Live my life 21.

(Bill)

Večer po příjezdu probíhal už vcelku v klidu. Společně jsme se navečeřeli, pustili si film, který jsem sotva vnímal a unavený jsem se s omluvou odšoural nahoru, kam mě následovali oba čtyřnozí přistěhovalci. Nakufrovali se mi oba do postele, ale dnes mi to ani v nejmenším nevadilo. Beztak jsem i přes utahání zíral do stropu, popřípadě se zavřenýma očima přemýšlel nad druhým páníčkem. Pak jsem si vzal do ruky telefon a nostalgicky si projížděl naše smsky od úplných prvopočátků.

Nevím, kdy přesně, ale někde mezi čtením jsem usnul, protože jsem se vzbudil s mobilem pod polštářem. Ještěže ne na zemi, nebo případně u Pumby v tlamě. Kouknul jsem na hodiny. Bylo téměř půl jedenácté dopoledne. Protáhl jsem se a vypotácel se dolů, abych pustil psy na zahradu. Sluníčko už bylo vysoko nad obzorem a hřálo, co to šlo. Byl všední den, takže Jörgen a Simone byli v práci nebo na nějakých pochůzkách. Shodil jsem ze sebe pyžamo a hupsnul rovnou do bazénu na probrání. Voda byla příjemně vlažná a na úplně nahém těle zvláštně lechtala v dolních partiích.

Možná bych tam zůstal celý den, kdybych nemusel jíst. Vylezl jsem ven, vyždímal si vlasy a hanbatě zaběhl do domu jen tak bez ničeho. To byla výhoda prázdného hnízda, která se naskytla opravdu málokdy. Ale nemohlo to vynahradit Tomovu přítomnost. Nehledě na to, že jsem stejně tušil, že jednou se takhle projdu i před ním. Při té představě jsem se začervenal a radši se pustil do přípravy snídaně. Tedy pokud se nasypání cornflakes do misky a zalití mlékem dalo považovat za nějaké horečné chystání.

Vždycky mi přišlo vtipné, jak zamilovaní lidé jedí hrozně pomalu. Ale když jsem hrstku lupínků žvýkal podle hodin 27 minut, musel jsem uznat, že to asi není jen výmysl filmových scénáristů. Dopil jsem zbylé mléko a hodil špinavé nádobí do myčky. Pak jsem vyběhl nahoru pro mobil a vytočil Andyho číslo.

„No tak, zvedni to, přece ještě nespíš…“

„Memmmm… a víš, že jo?“

„Aaahoj, tak už ne.“ Upřímně jsem se zasmál nad jeho rozespalým bručením.

„Nebuď.“

„Budu… když ti to položím, stejně znovu usneš.“

„No jo, už vstávám, mami.“

„Drzoune… promiň, ale potřebuju spřízněnou duši… aspoň na telefonu.“

Vylíčil jsem mu celou historii, od skautského šátečku až po loučení v lokalitě tábora. Dlouhou dobu se nic neozývalo, asi jak čerstvě probuzený mozek zpracovával velké množství informací. Ale pak jsme si ještě dlouho povídali o tom, že s Tomem to má asi vážně budoucnost.

(Tom)

Usínání mimo domov bylo tak zdlouhavé, jak jsem čekal. A pokud už jsem zabral, zdály se mi hovadiny, ne-li místy noční můry. Posadil jsem se na posteli ještě unavenější, než jsem se do ní odebral, a promnul si oči. Mobil ukazoval něco po půl sedmé ráno. Vzdal jsem to a s vidinou, že za hodinu a půl je stejně budíček, jsem se potichu s ručníkem odebral do umýváren.

Mohutně jsem zíval, a tak jsem se rozhodl pro radikální řešení studenou sprchou. Byl to sice očistec, ale probralo mě to. Škoda, že bylo tak brzo. Kdybych se nebál, že Billa vzbudím, měl jsem docela dost času na vyběhnutí kopce a vrácení zpět do tábora. Ale jak jsem znal jeho náturu, ten ještě sladce snil, obložený Baronem a Pumbou jako párek v rohlíku.

I na červenec bylo v tak brzkou hodinu krásně chladno, což zákonitě nebude mít dlouhého trvání. Zakručelo mi v břiše a řekl jsem si, že by bodlo kafe. Doufal jsem, že osazenstvo kuchyně se od loňska nezměnilo a vkradl se zadním vchodem dovnitř. Nemýlil jsem se.

„Dobré ráno, dámy.“

„Tome, ty kašpare. Co tu strašíš tak brzo? Že by se Bertram dočista zbláznil a posunul vstávání?“

„Kdepak, k tomu naštěstí ještě nedošel. Trenér není důvod k tomuhle sebemrskačství.“

„Mmm… no ať je to cokoli, musí to být vážné. V tuhle hodinu jsem tě ještě považovala za mrtvého. Ostatně na to pořád trochu vypadáš. Takže hádám, že když jsi došel až sem a jsi takový gentleman, že od nás chceš něco přednostně vydat. Minimálně tedy silnou kávu.“

„Mohla byste se živit jasnovidectvím.“

„Budu o tom uvažovat. Vaření přes prázdniny pro bandu puberťáků není zrovna nejvýnosnější přivýdělek.“

„Ale zato je s námi spousta legrace.“

„Náramná švanda, to tedy ano. Obzvlášť, když dojde na hranolkovou válku.“

„Ale Marie, to nás přece vždycky necháte uklidit.“

„To je sice pravda, ale i dívat se na ten čurbes mě stojí nervy.“

Musel jsem se pousmát. Tahle paní kolem 30 let byla stále vtipná a mladá jako my. Sice samozřejmě mumlala různé nadávky, ale nedal jsem na ni dopustit. Zvlášť když na člověka nečekaně přišla mlsná. Navíc měla až podezřele velký vliv na našeho trenéra Betrama, který místo partnerky žil se svou posilovnou. Ovšem v létě se vždycky výrazně dvořil téhle krásné upřímné kuchtičce.

Mávla rukou kamsi doprava do místnosti a při podrobnějším zkoumání jsem tam objevil pixlu s kafem a ve skříňce i hrnky. Zapnul jsem rychlovarnou konvici a zalil dva šálky vroucí vodou. Přidal jsem trochu mléka a cukru a blaženě usrkával teplý nápoj. Moc často jsem si ho nedopřával, takže jsem doufal, že o to větší budou výsledky. Dneska by se to opravdu hodilo.

(Bill)

Během dne jsem se snažil zabavit vším možným. Od čtení přes surfování na internetu až po procházku se psy. Trochu jsem plaval v bazénu, abych posiloval nohu a jak se blížil podvečer, sledoval jsem na sobě nervozitu spojenou s očekávaným ohlasem od Toma. Všude jsem s sebou nosil telefon, dokonce ležel vedle talíře u večeře. Jörgen a Simone se potutelně usmívali, ale ušetřili mne poznámek o tom, jak určitě zavolá.

Dojedl jsem, poděkoval a odebral se k němu do pokoje. Padl jsem do ustlané postele a zhluboka se nadechl. Došel jsem k názoru, že je mi tu líp než kde jinde. Prohlížel jsem si každý detail místnosti a obzvlášť se zaměřoval na fotky, které se sem tam objevily v rámečku. Tak jsem se do toho zabral, že jsem sebou trhnul, když konečně začala hrát melodie u jeho kontaktu.

„Tome, ahooj. Zníš udýchaně.“

„Taky jsem. Zrovna jsem doběhl nahoru. Nechtěl jsem zbytečně ztrácet čas. Tak jak se máš?“

„Zvláštně. Jím, chodím, plavu… ale s tebou by to bylo lepší.“

„Nápodobně, Billi. Špatně se mi spalo… Jestli to takhle půjde dál, přijedeš si pro zombie.“

„Taky jsem dlouho nezabíral. Ale kluci u mě leželi, tak jsem nebyl úplně sám. A Pumbovo chrápání byla kulturní vložka.“

Slyšel jsem, jak se zasmál a konečně přestal funět do mikrofonu.

„A copak děláš teď?“

„Nooo… abych se přiznal, ležím v tvojí posteli.“

„Mmhm… a co tam vyvádíš, ty darebáku?“

„Užívám si fetiš tvého povlečení a oddávám se masturbačním orgiím.“

„Hejky… to je docela rajcovní představa.“

„Napůl je to pravda.“

„Která půlka?“

„To bys chtěl vědět.“

„Docela jo… no… i když… není takový problém naplnit i tu druhou, ne?“

„Sex po telefonu?“

„Vždycky jsem to chtěl zkusit.“

„Já taky, ale je to trošku úchylný.“

„Jen maličko… stojí to za to.“

„Mmm… no dobře… ale jen proto, že mě vzrušuje tvůj hlas.“

„Tak abys neřekl, já začnu… pěkně jsem se tu natáhl na trávu a zavřel oči… vyhrnuju si tričko a hladím si bradavku.“

„Dobře… já si rozepínám kalhoty… a rukou si pěkně hladím rozkrok.“

Nikdy bych neřekl, že to vážně může být tak zajímavé. Ale bylo. Zezačátku jsem se popravdě docela styděl říkat všechno nahlas, ale postupně to opadlo a zůstal víc ten chtíč. Navíc poslouchat, jak Tom do telefonu vzdychá, mě vážně dostávalo. Bylo to zase něco jiného, neobjeveného. Možná to odloučení nakonec nebude tak špatné. Představil jsem si, jak si ho pěkně dovezu domů, a při nejbližší příležitosti se zamkneme v pokoji a já se na něj vrhnu.

Tahle vize u mě zaručila vyvrcholení. Dohromady jsme volali asi půl hodiny. Poslal jsem mu polibek a nechal ho seběhnout zpátky, aby se mohl ještě v klidu osprchovat a jít spát. Byl jsem si jistý, že dneska to bude o hodně lepší. Chňapnul jsem po kapesníčcích, co byly poblíž na nočním stolku, a otřel ze sebe zbytky vášnivého výronu. Pak jsem shodil oblečení a konečně si dopřál pořádnou uvolňující sprchu. Usmíval jsem se od ucha k uchu a rozhodl se, že učiním nějaké nákupy.

(Tom)

Celý den jsem se nemohl dočkat, až konečně vylezu na ten zpropadenej kopec a budu moct zavolat té černovlasé bytůstce. Po odpoledním tréninku se konečně naskytla příležitost, a tak jsem si v chatce vzal mobil a beze slova k Danielovi vyrazil. Byl jsem ještě rozehřátý, tak to docela šlo, i když jsem nahoře už slušně hekal. Dovolal jsem se a nakonec to vyšlo ještě líp, než jsem vůbec doufal věřit. Erotické hrátky po drátě mě příjemně vyčerpaly. Jednou jsem to zkoušel s holkou, ale vůbec se nedokázala odreagovat a celé to stálo za starou belu.

Na Billovi bylo znát, jak mu chybím, a tak byl svolnější, když věděl, že se ještě dlouho neuvidíme. Užíval jsem si to od začátku do konce a úplně ho viděl před sebou, jak se svíjí na mém lůžku a jeho útlá ručka kmitá nahoru a dolů. Šibalsky jsem se pousmál a oblékl se. Mobil jsem hodil do kapsy a vydal se oddechovým krokem nazpět.

Po chvíli kus ode mě praskla větev, tak jsem se trochu lekl a měl jsem pocit, že jsem slyšel něco jako „Au“. Zaujalo mě to a vydal jsem se tím směrem, když se na mě z křoví vyřítila vyděšená srnka. Zasmál jsem se a pokračoval dál v původní cestě.

autor: Neilinka