Lehrer des Lebens 19.

autor: Saline A.
21. října 2007, Bodeniederung

Anis věděl, že ačkoliv je Bill tělem i duší dítě města, procházky přírodou nebo je klidné posezení v parku, si užíval. Proto mu uložil povinnost obléknout se pohodlně, než ho v neděli v poledne vyzvedával. Teplota sice nedosahoval ani deseti stupňů celsia, ale byl jasný den a u jezer mělo být krásně. Do piknikového koše nasbíral nějaké trvanlivější jídlo a pořádně teplou deku, kdyby jim náhodou byla zima, a spoustu horké čokolády, než k Billovi vyrazil.

Bill vypadal jako vždy naprosto skvěle. Přestože nebyl nijak vymóděný, Anis na něm mohl oči nechat. V obyčejných džínech a flísové košili schované pod teple vypadající bundou se téměř ztrácel, což podtrhl jen slabým nánosem make-upu a ledabylým culíčkem na vrcholku hlavy. Vypadal obyčejně a neodolatelně.

Ani se nestihl v autě pořádně usadit, když se k němu Anis naklonil a dlouze ho políbil. „Ahoj,“ zamrkal překvapeně, ale usmál se. „Nebude ti trochu zima?“ zatahal za lehkou mikinu, kterou měl Anis na sobě.

„Jsem si jistý, že mě v případě potřeby zahřeješ,“ muž se spokojeně uculil a chlapci stisknul stehno. „Máš nějaké speciální přání na dnešek, ještě než vyjedeme?“
Bill se zamyslel. S potutelným úsměvem se naklonil a zašeptal. „Polib mě, jak kdybychom měli umřít.“

~

Bill spokojeně zafuněl, sotva polknul poslední sousto a pohladil se po bříšku. Na malém dřevěném stolku nezůstala jediná porce vcelku. „Myslím, že si tě nastěhuju domů. Máma je skvělá kuchařka, ale ty…“ zamručel blaženě. „Mám pocit, že jsi vegetariánství povýšil na úplně jinou úroveň.“

„Jo? Tak to jsem rád, protože kromě všech těch blbostí,“ ukázal rukou na nejrůznější oříšky a jiné pochutiny, „jsem hledal recepty dneska ráno. Neměl jsem sebemenší ponětí, co udělat, napadlo mě jen ugrilovat zeleninu nebo něco takovýho.“
„No, to není moc kreativní,“ se smíchem Bill přelezl na druhou stranu stolku a k Anisovi se přitiskl. „Ale tohle bylo fakt boží.“
„Ty jsi boží,“ Anis dlaní přejel po celé délce chlapcova stehna, než si ho za krk přitáhl a hluboce ho políbil. Bill rozkošnicky zasténal, polibek ochotně oplácel. Lačně se Anise dotýkal všude, kam dosáhl, až si mu nakonec obkročmo vlezl na klín. Anis v dlaních promnul jeho drobný zadeček a odtáhnul se. „Původně jsem tě vzal na piknik, podívat se do přírody a tak.“
Bill se krátce rozhlédl kolem. „Jo, jo, je tu krásně,“ zasmál se krátce. Opřel se čelem o Anisovo rameno a zabořil mu ruce do kapes. „Promiň, nějak jsem se tě nemohl nabažit z koukání se, tak jsem se zkusil nasytit polibky.“

Anis ho s pobaveným úsměvem objal kolem pasu, jednou dlaní mu líně bloudil pod tričkem. „Abych byl upřímný, nejraději bych tě teď odvezl k sobě.“

„Mhm, to vůbec nezní špatně.“
„Bille!“ Anis se rozesmál a odtáhl se, aby na něj dobře viděl. „Tichá voda břehy mele?“
„Vůbec nevím, o čem mluvíš,“ protáhl Bill nonšalantně. Pomalu se naklonil, jen aby rty vykouzlil cestičku na Anisovu krku. Laskal citlivou pokožku, jako kdyby to bylo tělo šlechtice. Anis mu pevně stiskl boky a mírně se zaklonil, aby chlapci usnadnil přístup. Chvíli se nechával opečovávat, než ho zaklonil a tvrdě zaútočil na jeho rty, opíraje ho tak o stůl. Vzrušenými klíny se na sebe snažili co nejvíce natisknout.

„Ježíšku na křížku!“ozvalo se nad nimi zděšené zalapání po dechu. Odtrhli se od sebe akorát včas, aby viděli, jak se stařičká žena o holi důrazně pokřižovala. „Hříšníci! Měli byste se za sebe stydět!“ lamentovala, zatímco Bill s Anisem spěšně házeli věci do piknikového koše. Oběma jim cukaly koutky, ale rozhodli se nepokoušet štěstí, když se k nim stařenka s výkřiky začala blížit, hrozivě u toho máchajíc svou holí. Anis popadl Billa za ruku a rozběhl se směrem k autu, už v půli cesty propadaje v hurónský smích.

„Zatraceně, to bylo šílený,“ se smíchem Anis strčil koš do kufru a přešel k Billovi opírajícímu se o auto. Chlapec se pobaveně usmíval, ale stále měl vzadu v hlavě tichý hlásek, jenž mu říkal, že jeho vesnice je podobných lidí plná. „Hej, co je?“ Anis si všiml, že něco není v pořádku a k chlapci přešel. Jemně mu promnul boky. „Snad bys nevěřil tomu, co říkala.“
Bill ho s povzdechem pohladil po pažích. „Ne, samozřejmě, že ne. Ta žena je nemocná na mozek… Jen, že u nás ve vesnici takhle přemýšlí skoro všichni. Nelíbí se mi, jak ona o tobě mluvila.“

„Bille, to je ale v pořádku, víš? Za celý život jsem slyšel tolik urážek, že tohle mě už vážně nerozhází. Jsem hrdý na to, že jsem Němec s arabským původem, že jsem muslim, i že často nacházím zalíbení v mužích, speciálně v tobě. A je mi jedno, jestli budu muset čelit senilní bábě o chodítku nebo zatrpklýmu náckovi. Nezajímá mě to.“

Bill se nadšeně usmál a hned Anise políbil se vší vášní, kterou v sobě za celý den našel. Anis se k němu tisknul, tvrdě mu masíroval boky. Nohu skrčil mezi jeho úzká stehna, díky čemuž mu skvěle mnul rozkrok. Bill mu chvatně vyhrnul tričko i s mikinou, aby měl přístup k jeho břichu. Přesně v tu chvíli se spustila průtrž mračen. Během pár vteřin byli oba muži promočení až na kost, ale místo, aby to jejich touhu zastavilo, je to rozvášnilo ještě víc.
Anis si vyzvedl chlapce do pasu a i s ním vlezl do auta, hned mu chvatně stahuje promáčené tričko. „Zavři,“ zasténal Bill, zatímco přitiskl rty na již odhalený Anisův hrudník. Rukama bloudil po jeho podbřišku, hladil ho a zkoumal. Nakonec to nevydržel a šikovnými prsty rozepnul Anisovy kalhoty. Když už nic, v mokrém oblečení začínala být opravdu zima.

Během pár vteřin byli oba kompletně nazí, kompletně vzrušení. Ani jeden z nich nepřemýšlel, když Anis zakroužil nasliněným prstem kolem Billova vstupu a následně do něj opatrně proniknul. Bill překvapením zalapal po dechu, ale slastně zakňučel a stisknul Anisova ramena. Na rozdíl od představ, kde ho všechno bolelo, mu tohle bylo, kromě počátečního tlaku, rozhodně příjemné. Zvláštně ho to šimralo a… „Uh-uh!“ silně se k Anisovi přitiskl, když Anis prstem poprvé přirazil.

Anis pozvedl pravý koutek v divokém úšklebku, než se sklonil k chlapcovu hrudníku a důrazně si ho označkoval těsně pod klíční kostí. Zvuky, které Bill vydával, by se daly přirovnat k vrnícímu kotěti, které poprvé ochutnalo poctivou smetanu. Pod Anisovýma rukama se kroutil do všech stran, přičemž ve chvíli, kdy do jeho těla přirazil už dvěma prsty a ještě se otíral penisem o jeho, div nevyskočil z auta. Šlo o kombinaci tak neuvěřitelně příjemných pocitů, až se směšně brzy udělal.

S výkřikem tlumeným v Anisových rtech se k muži zoufale tisknul, přirážeje proti jeho tělu. Mít jen o trochu víc svalů, nejspíš by Anisovi způsobil nějaké pohmožděniny. Starší muž proti drobnému tělu chlapce ještě nějakou chvíli klouzal a třel se o něj, než s tichým stenem vyvrcholil na jeho bříško a hlavu mu zabořil ke krku.

Bill si ho okamžitě přitisknul k sobě a nestaral se o rozmazání spermatu po jejich tělech. Přehodil přes ně deku, kdyby se snad někdo snažil prohlédnout skrz černá skla a náhodou by něco viděl, a Anise pohladil po zádech. „Nemůžu uvěřit, že jsme právě dělali… tohle, na veřejnosti,“ tiše se zasmál.
„Tohle je hodně málo využívané parkoviště. Technicky vzato to veřejnost není,“ Anis zuby pobaveně zatahal za jemnou pokožku na chlapcově rameni. „Bože, mám pocit, že jsi pokaždé krásnější,“ s výdechem přejel prsty po chlapcově boku, když si lehl proti němu. Děkoval bohu, že ho napadlo vzít si dnes terénní auto, takže měl dostatek prostoru pro podobné polehávání. „Začínám být rád, že nechodíš na tělocvik. Myslím, že jinak bych tě tahal do našich soukromých sprch.“

„Ty jsi blázen,“ Bill se k Anisovi s širokým úsměvem přitulil, přičemž nalezeným vlhkým ubrouskem oba dva očistil. „To mi připomíná, že v úterý nemůžu přijít na nahrazování. Mám zkoušky v autoškole.“

„Už? Docela rychle. A cítíš se připravený?“
„Jo, docela,“ pokrčil rameny. „Nakonec mi změnili lektora, dostal jsem nějakýho mladýho kluka, takže hodiny s ním bývaly delší, proto mám tak brzy termín. Jinak ale všechno umím, toho se nebojím.“
„A jízdy?“
„Stejně jako ty, i můj lektor chválil mou manuální zručnost,“ usmál se zeširoka. „Krom malé nervozity, která je u mě normální, jsem v pohodě. Cítím se připravený,“ pohlédl na něj. Oči mu zářily radostí.
Anis ho objal kolem krku a líně ho políbil. „Mám takové štěstí, že jsi můj.“

autor: Saline A.

betaread: J. :o)

3 thoughts on “Lehrer des Lebens 19.

  1. Awww to bylo sladke ^^ oni jsou tak rozkosni. Jen si rikam, ze Bill se snad stydi za to, ze chodi s Anisem. Jo, ja vim, ze se jen boji reakce okoli, ale proste Anis to muze brat jinak. Nicmene dnesni sexy chvilka v aute byla super, Bill uz aspon zakusil neci prst ve svem zadku 😀 to zni fakt sexualne, ze xD
    Dekuji za dalsi dilek 🙂

  2. Roztomilé 😀 Až na tu babu jednu, ale stejně jsem měla sto chutí se u toho rozesmát, než abych to brala nějak vážně…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics