autor: Muckátko :o*
Ahojte všichni, byla jsem velmi mile překvapena, když se moje twincestní prvotina objevila ve vašich komentářích nejčastěji, ať už jako povídka číslo jedna, nebo jako druhá nejoblíbenější, za což vám chci moc a moc poděkovat. V březnu to byly 2 roky, co se povídka Change of lifestyle objevila na blogu. Čas opravdu letí. Užijte si následující díl. 🙂 M. :o*
Situace v Schallbachu zůstávala nezměněná i po několika hodinách. Domem se neslo ticho, chodby zely prázdnotou a oba obyvatelé, kteří zůstali uvnitř, se věnovali svým činnostem.
Tom seděl na posteli ve svém pokoji s Billovým laptopem v klíně. Překlikával z jedné strany na druhou, očima hltal všemožné články, videa a komentáře a snažil se vše pochopit a uspořádat si to v hlavě. Rozhodl se využít neomezené možnosti internetu, kde se daly najít informace téměř o všem, a ponořil se do svého odpoledního samostudia.
Bill ležel na posteli na břiše a přejížděl vyfocené obrázky stránek deníku. Roztomilé zápisky prakticky o ničem, kdy Tom na stránky zapisoval, že opět viděl tetu Alindu něco psát do velké knihy pěkným písmem, tak se rozhodl taky něco napsat, střídaly různé čmáranice spíše abstraktního rázu a s každým dalším uplynulým rokem, kdy Tom dospíval, začaly jednotlivé zápisky řídnout. Na začátku šla data po sobě přesně tak, jak plynuly dny, ale s časem od sebe zápisky dělily dny, později týdny a v rané pubertě i měsíce, nehledě na to, že z deníku sálal fakt, že opravdu nebylo o čem psát. Tom psal prakticky to samé, co Alinda ve svém deníku. Divil se všemu kolem, nechápal, proč nesmí ven, proč na něj byla teta naštvaná, když byl přistižen při svém výletu do zahrady.
Nejvíce Billa zaujal popis Tomových pocitů, když poprvé dostal svolení se v noci vykrást z domu a toulat se po okolí. Téměř nedokázal zadržet slzy, když pročítal pocity euforie a radosti z alespoň malého zlomku svobody, kterou Tom zažíval při nočních vycházkách. Jako by se vězeň po létech a létech ve vězení konečně dostal na svobodu a mohl jít, kam chtěl. Z jednotlivých slov téměř sálalo, jak moc to pro Toma znamenalo a jak moc si noční vycházky zamiloval, protože jedině tehdy mohl být sám sebou, i když jen jako stín v mlze.
Zápisy z doby, než Trümperovi dorazili do Schallbachu, už měly jiný nádech. Tom psal o svých přáních a snech, ale především uvažoval a spekuloval, jaké to je, žít normální život. Takový život, který žijí normální lidé. Co dělají, co říkají, kam chodí, s kým se stýkají. Postupný vývoj Tomova myšlení ani nemohl směřovat k ničemu jinému, než k představám, jak to vypadá ve skutečném světě, a ačkoli o něm Tom moc nevěděl, přesto hluboko v sobě věděl, že existuje ještě jiný způsob života než ten, který vede on mezi čtyřmi stěnami. Bill se třásl nedočkavostí, až se dostane ke stránkám, na kterých bude zaznamenáno všechno, co měl Tom potřebu svěřit svému deníku po tom, co se nastěhovali do domu, a především po tom, co Bill Toma našel v západním křídle, ale jeho nadšení pohaslo, když z toho období nenašel ani jedno jediné slovo. Nezjistí, co si Tom opravdu myslí a co cítí, ale na durhou stranu to chápal. Jednak nedával Tomovi moc možností zůstat o samotě, aby mohl do deníku něco zapsat a jednak měl stále za to, že je Tom z celé té změny pořád ještě dostatečně vyplašený, aby dokázal roztřídit své pocity, a pak je smysluplně vtisknout do stránek. Hádal, že až Tom udělá pořádek uvnitř sebe, teprve pak bude schopen veškeré události sepsat a podívat se na ně s odstupem času.
*
Simone s Gordonem dorazili do Freiburgu po vcelku klidné cestě bez větších kolon na cestách. Setovi zastavili u jednoho menšího supermarketu a krátce se domluvili na tom, že ho na stejném místě vyzvednou, až se budou vracet od právníka, a kdyby na místě ještě nebyl, skočí nakoupit a počkají na něj v autě, aby si stihl vyřídit vše, co bylo třeba. S rozloučením pak vyjeli z parkoviště a po hlavní silnici se vydali k budově, kde sídlila právní kancelář. S dokumenty v ruce zamkli auto a Gordon gentlemansky přidržel své ženě dveře, aby mohla vklouznout do budovy. Na recepci se ohlásili jako domluvená schůzka pro doktora Müllera a byli odesláni do příslušného patra, kde narazili na sekretářku, která právě dokončovala nějaký hovor.
„Dobrý den, Simone a Gordon Trümperovi. Máme domluvenou schůzku s panem doktorem Müllerem,“ vysvětlila Simone.
„Dobrý den. Pan doktor má ještě jednání, tak vás poprosím o chviličku strpení. Posaďte se, prosím. Mohu vám nabídnout něco k pití?“
„Ne, děkujeme,“ zavrtěl Gordon hlavou, ale místo k sezení přijal. Hádal, že by mladé ženě nebylo moc příjemné, kdyby jí tu přešlapovali před stolem a pořád se nedočkavě a nervózně vrtěli.
O několik minut později se otevřely dveře od zasedací místnosti, odkud vyšel starší muž, následovaný nejdřív hlasem právníka a teprve pak i jeho tělem.
„… rádo se stalo a budu se těšit případně na další spolupráci,“ potřásli si oba muži pravačkami a s rozloučením nechali muže odejít z místnosti.
„Dobrý den, Trümperovi, omlouvám se za malé zdržení. Trochu se nám protáhlo předchozí jednání. Nečekáte dlouho?“
„Jen chvíli. V pořádku.“
„Dobře, tak pojďte dál. Něco k občerstvení? Voda, káva, čaj?“ zeptal se Müller.
„Ne, děkujeme. Slečna už nám nabízela,“ odmítla Simone zdvořile.
„Tak prosím,“ ukázal na otevřené dveře a vpustil manžele dovnitř. Krátce se otočil na svoji sekretářku. „Diano, prosím vás, zavolejte na linku 6 a řekněte doktorce Haug, že jsou Trümperovi tady, tak aby se dostavila. Ona už bude vědět.“ Sekretářka přikývla a okamžitě zvedla sluchátko, aby vyplnila příkaz svého nadřízeného.
„Takže,“ začal právník zeširoka, zatímco se usazoval na své obvyklé místo. „Cesta byla v pořádku?“
„Ano, bez problémů,“ pokývala Simone hlavou.
„Doktorka Haug tu bude během chviličky, už jsem ji nechal zavolat. Krátce jsem jí nastínil, o co zhruba půjde, aby měla představu, a zbytek jí už vysvětlíte vy. Vidím, že dokumenty máte s sebou?“ zeptal se a ukázal na složku ležící před dvojicí na stole.
„Ano. Vzali jsme s sebou vše, co nám starosta přinesl.“
„Výborně, v tom případě… oh… tak už jsme všichni,“ vstal od stolu, když se dveře otevřely a objevila se v nich jeho kolegyně. „Dovolte mi, abych vám představil svoji kolegyni doktorku Katarinu Haug. Jak jsem říkal, zabývá se kupními a darovacími smlouvami. Katarino, tohle jsou Simone a Gordon Trümperovi,“ představil je vzájemně.
„Ráda vás poznávám,“ podala oběma osobám ruku.
„Těší nás,“ oplatil jí Gordon a teprve po seznámení se všichni usadili ke stolu.
„Tak asi se na to rovnou vrhneme, co říkáte?“
„Můžeme,“ odsouhlasila Simone.
„Něco už mi nastínil doktor Müller, ale vyslechnu to pro jistotu ještě od vás.“ Simone přikvýla a v dlouhém monologu nastínila právničce veškeré události, měníc výšku i tón hlasu, používajíc gestikulaci, aby při jejím vysvětlování všichni neusnuli. Tu a tam nějakou drobnost doplnil i Gordon, ale v podstatě mluvila jen Simone. Právnička bedlivě poslouchala, občas chápavě přikývla, aniž by do Simonina vyprávění nějak zasahovala.
„Dobře, děkuji vám. Dokumenty máte, předpokládám, s sebou,“ poznamenala, když viděla složku.
„Ano. Tady je všechno, co nám starosta poskytl. Je tam přiložen i návrh kupní smlouvy,“ přisunula Simone složku přes desku stolu k ženě naproti.
„Dokumenty jste prostudovali?“ zeptala se Katarina a složku rozevřela.
„Na základě laické znalosti právních termínů, ano,“ promluvil Gordon s mírnou nechutí. Co to bylo za otázku? Právničce muselo být jasné, že si papíry pročetli. Jinak by sem asi nejezdili, kdyby nevěděli, co je uvnitř.
„Oh! Moc toho opravdu není. Na to bych se vám mohla podívat už teď a tady. Myslela jsem, že toho bude víc a budu si muset ponechat nějaký čas na prostudování. Je to zvláštní, protože většinou – samozřejmě to není pravidlo, pokud chce kupující druhou stranu nějakým způsobem poškodit, obvykle ji zahrne stohem různých dokumentů. V tomhle případě tu vidím opravdu jen návrh kupní smlouvy na dům a pozemek včetně zaplacení všech výdajů spojených s jednáním, a je tu přiložen i projekt, v rámci kterého žádají finance z evropské unie, jak jste říkali,“ uvažovala právnička nahlas a probírala se jednotlivými papíry. Některé pročítala důkladně, jiné svým zkušeným okem přeskakovala, protože už díky letité praxi věděla, které dokumenty jsou nebezpečné.
„No, abych byla upřímná, tak v tuhle chvíli v těch dokumentech nevidím nic, co by se dalo označit za nemorální nebo dokonce nelegální, ale vy jste říkali, že vám tam něco nesedí,“ vzhlédla ke dvojici.
„Uhm ano. Jde o to, že v těch dokumentech není žádná zmínka o tom, jak bude po odkoupení především pozemku naloženo s hrobem mé tety, která si po smrti přála být pohřbena na pozemku. Sám starosta si není jistý, jak s domem v rámci toho projektu naloží, tudíž nám nemohl dát žádné informace o tom, co se s domem a pozemkem stane. Opravdu si nepřejeme, aby byla památka mrtvého člověka nějakým způsobem zneuctěna. Nejsme zdejší, tudíž bychom ani neměli možnost, se jet přesvědčit, že byla památka tety zachována,“ vysvětlila Simone.
„To je pochopitelné. O této věci tu opravdu není žádná zmínka, ale to může být jen neopatrnost. Pokud na tu koupi starosta opravdu pospíchá, mohlo se stát, že zapomněli do svých výpočtů zahrnout i tuto skutečnost. Pak by bylo nejlepší za ním se smlouvou zajít a jen požadovat nějaký dodatek, který si klidně můžete zformulovat vy sami a dosadit ho do textu, přičemž obsah by zůstal nezměněný.“
„Takže,“ odkašlal si Gordon, „podle vás v tom opravdu není žádný háček. Nic podezřelého, na co bychom si měli dávat pozor,“ ujišťoval se.
„Srovnávali jste cenu nemovitosti s návrhem starosty a s dokumenty, které vám byly poskytnuty při dědickém řízení?“
„Ano. Ta suma je pochopitelně v tomhle návrhu vyšší, protože jsou v ní zahrnuty i veškeré výdaje s převodem a koupí.“
„Nemáte ty dokumenty náhodou u sebe?“
„To bohužel nemáme.“
„S tím můžu pomoct. Mám kopie v kanceláři. Omluvte mě na okamžik,“ vyskočil právník ze své židle a během dvou minut se vracel s tlustým pořadačem zpět. Našel složku se štítkem S. Trümperová a vytáhl ven veškeré dokumenty, podávaje je své kolegyni, která zkušeně našla přesně ten papír, který hledala.
„Cena pozemku, cena domu, cena…,“ zarazila se a kmitala pohledem z papíru v levé ruce na papír v pravé ruce.
„Děje se něco?“ zeptala se Simone opatrně.
„V kupní smlouvě není uvedeno, jak dlouho máte na vystěhování veškerého vybavení. Mluvil o tom s vámi starosta?“
„Vystěhování? No… to je otázka pár hodin. Moc věcí jsme si s sebou nepřivezli,“ podotkla Simone nechápavě.
„Ááááha! Tak už máme tu skulinku,“ prohodila Katarina vševědoucně a na obě lejstra se vítězně usmála.
„Skulinku?“
„Pan starosta si buď vědomě pohrál se slovíčky, nebo nevědomky nechal tu smlouvu sestavit tímhle způsobem, a pak ve výsledku zjistil, že vydělal víc, než předpokládal.“
„Asi vám úplně nerozumíme,“ zavrtěla Simone hlavou.
„To je jednoduché. Tady v tomhle posudku, ve kterém máte uvedené částky z odhadu pozemku a domu, je dodatek, který je vysvětlen na konci dokumentu. Píše se v něm, že jsou 2 možnosti, jak s domem naložit v případě prodeje. Varianta 1: V případě prodeje domu po kompletním vystěhování veškerého vybavené platí ceny uvedené na přední straně posudku. Varianta 2: Pro případ prodeje nemovitosti ve stavu, v jakém byla nabyta, vám slouží tabulka pod tím textem, ve kterém najdete odhad vybavení domu. Především kolonka starožitnosti by vás mohla zajímat, protože tam je částka poměrně vysoká. To kouzlo spočívá v tom, že starosta, pokud sestavil text smlouvy záměrně, počítá s tím, že v časovém presu bez podchycení faktu, co se stane s vybavením domu, dům opustíte pouze s věcmi, které jste si přivezli s sebou a které nejsou zahrnuty v dědictví, tudíž on zaplatí za dům, pozemek, velkoryse splatí i veškeré výdaje, ale do klína mu spadne veškeré vybavení domu, jehož částka není zrovna nejmenší. Pokud byste smlouvu podepsali a pak se dožadovali byť jen jediné památeční věci, která stojí v inventáři, měli byste smůlu, protože s prodejem jste se prakticky nevědomky vzdali i všeho uvnitř domu. Avšak i kdyby se jednalo o starostův záměr, postižitelné to není, protože z právního hlediska je smlouva sestavena bohužel podle platných předpisů,“ odložila právnička dokumenty na desku stolu a podívala se do konsternovaných obličejů manželů, kteří se, zdá se, ještě nestihli vzpamatovat.
„Uhm… no… a jaké jsou teď naše možnosti?“
„Vlastně jsou jen dvě. Po navýšení ceny v rámci zakotvení paragrafu, který pokryje veškeré náležitosti týkající se vybavení domu, můžete upravenou smlouvu dát k podpisu starostovi. Ten buď přijme, nebo odmítne. Samozřejmě je tu možnost, že se domluvíte na nějaké střední cestě, ale to bych příliš nedoporučovala, protože jakmile se začne všechno přepočítávat a přeceňovat, bývají s tím pak daleko větší problémy. Ve vašem případě bych trvala na heslu ‚Ber, nebo nech být‘. Kdyby došlo k úplnému přepsání smlouvy s novým zněním, mohlo by se stát, že by úřad našel místo jedné nenápadné skulinky rovnou několik a s tím už byste si sami jen po konzultaci s právníkem neporadili. Tyhle tahanice většinou končí buď úplným odstoupením od možnosti v prodeji pokračovat, nebo u soudu, kde se poškozená strana snaží v drtivé většině naprosto marně vydobýt ztracená práva. Vám stačí opravdu jen jedno. Nechat smlouvu tak jak je, ale do místa, kde jsou uvedeny podmínky, požadovat navýšení ceny z důvodu drahého vybavení domu – bude na vás, jestli budete sčítat opravdu poctivě každou věc v domě, nebo navrhnete nějakou rozumnou symbolickou částku, a v neposlední řadě zformulujete požadavky ohledně hrobu vaší tety. Předpokládám, že si starosta vezme nějaký čas na rozmyšlenou s tím, že nechá smlouvu posoudit svým právníkem, ale v zásadě opět dojde k výsledku, kde buď podepíše, nebo ne.“
„Stručně řečeno, kdybychom to nechali plavat, přišli bychom o spoustu peněz,“ shrnul to Gordon.
„Prakticky by se jen vynulovala hodnota vybavení a částka pokrývající výdaje s řízením, takže byste dostali peníze opravdu jen za dům a pozemek.“
„Páni,“ vydechla Simone polohlasem a zadívala se na desku stolu.
„Budeme muset to doplnění smlouvy konzultovat s vámi?“
„To nebude třeba. Obsah smlouvy je čistě na obou stranách. Pokud by někdy došlo na nějaké ověřování, tak notářem a šlo by pouze o prověření pravosti podpisu, protože za obsah smlouvy notář neručí, tam si můžete napsat, cokoli chcete.“
„Děkujeme. A teď…?“
„Jestli nemáte žádné jiné dotazy, tak vám mohu nabídnout buď kompletní vypracování záznamu z toho, co tu dnes padlo ústně, a pak se budeme řídit podle směrnic, nebo se spokojíte s informacemi, které jsem vám teď podala, a zaplatíte pouze za konzultaci,“ nabídla jim Katarina.
„A myslíte, že tu písemnou verzi budeme potřebovat?“ zeptala se Simone.
„Myslím si, že pan starosta si je vědom, co do té smlouvy napsal, a bude mu bohatě stačit už jen zmínka o tom, že jste smlouvu a veškeré podklady prodiskutovali s právníkem. Nebude třeba ho strašit ničím dalším,“ řekla popravdě.
„Tak nám bude asi stačit ta konzultace. Děkujeme,“ rozhodla Simone.
„Dobře, v tom případě půjdeme ke mně do kanceláře, kde vám vypíšu doklad,“ vložil se do toho Müller.
„Těšilo mě a přijměte prosím moji pochvalu, že jste se nenechali zviklat a raději jste duchapřítomně využili našich služeb. Přeji vám hodně štěstí s prodejem.“ Právnička vstala od stolu, s oběma se rozloučila a ze zasedací místnosti zmizela.
Po zaplacení částky za sezení se Trümperovi rozloučili s odlehčením situace slovy, že doufají, že už snad nebudou muset obtěžovat a že se opravdu vidí naposled.
*
Cesta zpět do Schallbachu v pozdním odpoledni byla tichá. Simone s Gordonem měli hlavu plnou starostí, jak naložit s nově nabytými informacemi, a Set, který se vracel z návštěvy u kamaráda, vycítil atmosféru ve voze ještě před tím, než vůbec vyjeli z parkoviště, proto celou dobu mlčel a sledoval ubíhající krajinu za okny. Nebyl si úplně jistý, co se u právníka stalo, ale nějak tušil, že odpoledne, které strávil se svým starým známým, byl tak jako tak dobrý nápad. Nevěděl sice, jak vypadá situace s celým domem, ale podle častých návštěv a telefonátů s právníky se zdálo, že se věci daly do pohybu, proto byl rád, že místo k bydlení měl jisté, ať už to s domem dopadne jakkoli.
Všechny tři obyvatele domu přivítalo hluboké ticho. Set se po svléknutí kabátu a bot beze slova odebral k sobě do pokoje.
„Půjdu připravit večeři,“ promluvila Simone poprvé za celou dobu a s těžkou hlavu zamířila rovnou do kuchyně. Gordon ji následoval. Rozhodl se využít toho, že Simone prolomila mlčení. Bylo třeba si o celé záležitosti promluvit co nejdřív, aby také co nejdřív mohli začít jednat.
„Já ti pomůžu,“ nabídl se a zaujal místo vedle své manželky.
„Můžeš začít krájet zeleninu,“ podala Gordonovi nůž a talířek, zatímco sama začala připravovat věci na opékání topinek a volského oka.
„Myslíš – myslíš, že starosta na naši novou nabídku přistoupí?“ nakousl téma opatrně.
„Nevím,“ zamumlala Simone. „Ale jen tak to rozhodně nenecháme. Chtěla bych to mít vyřízené co nejdřív, ale ne za každou cenu.“
Během krátkého ticha mezi oběma partnery se ke kuchyni pomalu kradl nejistým krokem Tom a v okamžiku, kdy se chystal vstoupit do místnosti, uslyšel hovor Billových rodičů, do kterého nechtěl vstupovat. Zabrzdil svou chůzi u prahu, přilepil se tělem k rohu, kde v dlani stiskl futro, a levou stranou obličeje tu a tam nakukoval do místnosti, kde obě osoby stály zády k východu a chystaly večeři.
„Já bych byla pro, sečíst veškerou hodnotu vybavení domu, výslednou částku zprůměrovat na tu symbolickou cenu a nepitvat se v tom. Mohli bychom trvat na zaplacení i toho nejposlednějšího smítka pod touhle střechou za to, že nás chtěl takhle podvést, ale na druhou stranu zaplatí ty výdaje, takže můžeme udělat vstřícný krok tím, že budeme navíc požadovat jen část peněz za vybavení,“ vysvětlovala Simone, odkládajíc topinky do ošatky. Gordon přikyvoval.
„To zní rozumně,“ odkýval jí. Naprosto s jejím rozhodnutím souhlasil.
„Zítra ráno si na to sedneme, doplníme tu smlouvu o ty dva paragrafy a ještě dopoledne s tím skočíme za starostou. Pokud podepíše, do konce týdne bychom se mohli sbalit a odjet odsud nadobro.“
Simonina poslední věta se rozlétla místností, dokud nedorazila až k Tomovým uším, které informaci vstřebaly a poslaly dál do mozku. Náhlý pocit nevolnosti, strachu a úzkosti zaplavil jeho tělo. Dolní končetiny se dostaly do podivné křeče, zatímco jeho ruce se nekontrolovatelně roztřásly nečekaným zjištěním, co se chystá. Se staženým hrdlem Tom dokázal odlepit ztuhlá chodidla od podlahy a rychlým dunivým krokem utekl z chodby do svého pokoje, kde tentokrát nejenže zavřel dveře, ale snad poprvé za tu dobu otočil i klíčem v zámku.
Dusot donutil Gordona vykouknout na chodbu, ale přivítala jej jen prázdnota. Podle mrštného úprku bylo jasné, že Set u dveří nestál, a mlčenlivý únik znamenal jediné.
Na jejich rozhovoru se pasivně podílel ještě někdo třetí.
Tom.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Jsem ráda za ně všechny, že podvod odhalili takhle včas. Ale to, co bude následovat bude nemilé, protože je pochopitelné, že Tom má strach a tak…ale snad to dobře dopadne. Díky za díl.
Chudák Tom:( mohli mu už dávnejšie naznačiť alebo vysvetliť čo s ním plánujú urobiť. Teraz si musí byť príšerne neistý svojou budúcnosťou.
Som zvedavá či starosta príjme ten dodatok k zmluve, je fajn, že sa nenechali oklamať:D
Čakala som čo sa Tom dozvie z internetu a či mu to pomôže pochopiť ako to v láske a vzťahu funguje:)
Strašne moc ďakujem za kapitolu.
Som rada, že na ten podvod nakoniec prišli, aspoň nebolivstarostom okradnutí. Som zvedavá na jeho reakciu, keď za ním prídu s upravenou zmluvou.
A ten koniec… Tomovi veru nezávidím, musí byť z odchodu poriadne vystrašený. Dúfam, že to nakoniec (aj s pomocou Billa) nejako zvládne.
Ďakujem za kapitolu.
Vypadá to, že Tom v tu chvíli podlehl panice. Není divu, protože pro něho to bude tak obrovská změna, že si to ani nedovedu představit.
Ale jsem ráda, že právníci přišli na tu "malou kličku". Ejhle jaký pěkný legální způsob, jak někoho oškubat. 😀
Díky za kapču, těším se na pokračování.
Je fajn že na to přišli a zařiděj se podle toho Doufám že Toma vezmou sebou.
A já jsem tak doufala, že se už dnes dozvím, co tam Tom na tom internetu nastudoval. Hlavně by mě zajímalo, jak to hledal, když celkově s internetem nemá žádné zkušenosti. Tom mu musely vyskakovat samé porno stránky, ne? 😀
Jinak jsem ráda, že se Simone s Gordonem nakonec nenechají oškubat a pěkně panu starostovi ukážou, že se na nich nikdo obohacovat nebude! 🙂
Jsem moc ráda, že se Simone s Gordonem nijak neunáhlili a na podvod ze starostovy strany přišli. Nerada bych, aby přišli o velkou spoustu peněz. No, jsem hlavně zvědavá, co starosta na tu upravenou smlouvu řekne. 😀 A jestli ji nakonec podepíše. To bude asi pěkně koukat! 😀
Jinak je mi Toma lííííto! Věřím, že teď neví, co se s ním bude dít. pravděpodobně netuší, co s ním mají zalubem, jestli bude s nimi nebo kde? A hlavně, bude to pro něj taková změna! Oproti tomu co doteď zažil to bude něco nepředstavitelného. Ještě do toho jak to teď mají s Billem mezi sebou.. 🙁 Je mi to ohromně líto. Tak snad se brzy všechno zase spraví!
Děkuji za další díl! 🙂
taky jsem čekala, že se dozvím, co to tam Tom hledá 😀 a jak to bude mezi kluky pokračovat. Nás ale napínáš 😀
jinak super díl!