Pohár z půli prázdný 18.

Pro Billa náhle neplatila základní pravidla gravitace, vznášel se, jako by byl v sedmém nebi a jeho mysl se zdála být opojená jakýmsi cizím pocitem, který cítil prvně v životě. Skrz zavřené oči neviděl nic z materiálního světa, zatímco mu na víčkách probíhaly různé situace, v něž tajně doufal.

Nedokázal klást žádný odpor, jelikož tím by byl sám proti sobě. Nezmohl se na nic jiného než na pouhé slastné vzdychnutí a opětování Tomova jemného a něžného polibku, kterým se mu dredáč snažil dát najevo, jak moc si ho váží a jak moc ho potřebuje.

Billovým tělem proudil povznášející a slastným pocit, připadal si jako nikdy v životě. Srdce mu samým překvapením vynechalo několik úderů a pak se rozběhlo jako splašené, dech měl až neskutečně mělký a nebyl si jistý, jestli se udrží na nohou.

Tom ho k sobě něžně přitiskl a dodal mu tak ztracenou rovnováhu, rukama ho objal kolem boků a téměř neznatelně ho nadzvedl nad zem, aby mu mohl být ještě blíž.

Černovlásek jenom spokojeně zavzdychal, silně se chytil dredáčovy mikiny a svými rty se jemně dotýkal těch rozpraskaných rtů, které ho několikrát příjemně pošimraly.

Najednou mu bylo všechno jedno, žil jen pro tenhle moment.

***

Amalia seděla u sebe v pracovně a silně potahovala z cigarety. Vzpomínala na svoji minulost a nervózně odložila nedopalek, aby si zapálila svůj další majáček naděje.

Před očima viděla Simone, s níž chodila na gymnázium a již dříve považovala za svou nejlepší přítelkyni. Úzkostlivě se usmála nad svou naivitou. Sice se spolu dokonale znaly, měly stejné studijní výsledky i většinu názorů, ale došlo k neskutečnému podrazu, který je dvě od sebe oddělil.

Maturovaly ze stejných předmětů, jejich výsledky byly naprosto totožné, jako by byly nějak hluboce propojené, dokonce se hlásily i na stejnou školu. Z přijímaček se cítily hodně nervózní, ale vše bylo v pořádku, tedy až do chvíle, kdy dorazily výsledky.

Obě měly překvapivě stejný počet bodů a obě nebyly přijaty. Simone si pro jistotu podala přihlášku ještě na jinou školu, takže nebyla tak ztracená jako Amalia, která se nikam jinam nehlásila.

To všechno by se dalo ještě pochopit a přijmout, kdyby se Amalia později nedozvěděla, že má Simone na té vysoké známého, který ji i přes její nedostatečné výsledky protlačil do školy, zatímco Amalia zůstala bez možnosti jít na další školu a musela se hned vydat do práce, jelikož jí její rodiče dali jasně najevo, že pokud nebude studovat, nemá u nich doma co dělat.

Pak už se Simone neozvala. Ač se jí Amalia snažila volat, chodila k ní domů, psala jí a dělala vše možné pro to, aby se jí dostalo vysvětlení, nedočkala se ničeho. Simone se jí ze dne na den vzdala, aniž by jí to jakkoli vysvětlila. Mezi nimi se náhle rozevřela obrovská propast, jež jim nedovolila si k sobě znovu najít cestu.

Amaliin život se od základu změnil. Jedinou práci, kterou mohla vykonávat, bylo uklízení v jedné firmě. Měla sice úspěšnou maturitu, ale všude, kde si o práci zažádala, dali přednost těm, kteří měli za sebou vysokou školu a nějaký titul před jménem. Žádné známosti jí nepomohly dostat se někam výš, proto zůstala u hadru a koštěte, kde na ní denně nadřízení řvali a posmívali se jí. Jako by ve svém životě neměla dost nepříjemností, její šéf jí nabídl, aby mu dělala osobní kurvičku, což za žádnou cenu nechtěla přijmout.

Časem o ni všichni ztratili zájem, postupně přibírala, stala se z ní silná kuřačka, a navíc byla zatrpklá, nevrlá a hnusná na každého, kdo o ni jenom zavadil pohledem. Nenáviděla Simone, obviňovala ji za to, co se jí stalo. Nesnášela celý svět za to, jak je nespravedlivý a proklínala sama sebe, že té pitomé huse vůbec někdy věřila. V jejím životě všechno ztratilo smysl i význam. Když jako mladá toužila po rodině, nepředstavovala si, že skončí zrovna takhle.

Další osudovou ranou pro ni byla skutečnost, že Simone po svých úspěšných studiích porodila dvojčátka. Tohle na ni bylo moc, sbalila si saky paky a chtěla navždy opustit svůj život, jednoduše se zabít a nechat všechno za sebou, s čímž jí ale pomohl lékárník. Nějakým způsobem vytušil, co Amalia plánuje, když si kupuje nesmyslné kombinace prášků, proto jí nabídl, aby se přidala k němu. Povyprávěl jí o své organizaci, s jejíž pomocí okrádá, případně i zabíjí nepotřebné lidi a celou její myšlenku na smrt nehradil touhou po pomstě. Amalia mu skutečně věřila, neměla důvod ho z ničeho podezírat, proto se bez řečí přidala. Plat byl daleko lepší, než který dříve dostávala. Měla i vlastní kumbálek a hned na začátku dostala za úkol svoji první operaci, jejíž plán neměl chybu, ale realizace se silně nezdařila. Podařilo se jí unést jedno z dvojčat, aby mohla žádat o velké výkupné, jenže nepočítala s náhlou smrtí obou rodičů. Tom jí zůstal na krku, zatímco o Billovi nic nevěděla. Až po letech na něj narazila, když zadávala Tomovi jeho úkol. Své plány trochu pozměnila. Nechtěla je jenom připravit o veškerý jejich majetek, chtěla ale, aby obě dvojčata trpěla za to, co provedla jejich matka.

Své prsty natáhla po další cigaretě, když se ve dveřích zjevil Tom s nasupeným pohledem v očích. Myšlenky mu stále ještě sklouzávaly k polibku, jímž Billa obdařil, a poté bez vysvětlení utekl, ale dokázal se přimět alespoň k částečné koncentraci.

„Je Bill můj bratr?!“ vypálil na ni hned ode dveří svou jedinou otázku. V kapse volnějších džínů měl svoji polovinu přívěšku a čekal, zda jeho domněnku Amalia potvrdí.

„Cože?“ Amalia si zapálila a pohlédla na dredatého chlapce.

„Bill Kaulitz,“ začal znovu Tom. „Jsem já to jeho ztracené dvojče?“

Amalia se nespokojeně zavrtěla v křesle a vdechla další dávku nikotinu. S mírným ulehčením vydechla a věnovala mu další pohled. „Sice jsem ti to nechtěla říkat, ale přišel sis na to sám,“ pokrčila rameny a mírně se usmála. „Bill je tvým dvojčetem, jsi skutečně Kaulitz a já jsem tě jako malé škvrně unesla, abych si s tvojí matkou vyřídila účty, jenže ona si ještě předtím dovolila zemřít,“ necitelně to celé shrnula a jenom sledovala, jak mu její slova ubližují. „Nic to ale nemění na tom, co máš udělat. Vše poběží tak, jak jsme se domluvili, ať už je tvým bratrem, nebo ne,“ pokračovala nekompromisně.

„S tím nepočítej!“ osopil se na ni okamžitě. „Proti svému bratrovi nikdy nepůjdu!“

„Ale to víš, že půjdeš,“ ďábelsky se ušklíbla. „Buďto to uděláš ty,“ navrhla, „nebo to zvládnu bez tebe,“ její úsměv se ještě rozšířil. „A ty moc dobře víš, že moje kulky tak náhodně kloužou vzduchem, až trefí nechtěný cíl,“ nelidsky se rozchechtala při představě své poslední oběti, kterou vlastně ani zabíjet nemusela, ale stalo se. „Tak co ty na to?“ zvědavě pozvedla jedno obočí a se zájmem na něj zaměřila svůj tázavý pohled. „Máš možnost volby, rozhodni se,“ vyzvala ho s posměšným tónem hlasu. Věděla, že nemá na výběr.

„Fajn,“ odsekl nakrknutě a vyrazil pryč. Silně za sebou práskl dveřmi, zatímco se snažil vymyslet, co bude dělat. Nechtěl hrát podle jejích pravidel, ale sám si moc dobře uvědomoval, že už je příliš pozdě. Nechtěl Billovi nijak ublížit už jen kvůli tomu, že ho měl rád. Po dlouhé době konečně narazil na někoho, kdo se s ním jen nehádal a nerval, měl ho strašně rád a doufal, že s ním není pokrevně spřízněný už jen kvůli tomu, že incest je trestný. Amalia ale potvrdila jeho nejhorší obavy a on netušil, jak se bude dál k Billovi chovat. Nechtěl mu hned říct, že jsou dvojčata, jelikož by musel vysvětlovat, jak na to přišel, kde vzal ten přívěšek a jak žil těch uplynulých osmnáct let.

Všechno by se hned začalo řešit a mohly by se dít věci, které Tom nechtěl za žádnou cenu připustit. Rozhodl se tedy, že to před Billem bude ještě hodnou dobu tajit, aby nedošlo k nějakému nepříjemnému nedorozumění a vysvětlování.

Zašel k sobě, kde měl správně v nocích pobývat, ale místo toho spal u Billa, chvíli šátral za skříní, až vylovil těžkou pistoli, kterou dostal už ve svých třinácti letech. Háček byl v tom, že nefungovala. Ač ji už několikrát rozebral a znovu složil, nebyl schopný pochopit, co je za problém. Nikde nenašel žádnou vážnější závadu nebo chybějící součástku.

Když pak nabil, vše vypadalo dobře, ale když zkusil vystřelit, kulka nevyletěla ven. Nikdy. Nikdo z jeho parťáků mu s tím nebyl schopný pomoct. Nikdo nevěděl, v čem je ten problém.

Pistoli uložil zpět s myšlenkou, že to prostě neudělá. Zvedl se a své kroky nasměroval k Billovi. Cestou pátral ve své paměti a schválně vyvolával vzpomínky na jejich jediný skutečný polibek, který Billovi bez ustání posílal do mysli. Nedal si s tím pokoj, ani když ho Bill vyzval, aby toho nechal.

Dnešní noc mám taky u tebe rezervovanou, že? Chtěl se Tom ještě ujistit.

Měl bys vůbec kde spát, kdybych řekl, že ne? zajímal se Bill a jemně se usmál. Vlastně mu ta Tomova přítomnost nevadila, spíš ty jeho neustálé narážky a provokace ho štvaly.

Jo, nějaké to místo by se našlo, připustil Tom neochotně a musel se dost ovládat, aby v mysli nevylovil vzpomínku na ten miniaturní kumbálek, v němž měl přebývat. Nechtěl Billovi vysvětlovat, proč bydlí v takové špíně a nuzných podmínkách.

Ale? Chtěl vědět Bill.

Fajn! Tak jo, dobře! To mi jako důvody stačí, utnul jeho představy Bill, než Tom stačil dojít k jednomu z jeho oblíbených způsobů provokací – myšlenkám na jejich soulož.

Tom se zastavil pod Billovým oknem, vzal do rukou pár malých kamínků a hodil je Billovi do okna s myšlenkou, že mu jeho sladký bratříček otevře.

Během chvilky se za skleněnou tabulí okna objevila Billova hlava orámovaná hustými černými vlasy. Bill následně okno otevřel a trochu odstoupil, aby se mohl Tom dostat dovnitř. Billovi rodiče totiž seděli dole v obýváku plně zabraní do své práce.

Tom se přehoupl přes parapet, přitáhl si Billa v pevném sevření k sobě a svoji hlavu položil na jeho rameno. Několik nádherných vteřin vdechoval božskou vůni jeho vlasů, než sevření povolil natolik, aby se zahleděl do těch jeho nekonečně překrásných očí, v nichž viděl svůj vlastní odraz. Ano, viděl sám sebe, ne takového, jakého ho chtěla Amalia, ale takového, kým chtěl být sám a kým skutečně byl. Vnímal na sobě svou zranitelnost a svou slabost pro Billa, cítil v srdci škubnutí už jenom při myšlence, že by se měl od něj odpoutat kvůli jejich příbuzenskému vztahu. Jednoduše to nedokázal. Nebyl by schopný Billa opustit kvůli takové pitomině, vždyť spolu ani nevyrůstali, nemohli to tušit, třeba byli nevinní…

Bill pevně semkl víčka k sobě a natáhl se po dalším lehkém polibku, který ho okamžitě přenesl do úplně jiné reality. Na svých zádech cítil Tomovy ruce, které se postupně přesouvaly k pasu. Bill se chtěl k Tomovi natisknout ještě mnohem víc, chtěl cítit neskutečné horko jeho těla, chtěl víc…

Na stole zavibroval mobil, který svým doprovodným vyzváněcím tónem dával jasně najevo, že se někdo dožaduje Billovy pozornosti. Bill se od Toma na okamžik odtáhl a sáhl po mobilu, který hlásal nový příchozí hovor. Na displeji se objevilo jméno jedné jeho spolužačky, která mu volala, jen když potřebovala poradit s učením.

Neochotně přejel prstem po displeji, aby hovor přijal a vyslechl si, co tentokrát potřebuje. Skoro bez pozdravu na něj začala chrlit spoustu otázek, z nichž Billa v jeho momentálním rozpoložení rozbolela hlava.

Tom mu mobil vytrhl z ruky a skočil jí do řeči: „Bill momentálně není dostupný, po celý večer, noc, zítřek a vlastně zbytek života má už něco domluveného a pro každý volný moment má už zamluvenou práci se mnou, proto se už laskavě neobtěžuj volat a vyrušovat! Ve třídě je spousta lidí, se kterýma můžeš mluvit, nás teď nech být. Díky za pochopení, uvidíme se zítra ve škole!“ A jednoduše hovor ukončil.

Bill na něj nechápavě zíral. Nějak mu stále nedocházelo, že Tomovi nevadí ty řeči, které se o nich neustále roznášejí.

„Víš, jak to teď vypadá?“ zeptal se ho Bill a lehce zvedl levé obočí.

„Nevím,“ ležérně pokrčil rameny, „vypadá to přesně tak, jak to ve skutečnosti je?“ zkusil odpovědět na jeho otázku a sebevědomě se usmál. Přitáhl si štíhlého chlapce k tělu a znovu se ponořil do jeho hebkých rtů, aby ho láskyplně políbil.

autor: SakuraUchihaHaruno13