autor: Izzap
100 let
„Kurva…“ zamumlal Georg. Jeho slova se rozplynula v odpoledním vánku opírajícím se mu do kůže. Georg se rozhlédl, otáčeje hlavou, aniž by pustil vodní pumpu. Obvyklý pohled na park byl pryč. Bill a Tom nikde nebyli. Rozviklaný piknikový koš zmizel, a to, co se objevilo místo všeho, na co byl Georg, zvyklý, způsobilo, že chlapec vyvalil oči s téměř až dětským potěšením a překvapením.
Stromy byly jiné, víc… živé a mladé. Místo mrtvé trávy ho obklopovaly zelené trsy a květiny. A teenager stál přímo před majestátním domem.
Nasucho polkl.
„Funguje to,“ vyslovil a radostně se zazubil. Zasmál se nahlas skoro šíleně. „Opravdu to funguje.“ Přesně tak, jak to popisoval Tom.
Téměř neznatelný pohyb záclony v okně Georga vytrhl z přemítání, odsunul pryč jeho úsměv a fascinaci a pomohl mu vzpomenout si, proč je tady. Možná to bylo všechno šílené, okouzlující a pohlcující, ale Georg potřeboval zůstat soustředěný. Konec konců měl tady své poslání.
Chvilku si dělal jasno a hledal odvahu, kterou ztratil. Pak se brunet konečně pustil po zelené zahradě pomalu k domu. Žaludek se mu s každým krokem svíral.
Přišel k hlavním dveřím. Zhluboka se nadechl a pak zaklepal na mohutné mahagonové dveře. Klepání se rozeznělo. Georg se nervózně zatahal za nezvyklé oblečení. Kalhoty ho škrábaly. Zavrtěl se.
O minutu později se dveře otevřely a v nich se objevila žena ve středních letech. Vypadala… ztrhaně. Měla rozcuchané vlasy a vrásky na čele. V očích jí zajiskřila naděje, ale ta rychle opadla, když pohlédla na návštěvníka na verandě. Očividně nebyl ten, kterého očekávala nebo si přála vidět. Dveře zase trošku přivřela, když si uvědomila, že nepřišel ten, jehož vyhlížela. „Ano?“ vyslovila ostře. „Jak vám mohu pomoci?“
„Uhm, zdravím,“ vykoktal mladík hloupě. „Jmenuju se Georg Listing a já…“ Uhnul pohledem od ženy, u níž předpokládal, že je paní Trümperová, zatímco si v hlavě opakoval historku a hledal správná slova, která by poskládal do vhodných vět. „Přijel jsem do města kvůli, uhm, obchodu, a narazil jsem do dvou… chlapíků. Jeden z nich, pan Bill Trümper, si přál, abych-„
Zarazil se v půlce věty, jelikož žena slabě vypískla a rukou si zakryla ústa. Z očí jí vytryskly slzy.
Teenager nervózně přešlápl z nohy na nohu. „Uhm, je tohle rezidence Trümperových, nebo ne?“
Žena přikývla. „Ano, ano, je,“ odpověděla s rukou stále na puse, tudíž jí nebylo úplně rozumět. „Wilhelm, Bill,“ opravila se hned, „je můj syn. Nemám o něm žádné zprávy od…“ Zarazila se, odvrátila zrak a podívala se do dáli. Trochu nakrčila čelo. Po chvilce trochu potřásla hlavou a věnovala mladému muži před sebou omluvný úsměv. Ten se jí formoval na rtech jen stěží. „Je pryč už příliš mnoho dní. Musíte mne omluvit, pane…“
„Listing.“
„Listing, ano.“ Na bledé tváři, podobné té Billově, se objevilo trochu červeně. „Jsem zkrátka… tolik rozrušená, že o něm slyším nějaké novinky. Stále…“ Dáma znovu zavrtěla hlavou. Působila nervózně a pohled v jejích očích byl stále vzdálenější. „Říkal něco důležitého? Byl zdravý? A říkal jste, že nebyl sám? S kým byl? Byla to Florence?“ Její obličej se rozzářil. „Oh, to by bylo báječné!“ Usmála se a otevřela dveře, nedočkavá na novinky o svém synovi. „Prosím.“ Ustoupila a naznačil Georgovi, aby vstoupil. „Pojďte dál, pane Listingu, prosím. Marku! Máme návštěvu!“
Její veselá slova zůstala viset ve vzduchu. Georg otevřel pusu a vyvalil oči. Je to, jako bych byl ve filmu. „Přesně, jak to popisoval,“ zašeptal nevědomky.
Paní Trümperová se trochu zamračila. „Hmm?“
Otočil se za jejím hlasem. „Oh, nic, jen… váš dům je vážně cool.“
„Cool?“
„Uhm, cool jako…“ Georg polkl a snažil se udržet klidný výraz, zatímco vymýšlel, jak z toho vycouvat. „Krásný, paní Trümperová. Máte opravdu úžasný dům.“
Žena se potěšeně usmála, což na její tváři vypadalo dost nepřirozeně, jelikož na jejích rtech se neobjevil úsměv už spoustu dní. „Děkuji vám, pane Listinku, snažíme se-„
„Pan Listing?“
Oba se otočili na pana Trümpera, jak Georg usoudil. Ten vstoupil do domu, posunul si brýle na kořen nosu a obdařil nečekaného hosta vřelým úsměvem.
„Ano, Marku,“ odpověděla vesele jeho žena, jejíž úsměv vzal panu Trümperovi dech. „Toto je pan Listing. Zamířil do města za obchodem a narazil na Wilhelma.“
„Nepovídej,“ zareagoval muž a jeho úsměv získal přátelský nádech. „Je mi potěšením, pane Listingu. Jsem pan Trümper, Billův otec.“
Georg přijal jeho ruku a pevně ji stiskl. „Potěšení na mé straně, pane Trümpere.“
O pár minut později seděli všichni tři v salónu. Georg seděl na jedné polstrované židli a manželé v dvojkřesle vedle sebe naproti svému hostu. Ten nasucho polkl, když ho obklopila zvláštní atmosféra. Nyní to vypadalo, že je se svým učitelem a ten mu pokládá jednu otázku za druhou o tom, co studoval předchozí den.
Paní Trümperová ho hladově a zoufale atakovala dotazy ohledně svého syna, jeho zdraví a kondice a každého detailu, který jí přišel na mysl. Georg se zatím snažil udržet v klidu a vzpomenout si na to, co po něm Bill a Tom chtěli, aby řekl.
Kluci ho nepřipravili na takový nával otázek.
Naštěstí kreativní psaní a divadlo byly dva z Georgových oblíbených školních předmětů.
„Kdy jste potkal Billa?“ zeptala se žena a uvelebila se v křesle vedle svého manžela. Do očí se jí vrátil ten nadějný záblesk.
„Předešlý den-„
„Říkal jste, že jste přijel do města kvůli obchodu?“ přerušil ho pan Trümper.
Georg se zhluboka nadechl, viditelně se mu nadzvedl hrudník. „Ano.“ Zadíval se do země a nutil se uklidnit, ale to se zdálo nemožné. Odkašlal si a odpověděl více sebevědomě: „Moje rodina mě sem poslala z Bliesorfu, abych zařídil-„
„Bliesdorf?“ Georg zvedl oči zrovna v okamžiku, kdy se paní Trümperová rozzářila. „Jste z Bliesdorfu?“
„Ano, madam.“
„Nu, to je prostě úžasné, že, Marku?“ Žena se usmála na svého manžela a pak se obrátila zpět ke Georgovi. „Jedni z našich nejbližších přátel odsud pocházejí. Oh, jsou skvělí. Kruegerovi, možná je znáte?“
Georg vyčaroval omluvný úsměv a zavrtěl hlavou. „To jméno mi zní trochu povědomě. Nemají syna jménem Freddy?“
„Freddy Krueger? Ne… mají jen dvě sladké dcery.“
„Ah,“ kývl brunet a v duchu se zasmál. „Tak to mám na mysli někoho jiného.“
Paní Trümperová přikývla na srozuměnou. „Ano,“ řekla trochu zklamaně. „Ačkoliv možná je to bratranec?“
Georg se usmál. „Ano, pravděpodobně bratranec.“
Konverzace na pár minut ustala. Teplý vlhký vzduch ulpíval všem přítomným na kůži a palba otázek si dala pauzu. Všichni tři si vyměňovali nervózní, ale přátelské pohledy.
Elegantní dáma si zastrčila pramen vlasů za ucho ozdobené decentní náušnicí, takovou, kterou Georg viděl u své matky. Takové šperky jeho matka vytahovala ze šperkovnice jenom při opravdu zvláštních příležitostech. Pod vlivem Geova pohledu žena sklonila hlavu s červenými tvářemi. Urovnala si sukně.
Pan Trümper si posunul brýle na čelo. Pak si odkašlal, což v tichém pokoji znělo jako výbuch bomby. „Takže pane Listingu,“ začal ochraptěle, „kde přesně jste narazil do Billa?“
A už tu zase byl otázky.
„Oh, na předměstí před dvěma dny. Mířil jsem dovnitř a oni ven.“ Teenager si nervózně odkašlal a sklonil hlavu. „Byl jsem trochu… ztracený a dezorientovaný a váš syn mi mile nabídl pomoc. Opravdu dva milí chlapíci. Dokonce jsme si spolu ten večer dali něco k jídlu.“
Zvedl oči, aby se podíval na Billovu matku, jež na něj zmateně hleděla a krčila čelo. „Promiňte mou dotěrnost, pane Listingu,“ omluvila se, „ale náš syn odešel tak náhle a bez vysvětlení, bez rozloučení. Jeho společnost…“ zarazila se, zaváhala, jako by nevěděla, jestli si přeje vůbec znát odpověď. „Zachytil jste jméno osoby, s níž syn cestoval?“
Brunet se zhluboka nadechl a posadil se vzpřímeně, když si uvědomil svou předešlou shrbenou pozici. Vydechl a s přikývnutím odpověděl: „Ano. Byl to velmi okouzlující muž, musím říct. Oba dva byli. Ten druhý se mi představil jako Tom. Pan Tom Kaulitz. Je to někdo, koho znáte?“
Ve tvářích rodičů se objevila nevole, která ale zmizela tak rychle, že by si jí kdekdo ani nevšiml, ale Georgovi neunikla. Chlapec se ale na nic neptal. Znal celou historii, která se skrývala za tím, že rodiče nejsou potěšení z toho, že slyšeli Tomovo jméno.
„Pan Kaulitz,“ vyslovila matka. Na jejím tónu byla znát změna nálady, „to byl blízký společník Billa. Tedy… je to jeho blízký společník, hádám.“ Odvrátila zrak a vstala s křesla, očividně se necítila nejlépe. „Nuže,“ řekla a zadívala se z okna kamsi do dáli. „Pane Listingu, bylo by pro nás potěšením, kdybyste zůstal na večeři. Vážil jste kvůli našemu synovi dalekou cestu. Poslat vás domů příliš brzy a s prázdnýma rukama by nebylo správné.“
Georg se ohlédl přes rameno z okna a pak přikývl. „Večeře zní skvěle, paní Trümperová, děkuju.“
autor: Izzap
překlad: Allka
betaread: J. :o)
original
Freddy Krueger :DDD
Je škoda, že první člověk, na kterého paní Trümperová pomyslela, když se dozvěděla, že Bill necestuje sám, byla Florence… Zjevně ani synův útěk z domova nezměnil její pohled na situaci. Když Bill zmizel, bylo mi líto jeho rodiny, ale je vidět, že opravdu neměl jinou možnost…
Je to smutné, ale jinak to vážně nešlo. Tahle situace prostě neměla takové řešení, při kterém by byli všichni šťastní. Ale Georg je v tomhle díle můj hrdina!
Vypadá to, že to Georg zvládá a docela si to užívá. Bratranec Freddy mě fakt pobavil. Billovi rodiče sice nevědí, o koho jde, ale aspoň to fakt vypadalo, že Georg někoho z té rodiny zná. 😀
Zdá se, že Billova matka se stále drží jakési bláhové naděje. Ale kdyby zmizela i Florence, byl by z toho pěkný skandál. To by se jim rozhodně doneslo, rychle.
Doufám, že Georga u té večeře neskřípnou nějakými nepříjemnými otázkami. Navíc se tam zřejmě objeví i James. Jsem zvědavá, jak bude spolupracovat.
Díky, těším se na pokračování.
Zamrzelo ma, že Billova matka, napriek tomu ako strašne zle znášala stratu syna, stále premýšľa nad tým že nekoná podľa predpisov. Možno keby si mohla vybrať či chce mať Billa doma ale ako verejne priznaného, alebo ho radšej zmiznúť, by si vybrala tú druhú možnosť. Chalani to vymysleli super. Bill sa prestane báť o matku a zároveň bude s Tomom:)
Ďakujem za kapitolu…
Jejda, tak já jsem čekala, že Billova matka dostala rozum, když Bill tak náhle zmizel a že se dokázala smířit se vším, co se o svém synovi dozvěděla a že by pro ni bylo lepší mít Billa doma a smířit se s tím, že je ´jiný´, ale jak to tak vypadá, tak to tak vůbec není. A je mi to líto! Bill udělal prostě dobře, že odešel s Tomem pryč. Jinak by to vůbec nemělo budoucnost..
A stejně jsem ráda, že to kluci tak svěle vymysleli! Dokonce i Georg vypadá, že si to začal užívat. 😀 😀 Je to prostě super kamarád, asi to nepřestanu opakovat do konce povídky! 😉
Moc se těší na další část a děkuji za skvělý překlad, Allko! 🙂
Georg to perfektně zvlada a doufám že rodiče aspoň trochu uklidní.