autor: ophelia_seven
Všechno se změnilo ANEB Jak Tom Billa stále trýzní, dokonce i když není poblíž
Bill se cítil prázdný, když Tom nebyl poblíž… ale pravda byla, že Tom Billa nikdy zcela neopustil.
Bill se probudil v pátek ráno s pocitem, jako by jej přejel vlak. Emocionální horská dráha z předchozího dne jej skutečně zničila. Myšlenka na to, že se před čtyřiadvaceti hodinami probudil a bylo to stejné jako každý normální den, byla téměř neuvěřitelná. Za prvé přijel Tom a poté se s ním pohádal, a pak se Tom pohádal s jejich matkou a poté byl Tom pryč a Bill nebyl schopný spát, tak jak předpokládal, jen z jiných důvodů, než si původně myslel.
Poté, co otevřel oči a našel zářící a jasné slunce, zabořil hlavu do polštáře, který nyní slabě voněl Tomem, jak si na něm Tom předchozí den zdříml, a učinil exkluzivní rozhodnutí, že dnes neopustí dům. Ať už se to jeho matce líbilo, nebo ne, dnes měl školu opět na háku.
Byl unavený, jistě, ale hlavně byl podrážděný. Podrážděný, že jejich matka přivedla Toma zpátky jen na tak dost dlouhou dobu, aby jej Bill začal chtít mít poblíž, a pak jej vyhnala. Pro Billa to bylo jako týrání. A i když byl Tom v domě méně než jeden celý den, stačilo to, aby jej viděl všude – a to zejména v pokoji, který býval jeho pohodlné útočiště. Teď mohl Toma všude cítit a opravdu si přál, aby jeho polštář nevoněl tolik jako kluk, kterého dříve znával.
Bill zůstal v posteli, dokud neuslyšel, jak auto jeho matky odjíždí do práce. Za normálních okolností by vběhla do jeho pokoje a řekla mu, aby vytáhl svůj zadek z postele, protože jde do školy, ale dnešní ráno bylo jiné. Věděl, že ona ví, že překročila hranici a že on bude potřebovat další den, aby se vzpamatoval. Její mysli pravděpodobně ulevovalo, že on a Tom nebudou po celý den spolu sami. Neměli k tomu dokonce ani příležitost, protože Toma už vyhnala.
Jakmile se jeho obličej zbavil problematického polštáře, který tolik voněl jako jeho bratr, jeho mysl se trochu vyčistila. První věc, o které věděl, že ji bude potřebovat, byla cigareta, myslel na ni celou noc, ale už mu došly a obchody byly zavřené, a tak musel vydržet. Teď když už bylo denní světlo a všude začali otevírat, věděl, že jeho nikotinová dávka je na dosah.
Bill popadl nějaké oblečení ze svého prádelníku a věděl, že se bude chtít alespoň osprchovat a minimálně vypadat čistě, než odejde z domu. Neměl náladu procházet svými obvyklými zkrášlujícími rituály, takže se jen rychle osprchoval, hodil na sebe tričko a tepláky a hřebenem si projel vlasy.
Poté, co svůj vzhled považoval za reprezentativní – unavený, ale decentní – obul si boty a vydal se pro peníze do svého vrchního šuplíku. Neměl pravidelnou práci, ale byl dobrý v šetření a dobrý ve vyhrávání sázek. Šetřil si všechny peníze, které vyhrál, i všechny, které dostal jako dárek nebo kapesné nebo na něco určitého, co si nakonec nekoupil. Věděl, že pokud plánuje za necelý rok sám sebe živit, bude potřebovat práci, ale myslel si, že to bude řešit, až ten okamžik přijde.
Jeho prsty vklouzly pod boxerky a ponožky, které měl neorganizovaně v horním šuplíku svého prádelníku, a slepě hledaly peníze. Jeho obočí se koncentrovaně stáhlo, jak hledal hlouběji. Myslel si, že byly bezpečně zastrčené v zadním rohu jako obvykle, ale necítil je. Byl netrpělivý a s velkou chutí na nikotin, takže prohledal šuplík oběma rukama a vyhazoval spodní prádlo a ponožky ven na podlahu u svých nohou. Šuplík byl prázdný a peníze nebyly nikde k nalezení.
Byl zmatený jen na pár vteřin, než přesně věděl, kdo je viník. Jediný člověk, který měl volný přístup do jeho pokoje za posledních čtyřiadvacet hodin. Zaskřípal zuby a v záchvatu vzteku kopl do zdi. Jak jej Tom mohl neustále trýznit, když dokonce ani nebyl kolem? Příště, až Bill spatří svého bratra, tak ho uškrtí.
Seděl na okraji své postele, aby truchlil nad ztrátou všech svých úspor. Nemělo smysl jít Toma hledat – měl v kapse pár stovek, pravděpodobně už byl s courou Casi, nebo někde na cestě. Jeho peníze byly nadobro pryč – jeho peníze a jeho bratr.
Billovi poskakovalo koleno pár minut podrážděně nahoru a dolů, jak přemýšlel nad stovkami různých způsobů, jak by mohl zabít svého bratra. Jeho cíl byl dvě stě způsobů – za všechny ty peníze, které vzal, ale rychle byl unavený z přemýšlení. Potřeboval cigaretu a z jejich nedostatku jej bolela hlava. Popadl svůj telefon z nočního stolku a rychle zmáčkl číslo, které jej nasměrovalo přímo k jeho příteli. Andreas mu mohl poskytnout komfort i nikotin. Samozřejmě, že by musel vynaložit větší úsilí do svého vzhledu a použít krémy a make-up, ale byla to cena, kterou byl ochoten zaplatit za trochu pomoci.
Bill dokonce ani nepozdravil, když mu Andreas zvedl telefon s veselým smíchem, než na něj vybafl svůj požadavek.
„Pojď se mnou dnes za školu,“ řekl.
„Ale no tak, Bille,“ stěžoval si Andy, jeho dobrá nálada byla náhle pryč. „Zase zůstáváš doma?“
„Ano,“ řekl Bill skrz zaťaté zuby. Pokud byl celou noc podrážděný z věcí, které neměl pod kontrolou, toho rána byl ještě víc na hraně. „Kašli dnes na školu,“ zopakoval.
„Nemůžu,“ povzdechl si Andreas ponuře. „Mám dnes test z matiky.“
Bill se zamračil. Nenáviděl, že se jeho přítel ve škole tak snažil. Jistě, Bill sám měl dobré známky, ale nemusel se snažit tak moc jako Andy. Bill hádal, že v tom testu mohl vybouchnout a stejně stále patřit mezi nejlepší, ale Andy musel bojovat, aby měl dobré známky. Opravdu to nebylo fér.
„Andy,“ zakňučel Bill a našpulil rty.
„Billeee,“ posmíval se mu Andreas, čímž Billa nepotěšil. „Můžeš strávit nějaký čas se svým bratrem. Zavolám ti později, pokud to půjde.“ Nedal Billovi ani čas mu odpovědět, že potřebuje společnost, protože jeho bratr tam už není, než zavěsil. Frustrovaný zřejmě z každého, koho znal, Bill zavřel telefon a hodil jej proti dveřím od svého pokoje. Ramena mu poklesla, když se ozval praskavý zvuk a poté telefon s žuchnutím dopadl na koberec.
Potřeboval se s tím vypořádat. Byl tam Tom, ale teď byl pryč. Věci se mohly vrátit do normálu stejně rychle, jako se změnily. Bill se zhluboka nadechl, aby se sebral, stále kašlal na školu a nedělal si žádný make-up.
Byl v polovině svého druhého zdřímnutí toho dne, když zaslechl zvuky z kuchyně. Otevřel oči a ospale mžoural do stropu, zatímco přemýšlel, jestli si to jen nepředstavuje. Jeho první zdřímnutí toho dne rozhodně zklidnilo jeho nervy a vyspal se i ze svých chutí na nikotin. Druhé zdřímnutí bylo čistě z nudy, nebyl moc unavený, takže nespal příliš hluboce, když zvuky začaly. Ale vypadalo to, že se mu to jen zdálo, protože jakmile byl při vědomí, zvuky přestaly.
Bill znovu zavřel oči a pokračoval ve své líné denní aktivitě, když zaslechl puštění vody v kuchyňském dřezu a cinkání nádobí. Podíval se na hodiny nad televizí a zjistil, že jsou teprve tři odpoledne. Buď byla jeho matka doma dřív z práce, nebo byl vetřelec v jejich domě natolik laskavý, že myl nádobí.
Zavrtěl hlavou s nevěřícným odfrknutím. Nebyl dost unavený na to, aby si myslel takové stupidní sračky. Jelikož nechtěl, aby si jeho matka myslela, že je lenoch, který nedělá nic jiného, než že prospí svůj den volna, ačkoliv jej už asi přistihla, jak pospává na gauči, vstal a šoural se do kuchyně pro sklenici vody.
Osoba, kterou našel stát u kuchyňského dřezu, však nebyla jeho matka, ale jeho bratr. Za méně než pět vteřin poté, co ztratil dech při tom pohledu, si vzpomněl, že je naštvaný na osobu, která právě u dřezu oplachuje skleničku a napouští si do ní vodu.
„Dlužíš mi zatracený balíček cigaret,“ řekl Bill pevně a zkřížil si paže na hrudi. Tom sebou trhl při tom náhlém zvuku, ale rychle se vzpamatoval a otočil se ke svému bratrovi. Nejdříve nic neřekl, dokonce se ani nepohnul. Poté se natáhl do svých plandavých kapes a vylovil krabičku cigaret, kterou Billovi hodil.
Bill ji s lehkostí chytil a první věc, které si všiml, byla, že tam jedna chybí. Druhá věc, které si všiml, byla značka – Marlboro Reds, stejný druh, který kouřil on. „Doufám, že tyhle jsou okay,“ zamumlal Tom a vrátil se na svou pozici u dřezu, aby vylil vodu, kterou si dříve natočil, aniž by se napil. Bill ignoroval podivné chování svého bratra. Pro tuto chvíli měl oči jen pro cigarety.
„Myslím, že jsou v pohodě,“ zamumlal Bill, bez váhání jednu vytáhl a strčil si ji mezi rty. Nechystal se dát Tomovi to uspokojení z vědomí, že kouří stejný druh. Hledal po kapsách zapalovač a pokračoval. „Taky chci zpátky své peníze.“
Tom se opět otočil ke svému bratrovi, stále hledajícímu zapalovač, který zřejmě neexistoval. Vytáhl jeden ze svých nadrozměrných kapes a udělal tři kroky vpřed, aby jej Billovi podal. „Vrátím ti to zpátky,“ řekl mu Tom tiše, ale Bill si nemohl být jistý, jestli mu může věřit, nebo ne.
„Neříkej mi, žes to všechno utratil,“ odpověděl, cigareta mu při mluvení poskakovala těsně předtím, než ji zapálil. První nádech nikotinu poté, co byly poslední dva dny jeho nervy téměř na hraně, byl jako orgasmus a hned se cítil mnohem uvolněnější, než za celý poslední týden.
Tom zavtěl hlavou. „Jen pár balíčků cigaret a snídaně.“
„Kde je zbytek?“ Chtěl vědět Bill. Nyní, když jeho svaly byly uvolněnější, mohl se lépe soustředit a klást otázky, na které chtěl vědět odpověď.
„V mém batohu,“ odpověděl Tom a nemotorně se posadil ke stolu. Když uviděl, jak Billovy oči skenují kuchyň i obývací pokoj, dodal: „Nahoře ve tvém pokoji.“
Bill povytáhl obočí se směsicí pobavení a mírného zděšení. „Nemyslíš si, že ještě budeš moct zůstat v mém pokoji, že ne?“ Chtěl vědět, smích seděl na špičce jeho jazyka. Tom nejenže prohrabal jeho osobní věci, ale také mu ukradl velké množství hotovosti. Jeho bratr byl hloupější, než si myslel, pokud opravdu doufal, že tam bude spát.
Tom pokrčil rameny, téměř omluvně, a Bill zavrtěl hlavou. „Ne-e,“ potvrdil mu, přičemž znovu potáhl z cigarety. Opřel se o zeď pokrčeným loktem a jeho ruka s cigaretou tak byla dost blízko, aby mohl vykonávat jen minimální pohyb, když střídal kouření a mluvení. „Myslel jsem, žes byl na odchodu,“ řekl Bill a sledoval, jak noha jeho staršího bratra pod stolem poskakuje. Úzkostlivost jeho bratra jej tak nějak znovu přivedla na hranu, což byla škoda, protože cigareta fungovala téměř zázračně.
Bill si také na prchavý okamžik všiml smutku v Tomových očích, který byl ale pryč dřív, než nad tím mohl začít přemýšlet. „Nemám kam jít.“ Bill sebou trhl nad hořkostí v jeho hlase.
„Říkal jsi, že půjdeš ke Casi,“ poukázal Bill. Teď když se cítil trochu lépe a mohl říct, že jeho bratr se cítil stejně nepohodlně, dokázal sebrat dost odvahy, aby zatlačil na ty správné struny žhavých témat mezi jimi dvěma.
Tom zavrtěl hlavou. „Rozešli jsme se.“
„Minulou noc?“
Tom opět zavrtěl hlavou, odvrátil oči ke stolu. Pohrával si s rohem prostírání, když mluvil. „Před pár dny. To je důvod, proč jsem praštil tátu.“
„Praštil jsi tátu, protože ses rozešel se svou přítelkyní?“ Bill neskrýval nevěřícnost ve svém hlase a dal tak bratrovi vědět, jak pitomě si myslel, že to znělo. Ale viděl, jak se jeho dvojče ošívá a soucitně mu hodil zpátky balíček cigaret i zapalovač.
Tom mu věnoval malý vděčný úsměv a v tichosti si zapálil cigaretu, než pokračoval ve vysvětlování. „Byl jsem naštvaný. Ona-“ zarazil se a na krátký okamžik pohlédl na svého mladšího bratra a poté zpátky na stůl, než zavrtěl hlavou. „Ani na tom nezáleží,“ dodal, do jeho hlasu prosakovala podrážděnost.
„Ona se rozešla s tebou,“ dospěl Bill k závěru a sledoval, jak Tom zaťal zuby.
„To není tvoje věc,“ odsekl Tom nazpět a Bill podvědomě ustoupil, pryč od žáru v bratrových očích a od chladu v jeho hlase.
Zvedl ruce na znamení kapitulace. „Nechtěl jsem zatlačit na špatnou strunu,“ řekl, ale neomluvil se. Část z něj byla šťastná po jeho včerejším výbuchu, když viděl, že Tom stále ještě měl nějaké ty struny, na které mohl zatlačit. Kromě toho, nechystal se svému bratrovi omluvit, když byl stále, technicky, na něj naštvaný. Stál tam a pár minut Toma pozoroval, ale Tom se na něj nepodíval, ani dokonce nebral na vědomí jeho přítomnost, takže se nakonec rozhodl odejít. Pokud Tom chtěl být chladný a odměřený, pak tuhle hru mohli hrát oba. „Chovej se jako doma,“ řekl mu ironicky. „Budu ve svém pokoji, pokud bys cokoli potřeboval.“
Bill se rychle otočil a chtěl být pryč z toho napětí, které bylo kolem nich dvou. Věci mezi nimi byly tak odlišné, nebyl si jistý, jestli vůbec mohli být znovu bratři. Bylo to, jako by jejich pouto bylo zlomené a na koncích spálené, aby už do sebe nikdy nezapadalo.
Sotva se dostal pryč z kuchyně a do obývacího pokoje, když Tomův hlas přehlušil jeho myšlenky.
„Bille?“ Zeptal se váhavě a Bill se zastavil. Na nějakou dobu stál, než se znovu objevil v kuchyni v reakci na své dvojče. Tom těžce polknul a promnul si pohmožděné oko. „Myslíš… Chci říct, myslel jsi to vážně, když jsi řekl, že chceš, abych tu zůstal?“
„Myslel jsem si to,“ řekl Bill stručně, když si zopakoval události za posledních čtyřiadvacet hodin. Nemohl popřít, že je stále naštvaný za tu věc s penězi a za invazi do svého soukromí, a za ten jogurt, a dokonce za ten klidný a rozvážný způsob, jakým se Tom vůbec nezdál být nervózní. „Ale tolik se toho stalo,“ dodal.
Zatímco tím myslel, že se toho tolik stalo od chvíle, co se Tom vrátil zpátky, ve vzduchu mezi nimi proudilo, že se toho tolik stalo za poslední čtyři roky. Byli odlišní lidé. Chtěl Bill poznat toho člověka, kterým se Tom stal? Zasáhlo jej, když si pomyslel, že si není jistý.
Tom vypadal, že pochopil jak povrchní význam, tak i ten hlubší, a souhlasně přikývl. „Všechno se změnilo.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 27
Tom se popral s tátou kvůli rozchodu s přítelkyní? To se s ním jako rozešla kvůlu jeho tátovi nebo co? No, dvojčata mají tak "skvělé" rodiče, že už by mě nepřekvapilo ani tohle…
Ale jsem ráda, že Tom nakonec nikam neodjel. Uvidíme, jak se bude tváři Simone, až zjistí, že je zpátky…
Ty rodiče jsou oba ujety doufám že kluci najdou časem cestu k sobě.
Celkom prekvapujúce udalosti.
To, že Tom zobral Billovi peniaze ma nepríjemne prekvapilo, ale aspoň, že mu ich vráti (teda väčšinu).
Inak som tiež zvedavá, ako to bolo s tou Tomovou priateľkou a jeho otcom, keď a s ním kvôli nej pobil. Či sa za tým skrýva aj niečo iné okrem toho, že sa s ním rozišla.
A aj keď som rada, že je Tom späť, takže chalani môžu byť spolu, tak som zvedavá na Simoninu reakciu, keď to zistí…
Ďakujem za preklad.
Tie prachy ma mrzia, aj to ako sa k sebe správajú, ale teším sa, že sa Tom vrátil, aj keď zrejme iba preto, lebo nemá kam ísť. Ale aspoň je v ňom toľko pokory, že nezostal na ulici. Dúfam, že sa už veci medzi dvojičkami začnú dávať doporiadku, lebo toto je príšerne smutné.
Že by měl ten otec něco s jeho přítelkyní? 😀 proto by mu Tom dal… je fajn, že se vrátil, mohl by se chvilku ukrývat v Billově pokoji před tou "mírumilovnou" máti. Díky za překlad:))))
Tak tenhle díl je rozhodně optimističtější, za což jsem strašně ráda! 🙂 Ne že by hned všechno bylo fajn, ale to jsem ani nečekala. Tohle mi stačí! 🙂 Tom se vrátil, i když asi ne až tak dobrovolně, ale je zpátky a to je důležité! Teď budou mít kluci alespoň čas se sblížit a doufám, že i po těch letech k sobě nějak najdou cestu. 😉
A to s Tomovou přítelkyní. Stejně si myslím, že v tom vězí více, než že by se s Tomem jen tak rozešla a Tom v naštvání praštil otce. Možná ve všem hledám až moc, ale myslím, že za tím něcí stojí víc.
Moc děkuji za překlad, Zuzu!! 🙂