autor: Saline A.
Pondělí, začátek týdne. Stovky, tisíce lidí v brzkých ranních hodinách vyráželi ze svých domovů míříce vstříc své budoucnosti nebo honbě za lepšími zítřky. Bill celou noc nespal, protože i on měl před sebou důležitý den. Nikdy by neřekl, že po podpisu smlouvy s nahrávací společností může nastat den, který pro něj bude ještě důležitější.
Ležel v Anisově pevné, nervy klidnící, náruči, ale celou noc se jen díval z okna a přemýšlel. V Anisově objetí se cítil tak bezpečně, že se mu z ní nechtělo odejít. Přesto z postele vyklouznul ještě dlouho před tím, než se jeho budík alespoň přiblížil k nastavenému času. V koupelně si dopřál spoustu času jen sám pro sebe. Horká sprcha mu masírovala ztuhlé svaly a odplavovala alespoň část z jeho negativních myšlenek. S veškerou přípravou si dával na čas – nespěchal s fénováním ani jemným líčením, staral se jen, aby bylo všechno naprosto perfektní.
Překvapeně se ohlédl, když se ozvalo rozespalé zívnutí z postele, zatímco si oblékal čistě bílou košili. Anis měl ještě stále spoustu času na spánek. „Ahoj.“
Anis přikývl a promnul si obličej. Očividně také vůbec nebyl odpočatý. „Spal jsi vůbec?“ vydechl při pohledu na hodiny.
„Trochu,“ zamumlal Bill, zatímco si rukávy roloval k loktům a nasazoval si prsten. „Možná na hodinku, maximálně. Vstal jsem dřív a alespoň se připravil.“
„Pojď sem,“ Anis se s povzdechem posadil a poklepal vedle sebe. Bill zabručel, ale k Anisovi poslušně přešel a posadil se k němu. „Miluješ mě?“ Anis ho objal kolem boků.
„Samozřejmě, že ano.“
„Tak čeho se bojíš?“ jemně ho pohladil po tváři. „O nic nejde. Je to jen místnost plná lidí, se kterou se budeme něco přes hodinu bavit o našem vztahu. Nic víc, nic míň. Nemůžou nám ublížit, nemůžou nám vzít to, co mezi sebou máme. Ať už řeknou nebo napíšou cokoliv, jsou to jen jejich slova, která pro nás dva nemusí vůbec nic znamenat. A víš proč?“
„Protože se milujeme?“
„Protože až se ráno probudíme, v naší posteli nebude nikdo z těch lidí. Budeme tu jen my dva a Pumba. Tohle nám nikdo vzít nemůže, ať už budou říkat nebo psát cokoliv. Jsou to jen lidi, Bille. Ublíží nám jenom tolik, kolik jim to dovolíme. Dovolíme jim to?“
„Ne,“ s výdechem Bill zavřel oči a na okamžik se vděčně schoval do Anisovy náruče. „Děkuju, že tě mám.“
Anis se s něžným úsměvem natáhl a políbil chlapce na čelo.
*
„Jako bych nahý stál před celým národem.“
„Všichni jsme tu s váma. Nejste na to sami.“
„Mám vás všechny hrozně rád.“
„My tebe taky, Williame. A tebe taky, Bushido.“
„Díky, kluci. Jsme jedna rodina.“
Bill poposedl a pohledem nervózně zkontroloval celou halu. Předem byla vyhrazena místa k sezení, vzadu u zdi se však i přesto mačkala spousta novinářů jeden na druhého. Špičkou nohy si podupával, zatímco na desce stolu si pohrával s prsty. Vyděšeně sebou trhl, když na koleni ucítil Anisovu dlaň. Bill vydechl a polozoufale se usmál. Na straně u jejich manažerů si všiml dokonce i matky s Gordonem, což mu psychicky neuvěřitelně pomohlo, přesto však to jeho nervy neuklidnilo úplně.
„Kdy už přestanou chodit?“ otráveně zabručel Tom.
„Teď,“ pokynul Georg hlavou k hromotlukům, kteří na minutu přesně v určený čas zabouchli dveře, aniž by se starali o to, že někdo nestihl vejít; se zvukem zavíraných dveří Bill mohl přísahat, že se mu zastavilo srdce.
Bushido mu povzbudivě stisknul koleno a pousmál se, než si složil ruce na stůl a naklonil se k mikrofonu. „Zdravím, ehm,“ odkašlal si. „Jsem v tomhle nový, takže se omlouvám, jestli to dělám špatně,“ pokusil se odlehčit atmosféru. Novináři v sále se uvolněně zasmáli, což trochu pomohlo Billovi – všichni získali lidštější obraz. „Nevím, jestli to má nějakou strukturu nebo tak, ale… No, myslím, že všichni jste viděli včerejší tisk, spousta z vás se na tvorbě dokonce podílela,“ znechuceně odfrkl.
„Ty fotografie jsou dílem Marcuse Bieleckiho,“ skočil mu do toho Bill. Na čele mu vystoupila drobná vráska vzteku. „Dlouhou dobu jsem ho považoval za přítele, ale teď už vím, že jím nikdy nebyl. Fotografie, které pořídil, vznikly v době, kdy jsme výslovně žádali o soukromí. Tím, že je dokonce zveřejnil za peněžní odměnu, hrubě porušil smlouvu a náš management už podniká určité právní kroky.“
V sále bylo najednou hrobové ticho. Všichni mohli cítit všudypřítomné napětí, kdy každý novinář zadržoval dech s jednou jedinou otázkou na jazyku. „Ty fotografie jsou reálné,“ pousmál se Bushido, něžně na Billa pohlédl.
„Jak je možné, že jste se do sebe zamilovali?“
„Víte, jak se říká, že od nenávisti je to k lásce jenom kousek?“ Bill pobaveně pohlédl na Anise. „Tak u nás to bylo ještě blíž. Nenáviděl jsem Bushida tak silně, až jsem se po pár událostech a rozhovorech probudil a uvědomil si, že toho rádoby drsňáka skutečně miluju.“
„Dlouho jste rozhlašoval, že nejste gay.“
„Ano, to je pravda,“ zachmuřeně povzdechl. „Když jsme s ostatními kluky rozjížděli kariéru, byli jsme poměrně dost mladí, navíc byla jiná doba. Homosexualita sice začínala vstupovat více do podvědomí, ale stále bylo lepší to nijak extra nešířit. A teď si představte, že by na veřejnost vtrhla tanagerská kapela s homosexuálním frontmanem,“ odfrkl si. „S Davidem, naší oporou už od samého začátku, jsme se proto rozhodli, že to raději utajíme. Ne však kvůli naší kariéře, ale hlavně kvůli našemu bezpečí. Kdo ví, co všechno by hysterie fanoušků mohla způsobit. Už tak to dost často bylo o zdraví.“
„Byla pravá láska jen zástěrkou, abyste se nemusel ukazovat s dívkami?“
Bill se krátce zasmál. „Ne, to skutečně ne. Já skutečně věřil a stále věřím na pravou lásku,“ pohlédl na Bushida. „Nevím, jestli na celý život, ale doufám, že co nejdéle.“
„Bushido, jak homosexualita zapadá do vaší kariéry?“
Bushido odvrátil zrak od Billa a pozvedl obočí. „Jak by měla? Já nepotřebuju, aby mi někam něco zapadalo. Kromě Billa se mi líbí ženy. Bill je výjimka a jsem si jistý, že kdokoliv z přítomných mužů by tu výjimku s radostí udělal taky, kdyby snad mohl,“ odfrkl. „I kdybych ale homosexuál byl, tak nechápu, co by to mělo společného s mými texty. Četli jste je? Jsou radikální. Připadám vám snad teď radikální? Ne,“ ušklíbl se. „Samozřejmě netvrdím, že jsem nějaký svatoušek, protože to nejsem. Nemíchejte můj nynější soukromý život s tím, co je v mé hudbě.“
„Takže čerpáte ze své drogové minulosti?“
Bill Anisovi okamžitě jemně stisknul koleno. Novinář se pouštěl na tenký led. Anis ale všechny překvapil, když se zhluboka nadechl a s jízlivým úšklebkem prohlásil: „Myslíte snad, že čerpám z Esmeraldy?“
„Máme prostor na posledních pár otázek!“ zaburácel David.
„Tome a ostatní členové – jak jste reagovali na tento pár?“
„Silnějšíma špuntama do uší,“ rozchechtal se Georg, zatímco Gustav prohlásil, že se dalo očekávat, jak to skončí.
„Já byl naštvaný,“ přiznal Tom s úsměvem. „Chci říct, celý život jsem měl Billa jenom sám pro sebe, a najednou jsem se o něj musel s někým dělit. Pochopitelně jsem proti Bushidovi důmyslně zbrojil,“ krátce se zasmál. „Ale postupem času, na Billovo naléhání, jsem tomu dal šanci a s Bushidem našel společnou řeč. Chci říct,“ s pobaveným úsměvem na Billa mrknul, „copak může někdo odolat tomuhle úsměvu?“
Jako jeden muž se všichni k Billovi otočili. Sledovali, jak mladík cudně sklopil pohled, zatímco na rtech mu pohrával zamilovaný úsměv. Bylo to totiž jen pár vteřin poté, co mu Bushido prstem na stehno napsal „Miluji tě“, a propletl s ním prsty.
„Náš čas je u konce,“ zavelel David hned, jak mu došlo, že i on sám má na tváři rozněžnělý úsměv při pohledu na ty dva. „Děkujeme za účast.“
Bill vzhlédl a natáhl dlaň k Anisově tváři. Jemně ho pohladil. „Taky tě miluju,“ zašeptal.
Jakmile všichni novináři odešli a hala zůstala prázdná, Bill vyskočil ze svého místa a hnal se ke svým rodičům. Oba je co nejpevněji objal. „Co tady děláte? Měli jste přece být v práci.“
„Povedlo se nám zařídit si volno,“ Gordon ho objal kolem ramen a políbil ho na spánek. „Chtěli jsme, abyste tu měli podporu. Jsme na vás všechny moc hrdí!“ křiknul tak, aby ho všichni slyšeli.
Z malé skupinky se ozvalo nadšené zahalekání, načež se Anis odpojil a došel k nim. Dřív, než však stačil cokoliv říct, ocitl se v objetí od Simone i od Gordona. Překvapeně zamrkal, ale vřelé objetí ochotně opětoval. „Oficiálně tě vítám v naší rodině, srdíčko,“ drobná Simoně ho něžně políbila na čelo. Anis ji k sobě pevněji přivinul.
Bill nalil do sklenky Davidův oblíbený bílý rum a s úsměvem k němu zamířil. Krátce po skončení tiskovky se svorně rozhodli, že si zaslouží trochu relaxace a vyrazili ke dvojčatům na oběd. Georg s Gustavem se okamžitě chopili grilu, zatímco Tom s rodiči a Bushidem diskutovali o průběhu celé konference. Jediný David stál poněkud v ústraní a něco řešil přes telefon.
„Když se navrhlo grilování, bylo tím myšleno, že si trochu odpočineš i ty, Davide,“ starostlivě mu stisknul rameno a podal mu sklenku. „Myslím, že by sis měl vzít dovolenou.“
David se krátce zasmál. S díky přijal skleničku a zády se opřel o menší kamennou zídku. „Copak si s váma člověk někdy může vzít volno? Díkybohu, že alespoň Gustav s Georgem jsou normální a nevyžadují žádnou extra péči. To jen ty…“
„Pořád dělám nějaké problémy, viď?“
„Tak to brát nemůžeš, Bille,“ pousmál se. „S Tomem jste hlavní tahouni kapely, což přirozeně znamená, že je s vámi víc starostí. Táhne se k vám víc starostí, ale to je v pořádku. Dokud nefetujete nebo neděláte extrémní skandály, je to v pohodě.“
Bill s jemným úsměvem vyskočil na zídku, pohledem sledoval své přátele. „Omlouvám se za to, jak jsem se minulý rok choval. Vím, že za tvoji vyčerpanost můžu z devadesáti procent já. Soužití s Anisem ze začátku vážně nebylo jednoduché, víš? Najednou… mi ukradl svobodu, aniž bych mu to dovolil. Brečel jsem, hodně. V podstatě se ze mě stalo jedno velké slzavé údolí,“ zasmál se tiše. „Byl jsem psychicky na dně a mrzí mě, že jsem si to vylíval na vás ostatních.“
„Myslím, že pro nás všechny nejdůležitější je, že teď už takový nejsi. Našel jsi někoho, kdo ví, jak tě udržet v psychické pohodě, i když za branami domu stojí houf novinářů. Stejně pořád nechápu, jak se to stalo.“
„Sexem,“ Bill pobaveně pokrčil rameny. „Prostě jsme spolu začali spát, a tím se to všechno tak nějak zformovalo. I když ne,“ zamračil se. „Ten hlavní zlom přišel ve chvíli, kdy jsme měli… hádku.“
„Co se stalo?“
„Chytil mě pod krkem,“ zamumlal Bill. „Bylo to v zápalu hádky. Anis si to hodně rychle uvědomil a kál se. A právě v tu dobu jsem si to nějak uvědomil podvědomě, hodně mi pomohl pak Andy. Protože kdybych k Anisovi nic necítil, do deseti minut od toho incidentu už bych na něj měl zařízený zákaz přibližování.“
„Ublížil ti ještě pak někdy?“ David Billa starostlivě pozoroval.
„Ne,“ Bill si přitáhl kolena k hrudi a usmál se. „Od té doby se mě nikdy nedotkl tak, aby se mi to nelíbilo. Davide, on je vážně skvělý přítel. Nikdo, dokonce ani Tom mi neprojevuje tolik lásky jako Anis. Sotva ráno otevřu oči, okamžitě cítím, že jsem milován. Během dne mě obejme, políbí. Já vím, že na to moc nevypadá, ale každý den se mi svým chováním snaží dát co nejvíc najevo, jak moc mě miluje.“
„Všiml jsem si, že i Gordon se Simone ho přijali.“
„Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ Bill se smíchem zavrtěl hlavou. „Teda věděl jsem, že ho přijmou. Ale nečekal jsem, že mu projeví až tak velkou náklonnost, že ho přijmou do rodiny. Akorát mi pořád chybí požehnání od tebe.“ David k Billovi překvapeně vzhlédl. „No nedívej se na mě tak. V pubertě jsi nás s Tomem vychovával. Myslíš, že na tvém názoru nezáleží?“
„Myslel jsem, že vůči Anisovi žádné názory nepřijímáš,“ přiznal upřímně, ale usmál se. „Popravdě, když tě odsoudili, měl jsem z toho svým způsobem určitou radost. V tu dobu jsi totiž začínal vystrkovat drápky a já věděl, že by ses brzy stal nezadržitelným. Tohle tě zastihlo právě včas. A Bushido… Přiznávám, že jsem z něj hodně dlouho neměl dobrý pocit. Občas s ním byla sranda, ale jinak… Jeho uzavřenost se mi prostě nelíbila. Ale pak ses mu nejspíš dostal pod kůži a bylo vidět, jak taje. Začal se otevírat a faleš zmizela, takže já mu začal přicházet na chuť. Tuplem, když jsem viděl, co dělá s tebou.“
„Jaký názor máš tedy teď?“
„Pořád si nechávám otevřený zadní vrátka,“ David se krátce zasmál. „Ale každý, kdo vidí, jak se na sebe vy dva díváte, musí uznat, že k sobě prostě patříte. Přál bych ti vidět z pohledu nezaujatého diváka, jak se na tebe Bushido dívá,“ pokynul hlavou k Bushidovi.
Byl zrovna uprostřed nějaké debaty s Georgem a Gustavem, ale pohled měl upřený na Billa. Rty měl roztažené v jemném úsměvu, přičemž oči mu láskou zářily i na tu dálku.
„Opravdu mě miluje, viď?“ zašeptal Bill šťastně, opětuje Anisův pohled.
David mladíka s širokým úsměvem objal kolem ramen a souhlasně přikývl. „Jestli tohle není láska, tak pak už nevím, co by měla být.“
Bill se zády opřel o dveře a s úsměvem pohlédl na Anise. Celý den si ho někdo pro sebe kradl, všichni s ním chtěli mluvit. Až ve večerních hodinách se mu podařilo utéct, díky čemuž mohl konečně padnout do postele. Bill mu dopřál několik dlouhých minut o samotě, než i on se omluvil a ztratil se z dohledu. Teď měl vzácnou příležitost vidět Anise vyčerpaného, ale naprosto šťastného, pomalu se propadajícího do barevné říše snů.
Tiše přešel k posteli, na kterou si klekl, a Anisovi začal opatrně rozepínat knoflíky na košili. „Hej,“ Anis ospale zamžoural před sebe, pohladil Billa po zadečku.
„Ahoj,“ Bill mu s širokým úsměvem sundal košili a políbil ho na rameno. „Neobtěžuj se něco dělat. Jen tě svléknu a můžeš zase v klidu spát.“
„Zůstaneš tu se mnou?“
„Samozřejmě,“ přitakal hned. Co nejrychleji je oba svlékl jen do spodního prádla, jen aby s Anisem mohl proplést nohy a přitulit se k němu. Jemně ho pohladil po hrudníku. „Dneska jsi byl úžasný.“
„Protože jsem byl s tebou,“ Anis se k chlapci víc přitiskl a políbil ho do ohbí krku, energie se mu začínala vracet. „Měl ses vidět, když jsi mluvil o nás,“ pousmál se. „Úplně jsi zářil, všichni žasli nad tím, jak nádherně jsi v tu chvíli vypadal. Dnes jsem se do tebe znovu zamiloval.“
Bill sotva slyšitelně zavrněl. „Miluju, když máš podobně rozněžnělou náladu.“
„Víš, že kvůli tobě jsem schopný mít ji třeba celé dny,“ jemně ho políbil na čelo, zatímco konečky prstů začal přejíždět po mladíkových nahých zádech. „Jen si říkám, že bych to neměl přehánět, víš? Aby to pořád mělo svoji cenu.“
Bill se nadzvedl na lokty. Prsty zlehounka přejížděl po mužově obličeji, vnímal každičkou vrásku, každý záhyb. Díval se obdivně, jako by snad před sebou měl modlu. „I kdybys mi stokrát denně opakoval, že mě miluješ. I kdybys mi každou hodinu jmenoval, proč mě máš rád. I kdybys mě každou noc měl držet a líbat, jako bych měl ráno zmizet… Nikdy mi to nezevšední, Anisi,“ zašeptal. „Náš vztah je pro mě pořád tak vzácný, že žádné z tvých vyznání nemůžu brát jako samozřejmost. Vždycky si toho budu neuvěřitelně vážit.“
Bushido mu zastrčil vlasy za ucho, než si ho přitáhl pro polibek. „Bože, doufám, že tohle nikdy neskončí.“
„Tak co kdyby,“ se zamručením se o něj Bill otřel, „jsme si to oficiálně stvrdili?“
Každá bouře má svůj konec, po kterém znovu vysvitne slunce. I nejtěžší hodina v našem životě má jen šedesát minut. Zkrátka a jasně, i když se vám zdá, že život jde tak nějak ztuha, znamená to, že je to jen přechodné období, že bude zase dobře. Vždycky…
Ačkoliv situace po tiskové konferenci byla prvních pár týdnů poměrně kritická a nikdo z kapely nemohl odejít z domu, aniž by kolem sebe nemusel mít alespoň tři členy ochranky, nakonec se to přeci jen začínalo zlepšovat. Novináři pochopili, že nemají spát před domem nebo je sledovat na každém kroku. Kluci z kapely neřekli ani slovo a Bill s Anisem se o svém vztahu vůbec nevyjadřovali, natož aby s k sobě na veřejnosti nějak extra měli. Pár sem tam ukradených polibků, pohlazení nebo přitulení v objetí. Víc toho nikdy nezískali. Oba si soukromí úzkostlivě chránili, odmítali do něj kohokoliv vpustit. Právě z toho důvodu hlavní boom začal opadat a oni konečně získávali tolik potřebný prostor.
Pumbi jim rostl jako z vody, začali už přemýšlet nad tím, že by mu pořídili nějakého bratříčka z útulku, aby si měl s kým hrát, když jeho nejoblíbenější hračka k okusování, Tom, se pomalu vytrácela. Ukázalo se totiž, že Ria je opravdu milá dívka, která ho upřímně miluje. Trávili spolu spoustu času, jeden druhého se nemohli nabažit.
Bill netrpělivě přešlápl a znova se nervózně zakousl do palce. Anis po dlouhé době odletěl z Berlína, aby si udělal promo v… někde. Byl pryč teprve čtyři dny, ale Bill už šílel. Tolik si navykl na jeho přítomnost, že i dva dny se stávaly katastrofou. Dnes se měl vracet a Bill se rozhodl, že ho překvapí na letišti, ale let měl už skoro dvě hodiny zpoždění a on tak začínal být opravdu nervózní.
Když po další hodině konečně oznámili, že letadlo přistává na ranveji, nedbal na protesty ochranky ani na lidi kolem a rozrušeně se prodíral davem až ke správné bráně. Cítil se, jako by mu snad mělo srdce vyskočit z hrudi, zatímco stále pospíchal blíž Anisově náruči.
Jakmile dorazil k bráně, několik lidí už akorát vycházelo. Zvědavě se vytáhl nad ostatní čekající a prohlížel vyčerpané tváře cestujících, dokud nespatřil tu Anisovu. V ten moment se vykašlal na úplně všechny zásady chování na veřejnosti, které si kdy nastavil. Prodral se početnou skupinou lidí a k Anisovi se rozběhl.
Překvapenému muži skočil kolem krku s takovou vervou, až musel Bushido spěšně pustit tašku a ustálit své postavení, jinak by přepadli. Pevně ho objal kolem pasu. Dřív, než stačil cokoliv říct, Bill ho políbil. Nebyl to tvrdý nebo vášnivý polibek. Šlo o polibek, který měl vyjádřit všechny emoce, které se v chlapcově útlém těle stačily za posledních pár hodin nahromadit, a které tak zoufale potřebovaly ven. Všechny emoce byly vloženy do krátkého polibku, než se Bill opřel čelem o Anisovo. „Myslel jsem, že zešílím. Miluju tě, hrozně moc tě miluju.“
„Vždycky se k tobě vrátím,“ zašeptal Anis proti jeho rtům. „Ať už se stane cokoliv, vždycky najdu cestu, jak se k tobě vrátit.“
Tak a je to tady, dospěli jsme k našemu konci… Program Bushidovy i Billovy převýchovy byl ukončen mnohem lépe, než vůbec kdo předpokládal. Všichni našli svoje štěstí a já musím říct, že z nich mám obrovskou radost. Doufám, že vy také. 🙂
Děkuji vám za podporu, kterou jste mi dávali během psaní, neuvěřitelně mě to nabíjelo. Momentálně se budeme setkávat u učitele a v brzkých dobách snad i s Hořkosladkými návraty, kdy se Bill vrátí z LA do Berlína, kde je Bu s rodinou. 😉
Tak brzy na shledanou, pac a pusu.
Mám vás ráda!
Saline A.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Sladká tečka na závěr. Myslím, že jsem to psala už v úvodu povídky, že Bu není můj šálek kávy, ale povídka byla moc pěkná, takže… no a co? 😀
Díky moc za parádní čtení a těším se na něco nového. 😉
Krása moc pěkně napsané děkují a těším se na další povídku.
To uz je koneeeec? Ach jo 🙂 tohle byla opravdu krasna povidka, prevychovala oba sve hlavni hrdiny k lepsimu a nasla jim ztracene stesti. Jsem tak rada, ze kluci oznamili svuj vztah a mohli v klidu dal zit spolu. Ocividne ani jejich kariera nebyla nijak stopnuta a i nas raper dal rapuje 😀 jen teda me uprimne strasne rozesmal odstavec o Tomovi a Rie. Jejich stastny a zamilovany vztah, trn v oku fanynek 😀 😀
Proste krasny happyend pro vsechny zucastnene! Dekuji za povidku a uz se nemuzu dockat dalsi povidky i dalsiho dilu pana extrasladkeho ucitele :)))
[1]: Cheche, jsem ráda, že jsi mu nakonec přišla na chuť O:) Já moc děkuji za odezvu, nesmírně si jí vážím!
[2]: Moc moc děkuji a těším se na další komentáře :))
[3]: No jóó, uteklo to jako voda, co? 🙂 Já jsem si jistá, že ono nic z toho, co bude následovat, až tak růžové nebude – přeci jen ještě pořád tam zůstává hrozba v podobě Sercana a Anisovy minulosti, fanoušci se taky asi úplně všichni s Billovou orientací nesmíří, natož s Anisovou.. Ale myslím, že je na čase, aby se s tím všichni tak nějak poprali sami, přeci jen jsou to velcí kluci, věřím že to zvládnou. 🙂
Toma s Riou jsem vynechat nemohla – vypadá to na Tomův happy end a já mu ho nemohla upřít, jsem z něj nesmírně nadšená :))
Lexi moc děkuji za komentáře! ♥
[4]: Tomuv happy end? Neco mi unika? 😀 priznavam se, ze nesleduji jejich realne zivoty, mam radeji ty vymyslene 😀 takze zasadni novinky mi hlasit! 😀
Takze nechavas spouste veci otevreny konec. Pro pripad pokracovani? 😀 nebo jen aby makala nase predstavivost? Jen ruzovy zivot nema nikdo, a to je dobre. Pak bychom si nevazili toho, co mame. Nepochybuji, ze oba kluci si budou vazit sveho vztahu a prekonaji spolu uplne vsechno 🙂
[5]: Přiznám se, že já jejich osobní životy taky nesleduju, ale myslím, že kdyby snad u Toma došlo k zásnubám, stoprocentně by se to k nám doneslo. 😀 Každopádně já ale Riu beru jako jeho happyend, myslím si, že se k sobě krásně hodí a že jim to sluší, proto jsem mu to dopřála i tady v povídce 🙂 Už to prostě není klasický děvkař jak jsme na něj bývali zvyklí 🙂
Ne, pro případ pokračování to určitě není. Do teď nechápu, že jsem se nechala nalomit k napsání druhé řady PLS, natož ještě pokračování tohohle. 😀 Spíš, aby se vaše představivost rozjela, aby měla možnost někam utéct, když vám nebude nejlíp – třeba se zrovna vrátíte k těmhle dvěma a budete přemýšlet, co se s nimi asi stalo. :))