autor: ophelia_seven
Trnitá cesta ANEB jak se Bill nedokáže vypořádat s pravdou
Bill chtěl být schopný dokázat Tomovi, že se mýlí… ale bylo to těžké, když měl Tom vždycky pravdu.
Po návratu z domu svého přítele Bill odváděl opravdu dobrou práci při uskutečňování svého původního plánu o ignorování svého bratra tak moc, jak jen to bylo lidsky možné. Andreas jej přiměl přemýšlet o hodně věcech, hlavně o skutečnosti, že si Bill konečně přiznal, že den, kdy byl Tom poslán pryč, byl nejhorší den v jeho životě. Sám pro sebe si to opakoval celé roky, ale prohlásit to takhle veřejně, no, dodalo to tomu váhu a význam. Andreas také předpokládal něco, co by evidentně měla být pravda – že opětovné shledání bude ten nejlepší den jeho života. Bill si nebyl jistý, jestli to vůbec byla pravda – příliš mnoho se změnilo, aby to bylo dobré. Vážně věřil tomu, že to mezi nimi bylo neopravitelné?
Bylo zřejmé, že mu na jeho bratrovi stále záleží, i na tom, co si myslí. A samozřejmě chtěl zpět svého nejlepšího přítele. Ale nebylo to tak, jako by se chystali dát zpátky dohromady nebo cokoliv, takže by to mělo z obou uvolnit něco z toho tlaku a rozpačitosti. Tak proč se přes to nemohl dostat? Proč bylo tak těžké být ve stejné místnosti jako jeho bratr, aniž by znovu neprožíval ten nejhorší den ve svém životě?
Krátce po večeři se osprchoval, hlavně proto, že slyšel Tomovo mumlání o tom, že z něj jde cítit sex, což bylo zřejmě určeno jen jeho uším. Usoudil, že to musí být pravda, hlavně z toho zřejmého důvodu, ale také proto, že kdyby jej chtěl jen popíchnout, tak by to řekl nahlas, aby to slyšela i jejich matka. Sám na ten komentář neodpověděl. Neřekl nic ani po celou dobu u večeře. Jen se omluvil od stolu poté, co skončil s nimráním se ve svém jídle, popadl ze svého pokoje věci na převlečení a zamířil do sprchy.
Nechal horkou vodu, aby jej uvolnila. Sex s Andym mu pomohl se uklidnit a docela se uvolnit. Necítil se tak ve stresu, tak na hraně nebo tak vyřízený. Dokonce si ani neuvědomoval, že potřeboval sex, ale když jeho pohled padl na Andrease, nemohl zastavit reakci svého těla. Byl rád, že tam zašel namísto toho, aby se tomu vyhnul a dokázal tak svému bratrovi, že se mýlí.
Zůstal ve sprše, dokud voda nevychladla, pak se rychle osušil a oblékl si tepláky a staré, odrbané tričko, které si vybral. Cítil se v takovém oblečení pohodlně, ale pouze tehdy, když věděl, že není šance, že jej takhle někdo uvidí – kromě jeho matky, samozřejmě, protože ta se nepočítala. V tomto oblečení nezáleželo na tom, jak moc byl uvnitř zlomený, protože se od něj nic neočekávalo v důsledku jeho vnějšího vzhledu, který musel dodržovat.
Vrátil se do svého pokoje, připravený uzavřít se na noc a snažit se udržet své klidné pocity, ale byl překvapený, když našel Toma venku za svým oknem. Byla tam téměř rovná střecha, a když byli mladší, sedávali tam venku a kouřili cigarety, aby jejich matka neucítila kouř v pokoji a nezjistila tak jejich tajemství. Nakonec na to stejně přišla, když Tom zapomněl krabičku cigaret ve svých džínech v den praní prádla, ale když si uvědomili, že nedostanou nic více než jen přednášku o tom, jak je může kouření zabít, začali kouřit přímo v pokoji. Zvlášť, když byla venku zima. Bill mohl spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát byl za tím oknem od té doby, co Tom odešel.
Bill se rozhodl, právě v tom okamžiku, že tohle je stejně dobrá chvíle jako kterákoliv jiná, jak může dokázat svému staršímu bratrovi, že umí být vyspělejší a nebýt v jeho přítomnosti nervózní, ačkoliv ta druhá část bude obtížnější než ta první. Nedokázal kontrolovat své nervy, ale momentálně se cítil nezvykle klidný a uvolněný po svém setkání s Andreasem, takže si myslel, že by to mohl zvládnout. Každopádně to stálo za pokus. Opravdu chtěl, aby věci mezi nimi byly opět v pořádku.
Popadl krabičku cigaret z nočního stolku a pomalu prolezl otevřeným oknem. Jakmile se dostal na druhou stranu, uvědomil si, že Tom sedí na svém obvyklém místě u jedné stěny uzavřeného prostoru. Bill se posadil na své obvyklé místo naproti němu. Ve vzduchu byl mírný chlad, a to zejména s Billovými mokrými vlasy, ale stěny, které obklopovaly tři strany jejich malého kokonu, to udržovaly na přijatelné míře.
„Měl jsi pravdu,“ rozhodl se Bill začít, když uviděl Toma polknout, než potáhl z cigarety mezi jeho prsty.
Tom přikývl a nechal kouř vyjít koutkem svých úst. „Já vím. Ucítil jsem tě hned, jak jsi přišel. A máma,“ uchechtl se, „prostě se chová, jako by mezi vámi dvěma absolutně o nic nešlo.“
Bill se zamračil. To nebylo to, o čem mluvil, ale samozřejmě, že Tom měl pravdu i v tomhle. „Myslel jsem tu část o potřebě sexu,“ řekl a záměrně udržoval pozornost na svých rukou, jak vylovil cigaretu z balíčku a vložil si ji mezi rty. Napadlo jej, že si s sebou nevzal zapalovač. „Mohl bych vysomrovat oheň?“
Když vzhlédl, Tom se sám pro sebe uculoval. „Taky mám ptáka,“ řekl a podal svému bratrovi zapalovač. „Dokážu tyhle věci říct.“
Bill si neuvědomoval, že se v přítomnosti svého bratra začíná opět napínat, dokud si poprvé nepotáhl nikotinu a neucítil, jak napětí mizí. Podal zapalovač zpět Tomovi a oba seděli mlčky, dokouřili obě cigarety na nedopalek a poté si zapálili další. Bývali schopní tohle dělávat – sedět spolu beze slov – a komunikovat stejně jasně, jako kdyby mluvili. Nikdo nevěřil, že to skutečně dokázali, ale také si nikdy nikdo nedokázal vysvětlit, jak každý z nich mohl předvídat další krok nebo myšlenku toho druhého.
Bill se snažil číst Tomovy myšlenky, zatímco tam mlčky seděli, ale nemohl. Neslyšel nic z toho, co si jeho bratr myslí, a ačkoliv ve skutečnosti neočekával, že by to dokázal, bylo mu smutno při pomyšlení, že ztratili své silné spojení. Rychle se rozhodl, že když nedokázal říct, co si jeho bratr myslí, tak se mu opravdu nelíbilo to ticho mezi nimi. Nebylo to tak pohodlné, jako to bývalo.
„Jaké to bylo žít s tátou?“
Tom bez zaváhání pokrčil rameny, ale zarazil se, než promluvil. „Nikdy nebyl kolem.“
Bill se překvapeně posunul a zapřel se lokty o pokrčená kolena. Podvědomě se připravoval na konverzaci se svým bratrem. Skutečnou, po čtyřech letech.
„To muselo být fajn,“ řekl. Nedokázal si ani představit, o kolik lepší by byl jeho život v posledních několika letech, kdyby jeho matka nebyla kolem. Mohl mít tolik svobody.
Nevšiml si malého pokrčení ramen, než Tom promluvil.
„Ale tys mohl zůstat s mámou.“
Bill se ušklíbl. „S tou, která nás na prvním místě rozdělila,“ začal pomalu, neústupně. „Ach ano, skutečná výhra.“ Bill sledoval, jak se jeho bratr zamyšleně kousl do rtu a pohrával si s piercingem k němu připojeným, zatímco stále držel cigaretu mezi dvěma prsty. Tolik věcí z posledních čtyř let prošlo Billovou myslí, ale jedna věc vyčnívala nad ostatní. Jedna věc, která jej bolela nejvíc. „Dokonce mi rok nedovolila ani vyslovit tvé jméno,“ přiznal.
Tom překvapeně zvedl obočí a také změnil pozici. „Vážně?“
„Jo,“ řekl Bill a pevně pokýval hlavou s širokýma, vážnýma očima. „Bylo to hloupé.“
Tom vypadal, že o té myšlence chvíli přemýšlí a Bill ho nechal, ponořen do svých vlastních myšlenek. „Musela mě opravdu nenávidět,“ poznamenal Tom nakonec tiše.
Bill zavrtěl hlavou poté, co se jeho obočí zmateně zkroutilo.
„To nemělo nic společného s tebou. To byl můj trest.“ Tom nepřikývl ani nedal nijak najevo, že přijal Billovu odpověď. Jen seděl a díval se dolů na trávník. „I když si myslím, že jen naše rozdělení samo o sobě byl dostatečný trest.“ Bill seděl kompletně bez hnutí poté, co to řekl. Samozřejmě, že si to myslel, ale vlastně neměl v plánu to říct nahlas. Ale pak, toho dne už řekl nahlas spousty věcí, které si poslední čtyři roky jen myslel.
Zaplavila jej úleva, když Tom přikývl a podíval se jeho směrem. Neuvědomoval, že měl obavy, jestli to Tom cítil stejně, dokud s ním Tom nesouhlasil.
„Nikdy jsi nedostal žádný z mých dopisů, co?“ Zeptal se Tom, ale Bill mohl říct, že to bylo spíše konstatování než otázka. Jeho oči se rozsvítily poté, co zaregistroval Tomova slova.
„Ty jsi psal?“ Zeptal se a ani jej nenapadlo, aby byl naštvaný, že je nedostal – byl pouze potěšený, že Tom v první řadě psal.
Tom váhavě přikývl. „Můj terapeut mi řekl, že by to bylo dobré, dokonce i kdybych je nikdy neposlal. A-“ odmlčel se, odhodil nedopalek druhé cigarety dolů a vyhýbal se očnímu kontaktu se svým bratrem. „Některé z nich jsem neposlal.“
Když nechal své oči přesunout se k těm bratrovým, mohl v těch Billových spatřit poletující otázky. „Táta tě donutil vídat terapeuta?“ Zeptal se Bill překvapeně a udržoval svůj hlas jemný. Nebyl si jistý, jak se ohledně toho cítil. Terapeuti byli placeni, aby vám řekli, že to, co cítíte, je špatné, aniž by to skutečně vyslovili. Nebylo pochyb o tom, že ta osoba Toma nakazila.
„Nebyl to opravdu táta, který to hrotil, ale… jo.“ Bill na svého bratra zíral a Tom se nepohodlně rozesmál. „Vlastně jsem za to mohl já.“ Bill zvedl obočí připraven mluvit, ale Tom jej přerušil. „Poté, co jsem odešel, dělal jsem věci, na které opravdu nejsem pyšný.“
To Billa rychle umlčelo. Vzhledem k tomu, že od té doby, co Tom odešel, sám dělal věci, na které také nebyl pyšný. Uvažoval, jaké věci Tom udělal, ale nechtěl na to tlačit příliš rychle. Byl to dobrý pocit prostě jen mluvit jako normální bratři.
„Tak to jsme dva,“ usmál se Bill smutně a snažil se Tomovi odlehčit. „Co bylo v těch dopisech?“ Zeptal se Bill, když nedokázal potlačit svou zvědavost.
„Nevzpomínám si,“ řekl Tom a zvedl ruku, aby se nepřítomně poškrábal na týle.
„Chci říct, v těch, které jsi skutečně poslal,“ opravil se Bill, protože věděl, že Tom měl důvod, aby ty ostatní neposlal. Doufal, že možná jednoho dne by mohl zjistit, co v nich bylo. Ale teď chtěl vědět o těch, které Tom považoval za dost bezpečné, aby si je Bill přečetl.
„Opravdu si nevzpomínám,“ řekl Tom a odvrátil pohled. Bill mohl říct, že tady toho bylo víc, ale nechystal se na něj tlačit. „Táta mi pořád říkal, že je nedostaneš, a nakonec jsem s nimi přestal, protože jsem si uvědomil, že měl pravdu, když jsi neodepisoval zpátky.“
Bill se kousl do rtu. „Odepsal bych.“
„Já vím.“
Bill se zhluboka nadechl. Blízkost té situace byla příčinou určitého napětí, ale nechtěl odejít. Nechtěl, aby tohle skončilo. Jejich matka mezi nimi zničila něco posvátného a Bill to opravdu chtěl získat nazpět.
„Myslím, že já jsem ten, kterého máma nenávidí,“ řekl a pohlédl dolů na své cigarety, zatímco v duchu sám sobě říkal, aby si nevzal třetí.
Tom na něj na vteřinu pohlédl s vážnou tváří, než ze sebe vydal proud vzduchu, který zněl jako uchechtnutí. „Myslím, že prostě neví, jak s tebou zacházet, když se po celou dobu chováš jako kokot.“
Bill se ušklíbl. Nemohl popřít, že byl nyní směrem ke své matce trochu obtížněji zvládnutelný než obvykle, ale také to nehodlal svému bratrovi přiznat. A zvláště ne skutečnost, že se to jen zhoršilo od chvíle, kdy přišel Tom. „Má ráda Andyho víc než mě,“ rozhodl se nakonec vysvětlit.
„Andreas je idiot,“ odpověděl Tom bez zaváhání.
Bill nedokázal skrýt zalapání po dechu. Jeho bratr naplno urazil jeho přítele bez jakékoliv známky studu. Sám si to nedokázal vysvětlit, ale Bill si nebyl jistý, jestli se chce smát, nebo svému bratrovi jednu vrazit. Přišla na něj ochranitelské vlna směrem k Andreasovi, a dokonce i když si myslel, že to jeho přítel někdy občas přeháněl, nechytal se tam sedět a nechat Toma, aby jej ponižoval. „Není idiot,“ řekl svému bratrovi tvrdohlavě. „Ani ho neznáš.“
„Setkal jsem se s ním,“ argumentoval Tom, „a to stačí k tomu, abych věděl.“
„A co ti dává ten pocit, že je idiot?“ chtěl vědět Bill a zkřížil si paže na hrudi jako to mimino, kterým ho každý nazýval. Tolik k vyzrálému rozhovoru, který měl v plánu vést se svým bratrem. Ačkoliv, byl přesvědčený, že to byl definitivně Tom, který s tím začal, když nerespektoval jeho přítele.
„Způsob, jakým se mnou hned začal mluvit o tom, jak to je skvělé, že jsem zpátky, a jak jsi byl tak nadšený a že si myslí, že bychom my tři mohli být přátelé.“ V Tomově hlase byl kousavý chlad, který nezůstal u Billa bez povšimnutí, ale Bill se snažil rozhodnout, jestli by se měl přidat k pomlouvání svého přítele. On si myslel, že oni všichni mohli být přátelé? A řekl Tomovi, že Bill byl nadšený z toho, že se vrátil? Bill nic takového neřekl. Ale zase, pravděpodobně předpokládal, po všech těch řečech v průběhu jejich přátelství, že by měl být nadšený z bratrova návratu. Bill se kousl do rtu. Andreas to určitě myslel dobře.
„On není idiot,“ řekl Bill znovu, jemněji a tentokrát přesvědčivěji. „Je prostě… přehnaně horlivý, občas.“
„Řekl, že vypadáš na hovno,“ upozornil Tom svým věcným tónem, o kterém si myslel, že dostane Billa na kolena. Bill si na tu poznámku dobře pamatoval, a i když jej to tenkrát naštvalo, nechystal se nechat Toma, aby mu to vmetl do tváře. Nebyla to jeho věc, co Andreas Billovi řekl.
„Nikdy mě neviděl bez hotových vlasů a make-upu,“ bránil jej Bill.
„Jak dlouho ho znáš?“ Chtěl vědět Tom a Bill mohl říct, že s tím někam mířil.
„Dva roky,“ pokrčil Bill rameny a zvedl neexistující smítko ze svých tepláků.
Tom se málem zadusil, ale rychle se vzpamatoval a zeptal se Billa s vykulenýma očima. „Vy spolu chodíte dva roky?“
„Bože, ne,“ řekl Bill a mávl rukou. „Chodíme spolu jen rok.“
Tomovy oči nebyly o nic méně vykulené, ale zatřepal hlavou, aby sesbíral své myšlenky. „Hádám, že bys mohl říct, že je to teda docela vážné?“
Bill na něj zíral. Nenáviděl, když nevěděl, co přesně si Tom myslí. „Proč bych to říkal?“
„Rok je zatraceně dlouhá doba na to, abys ji věnoval někomu, koho nemiluješ.“
Bill sklopil hlavu a promnul si spánky. Začínala jej bolet hlava a on z toho nebyl moc šťastný. Najednou si přál, aby byl tenhle rozhovor už u konce a chtěl Toma poslat dolů do obývacího pokoje, aby se mohl trochu prospat a zapomenout na všechno, co se stalo v posledních několika dnech. „Já ho m-“ začal, ale jeho ústa zgumovatěla dřív, než ta slova mohla vyklouznout ven. Nedokázal to říct ani Andreasovi, jak to měl říct tak ledabyle Tomovi? „Kam tím míříš, Tome?“
Obvykle, když měl Bill takovéhle tvrdohlavé výbuchy, Tom se usmál, alespoň trochu. Tentokrát však Bill nedokázal spatřit ani záblesk humoru v jeho očích.
„Proč tě nikdy neviděl celého neupraveného?“
„Nedovoluju nikomu, aby mě tak viděl!“ Vykřikl Bill na obranu svého jednání a blažené nevědomosti svého přítele na toto téma. Tom si jej prohlédl odshora až dolů se vzdorným odleskem v očích a ujistil se, že Bill viděl, kam jeho oči míří, a Bill pochopil. Seděl před Tomem, právě v tom okamžiku, bez make-upu a s vlhkými, zplihlými vlasy. Nebyl vyoblíkaný a ani jej nenapadlo se ohledně toho cítit trapně. „Ty se nepočítáš,“ odsekl Bill. „Ty jsi rodina, musíš mě milovat v každém případě.“ Billovi se sevřela hruď nad náhodným vypuštěním M slova, ale Tom si toho nevšiml a nedal mu čas litovat sám sebe za to, co řekl.
„Jestli ho miluješ, tak by na tom nemělo záležet.“
„Vypadni z mého pokoje,“ vyštěkl Bill. Už nedokázal dále snášet bratrovu domýšlivost, ale hlavně nedokázal vystát, jak měl ohledně všeho naprostou pravdu. Kdy se vůbec jeho bratr stal expertem na lásku? A kdo mu dal tento titul?
„Já nejsem-“ začal Tom s malým úšklebkem na tváři, a to Billa naštvalo ještě víc.
„Vypadni!“ Zavrčel a roztřeseným prstem ukázal přes okno na dveře. Otočil hlavu, aby odvrátil pohled, jak Tom váhavě vstal, aby udělal, co Bill žádal. Bill jej nedokázal sledovat, jak odchází, nedokázal se přinutit vidět výraz v bratrových očích.
Usadila se mu těžká váha na prsou, když si uvědomil, že návrat zpátky do normálu bude těžší, než si myslel.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
No konečně se spolu bavili normálněji než obvykle, i když jim to fakt dlouho nevydrželo, Tom je tak bezprostřední a upřímný 😀 navíc není svatoušek hm hm to bude zajímavé, těším se opět na další. Díky 🙂
A ja som si myslela, že Bill sa trochu ukľudnil a naozaj chce dať veci doporiadku:( nemal Toma tak hnusne poslať preč len preto, že mu povedal pravdu:( strašne ma mrzí, že v Billovi nezostal žiadny cit voči Tomovi, vlastne nie že nezostal, ale že si ho vôbec neuvedomuje. Zdá sa, že Tom mal pravdu aj v tom, že je Bill stále mimino. Prečo Bill nenapísal Tomovi? Chápem, že Tomove listy matka zhabala, ale Bill sa ani nepokúsil? A telefón a facebook. Keby mne odohnali sestru, schválne by som si ju našla a mohli by sa postaviť všetci na hlavu… Všetko sa dá keď sa chce. Strašne ma mrzí ako sa Bill a Tom odcudzili… Veľmi dúfam, že to už nebude dlho a začnú zase objavovať tú lásku ktorá tam niekde musí byť.
Dnešní díl byl opět jeden z těch pozitivnějších. Sice ne bůh ví jak, ale přeci jen tu bylo pár věcí, u kterých mě zahřálo u srdce. 🙂
A to například to, že si ti dva konečně sedli a v klidu si dokázali popovídat. Sice jim to díky Billově výbušné povaze mocdlouho nevydrželo, ale hádám, že je to dobrý začátek. Jsem ráda, že jsem se o Tomově životě dozvěděla zase něco více, vůbec bych neřekla, že chodil k terapeutovi. A stejně mě zajímá, čeho Tom tolik lituje, co bylo v dopisech a jestli jeho city k bratrovi stále přetrvávají nebo ne. Snad se to postupem času všechno dozvím! ;-)Bylo opravdu moc hezké, že ti dva dokázali nenuceně konverzovat. Tomovi chválím jeho upřímnost. Ačkoli o sobě neprozradil všechno, upřímných lidí si vážím moc a jak sám dobře Bill ví, Tom měl pravdui ohledně Andrease. Proto mě pak mzelo, že se na něj Bill tolik naštval a vyhnal jej. Chápu, že se mu to asi hezky neposlouchalo, ještě když si uvědomil, že tomu tak skutečně je. Ale i tak si myslím, že to trochu přehnal. Chce vztah s bratrem zpět, ale moc se podle toho nechová..
Moc se těším zase na další díl! vělký dík za překlad, Zuzu! 🙂
Som rada, že sa konečne aspoň trochu porozprávali. Zistili sme tak pár ďalších vecí, ktoré sa v priebehu tých 4 rokov udiali a hlavne to bol aspoň malý náhľad na to, ako to prežíval Tom.
Ale mrzí ma Billovo správanie. Na jednej strane chce Toma späť a snaží sa s ním rozprávať normálne, ale potom mu Tom niečo povie a on sa naštve. Hlavne, keď vie, že Tom povedal pravdu. Mám pocit, že Bill by sa mal najskôr zamerať na seba a urobiť si poriadok v sebe a vo svojom živote, ak chce riešiť vzťah s bratom.
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
To Tom o Billa nestojí nebo si neví rady ze situaci v které teď jsou měli by si rozumně o tom povídat a ne si ubližovat.
První vaznější rozhovor kluků se mi moc líbil:) a i když se to zase pak trochu zvrtlo, líbilo se mi, ze k sobě dokázali být upřímní:) a Toma mám čím dál radši. A chci se dozvědět všechno o tom, co dělal on během těch let, co byl pryč 🙂
Díky moc za překlad a těšim se na další díly.