autor: SakuraUchihaHaruno13
Bill seděl na své posteli a zíral do prázdna. Nenáviděl ty chvíle, kdy byl naprosto sám a čekal na upřímné hnědé oči, které v něm už od začátku vzbuzovaly důvěřivost i touhu prozkoumat všechny záhady daného člověka. Potřeboval ho mít u sebe, aby se cítil živý. Bez něj byl jenom hračkou osudu, který s ním mohl dle zlíbení mávat a plést mu hlavu, aniž by z toho vedla cesta ven.
Tome, posteskl si černovlasý chlapec v duchu. Kde sakra vězíš?
Neboj, dostalo se mu okamžité odpovědi. Už jsem skoro u tebe, pousmál se a hodil do okna kamínek, aby ho Bill otevřel a umožnil mu tak vstup do temně modrého pokoje.
Bill přikročil k oknu, otevřel ho a hodil Tomovým směrem ztrápený pohled. „Kde jsi byl tak dlouho?“ chtěl vědět, zatímco se Tom dostával k okennímu parapetu.
„Byl jsem u sebe,“ odvětil klidně. „Potřeboval jsem si uložit své nové věci,“ pokrčil rameny a vzpomněl si, jak se na něj nepříjemně dívala Amalia, když zjistila, jak moc se sblížili. Celou tuhle vzpomínku hodil za hlavu a o krok přistoupil k Billovi. Vzal jeho ruku do své, propletl si s ním prsty a letmo ho políbil na rty. Na ty krásné a něžné rty, o nichž tak často sám snil.
Vsál jeho spodní ret a sám zavřel oči, aby si mohl plně vychutnat magickou atmosféru okamžiku. Druhou rukou si ho přitáhl za bok a začal ho opatrně hladit po zádech. Dával si velký pozor, aby se rukou nedostal do míst, která by mu Bill třeba nechtěl zpřístupnit. Překvapilo ho, když na své ruce ucítil tu Billovu, která je posunula o dost níž.
Téměř okamžitě se ozval Billův slastný vzdech, když se Tom trochu osmělil a začal letmými i silnějšími dotyky zkoumat Billovo pozadí.
Bill se silně natiskl na Toma a jazykem ho vyzval, aby za žádnou cenu nepřerušoval jejich spojení. V tu chvíli nepociťoval chod času nebo čehokoli jiného. V mysli měl jenom tenhle jediný okamžik a všechno ostatní šlo teď úplně mimo něj. Nezajímalo ho, kolik lidí bude mít problém s tím, že si našel kluka. Odsunul veškeré starosti s tím, jak to oznámí svým rodičům. Jednoduše se smířil se skutečností, že nic jiného než přítomnost pro něj neexistuje. A přesně tak to chtěl i navždy.
Kluci ani netušili, jak se ocitli v Billově posteli a mazlili se. Tma pohltila všechno a ti dva zkoumali tělo toho druhého, zatímco se stále nořili do hloubi svých polibků.
Nedošlo k ničemu zásadnímu, oblečení zůstalo tam, kde původně bylo. Jenom jejich vztah se nečekaně prohloubil a upevnil. Už to nebylo jenom o pohledech a vnitřním spojení, tady se už hrálo o kousek víc. Bill dovolil, aby se ho Tom dotýkal, kde jen bude chtít, čehož Tom nechtěl hned zneužívat. Sám si vystavěl jakési hranice, které vůči Billovi nechtěl porušit. Přece jenom si nechtěl vzít všechno hned na začátku a následně litovat. Toužil po tom postupně Billa poznávat a vytvořit si s ním skutečný a dlouhotrvající vztah, který nebude jenom o tělesné touze, ale i o vnitřním spojení a splynutí názorů.
Prosím, zaškemral Bill a víc se k Tomovi natiskl. Udělej to. Udělej cokoli! Zasténal mezi přerývavými vdechy, v nichž se odráželo jeho vzrušení. Prosím!
Ne, hluboce vydechl Tom a svoji ruku z Billova klína přesunul na polštář. Nechci udělat nic, čeho bychom pak mohli litovat, zašeptal mu do ouška a lehce skousl jeho ušní lalůček.
Ale no tak! Sténal dál Bill.
Ne, odporoval Tom dál a lípl mu jenom letmý polibek na rty. Lehce se usmál, když viděl Billovy přivřené oči plné touhy. Dobrou noc, zlatíčko, popřál mu a zlehka ho políbil na čelo.
Neee, ozval se Bill, když z něj Tom slezl a lehl si vedle něj.
Sladké sny, ukončil jejich konverzaci. Přitáhl si Billa těsně k sobě, položil si jeho hlavu na svou hruď a zavřel oči. Byl si naprosto jistý, že teď se mu bude mnohem lépe usínat.
Bill se schoulil do jeho náruče. Netušil, jestli se má na něj zlobit, nebo mu děkovat. Nicméně zavřel oči a během chvilky dovolil svému tělu i mysli, aby propadly kráse spánku.
Ráno se pokojem rozezněl budík, který dva spící chlapce vytrhl ze snění. Ani jednomu se nechtělo vstávat a opustit tak blízkost toho druhého, jenže budík se zdál být neúnavný. Bill ho zaklapl a pohlédl do Tomova rozespalého obličeje.
Po ránu jsi strašně roztomilý, neodpustil si poznámku a políbil Toma na nos.
Ale no tak, nesouhlasil s ním Tom a lehoučce se začervenal, což nemíval ve zvyku. Po ránu jsem všechno, jen ne roztomilý, zakroutil nesouhlasně hlavou a lípl Billovi pusinku na tvář.
Bill se potutelně usmál a vyhrabal se z postele. Jako každé ráno zašel dolů na snídani, aby dopřál Tomovi trochu prostoru v koupelně. Následně mu přinesl kousek své snídaně a mile se na něj usmál. Měl pocit, že s ním je všechno jednoduší a hezčí.
Co se tak culíš? Chtěl vědět dredáč a přitáhl si ho k sobě. Zhluboka se mu podíval do očí a úsměv mu opětoval.
Bill ho silně objal a něco nesrozumitelně zamumlal do jeho silné mikiny. Nedokázal si představit, že by mohl o svého Toma přijít. Teď, když začal poznávat toho záhadného kluka bloudícího nocí, nemohl přijít na nic, co by mu mohlo jeho náladu zkazit. Láska ovládla naprosto všechno v jeho životě a všechna temnota jeho života se vytratila úplně do neznáma.
„Za chvíli budeme muset jít,“ oznámil mu dredáč a natáhl se po svém školním batohu. „Jinak přijdeme pozdě a všichni na nás budou divně koukat,“ pokračoval, když se Bill odmítal pohnout z místa nebo ho alespoň pustit.
„Tak ať,“ mávl nad tím rukou Bill a ještě silněji se k němu přitiskl. Nechtěl ho pustit, ale věděl, že do školy bude muset jít.
Ještě pár vteřinek se k němu tulil, než ho konečně pustil, rychle se převlékl a vzal si všechny potřebné věci. Otevřel okno, aby mohl Tom odejít a sám sešel dolů za rodiči, aby se rozloučil.
Přišlo mu směšné, že Tom musí neustále skákat z okna, když chce odejít, ale zatím nebyl schopný přijít na způsob nebo vhodnou situaci, jak rodičům sdělit, že si našel naprosto božího přítele, s nímž by byl ochotný strávit klidně i zbytek života.
„Tak se měj, broučku,“ rozloučila se s ním jeho matka a podala mu svačinu. Netušila vůbec nic, stejně jako on těch osmnáct let.
Venku srovnal krok s Tomem. Jejich kroky mířily do vzdělávacího ústavu, v němž měli studovat poslední rok. Jejich cesta proběhla v tichosti, nepotřebovali slova, aby si ujasnili situaci. Stačily jim potutelné úsměvy, zamilované pohledy a letmé dotyky, jimiž jeden druhého neúnavně obdařovali. Kdyby je viděl někdo cizí, musel by být úplně slepý, aby nepostřehl jasné jiskření mezi nimi. Kdokoli se k nim jenom přiblížil, mohl pocítit, jak jsou si ti dva neskutečně blízcí a jak jeden po druhém neodolatelně touží. Sršelo to z nich tak silně, že si toho začali všímat i učitelé, kterým do toho nic nebylo. Neměli důvod se zajímat o homosexuální pár na gymnáziu, ale i tak se o to několik profesorů zajímalo a ptalo se studentů, co o tom vědí. Nikdo nedokázal říct nic konkrétního, někdo to považoval za obyčejný a dočasný flirt, jiní to přibarvovali a měli z toho spíše srandu, než aby to brali vážně.
V jejich třídě se to řešilo asi nejvíc. Snad každý za nimi byl a ptal se jich, jak to mezi sebou mají. Kluci se s ničím netajili, nestyděli se za to a přiznali, že jsou skutečně spolu, což ve třídě vyvolalo různé reakce. Některé dívky tím byly přímo unešené a studovaly každý jejich pohyb, těšily se, až je uvidí při líbání nebo třeba jen letmých polibcích. Některé tím skutečně byly posedlé. Další skupinkou byli kluci, kteří jim neustále nadávali do buzerantů a odmítali se s tím smířit. Pošklebovali se a dělali všechno možné, aby jim znepříjemnili život. Našli se ale i tací, kterým to bylo úplně jedno a nezajímalo je, jestli jsou to dva kluci, dvě holky nebo kluk a holka. Nechali je, ať dělají, co uznají za vhodné a nijak zvlášť se v tom nešťourali.
Bill s Tomem zamířili do zadní části své kmenové třídy, kde si sedli. Těch několik zbývajících minut do začátku první hodiny přečkali, aniž by se jeden na druhého vrhl. Spíše to vypadalo, že oba zasněně vzpomínají na předchozí večer a dokola si přehrávají nejlepší momenty.
Dneska se můžu stavit taky? Ujistil se Tom, když si už několikrát v mysli připomněl celý předchozí večer.
Jasně! Odvětil Bill víc nadšeně, než původně zamýšlel.
Super, usmál se Tom a pohlédl mu do očí. Znovu ho popadla strašná chuť ochutnat černovláskovy rty a utápět se v nich.
Bill mu pohled opětoval se stejnou touhou. Pohledem několikrát uhnul z jeho očí, aby znovu a znovu pohlédl na jeho piercing ve rtu, který by tak rád znovu pojal za svůj.
„Kluci!“ okřikl je spolužák sedící před nimi. „Nechte už toho, učitel je tu!“ upozornil je hlasitým šeptem a vyzval je, aby si stoupli kvůli příchodu vyučujícího.
„Díky,“ houkl Tom a neochotně se začal zvedat ze židle, aby tím vyjádřil jakousi úctu matikáři.
„V poho,“ odtušil kluk před ním, když si měli zase všichni sednout.
Učitel si zapsal, kdo chybí, vyřídil několik organizačních věcí a začal na tabuli psát několik příkladů, které měli studenti vypočítat. Sám si potom sedl ke stolu a něco si zapisoval do notesu.
Bill si příklady opsal a začal soustředěně počítat. Nebylo to nic lehkého, ale i tak se spletl jenom dvakrát, což bylo víc než dobré. Čistě bílé stránky sešitu plnil čísly, která následně přeškrtával a znovu přepisoval ve snaze dojít k nějakému normálnímu výsledku.
Tom si bezmyšlenkovitě čmáral do sešitu, a když ho to omrzelo, schoval pravou ruku pod lavici a jemně ji položil na Billovo stehno, přičemž sledoval Billův měnící se výraz.
Tome! Okřikl ho v mysli. Nech toho, přece, snažil se být vážný, ale na jeho rtech se usídlil potutelný úsměv, musím se soustředit. Neznělo to moc přesvědčivě už jenom z toho důvodu, že Tomovy prsty pohybující se na jeho stehně byly Billovi víc než příjemné.
Ale prosím tě, odbyl ho Tom a svými prsty se zaryl do vnitřní strany Billova stehna.
Bill si okamžitě skousl ret a vydal ze sebe přiškrcené zaskučení. Snažil se, aby se mu vzdech nedostal přes rty, ale šlo to těžko. Představa Tomovy ruky bloudící na jeho stehnech i kousek výš, ho zevnitř rozpalovala.
Měl bys počítat, zkusil Bill Toma navést na něco jiného, i když mu bylo jasné, že to nezabere.
To ty bys měl taky a taky to neděláš, oponoval Tom a přesunul svoji ruku pod pásek Billových džínů. Jenom zlehounka se ho tam dotýkal a spokojeně sledoval, jak se mění Billovy grimasy.
Prosím, zaskuhral Bill a zavrtěl se na židli. Jsme přece ve škole, nemůžeš si tu dělat, co se ti zlíbí.
Tom svoji ruku přesunul zpět na Billovo stehno a lehce ho stiskl. Nikdo nás přece nevidí, připomněl mu.
Ale mohl by, nedal se Bill.
Jak myslíš, pokrčil dredáč rameny, svoji ruku stáhl zpět a začal předstírat, že počítá jeden z příkladů, které učitel na začátku hodiny napsal na tabuli.
Bill se vrátil ke svému sešitu a pokračoval v rozpočítaném příkladu. Na začátku si byl jistý, že je na dobré cestě, teď se mu to ale celé zdálo úplně nesmyslné. Byl by radši, kdyby se nemusel zabývat žádnou matematikou a mohl se věnovat Tomově toulavé ruce, která by dle libosti bloudila po jeho těle.
Bille? Ozval se po chvíli Tom a upřel na něj svoje dokonalé a čistě hnědé oči s několika zlatavými střípky, které Billa odjakživa tolik fascinovaly.
Copak? Optal se Bill a pohled mu opětoval. Propiskou nervózně klepal do sešitu a nevědomky se kousal do rtu. Nebyl nervózní z Tomových slov, spíš z tónu, jakým k němu promlouval. Zněl najednou tak nějak vážně a soustředěně, jako by se mu chystal říct něco nepříjemného. Snažil se mu nahlédnout do mysli, ale nic tam nenašel. Jako by narazil na nějakou stěnu, která mu nedovolí nahlédnout dovnitř. Náhle ho napadlo, jestli Tom už třeba nemá nějakou holku a nechce mu teď říct právě tohle.
Ty hlupáčku, pousmál se Tom a pohladil ho po tváři. Nemám žádnou holku, ujistil ho s dalším vřelým úsměvem. Sám přemítal nad tím, jestli mu má skutečně říct, co má na mysli. Poznal, že jejich vztah se prohlubuje natolik, že by mohli porušit zákon, kdyby pokračovali. Spíš by ho porušil on sám, jelikož o tom ví a neřekl to Billovi. Právě to ho teď trápilo. Snažil se přesvědčit sám sebe, aby svému příteli řekl o jejich příbuzenském vztahu, ale když se na něj tak koukal, nedokázal si představit, že by spolu měli skončit jenom kvůli takové pitomině.
Nemohl mu to říct. Ne teď.
Víš, Bille, pokračoval vážným hlasem a položil mu ruku na rameno. Já…no… trochu se zajíkl, ale chtěl pokračovat dál. Já tě miluju.
autor: SakuraUchihaHaruno13
betaread: J. :o)
To bolo zlaté 🙂 Páči sa mi, ako sa chalani čoraz viac zbližujú a tie ich spoločné okamihy sú kúzelné.
Som rada, že sa tým v škole netaja a Tom pekne provokuje tými dotykmi. 🙂
A záver – no tiež nemám rada pomyslenie, že by mali skončiť svoj vzťah len kvôli tomu, že sú súrodenci – keďže o tom nevedia (teda Bill to nevie). Však spolu nevyrastali a nevedeli tom keď sa dali dokopy.
A Tomovo vyznanie lásky ma trochu prekvapilo, ale inak potešilo. Som zvedavá na Billovu reakciu.
Ďakujem za časť.
Tom mě na konci strašně překvapil, myslela jsem, že Bill bude ten první, kdo s něčím takovým přijde. Ale jinak je ten jejich vztah zatím nádherný!
Je pěkné, jak se jejich vztah upevňuje. Tady nezbývá než závidět. 🙂
Ale upřímně, z Toma jsem trochu rozhozená. Je hezké, že se zamiloval, ale připadá mi, že je trochu mimo. Visí nad nimi Damoklův meč v osobě Amalie a on se chová jako by nic. Ani náznak toho, že by se tím nějak stresoval, ale musí mu to přece ležet v hlavě. Spíš řeší incest, než to, že je Bill v ohrožení. Má aspoň nějaký plán? Je s ním Bill vůbec v bezpečí?
Díky, těším se na pokračování.
Tom je pěkněj provokatér jen doufám že je nerozdělí to když se Bill doví že jsou bratři.
Som zvedavá či sa Tom odhodlá povedať Billovi pravdu skôr než spáchajú tú krásnu zakázanú vec, alebo či mu to najskôr povie a nechá na ňom rozhodnutie, či chce pokračovať vo vzťahu inom ako bratskom:) Tom je strašne zlatučký:) a veľmi sa mi páčilo, že sex zatiaľ odmietol. Aj keď Billa mi bolo ľúto, ale Tom mu to krásne vynahradil tým vyznaním… Som zvedavá na Billovu reakciu.
Stejně jako Zuzu jsem čekala, že s vyznáním lásky rozhodně přijde první Bill a že to bude trvat ještě hoooodně dlouho. A jak jsem valila oči, když to byl Tom, kdo tahle slova jako první vyřkl. Teda, ten umí ale překvapit!!! 🙂
A strašně mě zajímá, jestli Tom někdy Billovi řekne, že jsou vlastně dvojčata. Já jsem teda nikdy nebyla na nějaké tajení věcí a podobně, ale Toma doopravdy chápu, že Billovi zatím nic neřekl. A na jeho místě ani nevím, zda bych někdy řekla. Vím, že se to může zdát divné, ale prostě kdyby to mohl říct nahlas, všechno by tím mohl jen pokazit a to by byla věčná škoda. Proto jsem zvědavá, jak to nakonec pojme Tom, protože já bych na jeho místě tápala!
A je pravda, že byl tenhle díl i posledních pár, strašně hezkých! Což mě ale na stranu druhou trochu znervózňuje, protože jen čekám, kdy to něco přijde. 😀 A trochu se toho děsím. Jsem hlavně zvědavá, co má Amalie v plánu a rozhodně se bojím jejího dalšího krok!!! :-/
Děkuji za další pokračování! 🙂