autor: AshesPashes
Pojď bolesti, pojď trápení, spatřete svatozář
Telefon zazvonil třikrát, než na něj bylo odpovězeno. Hlas na druhé straně linky zněl trochu zadýchaně, jako kdyby ten člověk k telefonu běžel.
„Haló?“
„Gustave, tady Tom. Já vím, že je to velká žádost, ale myslíš, že by ses mohl uvolnit na den nebo dva? Je tu něco, co musím udělat, a potřebuju k tomu tvou pomoc,“ řekl Tom tiše do telefonu.
„Stačí říct a jsem tam.“
Bill už několik dní trucoval. Bez ohledu na to, jak moc mu jeho mozek říkal, že to musí nechat být a dostat se přes to, co se stalo s Tomem, tak nemohl. Uklízel a pracoval, dokonce rozeslal fotky, které slíbil. Snažil se jít dál, ale teď, když neměl tak plné ruce práce, jeho mysl se rozhodla zaměřit se na Toma bez ohledu na to, jak moc to nechtěl.
Skutečně Toma miloval. Chtěl mít šanci to napravit, vyřešit vše, i když tam nebyla žádná šance dát se znova dohromady – nebo dát se vůbec dohromady – pokud by byl upřímný sám k sobě. Tom cítil, že to, co měli, byl jen sex, ale pro Billa to bylo mnohem více. Vypnul televizi dálkovým ovladačem a seděl tiše na gauči, jeho mysl závodila.
Naklonil hlavu na opěradlo pohovky a povzdechl si. Někdo zaklepal, ne, zabušil na dveře. Pravděpodobně Andreas, pomyslel si, nebo se mi někdo snaží prodat předplatné časopisu. Doufal, že pokud to bude ignorovat, tak ten někdo půjde pryč. Když bušení nepřestalo, Bill si znovu povzdechl a šel k těžkým posuvným kovovým dveřím.
„Co je, Andreasi?!“ zeptal se, když dveře s trhnutím otevřel.
Bill zůstal stát jako přikovaný a zíral na osobu před sebou.
„Proč nejsi v Peru?“
„Nemohl jsem jet, dokud jsem si s tebou nepromluvil.“
„No, vypadá to, že to nepůjde, protože ti nemám co říct.“ Bill začal dveře opět zavírat.
„Bille, prosím. Jen mě vyslechni,“ prosil Tom.
„Měl jsi svou šanci, Tome. Nemám zájem slyšet cokoliv, co máš ještě na srdci. Měj hezký život.“ Bill dveře zavřel a zamkl.
„Měl jsi pravdu, Bille, ve všem, co jsi řekl. Měl jsi pravdu. Bál jsem se, prostě a jednoduše. Nechtěl jsem tě pustit k sobě. Zdá se, že ubližuju každému, na kom mi záleží a vždy je zklamu a myslel jsem si, že bych to mohl skončit s tebou dřív, než budu mít šanci tě zklamat. Omlouvám se za to, Bille. Opravdu, opravdu se omlouvám. Můžeš jen otevřít dveře a mluvit se mnou?
Billa svědily prsty. Chtěl znovu otevřít dveře, přitáhnout si Toma k sobě, políbit ho a věřit, že všechno bude v pořádku. Ale nemohl, nechtěl sám sobě dovolit, aby opět trpěl stejně jako poslední týden díky Tomovi. Ještě se z toho plně nevzpamatoval a tady Tom byl, za jeho dveřmi, aby znovu otevřel jeho rány.
Oba muži na obou stranách dveří byli zticha. Bill se opřel hlavou proti chladným kovovým dveřím, s rukou na klice.
„Prosím, Bille,“ zašeptal Tom, ale Bill ho slyšel. Mohl snadno slyšet muka v Tomově hlase.
„Já jsem ti řekl, že tě miluju a ty jsi ode mě přesto odešel. Jak si myslíš, že jsem se cítil, když jsem se vrátil do hotelu a zjistil, že jsi pryč? Nedal jsi nám ani sebemenší šanci, když jsem ti otevřel svou duši. Už to znovu nedokážu, Tome. Nemůžu otevřít dveře, pustit tě dovnitř a snažit se pokračovat, jako by se nic nestalo.“
„To není to, co se ti snažím říct, Bille. Vím, že jsem ti ublížil, a že jsem toho dne udělal špatné rozhodnutí, ale taky jsem si uvědomil, že tě potřebuju, Bille; a to doslova. Nebyl jsem schopný bez tebe spát, protože jsem tě vedle sebe postrádal. Měl jsem tři panické záchvaty od chvíle, kdy jsem tě ve Washingtonu opustil, jeden z nich těsně předtím, než jsem nastoupil do letadla. Věděl jsem, že bych neměl odjíždět a stejně jsem to udělal. Je to jedna z největších chyb, které jsem kdy udělal.“
„Takže co, chceš mě zpátky jako nějaký talisman proti šílenosti?“ Zeptal se Bill nevěřícně.
Tom si nemohl pomoci, ale zasmál se na druhé straně dveří. „Ne, Bille, chci tě zpátky, protože tě miluju. Záchvaty paniky jsou jen způsob mého těla, jak mi říct, že bez tebe nemůžu žít nebo fungovat. Prosím, Bille.“
Bill mohl cítit, jak se jeho rozhodnutí bortí. Miloval toho muže na druhé straně dveří. Chtěl otevřít a odpustit mu, ale věděl, že jeho srdce by nedokázalo unést, pokud by Toma znovu ztratil.
„Potřebuji víc než jen slova, Tome. Potřebuju, abys mi dokázal, že to myslíš vážně,“ řekl Bill přes zavřené dveře.
„Byl jsem se podívat za Georgem,“ řekl Tom a kousal se při tom do piercingu ve rtu. „Přijel jsem celou cestu zpět do LA a nemohl jsem přestat přemýšlet o tom, co jsi mi řekl. Potřeboval jsem s ním mluvit, tak jsem zavolal Gustavovi a letěli jsme zpět do Arlingtonu. Právě jsem se vrátil do LA, před hodinou.“
„Šel jsi na hřbitov a mluvil jsi s ním?“ Zeptal se Bill nevěřícně.
„Jo, všechno jsem ze sebe dostal. Byla to jedna z nejtěžších věcí, jakou jsem kdy musel udělat. Stále jsem si ještě neodpustil, ale pracuju na tom. Stále mám pocit, jako by to byla moje chyba, i když nepřímým způsobem.“ Tom byl zcela upřímný.
Bill trhnul dveřmi a zíral na něj. „Ty zmetku,“ řekl skrz zaťaté zuby. Zvedl ruce, aby naznačil uvozovky nad následujícími slovy. „‚Ty jsi nemohl přestat myslet na to, co jsem ti řekl?!‘ Kdybys neměl tak horkou hlavu, tak sis mohl ušetřit cestu do LA, pak zpět do Virginie, a znovu do LA a mohl jsi o tom přemýšlet, když jsme tam byli. Místo toho ses stáhnul, řekl jsi mi hrozné věci a teď chceš jen tak říct, ´měl jsi pravdu, pojďme zapomenout na to, co se stalo?!‘ Jdi do prdele!“
Bill sevřel hranu dveří, připravený je opět zavřít, ale Tom se natáhl, aby ho zastavil a přiložil na dveře svou vlastní ruku, aby je udržel na místě.
„Nemyslel jsem to tak, Bille, a ty to víš. Dal jsi mi popostrčení, které jsem potřeboval, abych konečně uzavřel tuto kapitolu svého života.“
„Prošel jsem si díky tobě peklem. Nevěděl jsem, kde jsi, nebo jestli jsi v pořádku; jestli tě dokonce vůbec znovu uvidím. Vyčítal jsem si, že jsem na tebe tlačil, abys udělal něco, na co jsi nebyl připravený, když ve skutečnosti jsi byl připravený po celou dobu? Jsem šťastný, že jsi to konečně udělal, a opravdu doufám, že se ti ulevilo, ale to neznamená, že já se cítím lépe. Chtěl jsem to sdílet s tebou. Myslel jsem, že to byl poslední blok, který nám stál v cestě, abychom měli skutečný vztah. Tohle nestačí, Tome, opravdu ne.“
Bill vypadal smutně. Jeho hněv se obrátil do úplného zoufalství, a Tom věděl, že druhého muže hluboce zranil.
„Nemůžu vzít zpět, co jsem ti řekl nebo udělal, ale je mi to opravdu líto, Bille. Strávím zbytek svého života snahou ti to vynahradit, abys mi znovu věřil. Ať to stojí cokoliv. Nikdy znovu už ti nedám důvod, abys o mně pochyboval, ale nakonec to bylo něco, co jsem musel udělat s Gustavem. Věděl všechno o tom, čím jsem procházel, a já jsem ho tam opravdu potřeboval.“ Tom držel pohled na Billově tváři a očima jej prosil, aby to pochopil.
Bill se zhluboka nadechl a podíval se na Toma, jehož oči odrážely jak naději, tak i touhu.
„Prosím, Bille,“ zašeptal.
Nevěděl, co jiného ještě dělat, a tak Tom přistoupil blíž a roztáhl paže. Bill to vzdal, vstoupil do jeho náruče a objal Toma nazpátek. Pohřbil nos do Tomova krku, nadechl se jeho vůně a pocítil Tomovo pevné tělo proti svému vlastnímu. Hluboko v mysli nevěřil tomu, že s ním Tom zůstane. I kdyby od něj neodkráčel jako posledně, jen za pár hodin odletí do Peru.
„Tolik jsi mi chyběl, Tome, a já chci být s tebou,“ řekl Bill upřímně, než pokračoval dál, „ale nemůžeme spravit věci mezi námi tak, jak potřebují spravit, během těch pár hodin, než odletíš do Peru.“
„Já vím, a to je důvod, proč chci, abys letěl do Peru se mnou. Nechci, abychom byli na tři měsíce rozděleni, když opravdu potřebujeme být spolu.“
„To myslíš vážně?“ Bill se podíval Tomovi přímo do očí a čekal, až v jeho tváři uvidí záblesk pochybností.
„Myslím. Můžeme pracovat na nás, a zároveň pořídit úžasné fotky. Byli jsme dobrý pár na té poslední cestě; v Peru budeme nezastavitelní. Půjdeš se mnou?“ Odpověděl Tom bez váhání.
„Nemám sbaleno, musím mít letenku, potřebuju někoho, kdo by mi pohlídal byt, zkontroloval email. Nepotřebuju nějaké očkování nebo tak něco?“
„Letenka je zařízená. Jednu jsem ti pořídil, když jsem si měnil svou. Zavolej Andymu a řekni mu, že znovu odjíždíš pryč, pokud jsou tvá očkování aktuální, jsi v pohodě, a já ti pomůžu balit. Máme šest hodin před dalším letem. Myslím, že nám zbývá čas i na nákupy, pokud tady je něco, co potřebuješ. Prosím, řekni, že půjdeš se mnou.“
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je je k něčemu dobré…jsem ráda, za oně oba, že to Tom konečně pochopil, a že Bill nebyl zase natolik neústupný, že by se vzdal a nechal Toma opět odejít. S tou nabídkou mě Tom mile překvapil, spíš jsem čekala, že nikam neodjede, když se znovu vrátil a začal řešit své problémy…ale myslím, že nápad je skvělý…tak snad s tím bude Bill souhlasit. 🙂 A jestli se správně pamatuji – blížíme se ke konci? Je to škoda, protože povídka je naprosto skvělá, skvělý nápad a autorce se příběh povedl zpracovat velmi napínavě a některé pasáže dokonce i propracovat…a Zuzu, tobě děkuji za velmi hezký a zcela dokonalý překlad.
Parádny obrat udalostí.
Ale som rada, že sa Tom konečne spamätal, vyrovnal sa s minulosťou (alebo sa s ňou aspoň začal vyrovnávať) a prišiel za Billom, lebo si uvedomil, že ho miluje a len sa bál cítiť k niekomu niečo hlbšie.
Tiež sa mi páčilo, že mu to Bill dal najskôr pekne vyžrať, kým mu odpustil 😀 A teraz už len čakať, čo s ním do Peru pôjde alebo nie. Aj keď ja si myslím, že pôjde 🙂
Ďakujem za preklad.
Sláva! Ani jsem nečekala, že se Tom vzpamatuje tak rychle. Zřejmě mu bylo bez Billa opravdu dost mizerně.
Že nakonec tu návštěvu hřbitova absolvoval s Gustavem je vlastně pochopitelné. Byli přece tři mušketýři. Tak poletí do Peru oba nebo ne? Toť otázka. Já sázím, že oba. 😀
Díky, těším se na pokračování. Není příští kapča poslední?
Jupi jej! Ano, presne takhle to ma byt 🙂 Tom se hezky omluvil, prosel si svym osobnim peklem a Bill mu dokazal odpustit. Jo, tohle je rozhodne bajecny zaver 🙂
Diky za preklad 🙂
Je dobře že se udobřili a Tom pochopil že Billa miluje.
Tom si to krásne vyžehlil, nielen u Billa ale aj u mňa. Bála som sa, že to vzdá, ale tým, že vydržal kým Bill povolí, to bolo strašne krásne. A to pozvanie do Peru na spoločnú prácu bolo úplne naskvelejšie. Teším sa, že sme nemuseli dlho trpieť s Billom ale, že Tom dostal rozum a urobil všetky toe veci aby mohol byť s Billom 🙂 Ďakujem za krásny preklad.
Ani nevím, jak bych měla slovy popsat to nekonečné nadšení, co teď cítím! Ke štěstí mi vážně stačí málo – stačí mi, aby se kluci v povídce udobřili a já jsem odvařená! 😀
Vážně jsem neskutečně ráda, že Tomovi těch pár dnů tak prospělo. Upřímně jsem spíš měla strach, že Tom na to, že Billa miluje a potřebuje jej ve svém životě, přijde až při své cestě v Peru. Taky se přiznám, že jsem trochu čekala, že tohle bude první překlad od Zuzu, který neskončí happy endem. 😀 Já nevím, asi jsem zas viděla všechno jenom černě, ale když ten Toman mě tak naštval, jak se tehdy bez řečí sbalil a odjel. A ne, že bych mu ty záchvaty přála, ale asi jsem za ně ráda, protože i ty mu ukázaly, že Tom Billa na 100% potřebuje!
A to, že se Tom nakonec vydal za Georgem, mě překvapilo. Asi jsem čekala, že si jen uvědomil, že by to měl udělat, ale to, že se do toho nakonec vrhnul po hlavě. Páni! Jsem za něj šťastná, opravdu MOC! A Gustava mám v téhle povídce neuvěřitelně ráda. Je to úžasný chlapík a já jsem ráda, že je Tomovi tak úžasným kamarádem! ♥
Oh, a jak Bill zabouchl dveře před Tomem. Tak to bylo něco! 😀 Upřímně? Vůbec nevím, jak jsem se ohledně toho cítila, protože na jednu stranu i přišlo líto, že mu Bill hned nepadl do náruče :-D, ale na stranu druhou jsem věděla, že mu to Bill přece jen nemohl udělat hnedka tak jednoduché. Ale usmířili se! ♥ A Tom nakonec i Billovi nabídl, aby s ním jel do Peru, v což jsem celou dobu strašně doufala! 😀 Nepochybuju, že Bill řekne ano, určitě to řekne!!!!! 🙂
Jediné, co mě znepokujuje je to, že mám pocit, že máme před sebou buď poslední a nebo předposlední díl. :-/ Pokud mě teda paměť nešálí. 😀 Nechci, aby povídka končila! :-/ Ohromně moc jsem si na ni zvykla, zamilovala se do postav a zrovna když to začíná být zase hezké, by měl být konec? To snad ne!!! :-/
Každopádně MOC děkuji za ten nejlepší překlad! ♥♥
[7]: To bych vám neudělala 🙂 Sama těžce nesu, když povídka nekončí happyendem a ještě to překládat, to bych asi nedokázala… Ale pšt, jako že jsem ti nic takového neřekla!
A ano, čeká vás poslední díl, ale už mám pro vás na neděli připraveného něco dalšího 🙂
[8]:Si úplne skvelá♥ teším sa z tej istoty, že od Teba budú len pekné konce a z toho ďalšieho sa teším tiež:)úplne strašne moc.
[8]: Jéé, Zuzu! Teď jsi mě neuvěřitelně potěšila!!!! 🙂 Já to říkám pořád, že jsi nejlepší!!!
[9]: [10]: ale teď jsem vás už dopředu připravila o to napjaté očekávání 'jak to asi dopadne'… 😀
[11]:ale ja to mám oveľa radšej, lebo keď neviem ako sa všetko skončí, tak čítam napnutá a nemôžem si to v pohode užiť, to až na druhý krát, keď viem ako to skončí. Zlé konce čítam len raz. Aj keď je poviedka kvalitná a zaujímavá, nedokážem ju prečítať znova. Ale tie, ktoré si preložila Ty čítam dokola, prekladáš samé skvelé veci. Ďakujem Ti za to♥
[12]: To já děkuju za všechny krásné komentáře, které mi u nich necháváš 🙂