Muset se obejít bez své lásky je pořádně těžké, to vám tedy povím. A pro mě je to ještě mnohem těžší, protože mám někoho tak úžasného, jako je Bill. Někoho, kdo mě skoro vždy chápe, a i když zrovna ne, tak se mě snaží pochopit. Někoho, kdo mě respektuje a přijímá takového, jaký doopravdy jsem, a nesnaží se mě změnit. Někoho, kdo tu je při mně a na koho se mohu spolehnout. Ano, já vím, že s ním nejsem dlouho a že ho nemohu znát úplně dokonale, ale přesto mu věřím. Věřím mu víc než mamce, kterou znám celý život a která mě teď hrozně zklamala. Ano, zklamala… to je to pravé slovo. Můj vztek pramení nejen z toho, že se staví mně a Billovi do cesty, že ho uráží a haní, ale z velké části u jeho zrodu stojí také zklamání… Hluboké zklamání, přes které se mi nedaří přenést…
Zbytek dne mi až na několik menších slovních potyček se Sam utekl bez komplikací a jakýchkoliv vzruchů. Během většiny hodin jsem spal, nebo jsem myslel na Billa, doufal jsem, že se mu nic nestalo. Ano, byl jsem v tomhle ohledu dost velký pesimista, ale… prostě jsem nechtěl, aby se mu přihodilo něco zlého. Musel jsem si neustále připomínat, že žije v prostředí, kde se potulují feťáci, násilníci a jiná sebranka. Nemyslel jsem na to úmyslně a cíleně, ale prostě jsem na to myslel. Pronásledovalo mě to. Opravdu jsem byl to zaláskované štěně, kterým mě nazvala Samantha. Vůbec jsem se tomu nebránil, ale v jednom ohledu mi to vadilo: byl to velký nápor na nervy. S Billem jako přítelem ještě větší.
Ani když jsem dorazil domů, nedokázal jsem se přivést na jiné myšlenky. U oběda jsem byl jako tělo bez duše a nípal jsem se v jídle. To bylo zřejmě důvodem toho, proč se mě mamka, co seděla na protější straně stolu, zeptala:
„Stalo se něco ve škole?“ zněla docela ustaraně. Dneska tu se mnou byla sama. Otec byl normálně v práci, ale ona měla volno. Nedalo se říct, že bych z toho radostí skákal do stropu.
„Ne,“ odsekl jsem podrážděně a zíral na kousek masa, který jsem už několik minut přesouval vidličkou sem a tam po talíři. Nehodlal jsem jí to s Billem odpustit. Nejenže mě tím naštvala, ale taky ranila chudáka Billa, který si to celé musel vyslechnout. Bylo mi ho tak moc líto! Pořád jsem měl před očima ten jeho ztrápený, ublížený výraz…
„Omlouváš?“ stále jsem hypnotizoval kousek kuřete.
„Ano…“ odmlčela se. „Víš,“ pokračovala pak, „nechtěla jsem se tebe nebo tvého přítele tak dotknout…“
„Ale dotkla ses nás! Víc než to!“ zvýšil jsem hlas a zaměřil jsem svůj pohled na ni.
Projela si prsty rozpuštěné vlasy v nervózním gestu. „Já vím, promiň, ale… prostě spolu nesmíte chodit…“
„Proč bychom nesměli?!“ do mého hlasu se opět prodral vztek.
„Protože… prostě nesmíte!“ rozhodila rukama.
Narovnal jsem se tak prudce, až se židle, na které jsem doposud seděl, převrátila a dopadla hlučně na zem. „Přestaň se mi montovat do života! Manipulovala jsi se mnou od mého narození, tak mi dej volnou ruku alespoň v tomhle a nech mě milovat toho, koho milovat chci!“ sval na čelisti mi naběhl.
Také se narovnala, i když nebyla tak hrr. „Nikdy jsem s tebou nemanipulovala! A v tomhle mě musíš poslechnout, Tome! On ti ublíží!“
„Přestaň z něj dělat vraha!“
„To nedělám!“
„Ale nemáš k tomu daleko!“ praštil jsem pěstí do stolu, až talíře nadskočily. „Co s ním máš za problém?! Když jsem ho přivedl, byla jsi v pohodě, a teď je to najednou ten, co ubližuje?!“
„Ale já to myslím vážně, Tome! Přestaň být tak zaslepený, dělám to pro tvoje dobro!“ křičela hystericky.
„To teda neděláš! Kdybys to dělala pro mé dobro, nechala bys mě, abych si miloval, koho chci milovat a nebránila bys nám v lásce!“
„Ale ty ho nemiluješ! Jsi jenom zaslepený!“
„Drž už, kurva, hubu!“ ruply mi nervy.
„Jak to se mnou mluvíš?! Jsem tvoje matka, chlapečku!“ ječela.
„Fakt?!“ zamířil jsem pryč. Tohle jsem dál nehodlal poslouchat. „Matka se snaží svému dítěti vždy pomoci a pokouší se ho pochopit. Pokud jsi opravdu moje matka, tak se tak začni chovat!“ vmetl jsem jí do tváře a vytratil jsem se do svého pokoje…
***
Už jsem to prostě doma nemohl vydržet déle. Měl jsem z toho nervy pořádně na pochodu a potřeboval jsem se nějakým způsobem uklidnit. A jaký je lepší lék na nepochopenou lásku, než mít u sebe osobu, kterou milujete, že? Přesně to bylo důvodem toho, že jsem se po třech dnech kolem druhé noční hodiny kradl temnými ulicemi bezejmenné čtvrti. Už jsem předem volal Billovi. Díky bohu měl zrovna čas, a tak mi to vzal. Nejdřív mi zakazoval za ním chodit, ale když jsem mu podrobně vysvětlil situaci, neochotně souhlasil. Domluvili jsme se, že si dáme schůzku v podniku, do kterého mě vzal po našem prvním polibku.
Už jsem se na něj neskutečně těšil. Byl jsem bez něj čtyři dny a měl jsem toho až po krk. Potřeboval jsem ho mít u sebe a vyžadoval jsem to. Bez něj jsem byl neúplný. Nějaká část mi chyběla… moc důležitá část na to, abych byl bez ní schopný fungovat.
Zabočil jsem za roh temné ulice a obezřetně jsem se rozhlížel kolem sebe. I když větší starosti jsem si dělal o něj, sám jsem se tu také necítil dobře. Zvlášť, když jsem prošel před chvílí uličkou, ve které se na zemi povalovaly samé použité injekční stříkačky a kondomy. Zvedal se mi z toho žaludek…
„Baf!“ ucítil jsem, jak se mi zezadu kolem krku ovinuly čísi ruce a málem jsem vyletěl z kůže. Chtěl jsem se začít bránit a bojovat, ale pak jsem ucítil známou vůni a uvědomil jsem si, kdo mě objímá.
„Bille! Ty budeš moje smrt…“ oddechl jsem si a chytl jsem se za hrudník v oblasti srdce, které mi bušilo jako by se zbláznilo.
„Promiň, ale já si prostě nemohl pomoct!“ pustil mě a poplácal po rameni. „To bude dobrý…“ smál se. Bylo očividné, že se báječně bavil.
„Já tě jednou zaškrtím!“ pohrozil jsem mu, ale neznělo to nebezpečně ani výhružně, protože jsem se u toho smál, a přitáhl jsem si ho do pevného objetí. Nedokázal jsem se na něj v takové situaci doopravdy zlobit, na to jsem byl moc rád, že ho vidím. Zabořil jsem tvář do jeho ramene a zavřel oči. Zhluboka jsem se nadechl a nechal jsem si plíce naplnit jeho sladkou vůní, než jsem opět dlouze vydechl. Vychutnával jsem si toho, že ho zase můžu tisknout v náručí. „Chyběl jsi mi… hrozně moc…“ pošeptal jsem mu s něhou v hlase a prsty jsem zapletl do jeho vlasů. Až na splašené bušení srdce a zrychlený dech, způsobený jeho objevením, mi bylo božsky.
Objetí mi oplatil a k mým uším dolehl jeho tlumený smích. „Ty mně taky…“ zašeptal.
Rázem mi bylo jedno, kde se nacházíme, a veškerá moje pozornost byla v trapu. Měl jsem jeho… a to mi stačilo. Stačilo mi to bohatě…
Malinko jsem se odtáhl. „Jak to dopadlo u šéfa?“ nadhodil jsem nějaké normální téma.
„Překvapivě docela v pohodě,“ usmál se na mě. „Nejdřív byl docela naštvaný, ale nakonec prostě jenom mávl rukou a uznal, že mi dával moc dlouhé směny. Teď jsem si musel odpracovat to, co jsem zameškal, ale už budu mít kratší práci. O dost.“
„To moc rád slyším!“ byl jsem upřímný. Znamenalo to totiž, že teď budeme mít víc času jen sami pro sebe.
Chytl mě za ruku. „A co u tebe?“ zeptal se mě zvědavě.
Propletl jsem si s ním prsty a vykročil pomalu směrem k podniku, kde byla původně smluvená schůzka. Bylo to už jenom malý kousíček. „Lepší o tom vůbec nemluvit…“ povzdechl jsem si.
Posmutněl. „To to bylo až tak hrozné?“ bylo jasné, že naráží na mou matku.
Kývl jsem. „Bylo…“ víc jsem se k tomu nevyjadřoval.
„Ale… nevěříš jí, že ne…?“ ujišťoval se opatrně.
Zavrtěl jsem rychle hlavou a volnou rukou jsem ho pohladil po tváři. „Ani v nejmenším. Znám tě lépe než ona…“
Bylo vidět, že se mu ulevilo. Zastavil se pár kroků od podniku na místě. „Hele… chceš jít opravdu sem?“
„Proč?“ naklonil jsem hlavu tázavě na stranu.
„No… Nick není doma, tak mě napadlo, že bychom klidně mohli jít i ke mně…“ nabídl mi ochotně.
Rozzářil jsem se. Inu… co na to říct? Taková nabídka se prostě neodmítá!
autor: Ann
To bola teda poriadna hádka! Je mi chudáka Toma ľúto, že sa musí takto s matkou hádať, aby si obhájil svoju lásku. A i keď je dôvod matkinho odmietania ich vzťahu celkom pochopiteľný, tak Tom ho nepozná! Takže tým, že mu zakazuje Billa s dôvodom "proste preto" si vážne nepomáha! Ale tak jej problém!
Ja som rada, že si Tom Billa tak obhajuje a že je medzi nimi taký krásny vzťah a ako si tých pár dní navzájom chýbali. 🙂 Som zvedavá, ako bude pokračovať tá neodmietnuteľná ponuka 🙂
Ďakujem za časť.
Chápu, že to Tomova matka myslí dobře, ale jde na to strašně špatně. To už je úděl rodičů, že děti si do své lásky nenechají kecat. Naopak mají tendenci se ještě víc zatvrdit.
Navíc, ona má důvody, které zřejmě nechce (nebo nemůže) prozradit, takže je to bludný kruh.
Díky, těším se na pokračování.
Vůbec se Tomovi nedivím, že takhle vybouvhnul, i když to možná maličko přehnal… Ale jeho matka by si měla uvědomit, že když už vydá nějaký takový zákaz, tak by spolu s ním měla uvést i pádné důvody, protože jinak je úplně zbytečné, aby něco takového zakazovala. Stejně ji Tom neposlechne a já jsem jen ráda 🙂
Je fajn že Tom věří Billovi a matka je hrozna.
Na jednu stranu Tomovu mamku chápu, ale na tu druhou prostě musím souhlasit s tím, že na to jde strašně špatně! Mně kdyby mamka chtěla s přítelem rozeštvat a měla k tomu tyhle ´důvody´, tak jí to akorát pak dělám naschvál a víc přilnu k partnerovi. Chápu, že Tomovi asi nechce nic říkat narovinu, ale tak si alespoň mohla vymyslet něco lepšího. Takhle se bude s Tomem jen pořád hádat a nepovede to nikam..