autor: firelucy
Úterý
Stůl v autobuse Tokio Hotel byl toho rána u snídaně nepřirozeně tichý. Kdyby to bylo v jakýkoliv jiný týden, autobus by byl plný hlasů a pohybu, ale teď ne.
Gustav dočetl svou knihu o ´Německých autorech 18.století´ a začal číst novou, s názvem ´Tajemství Skotské vysočiny´, která měla barvu něčeho, co připomínalo bažinu.
Georg napůl spal ve svých cornflakes a vyhýbal se Billovu pohledu, kterým na něj upřeně zíral. Zpěvákovi se podařilo být celých 24 hodin zticha a svůj druhý den začal tím, že se snažil přinutit Georga, aby na něj promluvil, a on tak mohl odpovídat nazpět.
Tom byl v tomto okamžiku s hlavou pohřben hluboko ve stránkách své knihy a vůbec nevěnoval pozornost krajíci chleba, který občas navázal kontakt s jeho ústy.
Lidé se k sobě ve společnosti jiných osob chovají odlišně. Existuje odlišný kodex pro to, jak se chovat ke své rodině, přátelům, milencům a cizím lidem. Většina lidí tento kodex striktně dodržuje, aniž by si toho všimli, protože jsou od narození učeni morálním pravidlům interakce mezi sebou navzájem. Tento kodex nastavuje přísné očekávání a hranice každého vztahu a porušení tohoto kódu bude považováno za nemorální, někdy dokonce za tabu.
Když jste s rodinou, je běžné, že většina lidí má k sobě navzájem milující tón, který ukazuje, že jste příbuzní. Je přijatelné projevit na veřejnosti láskyplnost k manželovi nebo manželce, matce nebo otci na rodinných sešlostech a bratrovi nebo sestře v domácnosti. To souvisí se všeříkající morálkou a v průběhu let se mění.
Dnes je běžné projevovat náklonnost i hněv vůči členům rodiny veřejně, ačkoliv většině přijde stále nepříjemné hádat se na veřejnosti, ale polibky a objetí se staly součástmi každodenního života.
Tomovy brady se dotklo něco studeného a on si uvědomil, že nezvedl svůj toust, ale Billův ovocný koláč. Jeho dvojče se na něj usmívalo a Tom pokrčil rameny a koláč mu vrátil.
„Promiň.“ Tom se zazubil a pohlédl na své vlastní jídlo, jen aby zjistil, že plave v cornflakes spícího Georga. Očividně ho tam položil bez povšimnutí.
Kousek koláče se mu objevil před obličejem a Tom otevřel ústa a nechal Billa, aby jej krmil sladkou snídaní, zatímco se usmíval od ucha k uchu. Jeho bratr k němu dokázal být v některých chvílích tak úžasný a on miloval každý kousek láskyplnosti, který mu Bill věnoval.
„Bille, můžu se tě na něco zeptat?“ Gustavův hlas zněl přiškrceně, jako kdyby jej to bolelo, promluvit směrem ke zpěvákovi, ale Bill byl během několika vteřin na nohou a poskakoval po společenské místnosti.
„Samozřejmě, že můžeš, drahoušku Gustave, bude mi skvělým potěšením odpovědět na cokoliv, na co by ses mě mohl zeptat.“ Tom se uchechtl, to byla ta nejdelší věta, jakou kdy slyšel někoho použít, aby vyjádřil jednoduché slovo ´ano´.
Otočil se zpátky ke své knize za zvuků Gustavovy otázky a Billovy dlouhé, DLOUHÉ, odpovědi. Jeho bratr zcela jasně využíval té příležitosti, jak jen mohl.
Kapitola o řeči těla mezi lidmi v určitých vztazích byla velmi poutavá a Tom se přistihl, že srovnává své vlastní vztahy s těmi popsanými v knize, a zjistil, že většina z nich dokonale sedí.
Choval se ležérně a pohodlně okolo svých přátel, ale i přes to, co říkala kniha, myslel si, že je docela bezstarostný i směrem k cizím lidem. Kniha trvala na tom, aby mu připomněla, že pro každé pravidlo platí výjimky a že kodexy vztahů nemusí sedět na každého.
Kapitola měla být nástrojem pro analýzu vlastních vztahů a zjištění, zda byly klasifikovány tak, jak jste je viděli vy. On se choval docela přesně podle kodexu v knize, když byl se svou rodinou, jeho jedinou výjimkou byl Bill, který ne zcela zapadal do morálních aspektů sourozenecké lásky popsaných v knize.
Sourozenci normálně ukazují svou skutečnou náklonnost pouze v rámci svého domova, protože je všeobecně známo, že děti spolu často bojují, a to je představa, která je podporována. Existuje také výzkum, který dokazuje, že většina sourozenců se od sebe v době puberty distancuje. Pouta mezi sourozenci obvykle zůstávají silná, ale množství fyzické náklonnosti časem klesá.
No, tady on a Bill byli definitivně výjimka, protože čas je jen přivedl k sobě blíž, a když přemýšlel nad tím, jak jej jeho bratr líbal na tvář nebo na čelo a jak jej Tom občas v noci držel, mohl jen předpokládat, že si projevovali více fyzické náklonnosti než většina.
A pak přišel odstavec, na který Tom čekal, ten o milencích. Bill rychle opustil jeho myšlenky, jak uvažoval nad tím, koho vybrat.
Nějakou dobu jen seděl a přemýšlel, kterou holku vybrat, ale nakonec skončil jen přemýšlením o dívkách obecně a ne pouze o jedné. Popravdě řečeno, nemohl si vzpomenout na žádnou, která by pro něj skutečně něco znamenala.
Milenci kolem sebe vytvářejí zcela nový rozměr a zdá se, jako by se pravidla světa z jejich života vypařila. Fyzický kontakt je v takovém vztahu důležitý, s ohledem na to, že je to vztah intenzivní…
Do prdele, potom s tímhle nemůže porovnávat žádnou s holek, se kterou kdy byl.
… a s láskou. Množství lásky projevované na veřejnosti se liší podle osobnosti, ale malé doteky a sladké polibky jsou nutností. Mohou to být věci jako pohlazení po tváři nebo polibek na tvář, ale může to být také příležitostná muchlovací scéna přede všemi.
Lidská bytost má přirozené nutkání ukázat, jaký poklad si to našla, a předvádění svého partnera je velmi časté. Je také normální si chtít označit své území, pokud jde o vaši lásku. Ruka kolem pasu je nejjistější znamení, že někdo chce udržet svého milence v bezpečí a toto gesto je obvykle následováno úsměvem od druhého partnera.
Celkově vzato jsou to detaily, které oddělují jednotlivé vztahy a tyto signály mohou být přehlédnuty nezasvěcenými. Přátelská pusa může být zaměněna za polibek mezi milenci a láskyplné objetí může v něčí hlavě rychle znamenat něco jiného.
Důležité je být si jistý ve svých citech vůči ostatním lidem a chovat se podle nich. Po určité praxi byste měli být schopni podívat se na vztahy ostatních lidí a také je zanalyzovat. Je to jednoduchý trik, jak účinně zabránit vzniku nepříjemných situací.
Tom zavřel knihu a chvíli mu trvalo, než se vrátil zpátky do reality. Oddával se té knize daleko víc, než si myslel, že bude. Bylo na čase využít nové poznatky a věděl přesně, kde je to správné místo.
„Pojď, chci ti něco ukázat.“ Tom vzal Billa za ruku a černovlasé dvojče se přestalo mračit na svůj telefon, který prostě nezazvonil, a vstal z pohovky. Tom si neuvědomoval, že Bill seděl po celou tu dobu v kuchyni.
Tom vedl Billa k palandám a nakoukl do společenské místnosti, kde spatřil zbývající dva členy kapely. No, vlastně zahlédl jen Gustava, ale předpokládal, že Georg tam byl taky, když zaslechl zavrčení přicházející z podlahy.
„Proč jsi to, kurva, musel kopnout pod gauč?“ Georg byl na všech čtyřech, zadek měl ve vzduchu a ramena zastrčená někde pod gaučem.
„Myslel jsem, že by to mohla být zábava… měl jsem pravdu.“ Gustav se tvářil samolibě, jak seděl a sledoval Georgovo počínání. Kdyby ho Tom neznal tak dobře, řekl by, že očumuje Georgovo pozadí.
„Sedni si.“ Otočil se Tom a zamumlal Billovi přímo do vlasů, než jej mladší dvojče obešlo a posadilo se na zem v indiánském stylu mimo dohled Géček.
Tom si klekl za svého bratra a vykoukl mu přes rameno na scénu před nimi. „Gustav se dívá na Georgův zadek, nemyslíš si?“
Tom měl ústa hned vedle Billova ucha a slova spíše vydechoval, než aby je skutečně říkal. Bill se tiše zachichotal a kývl, mírně se zády opřel o Toma.
„Vsadím se, že tu věc kopl pod gauč schválně, jen aby to mohl dělat.“ Opřel si bradu o Billovu a mohl cítit, jak mu roste úšklebek na tváři nad jeho komentářem.
Najednou ze sebe Georg vydal vítězný zvuk a vynořil se z pod gauče pokrytý prachem a s velmi spokojeným úsměvem na tváři. „Mám to… toho zasraného jezdce.“
Tom se málem zadusil, když si uvědomil, že ta věc, která Georgovi způsobila všechny ty problémy, byla součástí šachů, jež s Gustavem hráli, prostě neuvěřitelné.
Bill civěl a Tom ani nepotřeboval knihu, aby mu řekla, že Bill je stejně překvapený. Zazubil se, než opět nasadil svůj vypravěčský tón, až se Bill začal otřásat tichým smíchem.
„Vílí princezna právě prošla peklem, aby získala svého prince, a ten se na ni teď dívá s očima plnýma obdivu.“ Ve skutečnosti byly Gustavovy oči plné pobavení, ale to stejně nebyla pointa Tomova příběhu. „Přistoupila k němu o krok blíže.“ Georg natáhl ruku a podal Gustavovi jezdce. „A nabídla mu dárek… své srdce v podobě hrdého vojáka, tato socha pro ni představuje boj… její boj za muže, kterého miluje.“
Bill se otřásal a Tom jej konejšivě pohladil po rameni, protože věděl, jak těžké to je pro jeho dvojče zůstat zticha, jelikož to bylo vše, co dělal posledních pár hodin.
Tomova dlaň našla Billovu tvář a něžně ji pohladila. „Gustav vzal její srdce do svých rukou, co přijde dál? … otázka? … ano, Gustav požádá princeznu, aby byla jeho na věky věků.“
Georg pohlédl na Gustava a poté zpátky dolů na šachovnici. Billovo chvějící se tělo způsobovalo Tomovi mrazení v zádech a on ovinul paže kolem svého dvojčete a čekal, co vyjde z Georgových úst, doufal, že to bude pasovat do jeho příběhu.
„Pojďme na to, ať se dostaneme do té dobré části, kde vyhraju.“ Georg si promnul dlaně a nebyl si vědom záchvatu smíchu, který právě způsobil dvěma identickým hnědookým chlapcům.
Tom bez přemýšlení přitiskl dlaň na Billova ústa, když už mladší dvojče nedokázalo zadržet svůj smích. Bill si opřel hlavu o Tomovo rameno a chichotal se mu do prstů.
Tom žasl nad tím, jak měkké Billovy rty jsou, když jeho mysl zabloudila k zelené knize v kuchyni. Té, která popisovala sourozeneckou lásku jako něco, co se nehodilo k tomu, co měli oni dva s Billem.
Zatímco Billův dech pronikal mezi jeho prsty a jeho rty jej prakticky hladily na dlani, Tom si uvědomil, který vztahový kodex se na ně hodil nejlépe. Vytvořili si kolem sebe zcela nový rozměr a jak nad tím tak Tom rozvažoval, fyzický kontakt byl pro ně důležitý. Možná, že pro ně dva se pravidla společnosti zcela vypařila.
Bill se přestal smát a nyní pouze odpočívat proti Tomovi, který byl v myšlenkách příliš daleko na to, aby si uvědomil, že má stále ruku na jeho ústech… ne, že by snad mladší dvojče mělo povoleno mluvit.
Nadávky od Georga, který zřejmě prohrával, byly to, co Toma vrátilo do reality, pomalu spustil ruku z Billova obličeje a namísto toho mu ji omotal kolem pasu.
Zdálo se, že Bill si nějak všiml jeho rozrušení a otočil hlavu, aby se na něj tázavě podíval. Tom se konejšivě usmál a dostal déjà vu, držel takhle svého bratra už tisíckrát, takže to nebylo nic zvláštního.
Tom věděl, že si je se svým bratrem blízký a nikdo to nemohl nikdy změnit, ani on, ani společnost a její morálka a rozhodně ne jedna z Gustavových knih. Ještě naposledy Billa zezadu pevně objal, než vstal.
Bill natáhl ruku a Tom mu pomohl na nohy. Jeho dvojče se na něj láskyplně usmálo a vtisklo mu malou pusu na tvář, jako by říkalo ´děkuju za rozveselení´.
Tomovi to přineslo dobrý pocit ze sebe sama, že dokázal mít takový vztah se svým dvojčetem, vzhledem k tomu, že sourozenci spolu měli hodně bojovat a odcizovat se. Byl šťastný, že se tohle mezi ním a Billem nestalo, protože dokonce i když jejich vztah připomínal milující se pár, nechtěl by to jinak.
„Proč trucuješ?“ Tom se posadil naproti Georga ve společenské místnosti. Basista měl sklopenou hlavu a tvářil se naprosto mizerně.
„Prohrál jsem.“ Georg na něj pohlédl ztrápeným pohledem, ale nedostalo se mu žádného soucitu ani od jednoho z dvojčat, kteří se oba hihňali nad nějakým nevysloveným vtipem.
„Svou lásku?“ Bill vyprskl a upřel svůj pohled do šálku horké čokolády. Tom se zazubil a sledoval, jak Gustav odklízí poslední kousky šachové hry.
„Ne, blbče, ve hře.“ Georg se na něj podivně podíval, než se posunul a udělal tak místo pro Gustava. Tom si okamžitě všiml, že ti dva seděli dostatečně blízko na to, aby byli opravdu dobří přátelé, a dostatečně daleko na to, aby v tom nebylo nic jiného.
„Šokující!“ Gustav použil svůj nejsarkastičtější hlas a Georg se na něj zamračil a hravě jej plácl do paže.
Tom se naklonil ke svému dvojčeti, když Gustav plácnutí vrátil, a Géčka byli na okamžik zachyceni v holčičím-plácavém-boji. „Pocit jemných prstů proti jeho pokožce Gustava nastartoval a najednou nedokáže dát ruce pryč od své milované víly.“
Bill se zalknul svým nápojem a Tom jej vstřícně poplácal po zádech, vědom si toho, že Géčka skončili se svým bojem a zvědavě je pozorovali.
„Čemu se smějete?“ Gustav na něj zazíral a v Tomově hlavě se najednou objevil nápad. Zůstal zticha a jednoduše se na bubeníka díval.
„Co?“ Georg byl vždy netrpělivý a zněl frustrovaně ze skutečnosti, že Tom neodpověděl.
Gustavova tvář se změnila a Tom si byl jistý, že jej prokoukl. „Ty chceš, abychom se zeptali Billa, že?“
Tom přikývl a ucítil na sobě Billovy oči. Otočil se a usmál se na něj, aby byl na oplátku odměněn širokým úsměvem, Bill vypadal, jako by měl prasknout štěstím.
„Zapomeň na to.“ Gustav zavrtěl hlavou a ušklíbl se, když jej Bill pozoroval.
„Sakra, já to chci vědět… čemu jste se smáli, Bille?“ Georg se obrátil na mladší dvojče a sám si vysloužil plácnutí do hlavy od rozmrzelého bubeníka.
„Smáli jsme se vám dvěma pitomcům, samozřejmě, má drahá vílí princezno.“ Poté, co neslyšel Billův hlas hodiny, ten zvuk byl nyní pro Tomovy uši jako hudba.
Georg se rozzlobil a střelil pohledem po Gustavovi, který se lehce uchechtl. „Nejsem vílí princezna a už tě znovu nenechám mluvit!“
„Hej, můžu dovnitř?“ Tom nakoukl skrz Billovy závěsy a sledoval, jak se rozcuchaná černá hlava otočila a pohlédla na něj, než energicky přikývla.
Billovi zřejmě chyběla společnost, jelikož byl samý úsměv od chvíle, kdy Tom vyšplhal na jeho palandu a zatáhl za sebou závěs.
„Plánuješ, že to v dohledné době vzdáš? Stýská se mi po hlučném bratříčkovi.“ Tom pocuchal Billovy již rozčepýřené vlasy a zahihňal se, když Bill jeho ruku neodtlačil, ale naopak se do toho doteku naklonil. „Jsme nějací moc přítulní, nejsme?“ Jeho dvojče se na něj lstivě usmálo a Tom se zazubil zpět, než si Billa přitáhl do pevného, bratrského objetí. „Chybí ti zpěv?“
Billova tvář se zapohybovala proti němu, když přikývl. Tom se odtáhl a Bill ho jen neochotně pustil, ale lehl si před něj na záda.
Bill zíral tiše na strop nad svou palandou a Tom zjistil, že přemýšlí, na co jeho bratr myslí. Byl fascinován tím, jak si Bill kreslil kruhy na vlastní břicho, přímo pod okrajem svého trička.
Strávili takhle zbytek večera i část noci. Tom mluvil a Bill gestikuloval, když to bylo nutné.
Tohle byl ten druh řeči těla, který Tom nepotřeboval vysvětlit. Chápal velmi dobře, co měl jeho bratr na mysli, když jej znovu objal, než usnul v ohbí Tomovy paže.
Slova z knihy vyskočila v Tomově mysli těsně předtím, než se také chystal usnout
. Důležité je, být si jistý ve svých citech vůči ostatním lidem a chovat se podle nich. Byl si jistý svým bratrským vztahem s Billem a choval se tak, jak mu říkalo jeho srdce. A v tomto okamžiku mu jeho srdce říkalo, aby Billa pevně držel a nikdy jej nepustil.
autor: firelucy
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Ooo, to je tak krásná povídečka…a ten příběh…líbí se mi, jak autorka skvěle umí popisovat situsce…díky za překlad.
Líbí se mi, že ačkoli Tom z knížky zjišťuje, že jeho vztah s Bilem se jaksi vymyká tomu bratrskému, neděsí ho to. Je zcela srovnaný se svými city k němu a nehodlá to měnit. Jsem zvědavá, za jak dlouho mu dojde to, co Gustav už zřejmě vypozoroval. Proč by mu jinak tu knihu vnutil, že?
Díky za úžasnou kapitolu a těším se na pokračování.
Vílí princezna a jej hrdinský princ sú neskutočný a je krásne ako Tom vymýšľa príbehy aby Billa zabavil:) aj to gesto donútiť zvedavého Georga spýtať sa Billa aby mu pomohol bolo krásne láskyplné. Všetko čo Tom a Bill robia je tak pekné… a Tom s jeho knihou… páči sa mi, že nestresuje z toho, čo mu tá kniha naznačuje o ich (ne)súrodeneckom vzťahu:)
Ďakujem za krásnu kapitolu:)
Tom je jednoznačne rozprávačský talent! A Géčka mu dávajú perfektné momenty pre využitie 😀
Inak sa mi ale páči, ako Toma kniha zaujala a ako analyzuje správanie ľudí okolo seba. Už si uvedomil, že jeho vzťah s Billom sa vymyká normálu a teraz len čakať, aby si všímal ďalšie veci, ktoré ho privedú k cieľu 🙂
Ďakujem za preklad.
Já nechápu, co Gustava baví číst v těch jeho knihách! 😀 Ty poslední dvě knihy už jen podle názvu znějí jako šíííílená nuda! 😀 A to říkám já, která přečte skoro všechno! 😀 Tom může být jen rád, že se nad ním Gustav smiloval a dal mu v rámci možností fajn knihu a ne nějakou o Skotských vysočinách. 😀
Každopádně mě tahle povídka strašně fascinuje! Líbí se mi všechny postavy do jednoho. Nejvíc nemůžu z Georga a Gustava. Ono by to asi nebylo až tak vtipné, kdyby to vždycky Tom neokořenil těmi svými průpovídkami. 😀 Jdu z toho do kolen! Opravdu nevím, kde na to chodí, ale slušně se u toho směju, takže jen ať v tom pokračuje! 😉
A zase se budu hloupě opakovat, ale když mě se vztah Billa s Tomem tolik líbí! Samozřejmě jsem z toho unešená hlavně proto, že jsou kluci v povídce dvojčata, což se už poslední dobou v moc povídkách nevidí, takže jsem vždycky za každou takovou neskutečně ráda! 🙂 Ale tady se k sobě kluci chovají tak láskyplně! Dělají se navzájem šťastnými a celkově miluju, když se obejmou, přitulí se k sobě a dávají si podobně najevo svou lásku. ♥
A samozřejmě mě taky těší, jak Toma kniha baví! Není totiž nic horšího, než číst něco, co člověka nebaví a vůbec jej to nezajímá. Navíc jsem ráda, že si Tom díky ní začíná všímat plno maličkostí mezi sebou a Billem a nejlepší na tom je, že jej to neděsí ani trošku! ♥
Moc děkuji za báječný poklad, Zuzu! 🙂 Jsi poklad! ♥
Moc zajímavě psaná povídka a děkují za krásný překlad.