal v ložnici, zatímco Andy s Bushidem v obýváku na gauči nad lahví vína tiše promlouvali. Vzhledem k délce Andreasova pobytu z něj chtěl každý kousek, Bushida nevyjímaje. Věděl, že Andreas je velmi vyspělý člověk a disponoval empatií jako nikdo v jeho okolí. Povídat si s ním znamenalo výhru.

„Takže… Budeš se stěhovat, hm?“

„Proč mám pocit, že nabíráš směr na téma: Jaké máš úmysly s Billem?“ Bushido se krátce pobaveně zasmál. Promnul si bradu a pohodlně se opřel. Bylo mu jasné, že přesně na tohle se chtěl Andy zeptat hned po příjezdu, ale dopřál mu možnost mluvit o tom v soukromí. „Nemá cenu ti lhát, hned od začátku jsi věděl, že k němu něco cítím. Billa miluju, hodně mi pomáhá.“

Andreas se zamračil. „Cítím z toho nějaké ale?“

Povzdechl si. „Vždycky je nějaké ale, že?“ pousmál se. „Zrovna nedávno jsem Billovi říkal, že spolu to stěhování zvládneme. Máme se rádi, tak proč bychom to nezvládli? Jenže sám si tím nejsem jistý, Andy. Sám víš, jak to kluci mají s médii. Teď se začnou zajímat i o mě. Bude těžký jim nějak uniknout. Ne nemožný, ale dost těžký na to, aby se tajný výpravy mohly pořádat nějak často. Co když to nezvládneme? Co když se přestaneme vídat a celý vztah na tom ztroskotá?“

„Tak vyjděte s kůží na trh a začněte spolu bydlet,“ pokrčil Andy jednoduše rameny. „Podívej, já chápu, že jsi rapper. Máš být drzý, drsný, krutý a tak dále, prostě svým způsobem typický gangster. Jenže ty si musíš uvědomit, že přesně tohle nejsi, Bu. Nemluvím o tvých textech – ty kritéria splňují. Ale v reálu jsi někdo úplně jiný. Stydíš se za to? Za to, že máš city, emoce? Že miluješ Billa?“

„Ne, samozřejmě, že ne. Billa zbožňuju, to víš víc než kdokoliv jiný. Já jen… co když se něco pokazí?“

„Anisi, čeho se bojíš nejvíc?“

„Že Billa ztratím,“ zamumlal bez rozmyslu.

Andreas se něžně usmál a Anise pohladil po zádech. „Správně. A teď si vezmi, že bys o něj měl přijít. Kdybys ho ztratil po odloučení nebo kvůli tlaku médií, zatímco bys s ním mohl trávit ještě nějaký čas. Co myslíš, že je lepší varianta? Přiznat se a chvilku trpět, ale být spolu, jeden druhému oporou a mít třeba ještě nějakou chvilku, nebo v odloučení se trápit a pak rezignovaně připustit selhání?“

Bushido okamžik mlčky seděl a zíral před sebe, než se k mladičkému muži s úsměvem otočil a krátce ho objal. „Víš ty co, Andy? Měl jsi k designu studovat i psychologii.“

autor: Saline A.