autor: Saline A.
2. prosince 2007, Loitsche
Tom se domem ploužil jako tělo bez duše. Na víkend mu vypadlo několik plánů, a jakmile neměl kolem sebe neustále křepčícího Billa, byl naprosto bezradný. Po dlouhých měsících oprášil skateboard ve snaze alespoň trochu zahnat nudu, ale dokonce ani to nebylo natolik záživné, aby u toho vydržel. Nakonec tedy vyrazil zase domů a zasedl ke kytaře. Na chvíli ho napadlo, že by snad mohl jet za Andym s Billem, ale brzy ten nápad zavrhl. Věděl, že ti dva potřebují trochu času pro sebe. A taky jich dvou pohromadě bylo už po pár minutách dost. Nechtěl riskovat.
S povzdechem se zakousl do klobásy a zároveň si otevřel krabičku se zmrzlinou. Sotva se otočil s úmyslem vrátit se k sobě do pokoje a pustit si nějaký seriál, ze rtů mu unikl téměř ženský výkřik a klobása letěla kamsi pod linku. Bill, do té doby mlčky stojící ve dveřích, hystericky zařval smíchy. „Tak díky tomuhle víkendu já budu žít věčně!“
„Blbečku,“ zabručel Tom ublíženě při pohledu na psa, který nadšeně žvýkal odhozenou klobásu. „Taky sis mohl třeba odkašlat nebo tak.“
„A připravit se o tu božskou podívanou? Ani náhodou,“ odfrkl a se slastným zamručením si vytáhl vlastní zmrzlinu. „Kde jsou naši?“
„Odtáhli k babičce.“
„A co děláš doma ty?“ zvědavě na něj mrknul. „Myslel jsem, že budeš někde s tím svým klubem důchodců.“
Tom se otráveně rozešel do svého pokoje a zavrtěl hlavou. „Gustav jel na nějaký sraz bubeníků a Georg má rande,“ zašklebil se znechuceně.
„No nekecej!“ vykulil Bill oči. „Měl by sis z něj vzít příklad. Když už totiž i Georg randí, tak zbývá, jen aby prasata začala lítat.“
„Prosím tebe, dej mi pokoj se vztahama,“ zaúpěl Tom žalostně, ale s vřelým úsměvem se uvelebil na posteli a pohlédl na svého mladšího bratra. „Raděj mi řekni, jestli už konečně Anis postoupil na další metu.“
„No vlastně,“ Bill se rozpačitě uculil. Zatímco se usazoval proti Tomovi, honem si nacpal pusu zmrzlinou, aby získal trochu času. „Vyspal jsem se s ním.“ Myslel, že Tomovi vypadnou oči z důlků. Několik dlouhých vteřin, během kterých se Bill chtěl propadnout do země, na něj Tom jen oněměle zíral, nevěřil vlastním uším.
„To jako vážně?“ Bill mlčky přikývl. „No do psí prdele, tak to je gól!“ Tom se hlasitě rozesmál a začal tleskat. Kdyby nebyli dvojčata, černovlásek by nejspíš začal uvažovat nad tím, jestli je mentálně v pořádku. Vypadal jako idiot. „Vítej ve světě dospělých!“
„Nevím, jestli jsem tohle chtěl slyšet zrovna od tebe…“
„Ale no tak! Musíš uznat, že sex je skvělá věc!“ Bill s povzdechem přikývl. O tom lhát prostě nemohl. „Tak vidíš! Konečně jsi poznal to, co je v životě naprosto nejkrásnější.“
„Jenže já to vnímám trochu jinak, Tome,“ zamračil se trochu. „Ty to vnímáš jako ryze tělesný akt, fyzicky. Já to beru poněkud… emotivněji. Pro mě to bylo jednoduše vyvrcholení nádherného večera, kdy jsme s Anisem splynuli v jedno tělo. Nebyl to sex, ale milování. Doslova,“ něžně se pousmál. „Řekl mi, že mě miluje.“
„Bille, nechci tě zklamat, ale to já po sexu říkám každé.“
Lehce ho praštil do ramene. „Neřekl mi to po sexu, pitomečku. Řekl mi to několik hodin předtím.“
„Jo tak to pozor,“ Tom okamžitě zvážněl. Během vteřiny se z pubertálního, sexem ovládaného blbce stal starší bratr, kterému na srdci leželo jen Billovo blaho. „To je pak úplně něco jinýho, když ti to řekl předem. Jak to proběhlo?“
„Vlastně mu to spíš tak jako vyklouzlo,“ Bill se pobaveně usmíval. „Dělali jsme si trochu legraci a on to najednou tak vyhrkl.“
„Zopakoval to?“
Billův úsměv se ještě rozšířil, v očích se mu třpytily jiskry radosti. „Zopakoval. A řekl to znovu i včera, když jsme se loučili.“
„Vypadáš šťastně,“ Tom odložil stranou zmrzliny a mladšího bratra si vtáhnul do hřejivého objetí. „Mám z tebe obrovskou radost, Bille, vážně. Jsem rád, že jsi konečně našel někoho, kdo tě miluje tak, jak si zasloužíš.“
Bill tiše zavrněl. Podobné chvilky měl s Tomem moc rád a vážil si jich o to víc, že nebývaly tak často. Tom mu lásku projevoval nejrůznějšími způsoby, ale mazlil se s ním už jen málokdy. „Mám tě moc rád. Dokonce i když pištíš jako ženská.“
3. prosince 2007, Magdeburg
„Bille?“ Bill zmateně vytáhl hlavu ze skříňky, ve které se snažil předstírat, že neexistuje, a rozhlédl se. Nakrčil obočí, když spatřil Anise a ten mu pokynul hlavou. Zabouchl skříňku a se sešitem přitisknutým k hrudníku se k němu nejistě rozešel. Byl nervózní. Všude kolem byla spousta lidí, co mu chtěl?
„Ano?“
„Mluvil jsem s ředitelem,“ založil si ruce na prsou. Bill obočí nakrčil ještě víc. Pokud byl nějaký problém, proč to Anis neřešil v soukromí? „Bavili jsme se ohledně zimního plesu. Protože máme málo dobrovolníků na organizaci, a ty máš málo hodin tělocviku, rozhodl se, že vzhledem ke tvému osvobození nám budeš celý večer nápomocen.“
Bill sevřel rty do úzké linky. „To si snad děláš prdel,“ zasyčel naštvaně. Měl sto chutí Anise, vítězoslavně se culícího, praštit do obličeje.
„Ne, myslíme si, že je to fér vzhledem k tomu, že se ti vyšlo vstříc při uvolnění z tělocviku.“
Bill sevřel okraje sešitu tak pevně, až mu zbělaly klouby. Na stupnici od jedné do deseti se jeho vztek nebezpečně blížil k desítce. „Je to všechno, co jste mi chtěl říct, pane učiteli?“
„Ano.“
„Fajn,“ zavrčel a spěšně se rozešel daleko od něj, aby mohl rozdýchat vlastní vztek. Nemohl uvěřit tomu, že ačkoliv Anisovi řekl všechny své důvody, proč na ples jít nechtěl, stejně to zařídil opačně. Nevěřil, že to napadlo ředitele. Ten chlap byl inteligentní stejně asi jako dýně.
Vztekle zalezl do opuštěné třídy a sešitem mrštil proti zdi. Ani si nepamatoval, kdy naposledy se cítil tak moc zrazený a ublížený. Anis ho tímhle krokem zklamal tak moc, až se mu chtělo brečet.
„Hej, Bille?“ nejistě strčil dovnitř hlavu Andreas. Bill si povzdechl. Mohlo mu být jasné, že ho Andreas následuje. „Posílá mě Anis.“
„No paráda!“ rozhodil Bill rukama. „Ještě v něčem by chtěl rozhodovat za mě? Nechce třeba ještě říkat, kdy smím dýchat, kdy se mám s kým bavit?“
Andy pozvedl obočí. „Co to tady hysterčíš?“
„Musím jít na ten ples!“
„No a co?“ odfrkl. „Bille, prosím tebe, přestaň tady vyšilovat a brát to jako podraz. Měl bys být rád, že se Anis snažil vymyslet způsob, jak byste tam mohli jít oba dva, aniž by to pro ostatní vypadalo podezřele. Ty si vůbec neuvědomuješ, že to udělal pro vás!“
Bill trucovitě našpulil rty. Andyho poznámka byla trefná, to musel uznat. Ale pořád… „A k čemu mi to bude, Andy? Nemůžu tam s ním dělat nic jiného, než společensky konverzovat.“
„A není to i tak lepší, než sedět doma a přemýšlet, co asi dělá?“
„Nechtěl jsem tam jít.“
„Ještě vloni jsi byl u vytržení z toho, že tam letos budeš moct jít. No tak Bille, celou dobu ses nemohl dočkat, až se vyparádíš, mluvil jsi o tom celé týdny. Tak prosím, prosím, přestaň být na Anise naštvaný za to, že to s tebou předem nepořešil a ber to jako akt lásky. Zařídil ti, abys tam s ním mohl být. To je víc, než jsi původně mohl mít.“
„Máš pravdu,“ uznal Bill tiše. „Měl bych se mu omluvit.“
„No to bys teda měl! Byl dost zmatenej, když sis nasupeně odštrádoval pryč,“ zamračil se Andreas. „A to z toho měl původně takovou radost! Úplně jsi mu to celý zkazil.“
„Jsem zavrženíhodná bytost…“
Andreas se rozesmál a poplácal ho po zádech. „Neboj, my tě zavrhli už dávno.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Tenhle dílek byl na začátku strašně milý a ten konec mě fakt rozesmál. Andreas je opravdu číslo. 😀
Díky, těším se na pokračování.
To bylo pěkný jak si Tom utahoval z Billa bylo vidět že to nemyslí vážně jsem zvědava na ten ples.
Vzhledem k tomu, ze jsem stejna urazlivka jako Bill tak chapu jeho absolutni vztek. Jsem rada, ze ma kamarada jako je Andy, ktery mu vsechno patricne vysvetli. Anis to myslel jiste dobre, vsak on by Billovi jiste vedome neublizil.
To objimani s Tomem bylo sladke, uplne je vidim pred ocima :)))
Dekuji za hezky dil ^^
To dvojčecí objímání bylo tak krásné… 🙂
Musím říct, že po těch prvních Anisových větách jsem Billa naprosto chápala, ale když to pak Andy nastínil i z té jiné stránky, tak jsem změnila názor a Bill evidentně taky, takže je vlastně všechno v pořádku. A já věřím,že si na tom plese najdou nějaký temný koutek, kde si spolu budou moct zatančit 🙂