autor: Neilinka
(Tom)
Rozloučení u auta bylo vážně těžký. Z toho posledního objetí jsem ho málem nepustil. Pak to prostě muselo odsejpat, protože kdyby stál tady ještě minutu, tak všechno nahážu zpátky do kufru a odjedu s nima zpátky domů. Proto jsem mu samovolně otevřel a trošku mu pomohl dovnitř, jelikož jsem to potřeboval už mít za sebou.
Když se na mě pak ještě otočil a zamával mi, podlomily se mi kolena. Tak tak jsem zůstal normálně stát a neflákl sebou na zem. Normálně bych šel za klukama, ale tentokrát jsem se prostě doslova schoval do chatky. Vyhrabal jsem v batohu Billův parfém, dvakrát ho stříknul na polštář a natáhl se na nepovlečenou postel. Položil jsem si hlavu na navoněnou látku a zavřel oči. Ne, že bych si dodnes o sobě myslel, že jsem necita… ale tolik emocí jako teď jsem dohromady nikdy nezaznamenal. Vůně mi ho vykreslila před očima a já vzpomínal na společnou noc. Bylo mi nádherně… jenže pak mi vědomí vmetlo do tváře, že teď je pryč na zatraceně dlouhou dobu a mně se nahnaly do očí slzy.
Ještě nějakou dobu jsem tam nečinně ležel a prohlížel si přívěšek, co jsem od něj dostal. Pak jsem ho schoval i s řetízkem pod tričko a ze zoufalství si začal vybalovat věci, abych se nezbláznil. Docela mě to zaměstnalo a po čase začali do chatky přicházet ostatní. Uvědomil jsem si, že vlastně ani nevím, kdo se ke mně letos nakýbloval, ale předpokládal jsem obvyklou sestavu.
V podstatě jsem se trefil, až na jednoho člena a tím byl Daniel. Tím se mi všechno obnovilo a já si tak nějak instinktivně odfrkl při projekci jeho dnešní ignorace. Zdálo se, že ani teď si mě neplánuje příliš všímat a působil nakrknutě. Nechal jsem to být a řekl si, že to do tří dnů vyšumí.
V rámci zachování svého duševního zdraví jsem se rozhodl dneska už Billovi nevolat. Připadalo mi to jako sypat sůl do otevřený rány. Netušil jsem, jako to bude snášet on, ale měl jsem pocit, že dneska se budu minimálně půlku noci převalovat. Naštěstí se tu loni měnily palandy, takže to nevrzalo při sebemenším pohybu jako kdysi. To by mě asi kluci rychle vystěhovali pod širák.
Dneska byl, vzhledem k tomu, že byl den příjezdu, ještě volnej program. Nicnedělání a užírání se, jsem označil za sebevraždu a rozhod se, že si půjdu zaplavat. Nenapadala mě žádná lepší varianta, jak přežít do večeře v tomhle horku, aniž bych se musel s někým výrazně bavit. Hodil jsem na sebe plavky, vzal si ručník a krém a zamířil si to rovnou dolů k řece. Mazání se mi připadalo otravný, ale spálit se hned v úvodu pobytu jako amatér jsem rozhodně neplánoval.
Na chvíli jsem se natáhnul na ručník a snažil se myslet na něco jinýho než na něj. Bezúspěšně. Z toho usilovnýho snažení se mi akorát přehřejval mozek, a tak jsem se radši zvednul, a po lehkém osmělení ve studený vodě jsem tam zahučel celej. Blaženě jsem vydechl a potopil se, abych měl mokrou i hlavu. Pořádně jsem se zchladil a pak se natáhl znovu na slunce. Aspoň tady chytím pořádně barvu a pak budu pěkně kontrastovat v bílým oblečení.
Asi po hodině jízdy se Jörgen odvážil zapnout rádio. Trochu to uvolnilo atmosféru a udělalo se mi o maličko líp. Přivřel jsem oči a vlnil se na sedadle do rytmu pomalé písničky. Postupně se mi na tváři objevil jemný smířený úsměv. Cítil jsem na sobě pohled a otočil se směrem k řidiči. Pohladil mě po noze a až moc chápavě se na mě pousmál.
„Hodně jste se k sobě přimkli. Je normální, že už ti chybí.“
„Je to tak vidět?“
Hloupá otázka… ale budiž. Musel jsem se zeptat.
„Abych byl upřímný, docela dost. Ale rozhodně je to pro mě ta lepší verze.“
„Než která?“
„Než ta, kdy by ti nechyběl vůbec. Respektive vy sobě navzájem. Kdybyste se nesnášeli nebo tak.“
„Takže je lepší, když se máme rádi?“
„Mhm, každopádně, ale to snad zmiňovat nemusím. Myslel jsem spíš… i kdybyste se měli víc než rádi, Billi.“
„To kvůli dnešku?“
„Přiznávám, že to tulení v posteli byla velká indicie… ale nejsme slepí. Nikdo z nás. Vidíme, jak si padáte do noty. A i když jste oba naši synové, bratři nejste. Ani na papíře, ani ve skutečnosti, protože jste spolu nežili. Nevnímáte se tak. Pak je dost pochopitelné, že tahle situace může nastat.“
„A… co kdybychom byli spolu?“
„Co by mělo být?“
„No… jsme oba kluci.“
„Toho jsem si docela dobře vědom, věříš?“
„Jo ale… myslel jsem… z reprodukčního hlediska nejsme zrovna produktivní pár.“
Auto začalo zpomalovat a zajelo ke krajnici.
„Bille, to je samozřejmě pravda. Vy sami dva spolu těžko budete mít děti. Na druhou stranu, nechci, aby sis specielně ty něco vyčítal, protože jestli správně tuším, tak víš, že Tom se až doteď projevoval jako heterosexuál. Ale to není něco, co v někom vypěstuješ, nebo ho tím nakazíš. Buď to v sobě má, nebo ne, a pak je jedno, jaké je jeho okolí, protože to orientaci ovlivnit nedokáže. Nejsi vinný tím, že jsi první kluk, co Toma zaujal. Stejně tak se mohl zakoukat do jiného, se kterým by pak strávil život, a my bychom žádná vnoučata neměli. Teď máme navíc ještě tebe. A to je to nejúžasnější, co se nám v životě mohlo stát. Takže si s tímhle přestaň lámat hlavu. Hlava totiž stejně nikdy není zodpovědná za lásku.“
Přišlo to samovolně. Události dnešního dne na mě byly prostě už moc. Po tvářích mi tekly horké slzy, ale cítil jsem se opravdu nádherně. Natáhl jsem se k němu, co mi bezpečnostní pás dovolil a objal ho.
„Děkuju.“
Víc jsem toho ze sebe vymáčknout nedokázal. Hladil mě po vlasech, dokud jsem se úplně neuklidnil. Když jsem se odtáhl, měl jsem možnost vidět, že ani jeho oči nezůstaly suché.
„Jsi skvělej táta. Nejen můj, ale i Tomův.“
Byla to nádherná dojemná chvíle. Popojeli jsme k nejbližšímu občerstvení a dali si něco na zub. Oba nás to povzbudilo a rozptýlilo. Zbytek cesty jsme si aktivně povídali o všem možném a po dalších dvou hodinách dorazili domů, kde už mě zuřivě vítali Pumba s Baronem. Uvědomil jsem si, o kolik to musí mít Tom těžší, když je tam pouze s přáteli a ne s rodinou a bez psů.
U večeře jsem toho do sebe taky nějak extra moc nenasoukal. Vybavily se mi Billovy noky se sýrovou omáčkou a všechno mi přišlo oproti tomu jako břečka bez chuti. Nicméně žaludek si prosazoval, ať nedělám drahoty, protože energie se mi bude hodit. Ve chvílích, kdy jsem nějak vnímal okolí, jsem se nemohl zbavit pocitu, že na mě Daniel od vedlejšího stolu pořád zírá. Párkrát jsem se podíval jeho směrem a skutečně to tak bylo. Někdy pohledem uhnul, někdy se mi zahleděl zpříma do očí, jako kdyby tam něco hledal.
Nevylučoval jsem spojitost s dnešní přítomností Billa, ale trochu naivně jsem doufal, že to nebude ono. Neměl jsem nejmenší chuť se s ním vybavovat na tohle téma. Ovšem když se pak ostatní dva spolubydlící z chatky odešli vysprchovat a my tam zůstali sami dva, zdálo se, že tohle privilegium mi nebude dopřáno. Ať jsem dělal cokoliv, pozoroval mě. Neuvěřitelně mi to lezlo na nervy. Už jsem to prostě nevydržel.
„Co je?“
„Čekám.“
„Na co jako?“
„Až mi povíš, jak to teda je.“
„Jak je co, proboha, nemůžeš se vyjadřovat nějak normálně?“
„Co máš s Billem?“
„Do toho ti nic není.“
„Ptal jsem se už jeho, ale byl jsem odkázanej na tebe. Takže chodíš s ním?“
„Řikám, ať se do toho nepleteš. To je moje a Billova věc.“
„Omyl. Mně se Bill líbí. Mám o něj velkej zájem a znám tvojí postelovou historii. Nehodíš se pro něj. Takže jestli mu blbneš hlavu, tak s tím radši přestaň, na tohle nejsi stavěnej.“
„Ty nemáš ani páru, co já k němu cejtim a co máme společnýho!“
„Jo, to máš recht, proč bych se tě tady asi jinak vyptával.“
„Máš smůlu, Bill tě možná přesměroval ke mně, ale já nejsem povinnej se ti tady zpovídat ze svejch citů.“
„Mhm, takže k němu něco cejtíš? Tlačící péro v kalhotách?“
„Radši sklapni, Danieli, nebo…“
„Nebo co?“
„Nebo by se ti mohlo něco stát s tím rypákem, kterej strkáš tam, kam nemáš! Nepleť se nám laskavě do života a nech Billa na pokoji.“
„Bill je svéprávná osoba. Nebo už za něj rozhoduješ? Přivlastnil sis ho, protože s ním spíš?“
„Řikám, abys držel hubu.“
„Ty jsi sukničkář, Tome… ke klukům netíhneš, i když v Billově případě to docela chápu, protože má jemnou tvářičku a je útlý postavy. Každopádně on si nezaslouží, abys ho využil jako pokusnýho králíka pro svoje dobrodružství z druhýho břehu.“
„O našem vztahu víš úplný hovno a děláš předčasný závěry. Nemáš ani ponětí, co pro mě Bill znamená. Najdi si jinýho kluka, on prostě patří ke mně.“
„To se ještě uvidí.“
Švihnul jsem po něm vysoce výstražnej výraz. Co si to, sakra, dovoluje?! Všechno ve mně vřelo, nejradši bych mu rovnou jednu fláknul. Jenže trenér nesnášel neshody v týmu a věděl jsem, že kromě trestu – „nejlépe“ společnýho, abychom se zase „udobřili“, bych vyfásnul ještě výslech jako od gestapa, proč k tomu vůbec došlo a probrání příčin, aby se tomu pro příště zamezilo.
Navíc jsem nikdy nebyl agresor, co by se s ostatníma rval a i mezi klukama by to vyvolalo zbytečný napětí a v nejhorším případě i rozdělení na dva tábory. To bylo poslední, co jsem potřeboval. Ne, prostě se nenechám vyprovokovat natolik, abych se s ním porval. Jedním jsem si ale byl naprosto jistej.
Nikdo mi Billa nesmí vzít.
autor: Neilinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Vždy sa nemôžem dočkať ďalšej časti tejto úžasnej poviedky 🙂
Na začiatku bolo strašne zlaté, ako Bill Tomovi hneď chýbal, až si ho musel okamžite pripomenúť prostredníctvom voňavky. 🙂 A aj keď mi je smutno spolu s nimi, tak verím, že toto odlúčenie ich vzťah len upevní.
Jorg sa zachoval úžasne, keď Billovi povedal, že si blízkosť chalanov všetci rodičia všimli. A hlavne, že im to nevadí! A to, ako pochopil Billove obavy z toho, že nebudú môcť mať deti a ako mu vysvetlil, že hlavne, že sú oni šťastní .. No proste dnes poriadne zabodoval.
A na záver ten rozhovor Toma s Danielom… Aj keď chápem, že Tom sa s ním nechce rozprávať o svojom vzťahu s Billom, tak neviem, či by nebolo lepšie, kebyže mu to predsa len nevysvetlil. Lebo takto môže mať Daniel všelijaké predstavy a bohvie, čoho všetkého by bol schopný, ak by si myslel, že tým Billa získa.
Dúfam, že sa to nejako čoskoro vyrieši a hlavne, že si Tom svojho Billa pekne uchráni a nikomu nedovolí prebrať mu ho 🙂
Ďakujem za časť.
Má to jednu výhodu. Daniel nemůže Billa obtěžovat, protože je zrovna tam, co Tom. Takže zatím si s tím Tom nemusí dělat hlavu. Ale předpokládám, že Daniel bude celou dobu prudit a bude se snažit Toma nějak nachytat, aby se ubezpečil, že to s Billem nemyslí až tak vážně.
Díky, těším se na pokračování.
To povídaní Jorga z Billim bylo moc krásné a Daniel mě pěkně štve.
Scénka v autě mezi Jorgem a Billem byla nádherně dojemná, až jsem skoro měla na krajíčku i já 😀 Jsem moc ráda, že to rodičové berou takhle v pohodě, pokud teda Jorg mluvil opravdu za všechny.
Ale rozhovor Toma s Danielem mě moc nepotěšil. Chápu, že dan Toma štve, ale ani se tomu Danielovi moc nedivím. Tom mu nedal žádné odpovědi, takže vlastně vůbec neví na čem je a je jasné, že tím pádem se šance u Billa nechce jen tak vzdát. Tom by mu měl říct na rovinu, jak to je. A pokud si svými city pořád není jistý a proto to Danielovi nechtěl říct, tak by si hodně rychle měl udělat jasno, nebo Bilovi jen ublíží…
I já musím strašně pochválit tu chvilku v autě! Strašě se mi líbí, jak to Jorg bere všechno v pohodě a tím pádem i zbytek rodičů. jsem neuvěřitelně šťastná, že mají kluci tak skvělou, velkou a hlavně láskyplnou a podporující rodinu! To se vidí je málo a jsem za to skutečně ráda, protože si to kluci zaslouží! 🙂
A Daniel mě štve! Já chápu, že se Billa asi nechce jen tak vzdát, ale zase na stranu druhou, Tom se mu nemá proč zodpovídat. Věřím, že Tom sám ještě neví co a jak,i když si uvědomuju své hluboké city k Billovi a hlavně je to všechno ještě teprve na začátku a jejich rodinné vztahy jsou takové, že ne každý by o tom chtěl mluvit. Co se mi ale nelíbí je to, že mám pocit, že se bude Daniel snažit celou dobu Toma nějak vyprovokovat a bude u chtít dělat nějaké naschvály. Tak snad se Tom udrží! 😉
Jinak doufám, že to klukům brzy uteče! 🙂
Děkujiza další díl! 🙂
Tom s Billovým parfémom bol krásne a nečakane romantický, dúfam, že Daniel medzi nimi nenarobí nejaké veľké zlo. Dúfam, že si budú vzájomne dôverovať, keď Dan začne intrigovať:( a mám taký zlý pocit, že on začne…
Scénka v aute brala dych. Škoda, že takých chápavých rodičov je ešte stále zúfalo málo… aspoň v mojom okolí…
Veľmi pekne Ďakujem za kapitolu.