autor: firelucy
Řeč těla
, to je název nového překladu. Tentokrát si Zuzu, kterou od překládání nezastaví ani vedro ani mráz :-D, dokonce ani zubař, vybrala osmidílnou povídku z roku 2008 od známé autorky firelucy. Bude tu dvakrát týdně, v neděli a ve čtvrtek, takže ne moc dlouho, ale doufám, že si ji užijete, jako ostatně všechny překlady od Zuzu. J. :o)
Sázka
„MOHLI BYSTE DRŽET HUBY!?“ Tři hlavy se otočily současně na bubeníka, který na ně zíral z gauče ve společenské místnosti autobusu. Gustav se měl skvěle, četl si jednu ze svých knih, dokud ta horda děcek nevpadla dovnitř.
„Ježíši, Gusi, není potřeba být hned naštvaný.“ Georg pustil Billovu hlavu, kterou držel v kravatě, a sehnul se, když jej Bill hravě plácnul. Věděl, že jsou hlasití, ale být v tourbuse 24 hodin denně bylo vážně otravné.
„Omlouvám se, pokud jsme přerušili čtení tvé drahocenné knížky, Gusi, samozřejmě, že budeme držet huby, abyste ty a tvá milovaná mohli mít svou speciální chvilku.“ Tom pokynul ke knize a uklonil se jí, jako by mluvil k jemné dámě. Jeho chování by bylo velmi uvěřitelné, nebýt toho velkého úšklebku na jeho tváři.
„Naše nejhlubší omluva, madam, musíte nám odpustit.“ Bill se postavil vedle svého bratra a významně se uklonil směrem ke knize. Když se narovnal, měl na tváři tentýž zatracený úšklebek.
„Mé milované dvojče, požádal bych tu dámu, aby si se mnou zatancovala, kdyby nebylo absence jejích nohou. Přidáš se ke mně ty, můj drahý bratře?“ Tom se vytáhl do výšky, jak jen mohl a natáhl ruku k Billovi.
„Ach, jak by někdo mohl říct ne na takovou nabídku, smůla je na straně dámy.“ Bill vzal jeho ruku a byl okamžitě zatočen dokola, než si oba dopřáli něco mezi valčíkem a polkou. Georg zaburácel smíchy, částečně z dvojčat a jejich neznámého tance a částečně z výrazu na Gustavově tváři.
„Jsi úžasná tanečnice, Bille.“ Bill byl naposledy zatočen v Tomově náruči, než se mu Tom uklonil a Bill na něj hravě zamrkal.
„Jsem ohromen, jak dobře ovládáš své nohy uvnitř těch svých velkých týpí, mistře Tomi.“ Bill ukázal na Tomovy kalhoty, než dosedl vedle Gustava a setkal se s pohledem podrážděného bubeníka. Všichni věděli, jak moc Gustav nesnáší, když jej někdo škádlil.
„Co to čteš, že by to mohlo být zábavnější než my?“ Bill věnoval knize obviňující pohled, jako by byla vetřelec na jeho území pozornosti. A Bill nechtěl ustoupit nikomu, zvláště ne knize o… přečetl nahlas nápis na přední straně. „Němečtí autoři 18. století.“
„Nuuuuuda!“ Vmísil se do toho Georg, když vklouzl do boxu na druhé straně, následovaný Tomem. Georg si uhladil vlasy za uši v až příliš známém gestu a šťouchl do Toma, když se mu dredaté dvojče posmívalo za jeho holčičí chování. „Tys tancoval, homouši.“
„Říká vílí* princezna s dlouhými, hnědými, poletujícími vlasy.“ Bill zapomněl na Gustava a jeho starou, a s největší pravděpodobností zaprášenou knihu. Napodobil Georgovo pohazování vlasů a zavrtěl hlavou, jako by byl v nějaké reklamě na šampón.
„Nejsem vílí princezna!“ Durdil se Georg a obrátil svou pozornost od dvou smějících se dvojčat k jednomu vážně naštvanému blonďákovi, sedícímu naproti něj, který je všechny zabíjel pohledem. „Když už musíš číst knihu, nemohl by sis alespoň najít nějakou více vzrušující?“
„Nechci mluvit o mé knize, chci, abyste zmlkli a nechali mě o samotě. A mimochodem, ta kniha je vzrušující.“ Gustav se už tajně vzdal svého času o samotě s knihou s vědomím, že jeho spoluhráči z kapely se nudí a hledají jakoukoliv záminku, aby jej mohli otravovat.
„Proč vůbec číst?“ Tom zavrtěl hlavou a zíral nevěřícně na sbírku stránek s příliš mnoha písmenky na to, aby to vůbec bylo legální. „No, pokud to není porno, a to stejně nečteš.“
„Fuj, Tome, to je nechutné, nechceme vědět, co si čteš v posteli.“ Bill nakrčil nos a ušklíbl se, když jej Tom pod stolem kopl. Jeho bratr se zuřivě červenal.
„Já to nečtu v posteli, ty idiote.“ Tom pohlédl zpátky na Gustava a všiml si, že jeho kniha je pryč. Ten chudák se konečně smířil se svým osudem, že dnes večer už se k žádnému čtení nedostane.
„Jak myslíš, ale vysoce pochybuju, že to čteš ve sprše.“ Bill zvedl nohy, aby se vyhnul dalšímu kopanci od Toma a místo toho je složil pod sebe. „Takže Gusi, proč čteš?“
„Baví mě to, stejně tak jako tebe baví slyšet svůj vlastní hlas.“ Gustav možná byl při rozhovorech ten tichý kluk, ale v soukromí neměl žádné problémy oplácet ostatním členům kapely stejnou mincí.
„To není možné, nemůžeš číst neustále.“ Georg se zasmál nad svými vlastními slovy a ušklíbl se, když na něj Bill vyplázl jazyk. Nebylo žádným tajemstvím, že Bill hodně mluvil… a bylo to velmi velké ´hodně´.
„Nejsem tak hrozný.“ Durdil se Bill a zkřížil ruce na prsou, našpulil rty a věnoval mu pohled, nad kterým dívky omdlévaly.
„Jsi, bratříčku.“ Tom k němu mluvil, jako by byl pětiletý, a pak natáhl ruku a poplácal jej po hlavě, podobně jako by zacházel se psem. Bill se znovu nafoukl a odstrčil jeho ruku pryč, ale s úsměvem na tváři.
„Svět by byl hned lepším místem, kdyby se nám podařilo Toma přimět číst a Billa přestat mluvit.“ Gustav dvojčata pozorně sledoval, jako by se pokoušel vypočítat pravděpodobnost, že jsou mimozemšťani nebo tak něco. „Což znamená, že svět je v podstatě odsouzen k zániku.“
„Hej!“ Tom na něj zazíral a poté na Georga, který se nad tou poznámkou uchechtl. „Já čtu, okay, možná ne pořád, ale už jsem dříve četl knihu!“
„Ale vsadím se, že to nedokážeš udělat znovu.“ Georg si falešně povzdechl a díval se na něj, jako by byl Tom nějaké nevyléčitelné dítě se smrtelnou nemocí.
„Oh, vážně, o co?“ Tom se ušklíbl, miloval sázení a sázení s Georgem bylo vždycky dobré. Georg měl tendenci nechávat mezery v pravidlech, které mohl Tom využívat ke svému prospěchu. To samozřejmě vedlo k tomu, že Tom vyhrál téměř každou sázku, jakou kdy uzavřel.
„Já se vsadím,“ promluvil Gustav a Tom se k němu otočil, ačkoliv by bylo těžší, pokud by sázku uzavíral s ním, protože bylo nepravděpodobné, že by bubeník vynechal nějaké detaily, „že nepřečteš jednu z mých knih během týdne.“
„Pokud je možné to udělat a není to tahle kniha,“ Tom ukázal na hnědou koženou knihu na stole, „pak tě můžu ujistit, že to zvládnu.“
„Neskončil jsem.“ Gustav se ušklíbl a obrátil svou pozornost k Billovi. „Také se vsadím, že Bill nedokáže zůstat potichu a promluvit jen v okamžiku, pokud na něj někdo promluví, za stejný časový úsek. Jediná výjimka je Tom, se kterým nesmí mluvit vůbec, pokud to nebude vysoce nutné.“
Georg hlasitě zařval a vysloužil si tak zazírání od zpěváka, které jej okamžitě umlčelo. Bill se opět obrátil ke Gustavovi. „Vsadím se, že to dokážu.“
„Dobře, nejlepší vyhraje, začneme zítra.“ Gustav měl důvod, proč uzavřel sázky s oběma na stejnou dobu. Billovo mlčení dávalo jemu i Tomovi spravedlivou šanci skutečně být schopen číst, a kniha, kterou vybral pro Toma, by mohla staršímu dvojčeti pomoct v následujících dnech.
„Počkat, jaká je výhra?“ Georg se chtěl sázky také zúčastnit, ale pouze pokud cena stála za to.
Gustav se na něj usmál. „Čest a sláva, Geo, čest a sláva!“
Tom seděl na své palandě s Billem na druhém konci postele, když dovnitř strčil hlavu Gustav skrz závěsy. Tom musel přitisknout ruku na Billova ústa, aby udržel mladší dvojče zticha, Bill totiž naléhavě mluvil tak moc, jak jen to bylo možné dřív, než přijde následující den.
„Tady je ta kniha, vybral jsem něco, o čem si myslím, že k tobě sedí.“ Gustav podal Tomovi tmavě zelenou knihu a ušklíbl se na Billa, který evidentně zuřivě pohyboval rty pod Tomovými prsty. Tohle bude taková zábava.
„Díky, tohle se chystám vyhrát.“ Tom převzal knihu od bubeníka, který se zahihňal a odešel. Kniha nebyla příliš tlustá a Tom pustil svého bratra, aby ji mohl blíž prozkoumat. Z Billa se okamžitě začala řinout slova konverzace, kterým Tom stejně nevěnoval pozornost.
Otočil knihu a přečetl tenká zlatá písmena na celé přední straně, ‚Řeč těla… opravdová lingua franca‘. Uchechtl se, když už nic jiného, tak byl Gustav tak laskav a poskytl mu knihu, která alespoň pasovala k jeho charakteru.
„Tomi.“ Bill lehce lapal po dechu z úsilí mluvit tak rychle, jak jen to bylo možné. „Potřebuju nový předmět hovoru.“
„Vývoj gumových medvídků nebo možnost, že Spongebobův Gary je běžný zahradní hlemýžď, už nejsou dost dobré?“ Zazubil se Tom na své dvojče a odhrnul mu pramen vlasů za ucho.
Bill se na něj vřele usmál. „O tom už jsem mluvil.“
Té noci všichni čtyři usínali s různými věcmi na mysli.
Gustav byl spokojený, že uzavřel sázku, u které si nebyl jistý, že ji vyhraje, ale přinejmenším mu poskytne v příštích několika dnech veškerý tichý čas světa.
Georg tiše přemýšlel, jak někdo může uzavřít sázku, aniž by jej na konci čekala nějaká dobrá výhra.
Bill přemýšlel o tom, jak mohl být tak hloupý a souhlasit s tím, že nebude mluvit se svým bratrem po celý týden. Nikdy předtím bez svého dvojčete nebyl tak dlouho a bude také dost těžké mluvit jen ve chvílích, kdy na něj někdo promluví.
Tom přemýšlel, která témata kniha vyzdvihne, a jestli měl Gustav další důvod pro výběr této konkrétní knihy. Bylo to trochu podezřelé, když přinutil Billa s Tomem nemluvit, a zároveň dal Tomovi knihu o řeči těla.
Nakonec společný závěr byl, že tohle bude sakra odlišný týden.
*víla = fairy – toto označení pro Georga se bude v celé povídce objevovat často a znamená to také něco jako teplouš. Proto se tomu Georg bude neustále tak bránit.
autor: firelucy
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Aj táto poviedka začína tak, že som neskutočne zvedavá na jej pokračovanie. Teším sa, že tu bude dvakrát do týždňa, len škoda, že je tak krátka, 8 kapitol prejde raz dva.
Veľmi pekne ďakujem za preklad. Billa ľutujem už teraz. Neviem si predstaviť ako tú stávku vydrží:)
Velmi povedený začátek…jsem zvědavá, jak to půjde dál…myslím, že by to mohlo mít velmi zajímavý průběh…díky za překlad.
Túto poviedku som uz čítala v originále, ale bolo to už dosť dávno, takže si to rada prečítam aj v češtine. Pamätám sa, že to bola celkom vtipná poviedka, takže sa máme na co tešiť.
Inak ale chudák Bill – musí týždeň v podstate mlčať a hovoriť len niekedy. A hlavne nesmie hovoriť s Tomom. No bude to mať ťažké 😀
Tom a knihy..no ale dosť vecí sa z nej naučí 🙂 Čo si budeme hovoriť, Gustav je proste pán a veľmi dobre vie, prečo navrhol práve takúto stávku. 🙂
Ďakujem za preklad.
)
Ale to začalo naprosto úžasně! 😀 U některých hlášek jsem se dost nasmála. Mám ráda, když je povídka vtipná a bavím se u toho.
Moc se těším, jak to budou kluci zvládat. Díky za další parádní povídku.
Povídka vypadá zajímavě ale mám obavy že to Bill nevydrží.
Já mám pocit, že to má Gustav v hlavě pěkně sravnané a že ví něco, co ostatní ne. 😀 Nevím, přijde mi, že přesně věděl, co při uzavírání stávky dělá a že skoro přesně ví, jaké následky to bude mít. 😀 😀 Každopádně Gustav mě fakt pobavil a upřímně se mu nedivím, že potřebuje klid a ticho na své knihy, jsem stejná a na jeho místě bych asi pravděpodobně taky něco takového zkusila. 😀
Těším se na čtoucího Toma, protože si to zatím moc dobře neumím představit a taky se těším na to, jak těžce bude Bill zvládat nemluvit. Především s Tomem. 😀 😀
Vypadá to na super pohodovou povídky, a ještě k tomu jsou kluci dvojčata, takže věřím, že se máme na co těšit! 🙂 Jen je škoda, že je povídka tak krátká!
Moc děkuji za překlad a těším se na další díl! 🙂