autor: firelucy
Sobota
Bylo velmi časně, když se malý sluneční paprsek zatoulal, proklouzl skrz mezeru mezi záclonami a zasáhl Tomovu tvář. Náhlý výbuch světla jej probudil a on zívl, připravený protáhnou se v celé své délce na svém lůžku. Jediný problém byl, že nebyl na svém lůžku.
Byl na Billově palandě s jejím vlastníkem přehozeným přes své napůl nahé tělo, dýchajícím malé obláčky teplého vzduchu na jeho hruď. Napadlo jej, jestli by stálo za to pokusit se vylézt zpod svého bratra, ale jeden pohled na Billovu klidnou tvář mu řekl, že ne.
A tak zůstal na místě, obdivoval slunce, které svítilo na jeho tvář a teplo jeho lidské přikrývky. Měl paži omotanou kolem svého dvojčete a prsty pevně svíral jeho malý pas. Kůže tam byla tak jemná, tak zakázaná.
Kdyby svými prsty jen trochu pohnul, špičkami by se téměř dotkl inkoustové hvězdy na Billově břiše. Tak opatrně, jak jen to šlo, obkreslil obrys kousku tetování, na který dosáhl. Byl to dobrý pocit mít svého bratra tak blízko a být schopen se jej dotýkat tímhle způsobem, aniž by to bylo příliš špatné.
Bill se vedle něj zavrtěl a vydal kňouravý zvuk, což znamenalo, že se chystá probudit. Malý nos našel cestu pod Tomovu bradu, jak se Bill přitulil blíž a zabořil tvář do krku dredatého dvojčete. Ten pocit, který způsobily Billovy putující dlaně, byl pro Toma téměř příliš, tak jemně jej hladily po břiše. Jeho mladší bratr zívl proti jeho kůži a jeho rty na vteřinu přejely po jeho krku, čistě nevinně, a přesto to způsobilo mrazení v Tomově páteři.
„Bille?“ Šepot se ozýval někde uvnitř Billových vlasů, zatímco Tom vdechoval vůni vanilky a spánku. „Probouzíš se?“
„Hmm…“ Štíhlé prsty se propletly do blond dredů a noha vklouzla mezi Tomovy. Zdálo se, že si Bill vzpomněl, že nesmí mluvit, když jen pokýval hlavou v místě, kde ležel na bratrově rameni.
„Musíme si o něčem promluvit, Bille… jsi si jistý, že nespíš?“ Tom nevěděl, kde se náhle jeho nutkání mluvit o tomhle se svým dvojčetem vzalo, ale bylo tam a on se jej nechystal zaplašit pryč.
Vzhlédly k němu ospalé oči a Bill mírně zvedl hlavu z Tomovy hrudi, aby se na něj dolů usmál. Jediná část Billova těla, která teď neležela na něm, byla jeho jedna noha, ale mladší dvojče nebylo těžké a Tom nacházel jakési uklidnění v tom, že má na sobě Billovu váhu.
„Potřebuju se tě na něco zeptat.“ Tom si uvědomil, jak obtížné tohle bude s ohledem na to, že nemohli vést skutečný rozhovor, jelikož Bill mlčel. Ale on o tom mohl mluvit a uvidí, jestli přečte nějakou tu řeč Billova těla.
Bill nechal své prsty pohladit jednou Tomovu tvář, než je vrátil zpět ke zlatým dredům rozhozeným na matraci. Tom našel své paže, jak se kolem Billa sevřely pevněji a byl stále ohromen, ale už ne překvapen, nedostatkem kontroly nad vlastním tělem, když byl kolem svého dvojčete.
„V poslední době jsem si všiml některých věcí,“ neměl ponětí, jak k tomu přistupovat, ale hádal, že upřímnost je jediný způsob, jak pokračovat. „Ta kniha, kterou čtu, mě naučila, jak číst řeč těla, ale nejsem v tom ještě tak dobrý.“
Bylo těžké se soustředit, když objekt jeho náklonnosti a zájmu byl napůl nahý a přitisknutý k němu. „Ale snažil jsem se číst tebe a… myslím, že jsem pochopil některé věci.“
Bill si položil hlavu zpátky na jeho hruď a pocit něčeho vlhkého Toma vylekal, byla to slza. Bill se jej držel a plakal, velmi tiše.
„Ach Bille, neplač.“ Tom své dvojče objal ještě pevněji a cítil malý třes, který procházel bratrovým tělem, stejně jako by procházel jeho vlastním tělem. „Prosím, neplakej kvůli tomu.“
Tom věděl, že nemusí říct žádná další slova, komunikace mezi nimi byla momentálně vedena čistě řečí jejich těl. Billovy slzy namáčely jeho kůži a společně se chvěli, černovlasé dvojče kvůli svému velkému trápení a Tom kvůli silnému škubnutí ve svém srdci.
Bill se nadzvedl na loktech, jen centimetry nad Tomovým tělem. Jeho rty zformovaly tiché ´omlouvám se´ a poslední slza dopadla na Tomovu tvář. Jeden z Billových prstů ji setřel pryč dřív, než pokračoval na jeho čelist, a poté si lehl zpátky dolů.
„Bille, ty víš, že tě miluju bez ohledu na cokoliv.“ Tom bojoval, aby zadržel své vlastní slzy, musel zůstat silný pro svého mladšího bratra. „Proč jsi mi to neřekl?“
Mladší dvojče zavrtělo hlavou a sklopilo oči. Bolest vepsaná v Billově tváři Tomovi málem zlomila srdce. Věděl, že je jeho bratr vyděšený, Bill stále nechápal, že je s tím Tom v pohodě, že to Tom chtěl.
A tak se rozhodl, protože Bill nemohl mluvit, že Tom bude muset prostě mluvit jeho jazykem. Stočil dlaň kolem Billova krku a druhou položil na spodní část jeho zad. Bill si všiml náhlé změny a vzhlédl k němu právě ve chvíli, kdy Tomovy rty zachytily ty jeho.
Tom se pohyboval tak pomalu, snažil se skrz ten jeden polibek vyjádřit všechnu svou lásku. Ve stejném okamžiku, kdy jej Bill políbil nazpět v jemném tanci rtů, se Tom nikdy necítil více naživu. A věděl, že Bill to cítí také, jak se nad ním jeho dvojče chvěje, tentokrát však ne strachy.
Aniž by přerušil polibek, Tom je opatrně přetočil a vznášel se nad Billovým tělem. Polibek stále nebyl nic víc než jen sladký, ale Tom cítil, že je na čase Billovi ukázat, že ke svému dvojčeti cítí víc než jen lásku.
Zatímco položil své tělo na Billovo a jednou rukou jej hladil po tváři, Tom prohloubil polibek. Bill si povzdechl, otevřel ústa, aby je Tom mohl vášnivě prozkoumat.
Ruka dredatého dvojčete putovala po Billově čelisti až dolů k jeho klíční kosti, dále pokračovala přes jeho hruď až k jeho boku, kde našla svou cenu ve formě černé hvězdy. Vědomí, že se jí nyní mohl celé dotknout, Toma přinutilo zatřást se jak obavami, tak i chtíčem, protože zde nyní nebyl žádná způsob, jak to skrýt, ne s Billem, který pod jeho dotekem prakticky tál. Tom byl vzrušený, čehož si byl až bolestně vědom. A pak se stala ta nejúžasnější věc, Bill ze sebe vydal jemné zahihňání, přímo do polibku.
Tom se odtáhl a na okamžik byl ztracený ve světelných jezírkách, kterými byly bratrovy oči. Jiskřilo to v nich láskou a vzrušením, a pokud si to Tom nevyložil špatně, tak si byl jistý, že v nich viděl i pobavení.
Bill se zazubil a ruka, která odpočívala na Tomových zádech, pomalu sklouzla kolem jeho pasu. Nikdy nepřerušili oční kontakt. Ne, když Billova ruka dosáhla k lemu Tomových boxerek a mladší dvojče zvedlo obočí v dotazu o svolení. Ne, když svolení bylo uděleno a Tom se zachvěl očekáváním. A ne, když Billovy talentované prsty proklouzly pod látku a sevřely bolestivě tvrdou erekci. Ale přerušily jej, když si Tom prolíbal horkou cestičku dolů po Billově krku a tam mocně sál tu teplou kůži. Co nejvíce se snažil, aby byl potichu, když se ta ruka začala pohybovat nahoru a dolů, nedokázal si vzpomenout, jestli vůbec někdy byl takhle tvrdý. Jeho polibky zasáhly každý kousek kůže, na který dosáhl, a jemně Billa okusoval pokaždé, když jeho dvojče udělalo něco mimořádně dobrého. Oba věděli, že musí být zticha a nějakým způsobem jim to jen umocňovalo samotný zážitek.
Bill šťastně zakňučel, když se Tomova ruka přesunula od tetování směrem k jeho boxerkám, ale místo toho, aby vklouzl svou rukou dovnitř, Tom je začal opatrně stahovat dolů. Nezdálo se, že by to jeho dvojčeti nějak vadilo, namísto toho Bill zvedl boky, aby to pro něj bylo snadnější.
Tom měl svůj obličej zabořený hluboko v kůži pod Billovým uchem, s každým nádechem vdechoval svého bratra. Tak strašně moc to potřeboval a ještě více to chtěl. „Prosím.“
Jeho šeptaná prosba byla tak tichá, že nevěděl, jestli ji Bill vůbec slyšel. Ale Bill ji slyšel a velmi pomalu si Tomovy boxerky našly cestu k jeho nohám. To byl okamžik, kdy všechny myšlenky opustily Tomovu mysl a jeho bratr byl vše, co nyní existovalo v jeho zorném poli.
Dychtivé zasténání přicházející od černovlasé krásy, když Tom spojil jejich erekce k sobě. Zvednutí a pokles jeho hrudi, jak se jejich srdeční rytmus smísil a láska, která z nich obou vyzařovala, když se setkali v dalším dech beroucím polibku.
Tohle byla řeč těla, tím si byl Tom jistý. Věděl přesně, co mu jeho bratr říkal s každým pohybem, který udělal, aby se vydal naproti Tomovým přírazům. Věděl, co to znamenalo mít Billův jazyk tančící s jeho vlastním, a věděl, co to znamená hladit tělo svého dvojčete, jako by to byl ten nejlepší nástroj.
Tohle byla láska a bylo to vše, co Tom hledal. Když společně vyvrcholili ve vzájemném náručí, Tom věděl, že nic na tomto světě jej nemohlo nikdy udělat šťastnějším, než jeho dvojče. Nic na tomto světě pro něj nikdy nemohlo znamenat více, než nerozbitné pouto, které sdíleli, a silná láska, kterou cítil, když se vzájemně drželi.
„Jsou dvě hodiny, jak proboha můžete spát tak dlouho, když nemáme v podstatě nic, co by nás unavilo?“ Georg pohlédl na přicházející usměvavé dredaté dvojče. Ruce měl položené na Gustavových ramenou na místě, kde bubeník seděl na podlaze před gaučem.
„Jen ospalé ráno, to je všechno.“ Tom a Bill si vzájemně odpočívali v náručí celé dopoledne, každou chvíli upadající do spánku. „Co to děláte vy dva, mimochodem?“
Georg zčervenal a stáhnul své ruce, ale Gustav zavrčel, a tak své ruce vrátil na místo. „Dává mi masáž za mou pohostinnost, když našel potřebu vlézt na mou palandu.“
Georg byl rudý víc než kdy dříve, ale nehnětl Gustavova ramena o nic méně. Tom se na něj ušklíbl a přemýšlel, jestli se tohle počítalo jako sexuální řeč těla. „Takže ho odměňuješ za špatné chování… teda Gustave.“
„Co…? Ne.“ Ale Tom už dvojici opustil a zamířil do kuchyně. Chtěl svému bratrovi připravit nějakou snídani a rozhodl se pro francouzské tousty.
Bill přicupital v teplákové soupravě, když se vůně roznesla po celém autobuse a probudila k životu jeho žaludek. Zatímco sledoval, jak se jeho bratr schoulil na sedačce, Tom našel mléko a skončil s vařením.
Billovi v žaludku opět mohutně zakručelo a Tom se nad ním uchechtl. „Víš, na to, že nemůžeš mluvit, tak každopádně máš své způsoby, jak nám sdělit, co chceš.“
Jeho dvojče se na něj rozzářilo a zaútočilo na jídlo na stole. Tom se k němu připojil a brzy byla kuchyň naplněna spokojenými pochvalnými zvuky a vzdáleným brebentěním ze společenské místnosti.
„Georg dává Gustavovi masáž!“ Billovy oči se široce rozevřely, zatímco mu v koutku úst hrál malý úsměv. Tom nechtěl nic víc, než ty rty políbit a vykouzlit tak na nich skutečný úsměv. „Chceš je sledovat?“ Jeho dvojče nadšeně přikývlo a přijalo Tomovu nataženou ruku, jejich prsty se propletly. Po špičkách přešli ke dveřím společenské místnosti a Tom se postavil za své dvojče a omotal mu paže kolem pasu.
„Pořád jsi trochu ztuhlý.“ Georg mnul své palce v krouživých pohybech po bubeníkově krku, čímž si od blonďáka vysloužil zasténání.
„No, tak ještě chvíli pokračuj.“ Gustavův hlas byl hluboký a uvolněný, takový, jaký míváte, když právě vylezete z postele. Vlastně vypadal, jako by se v každém okamžiku chystal na místě usnout.
Georg na druhé straně byl zaměřený a soustředěný na svůj úkol a nevšiml si dvou párů očí, které je sledovaly. „Jaké je tohle?“
Bill se uchechtl, když ze sebe Gustav vydal téměř divoké zavrčení, Georg zřejmě zasáhl dobré místo. Tom položil hlavu na Billovo rameno a přitiskl se k jeho krku. Byl to dobrý pocit mít svého bratra takhle blízko, dokonce i když by to mělo být špatné.
Ale to byla ta dobrá věc na Billovi a Tomovi, nedělali to, co by měli dělat, dělali to, co chtěli dělat. To ráno se chtěli políbit, chtěli se milovat, a tak to udělali, protože to bylo něco, co oba chtěli.
Tom nevěřil v Boha, ale jestli tam opravdu nějaký byl, pak je za to nemohl poslat do pekla. Nemyslel si, že by je nějaký Bůh poslal do pekla za to, že se vzájemně milovali, a to i přesto, že svět by to pravděpodobně udělal. To, co k sobě dvojčata cítila navzájem, nikdy nemohlo být špatné, protože nic nebylo tak správné jako jejich láska.
Malé vibrace na Tomově hrudníku naznačovaly, že se před ním Bill tiše smál. Vrátil se do reality a znovu se zaměřil na Géčka, Gustav tiše kňoural.
„Princ vydával spokojené zvuky, když víla přiložila ruce k dílu.“ Tom měl ústa přímo u Billova ucha a téměř nemusel mluvit, jen slova vydechoval. „Má magické ruce.“
Bubeník vydal další zasténání a Bill vyprskl, tak snadno to mohlo být zaměněno za něco jiného, kdyby nebylo faktu, že dvojčata mohla skutečně vidět, že Géčka byli plně oblečeni. „Potěšení je tak intenzivní, ty nejtišší prosby se linou z jeho úst…“ Georg zatlačil obzvlášť silně a Gustav vyjekl. „Ehm… a on… no, vykřikne, vyjádří jí svou lásku k ní mocným zalapáním po vzduchu, který ona vydechne.“ Bill se opět chvěl, otřásal se v Tomově náruči a zadýchaně se chichotal. „Nadešel čas pro maximální potěšení a on ví, že ona je jediná, která mu ho může dopřát. Napne se a…“
Zbytek Tomovy věty byl hrubě přerušen Georgem, když je basista oba zahlédl a nyní se snažil chytit starší dvojče do kravaty. „Co jsem řekl o tom příběhu?“ Georg měl opět ruměnec na tváři, ačkoliv neslyšel ani slovo z toho, co Tom říkal. Ale nebylo to těžké uhodnout vzhledem ke zvukům, které Gustav vydával.
Tom vyjekl téměř jako holka a běžel pryč, samozřejmě, že by se později nikdy nepřiznal k tomu holčičímu vyjeknutí. Bill jej našel ukrytého pod přikrývkami na palandě černovlasého dvojčete. Tom otevřel náruč a on vklouznul dovnitř, odolával přitom nutkání Toma políbit, když byli Géčka vzhůru.
Tom měl však jiné plány a za pevně zataženým závěsem si z Billových rtů ukradl několik pevných polibků. Mladší dvojče ani příliš neprotestovalo.
Řeč těla zpaměti. Máme tím na mysli to, že někomu čtení řeči těla jde přirozeně. Může to tak být, buď když je nastudovaná četbou knihy, nebo to může být schopnost, která se zdá, že tam byla vždycky. Lidé se rodí s instinktem rozumět řeči těla, ale většina je nacvičována po celý život. Zjistíte, že je mnohem snazší přečíst detaily osoby, kterou znáte celý život, než cizince.
Je to tak prostě proto, že tu osobu znáte, vaše vlastní tělo je obeznámeno se signály těla druhé osoby a ví, jak je číst. Někdy se takové věci mohou zdát přirozené, že si jich ani nevšimnete, ani odesílání vlastních signálů, ani přijímání druhých. Ale pokud jste se seznámili s teorií řeči těla, zjistíte, že jste toho spoustu poznali jen z pohledu na váš vztah s lidmi, která znáte už dlouhou dobu. Je možné, že jste dokonce přečetli řeč jejich těla tak jasně, jako právě teď čtete tuto knihu.
Tom knihu zavřel, moc mu nezbývalo, ale to mohl dočíst zítra. V tomto okamžiku měl k řešení velmi lákavého mladšího bratra. Toho, který na něm právě teď rozkročmo seděl, aby získal jeho pozornost, a kdo Tom byl, aby na to řekl ne?
„Kluci?“ Dvojčata ztuhla, pouze se líbali a trochu mazlili, ale stále zde bylo riziko, že by jeden z Géček mohl na něco přijít. „Neplánujete nějaký vtípek, že ne?“
Tom se ušklíbl, Georg zněl docela vystrašeně. Vyhlídka vystrašit basistu Billovým domácím pohádkovým kostýmem byla velmi lákavá, ale cítit Billa proti sobě bylo tak dobré, že Tom neměl ani trochu v úmyslu nechat jej odejít.
„Oni spí, Georgu, a teď zmlkni.“ Gustavův hlas zněl trochu naštvaně, ale Tom v něm skrz tmu zachytil i pobavení.
„Nemůžu spát.“ Georg se chvíli převaloval a ztěžka si povzdechl. „Gustave…? Můžu dneska v noci spát u tebe?“
Tom musel připlácnout dlaň na Billova ústa, jak hrozilo, že se mladší dvojče rozchechtá. Ale nakonec se rozhodl proti a nahradil dlaň svými ústy. Bill se do polibku usmál, zatímco se rozezněly kroky mezi palandami Géček. Zašustil závěs a pak autobus upadl opět do ticha. S výjimkou tichých zvuků setkávajících se rtů na Tomově palandě.
„Gustave?“
„Jo.“
„Děkuju.“
„Žádný problém, princezno.“
autor: firelucy
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Tak krásné, že si to kluci vyjasnili. Jsem za ně ráda. A Georg s Gustavem jsou boží. Díky za překlad.
Bláhově jsem si myslela, že Tom s tím počká, až Bill bude moci mluvit, ale evidentně ne… Ale oni zdá se žádná slova nepotřebují. Téměř. A jak jsem pochopila, Bill o svých citech k Tomovi už dávno věděl, jen ta řeč těla ho zradila. Ale to měl Gustav v úmyslu, otevřít Tomovi oči. 😀
Kdežto Gustav s Georgem, to je jiná písnička. Začínám si být jistá, že naše princezna našla svého prince. 😀
Díky, moc se těším na pokračování.
Tom čítal reč tela dobre:) som rada, že čo prečítal, to aj využil v praxi. Bolo to strašne krásne, keď sa Bill rozplakal:)
Gustav bol tiež super 😀 Geovi ale od neho to oslovenie princezná asi až tak nevadí…
Ďakujem za krásny preklad.
Vidno, že Tom čítal pozorne a získané vedomosti dobre využil 🙂 Páčilo sa mi, ako sa prispôsobil situácii, že Bill nemôže hovoriť, a tak mu city vyjadril rečou tela 🙂
A Géčka sú proste super.. na nich sa tá Tomova poviedka tak hodí 😀
Ďakujem za preklad.
Povídka je nádherně napsaná a hlavně přeložena moc děkují.
Tom a ta jeho ´pohádka´! 😀 Já z toho každý díl nemůžu a děsně se u toho směju! Stejně mě ale pořád zajímá, jak to mezi sebou ti dva teda mají. Ačkoli jsem díl od dílu přesvědčená, že to jen kamarádství nebude! 😛 Stejně je ten Georg sladký, jak chodí spát ke Gusťovi! 🙂
A dvojčata!!! Nádhera! Ani nemám slov!
Když Tom řekl, že pochopil, co mu Bill celou dobu nevědomky ´říká´ a Bill se rozplakal, úplně mi vyhrkly slzy. Ani nevím proč. 😀 Možná proto, že byla Billova ´mluva´ konečně vyslyšena a Tom konečně pochopil. Gusťa prostě přesně ví, proč s klukama uzavřel takovou sázku! 🙂 Hlavně jsem ráda, že se už Bill nemusí trápit, ale teď ví, že jeho láska je opětována.
Mám z nich ohromnou radost! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂