autor: Diamondairways
Když Bill asi o patnáct minut později vyšel z koupelny, byl konfrontován zírajícím kytaristou. Jeho pohled cestoval níž, kde si všiml, že si Tom natáhl tepláky a očividně se postaral o problém, se kterým ho Bill zanechal. Ale Tomovy pěsti byly zaťaté a oči tmavé. Už bylo velmi pozdě, a všechno, co zpěvák chtěl udělat, bylo jít do postele, ale bylo jasné, že Tom měl jiné představy.
„Co to, sakra, bylo?“
Bill si povzdechl a obrátil oči v sloup. „Měl jsem jen trochu zábavy, nic velkého, ne?“ Odfrkl si. „Chci říct, myslel jsem si, že to pochopíš, protože vždycky využíváš lidi pro svůj vlastní prospěch.“
„Co? Podívej, už jsem řekl, že se za tu hloupou sázku omlouvám! Ale to, co ty…“
Bill zvedl ruku. „Omlouvám se je jen hloupé slovíčko. Může ho říct každý, ale nespraví to ani hovno, nic to neznamená. Jo, využil jsem tě, teď jdi do prdele, já chci spát.“ Vyprskl zpěvák a prošel kolem Toma, ale než mohl dosáhnout svého cíle, Tom jej hrubě chytil za rameno. Otočil Billa kolem dokola, takže byli znovu tváří v tvář.
„Ještě jsme tady neskončili,“ Tomovy rty byly sevřené do tenké linky.
„Nemám celou noc, co chceš?“
Tom si odfrkl. „Jako by ses staral. Jsi jenom sobecká zasraná mrcha, která si myslí, že může mít všechno, a naprosto sere na všechny ostatní! Jsi lhář dvou tváří a já nemůžu uvěřit, že tě lidé uctívají, oni prostě nevědí, že nestojíš za jejich čas!“
Bill předvedl pomalý vysmívající se potlesk. „Bravo. Jaká to řeč. Záleží mi na pár lidech, ty nejsi jedním z nich. Nikdy nebudeš, a víš proč? Z lidí, jako jsi ty, je mi špatně. Jsi jenom pokrytec. Staráš se ty o své groupies? To jsem si myslel, debile.“
„Nikdy nic nepředstírám. Nehraju hloupé hry jako ty! Vědí hned od začátku, že s nimi chodit nebudu. Ale ty jsi jako zmije, ne, ty jsi zmije. Jsi manipulativní, předstíráš, ty…“
Bill zvedl obočí. „Bla, bla, bla, už jsi skončil?“
V pokoji byla tma, jediný zdroj světla přicházel z koupelny a nočního stolku v ložnici. Ale Bill by mohl přísahat, že Tomova tvář je stále červená, nejspíš vzteky? Zpěvák si nebyl jistý. Bylo pozdě, podíval se na hodiny, poslední věc, kterou chtěl, byla rvačka uprostřed noci. Znovu by je vyhodili. Takže zatnul zuby a snažil se zůstat klidný, i když opravdu prostě chtěl praštit Toma do obličeje. Tvrdě.
Uběhla vteřina. „Jo, já jsem naprosto skončil.“ Tomův hlas byl hluboký. „Předveď další takovýhle kousek a budeš toho litovat.“
Bill si kytaristu chvíli prohlížel. Byla taková škoda, že ho nemohl vyhodit. „Jak myslíš. Ale nesváděj to na mě, ty jsi začal tuhle sračku tou tvou sázkou. Takže si přestaň stěžovat. Jsem unavený.“
Tom měl v očích tvrdý záblesk a neřekl ani slovo. Bill se ošíval, nečekal ticho po takovém výbuchu. Obvykle bylo těžké v kytaristovi číst, jak vše schovával za úšklebky a vtipy, ale nyní, pro jednou, se Billovi zřejmě podařilo jej takhle naštvat. Mohl říct, podle způsobu, jakým bylo Tomovo tělo napjaté jako struny kytary, kterou miloval, že kráčel po tenkém ledě. Další špatné slovo nebo pohyb, a mohli by být v obrovské rvačce, takové, která vede ke zlomeným kostem a nejen k pohmožděnému egu. Zpěvák si odfrkl, uvolnil své držení těla a pokrčil rameny, aby tak nějak lehce rozptýlil vztek visící nad místností jako mrak.
„Dám ti jedem tip, jednám s lidmi jen tak, jak zacházejí oni se mnou. Pokud si se mnou nebudeš zahrávat, nechám tě být. Dobrou.“ Bill se otočil a šel pryč. Tentokrát jej Tom nezastavil.
Tom se zhroutil na postel, cítil se emocionálně a fyzicky vyčerpaný. Bill ho frustroval jako nikdo nikdy předtím. Nikdy už zpěváka nechtěl znovu vidět, a zároveň ho vůbec nechtěl nechat samotného. Chtěl ho políbit a nakopat, dostat se do rvačky a vylít ze sebe frustraci. Bylo to, jako by uvnitř něj byla horská dráha a Bill přišel a zapnul ji. Stupidní hajzl. Tom zasténal do polštáře. Nebyl si jistý, jestli dokáže přežít téměř dvouletou práci s Billem, ale pak zase, on není ten, kdo se rychle vzdává.
Možná, že měl Georg pravdu. Možná by to měl prostě nechat být, vrátit se zpět k tomu, jaký byl předtím, než potkal Billa. Byl to špatný nápad se se zpěvákem zaplést, ale teď už bylo příliš pozdě, aby to všechno vrátil, mohli to jen odsunout stranou a jít dál. Mohli by být jen kolegové, nemuselo to být nic bláznivě dramatického s hádkami a žhavým sexem. Co na tom, že sex s Billem byl to nejlepší a všichni ostatní ve srovnání s ním bledli v pozadí? Tam venku byly miliony lidí. Možná by to mohl dokonce zkusit s jiným klukem, co když je má raději než dívky?
Tom si povzdechl, chtěl usnout. Bolela ho hlava a byl vyčerpaný, ale spánek nepřicházel. V jeho hlavě bylo příliš mnoho myšlenek, on prostě nemohl přestat na vše myslet. Ale byla tady jedna věc, kterou už od teď věděl, chystal se zkusit užít si to, co zbývalo z turné. Bude Billa ignorovat, jak jen to bude možné. Zpěvák ho rozzuřil jako nikdo jiný. Obvykle se Tom dokázal snadno vypořádat s blbci a kretény, prostě je odpálkoval a šel pryč. Ledaže by pořád pokračovali, což se nestávalo často. Ale s Billem přeskakoval mezi chtěním políbit jej a vymlátit z něj duši. Bylo to prostě příliš zatraceně extrémní na jeho vkus.
Když přišlo ráno, Tom se cítil jako zombie. Sbalil si věci a šel na snídani, ale ještě se necítil být vzhůru a při vědomí. Georg mu poslal úšklebek a zvedl obočí, ale kytarista nedokázal najít sílu se něčím obtěžovat. Další letiště, další let a brzy přistávali v Berlíně. Během té doby se Tom už cítil o něco málo lépe. Bill ho ignoroval, jako by byl jen prázdný prostor, což se Tomovi hodilo. Necítil se na další hádku.
Z toho, co pochopil z Benjaminova malého proslovu, měli zůstat tři dny na místě, které patřilo nahrávací společnosti v hlavním městě. Když jeli do bytu, Tom zíral z okna na známé ulice. Berlín mu nikdy nepřipadal jako domov, ale měl ho hodně rád. Měl tu přátele a možná by mohl nějakým lidem zavolat. Budou mít během těch tří dnů spoustu volného času. Tom opravdu potřeboval změnu prostředí. Chtěl prostě jít ven do baru a cítit se znovu jako normální člověk. Pít a smát se se svými přáteli, a ne sedět v nějakém VIP salonku s obrovskou hvězdou obklopenou podivnými lidmi a oslepen blikajícím fotoaparátem. Sláva měla hodně stinných stránek, uvědomil si Tom. Ale také cítil potřebu dostat se tak daleko od Billa, jak jen to bylo možné.
Byt byl velký, s úžasným výhledem. Byl to dvoupatrový byt, dole byla kuchyň, jídelna, kancelář a velký obývací pokoj. Nahoře se nacházely čtyři ložnice a dvě koupelny. Tom byl rád, že má svůj vlastní pokoj, i když to bylo jen na krátkou chvíli. Vybalil si několik věcí a zbytek nechal v kufrech. Pak zamířil po schodech dolů, kde byla kuchyně. Georg a Gustav už tam byli. Gustav kontroloval obsah lednice, zatímco Georg si prohlížel menu různých restaurací na objednávku až domů.
„Hej, co bys chtěl k večeři? Je tu nabídka z thajské restaurace, pizzerie…“
„Cokoliv,“ pokrčil rameny Tom a padl na židli. „Je mi to jedno, co budeš mít ty?“
„Hmm, už je mi špatně z pizzy, člověče. Zavolám do čínské restaurace.“
„Objednej něco i pro mě,“ Tom položil lokty na stůl. Stále mu chyběla energie a doufal, že nějaké jídlo by mu mohlo pomoct. Přemýšlel, co Bill dělá ve svém pokoji. Přijde se najíst s nimi? Poslouchal, jak Georg objednával. Basista definitivně objednával pro čtyři osoby. Tom si nebyl jistý, jestli Billa chce vidět; když byl zpěvák poblíž, bylo nemožné ho ignorovat. Ale copánkatý hudebník nechtěl nic víc, než aby mohl dělat právě to.
Zaklepání na dveře ho vylekalo, takže málem upustil svůj telefon. Bill zaklel a šel se podívat, kdo ho obtěžuje tentokrát. Na chodbě stál Gustav, v rukách držel krabice a ubrousky. Věnoval Billovi vzácný půl úsměv.
„Oh, ehm.“ Bill ustoupil stranou, aby bubeníka pustil dovnitř.
„Přinesl jsem ti nějaké jídlo. Jsi v pořádku?“
Blonďák položil krabice na stůl u okna a otočil se k němu se zvědavým pohledem. Bill pokrčil rameny.
„Jo. Jasně. Díky. Je to thajské?“ Prohlížel si krabice.
„Ne, čínské, ale je to dobré. Mě bys jíst.“
Bill se rozesmál. „Mluvíš jako moje máma, akorát že my jsme si nikdy neobjednávali jídlo. Ale já miluju rychlé občerstvení.“
„Eh, dal bych si pořádný steak, ale je tu v lednici jen pivo a cola.“ Gustav se svalil do křesla. Zpěvák otevřel jednu z krabic a vdechoval kořeněnou vůni. Opravdu měl rád kořeněná jídla a nenáviděl nevýrazné věci.
„Pravděpodobně můžeme jít na večeři ven,“ řekl bubeníkovi. Dnes neměli nic naplánovaného, což samo o sobě bylo dost vzácné.
„Myslím, že kluci říkali, že chtějí jít do klubů.“
Bill obrátil oči v sloup. „Jo, to oni vždycky. Georg je jako nějaké párty zvíře. Fanatici.“ Zpěvák se rozesmál. Gustav si ho prohlížel, odfrkl si, ale neutrousil vtip na jeho účet.
„Je tady něco mezi tebou a Tomem?“
Zpěvák vzhlédl od jídla, ruka držící vidličku se zarazila. Nikdy se neobtěžoval s hůlkami. „Ehm, nic.“ Odkašlal si. „Prostě spolu opravdu nevycházíme.“
Gustav mu věnoval pronikavý pohled. „Myslím, že je to dobrý chlap. Měl bys mu dát šanci.“
Bill se zakuckal a pak se rozkašlal, tvář mu lehce zčervenala. „Ugh, jistě. Nebo taky ne.“ Pousmál se. Věděl, že bubeník je dobrý v posuzování charakteru, protože je jeden z nejpozornějších lidí, jaké Bill kdy potkal. Gustavovi neuniklo nic. „Přimlouváš se za něj?“ Bill zvedl obočí.
„Jen si myslím, že je to zábavný chlapík, i když dokáže být opravdu hloupý.“
„Přesně tak. Beru na vědomí. Takže chceš zajít na večeři? Zavolal jsem Andymu, můžeme jít do nějaké cool restaurace, jen se poflakovat.“ Bill se zazubil. Chtěl strávit nějaký čas s přáteli a relaxovat. Rozhodně se potřeboval dostat pryč od Toma a velmi vyčerpávajícího a nezdravého cyklu sexu a hádek, do kterého se tak rychle zamotali. „Mohli bychom se podívat na film nebo tak něco.“
„To zní dobře.“ Gustav přikývl, bubnoval prsty o povrch stolu. „Setká se s námi tady nebo…?“
„Jo, bude tady asi za hodinu nebo tak. Můžeme být tady a pak jít ven později. Ledaže bys chtěl jít křižovat kluby se dvěma losery?“ Billovy rty se zkřivily mírným úšklebkem.
„Ne. Restaurace a film zní dobře. Jsem pro.“ Bubeník se usmál a zvedl ruku, aby pocuchal Billovy vlasy. Bill udělal falešně-zuřivý obličej, ale pak vybuchl smíchy, když odtlačil Gustavovy ruce pryč od svého již tak rozcuchaného účesu. Bubeník s ním vždy zacházel jako s mladším bratrem a Billovi to vůbec nevadilo.
Tom si prohlížel nově příchozího bruneta. Ten člověk byl vysoký, měl na sobě tmavý šátek a sluneční brýle. Krátce na Georga mávl a vyběhl po schodech nahoru. Tomovy oči se mírně zúžily.
„Kdo je ten týpek?“
Georg se k němu otočil. „Oh, to je Andreas, Billův nejlepší přítel. Proč?“
„Zavolal jsem nějaké holky, až půjdeme ven,“ ušklíbl se Tom a komicky zakroutil obočím. Georg se zasmál a praštil ho do ramene.
„Takže Tom sukničkář je zpátky?“
„Sakra jo, dnes večer prostě budu mít sex!“ přikývl kytarista. „Chceš už zamířit ven? Mohli bychom projít několik barů, než se s nimi setkáme v tom novém klubu.“
„Jo, jasně.“ Když se dostali do auta s otravným bodyguardem, který je stále následoval jako stín, Georg střelil po Tomovi pohledem. „Takže co je s tebou a Billem?“
„Nic. Je konec. Byla to zábava, ale…“ Kytarista pokrčil rameny a ušklíbl se. Po celý den neřekl Billovi ani dvě slova a tak nějak to bylo ještě horší, než se hádat. Ale dnes večer plánoval na to všechno zapomenout. „Jsem zpátky ve hře, kámo.“
Večer se proměnil v noc, Tom se snažil uvolnit ve známé společnosti přátel. Bylo dobré být zpátky, i jen na malou chvíli. Několikrát se přistihl, jak přemýšlí, co Bill právě teď dělá, myšlenky mu bloudily k tmavovlasému zpěvákovi bez Tomova povolení, a on je zarazil. Nemělo smysl, aby o něm přemýšlel, když je Bill s největší pravděpodobností někde se svým kamarádem. Nejlepší přítel, to určitě, odfrkl si Tom. Dívka po jeho boku to vzala, jako že jej pobavilo cokoliv, co právě říkala a zářivě se na něj usmála. Tom položil ruku na její nahé koleno, věděl, že už propadla jeho kouzlu.
Tom po ní blýskl svým typickým úsměvem, jazykem se lehce dotkl piercingu ve rtu. Noc pokračovala a už pomalu svítalo, když dorazili zpět do bytu. Tom byl docela opilý a Georg nebyl v o moc lepším stavu. Tom vteřinu zíral na vycházející slunce, a tak nějak se cítil prázdný.
Kapela měla velmi pozdní snídani. Jost měl brzy dorazit a zavolal dopředu, čímž se mu podařilo všechny probudit. Bylo kolem poledne a Tom se stále cítil unavený, když si bral toast. Bill bohužel seděl právě naproti němu, bez make-upu, s vlasy divoce neupravenými. Jeho údajně nejlepší přítel tam byl taky a Tom se divil, co tam ještě dělá. Zvedl šálek kávy a pomalu z něj upíjel.
„Kurva, Tome proč jsi mě nechal, abych se tak ožral?“ Georg byl hned vedle něj, mluvil do desky stolu.
„Nejsem tvoje matka, debile. Domysli si to.“ Tom obrátil oči v sloup a plácl Georga lehce po hlavě.
„Au, jdi do prdele,“ basista zvedl hlavu a pomalu se otočil tváří k Tomovi, zíral na něj s krví podlitýma očima.
Tom se jen uchechtl.
„Sežeňte mi prášky. Někdo. Billeeee…“ Kňučel Georg. Tom se podíval na zpěváka, aby viděl, co na to řekne, ale Bill jen vstal a nakoukl do skříňky. Pokrčil rameny a vrátil se s prázdnýma rukama.
„Nic tu není. Zeptej se Gustava.“
„A ten je kde?“ Georg si promnul oči.
„Nahoře, myslím.“ Zpěvák pokrčil rameny. „Znáš ho, vždycky vstává brzy.“
„Ugh, pomůžeš mi se tam dostat?“ Georg obrátil prosebné oči ke zpěvákovi. Tom se uchechtl, jeho nejlepší přítel věděl, že nemá žádat jeho, protože Tom sám se necítil moc hvězdně. Jen se snažil, aby to nešlo poznat. I přes jeho pomačkaný vzhled, Bill vypadal svěže a v očích měl jiskru, což pravděpodobně znamenalo, že zpěvák se včera v noci neopil. Tom to zvažoval a všiml si, že Bill vypadá klidně a malátně, stejně jako obvykle býval… po sexu. Tom sevřel rty a střelil pohledem po Andreasovi, jen aby viděl bruneta vstát ze své židle vedle Billa.
„Pojď, pomůžu ti,“ natáhl ruku ke Georgovi. Tom sotva potlačil odfrknutí, když sledoval, jak odcházejí. Když se otočil, setkal se s Billovým tmavým pohledem.
„Co?“ Zvedl obočí na zpěváka.
Bill jen lehce zavrtěl hlavou a odvrátil pohled. Arogantní výraz na té nádherné tváři Toma nekonečně naštval. Zaťal zuby, v žádném případě ho nemohl ignorovat. Koho se snažil přesvědčit? Byl tady na světě někdo, kdo by dokázal Billa ignorovat? Tom o tom pochyboval. Těžce polkl nad tím poznáním, že bez ohledu na to cokoliv, prostě se od zpěváka nemohl držet dál.
„Takže co jsi dělat včera v noci?“
Zpěvák se otočil zpátky a podíval se na něj. „Bavil se.“
„Informativní.“
„Nic ti do toho není, opravdu.“
„Au, jsem zdrcen.“
„Škoda, tak smutné.“
„Kreténe.“
„Wow, originální.“ Bill zatočil vidličkou v ruce a obrátil oči v sloup.
„Byla to jen otázka,“ Tom taky protočil oči. Opravdu to chtěl vědět, ojel Bill svého údajného nejlepšího přítele? Neexistuje tu žádný způsob, jak by mohl být lepší než já, já jsem v posteli král. Bill si to potřebuje prověřit.
„Hele, pracujeme společně, ale to neznamená, že musíš vědět podrobnosti o mém osobním životě.“
„Ach, proboha… šukali jsme, jak víc osobnější to ještě může být?“
Billovi nebezpečně zaplálo v očích a jeho hlas byl tlumený. „Buď, kurva, zticha a nikdy se o tom nezmiňuj. Pokud jen cekneš, useknu ti jazyk a strčím ti ho do…“
„Ty vole, jsi na drogách? Taková představivost. Klídek, všechno je dobré. Jen jsem se ptal…“
„No, tak se přestaň ptát a prostě dělej svou zatracenou práci.“
„Podívej, můžeme zkusit, já nevím, být přátelštější nebo tak něco? Nemám rád dramatické sračky. Oba jsme udělali chyby, pojďme to přejít, musíme spolu pracovat, víš, co tím myslím?“ Tom prostě nechápal, proč z Billových očí vyzařovalo takové nepřátelství.
„Jak myslíš. Fajn.“ Bill zkřížil ruce na prsou. „Raději bych s tebou neměl vůbec co do činění.“
„Šukal jsi všechny své kytaristy? Jen se ptám, protože se vsadím, že bys mě vyhodil, pokud by to šlo. Co je tady za problém?“ Tom se naježil. Bill jej dokázal frustrovat jako nikdo jiný.
„Drž hubu, já tady nejsem ta děvka, to jsi ty,“ zasyčel Bill. „Příliš mnoho mluvíš a příliš moc se vyptáváš. To nemůže být zdravé.“
„Můžeme spolu mluvit jako normální lidi? No tak. Řekni mi o tom,“ vyzval jej Tom, snažil se uklidnit. Byl příliš zvědavý na zpěváka a jeho minulost, co Billa pohánělo? Proč byl většinu času taková mrcha? Uměl být sladký, Tom to věděl, taky věděl, že Bill dokázal být velmi starostlivý člověk, loajální, ale proč se snažil tak tvrdě znepřátelit si většinu těch, kteří se k němu snažili dostat blíž?
„Naser si. Proč bych ti měl něco říct? Není to tvoje věc. Ale aby bylo jasno, nešukal jsem všechny své kytaristy, jak jsi to tak hezky podotknul. Šťastný? Jak už jsem řekl, ty jsi tady ten, kdo spí se všemi kolem, já ne.“
„Upřímně, co je tak špatného na jednonoční známosti? Jsou to prostě dobré chvíle,“ pokrčil rameny Tom.
Bill obrátil oči v sloup. „Možná, že až dostaneš nějakou pohlavně přenosnou nemoc, nebo s tebou nějaká coura otěhotní, tak na to přijdeš.“
„Počkej, chceš říct, že ty…“
„Samozřejmě, že ne. Co to kurva, já nejsem tak hloupý jako ty.“
Tom se zamračil. Chystal se rozhořčenému zpěvákovi odpovědět, když se kluci vrátili. Georg vypadal lépe a Andreas se usmíval. Brunet přešel k Billovi a sklonil se, aby jej políbil na bledou tvář. „
„Hej, já už musím běžet, ale večer se uvidíme?“
Bill se podíval na svého přítele s úsměvem. „Jasně. Čau.“ Rychle políbil Andreasovu tvář na oplátku. Tom přimhouřil oči a podíval se stranou, kde se setkal s Georgovýma očima. Basista měl tu drzost se na něj samolibě zašklebit, jako kdyby věděl něco, co Tom ne.
Den uběhl rozmazaně. Bill se uvolnil tolik, jak jen mohl a snažil se ignorovat Toma za každou cenu. Kytarista mu to usnadnil, když zmizel po rozhovoru s jejich manažerem. Bill nečinně přemýšlel, kam odešel. Bezpochyby za jednou ze svých děvek. Zpěvák se snažil najít něco, čím by se zaměstnal, bylo divné mít tolik volného času uprostřed hektického turné. Dokonce zavolal mámě a strávil s ní hodinu na telefonu. Pak se vrátil Andreas spolu s jídlem, a tak seděli v Billově pokoji a klábosili.
Zpěvák řekl svému nejlepšímu příteli všechno o tom, co se v poslední době stalo. Včera v noci byli v Gustavově společnosti, a tak neměli čas si promluvit. Andreas byl dobrý posluchač a vždycky vtipkoval, takže věci zlehčoval, což Bill opravdu oceňoval. Dokonce se nabídl, že Tomovi nakope zadek za Billa, ale zpěvák se tomu vysmál. Nakopal by Tomovi zadek sám, pokud by to bylo nutné.
„Ručím za to, že včera v noci šel ven a ošukal nějakou děvku.“ Bill obrátil oči v sloup. Andreas se zasmál, v ruce držel láhev s pivem. „Bille, zlatíčko, proč se staráš?“
„Neříkej mi tak. Jednu ti vrazím. A je mi to jedno, jen jsem zhnusený.“
„Jo, uuuurčitě. Strávil jsi uplynulé tři hodiny tím, že jsi o něm mluvil, non-stop. Řekni pravdu, hned, máš ho rád.“
„Až naprší a uschne. V žádném případě. Přestaň chlastat, myslím, že začínáš být ožralý,“ ušklíbl se zpěvák. Ale hluboko uvnitř se bál, že má jeho přítel pravdu. Ne, nemůžu mít Toma rád, je nechutný. On je všechno, co nemám rád, v jednom balíčku, jak bych mohl… Ne, ani náhodou, v žádném případě, to se nestane.
„Nezačínám. No tak, znám tě. Choval ses úplně stejně, když se ti líbil ten týpek,“ Andreas luskl prsty, „jaké se jmenoval? Alex? To je jedno, ale taky jsi říkal, že ho nenávidíš až do morku kostí, a i přesto jsi o něm nikdy nezavřel hubu. Pak jsi mu anonymně podstrčil papírové srdce na Valentýna, pamatuješ? Myslím, že tam bylo nenávidím tě nebo něco takového. Chlape, máš problém, ale přesto jsi můj nejlepší přítel, víš.“
Bill se kousl do rtu, téměř červený. Rozhodně si toho kluka pamatoval. Tehdy, bylo Billovi jen třináct, a on byl o dva roky starší, velmi dobře vypadající a dost nesnesitelný. Měl spoustu holek. Jako Tom. Hodně jako Tom. Kurva.
Padl dolů do polštářů a povzdechl si. Tohle se nemohlo dít. Nemohl mít Toma rád, v žádném případě, vůbec. Slyšel, jak se Andreas znovu zahihňal a slepě se natáhl pro polštář, aby ho s ním přetáhnul.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Sice jsem zklamaná, jak to kluci mezi sebou mají, ale tenhle dílek byl svým způsovem velmi super. Těším se na pokračování. Díky za překlad.
Tak ten začiatok – Tom mu to teda pekne vykričal, čo si o ňom myslí. Ale v tej chvíli mal pravdu v tom, že on sa aspoň s tými svojimi groupies nezahráva – tie vedia, na čom sú a to, že by chceli niečo viac… to im Tom nikdy nesľúbil, takže ich problém.
Teraz som sčasti rada, že sa ignorujú, ale len v tom, že aspoň môžu nad všetkým premýšľať.
Páči sa mi, ako Tom žiarlil kvôli Andreasovi a potom aj Bill kvôli tomu Tomovmu výletu do baru.
Andreas to na konci Billovi pekne povedal, takže teraz len dúfam, že si tú pravdu Bill čoskoro pripustí.
Ďakujem za preklad.
Já prostě miluju, jak má Andreas vždycky pravdu. Co by člověk dal za takového přítele, zvlášť když to umí tak skvěle podat, že se na něho ani nemůžete naštvat. 😀
A je legrační, jak všichni okolo už dávno vidí, co se děje, jenom ti, kterých se to týká, jsou slepí.
Díky za skvělou kapitolu a těším se na pokračování.
To jsou paka ale dílek paráda.
Andreas je skvelý:) A Toma neľutujem, teším sa z toho, že nemôže dostať Billa z hlavy. A Bill mu predsa tiež nič nesľuboval, veď Tom sa stavil, že ho dostane a tiež to bral iba ako jednorázovku, je jeho problém, že by chcel viac:) Som zvedavá ako budú Tom a Bill pokračovať, tie hádky sú celkom zábavné ale bola by som rada, keby sa už začali udobrovať:)
Ti dva jsou prostě nenapravitelní! 😀 Já mám pocit, že ty hádky mezi nimi snad nikdy neskončí. Nevím, co to s nima je, když všichni okoli ví, že v tom ty city jsou a že se mají rádi, jen oni dva mají chuť se pozabíjet. 😀 Jsem zvědavá, kdyje to přejde. 😀 Ale mám takový pocit, že asi nikdy. 😀
Na jednu stranu se těm jejich hádkám usím smát, ale na stranu druhou je mi to hrozně líto a nejraději bych byla, aby se už konečně začali normálně bavit a poznávat se. 🙂
Strašně moc děkuji za překlad! 🙂