„Co teď? Prostě si to nedokážu představit.
Tom se odtáhl od Billových plných rtů. Pokud opravdu existuje někdo, kdo řídí lidské osudy, pak si s Tomem krutě hrál. Spěšně odešel z bratrova pokoje, v tichosti zavřel dveře. Cítil se, jako by se měl zhroutit, spadnout na zem, dopadnout na dno. Chtěl ze sebe všechnu bolest vykřičet, všechen vztek, který v sobě dusil. Byl naštvaný na sebe, na to, jak byl bezmocný a slabý. Byl nemocný. Je možné, aby Billa doopravdy miloval? Jestli ne, co jiného by to bylo? Jestli to nebylo možné, potom Tom dokázal nemožné. A chtěl si za to nafackovat. Na lásku prý není lék, zůstane nemocný?
Čím větší číslice byly, tím víc se Tom bál, že se Bill probudí. Kdyby Billa znovu viděl, nebyl si jistý ničím. Co by Bill udělal? Co by udělal on sám? A pokud tu byla věc, kterou si jistý byl, pak tím že by neodjel a zmeškal by letadlo, kdyby jej Bill jedinkrát poprosil, aby ještě zůstal. Jak dlouho by zůstal, už byla jen další věc, kterou si jistý nebyl. Musel odejít hned. Jeho letadlo odlétalo v 7:40, kam na tři hodiny půjde, nevěděl, ale věděl, kde nemůže zůstat a toho se hodlal držet. Přehodil si černou tašku přes rameno a vzal dva velké přeplněné kufry za rukojeť, aby je vynesl ze dveří. Nechtěl po sobě v bytě cokoliv nechat. Mohlo by to Billovi nějak pomoct, kdyby neměl nic, co by mu Toma připomínalo. Vzpomínky mu však Tom smazat neuměl, věděl, že Billovi ubližuje, ale doufal, že ne víc, než by mu ubližoval, kdyby zůstal. Pevně v to doufal a to ho dovedlo až na letiště. Nechal zkontrolovat zavazadla a sám sebe. Vše bylo samozřejmě v pořádku. Jedinou bombu, kterou Tom převážel, měl připevněnou na vlastním těle. Ta bomba mohla kdykoliv vybuchnout a vždy, když byl Billovi nablízku, nebo když na něj myslel, spustil se odpočet. Hrozila explozí. Hrozila, že Toma vyhodí do vzduchu, že jej rozmetá na kusy. Čím dál Billovi bude, tím větší šanci Tom měl, že se mu podaří bombu zneškodnit. Utéct z klece. Nechtěl Billa vzít s sebou, až vybuchne, nechtěl jej držet v kleci. Chtěl být znovu jeho starší bratr, který jej bude podporovat ve všem, co bude Bill dělat, bude mu vysoušet slzy, nebude mu je způsobovat. Nikdy. Chtěl jej ochraňovat, nic víc.
***
Bill spal tvrdě jako většinou, když se mu podařilo usnout, avšak zlý sen jej brzo ráno vzbudil. Posadil se na posteli a zamrkal do tmy. Byl ospalý a stále znepokojený z noční můry, chvíli mu trvalo, než si vzpomněl na události včerejší noci. Tom s ním mluvil… žádal ho… objímal ho… Tom se stěhoval. Bill spěšně vstal z postele, ohlédl se na hodiny, které ukazovaly pět hodin ráno. Ještě bylo brzy, Tom si vždy rád přispal, když mohl, určitě ještě spal. Bill sice nevěděl, co by mu řekl, rozloučil by se nebo by ho prosil, aby zůstal? Nevěděl to, ale musel hned za ním, musel ho vidět. Téměř běžel přes chodbu, která rozdělovala jejich pokoje a bez váhání nebo myšlenky, že by mohl Toma probudit, hlasitě vtrhl k němu do ložnice. Ale postel byla prázdná. Billovi se zastavilo srdce, aby se mohlo opět splašeně rozbušit, slyšel a cítil ho pulzovat v uších. Vyschlo mu v krku, zmocnil se jej strach. Proč neležel Tom v posteli? Bill vyběhl z pokoje, srdce mu v hrudi poskakovalo, chtělo se mu brečet. Třeba už vstal a snídá, nebo jen musel na toaletu. Uklidňoval jej vnitřní hlas, ale strach mu zakryl ústa a nenechal jej mluvit dál.
Bill těžce polkl, dokonce to bolelo, jak měl sucho v krku. Stěží zaregistroval, že se mu chvěly rty. Podíval se do tmavé kuchyně, ale nikoho v ní neviděl. Zaklepal na dveře od koupelny, dostalo se mu pouhého strašidelného ticha, tak Bill dveře otevřel. Ticho a prázdno v ní zůstávalo, i když vešel dovnitř. Prohledal každou místnost v bytě, celé jeho tělo se chvělo a potily se mu dlaně. Uklidňující hlas mu říkal, že si šel zaběhat. Někdy když se takhle časně ráno Tom probudil a už nesvedl usnout, chodil do blízkého parku oběhnout jej párkrát dokola. Ten hlas asi dostal facku za naivní snažení dát Billovi falešnou naději od již úplného zoufalství, protože se už neozval. Billa napadlo podívat se Tomovi do skříně, aby se ujistil, že v ní nic nechybí, snad jen Tomovo funkční oblečení na sportování. Otevřel ji a jeho ruce se roztřásly ještě víc. Na policích nezbyl jediný komín bratrova oblečení. Uklidňující hlas by teď nejspíš řekl: ‚Sbalil si věci předem, ale ještě neodešel, jen se šel projít na vzduch, potřeboval to.‘, ale to by musel nadále existovat. Ne, zoufalství a bolest jej odtáhly pryč a společně s pláčem nahradily.
Tom byl pryč… ani Billa nevzbudil, aby se rozloučili. Byl pryč a ani nezanechal vzkaz. Byl pryč a už se nevrátí. Prostě byl pryč… poprvé tu nebyl, když Bill plakal. Bill skříň ani nezavřel, podlomila se mu kolena a on dopadl na koberec. Slzy mu za krátkou dobu stačily smáčet tváře, bradu i krk. Nedokázal se nadechnout, nešlo to. Zakryl si ústa třesoucí se dlaní. Plakal tak dlouho až jej bolela hlava, tak dlouho až si byl jistý, že dostal horečku. Ale stále nemohl přestat. Několikrát se mu zdály sny, kde o Toma přišel, kde byl zraněný, kde mu bylo ubližováno, asi si je sám přivolával neustálou starostí a strachem o Toma. Pokaždé ze spaní brečel a celé dopoledne se cítil nesvůj. Byl ostražitější, sledoval každý Tomův krok. Nenáviděl ty sny, nesnášel je, ale teď, když to bylo opravdové, nepřál si nic víc, než aby to byl jen ten špatný sen. Neskutečně skutečná bolest mu dávala jasně najevo, že tohle byla realita. Jeho srdce se v hrudi tříštilo na kusy, strašně to bolelo.
***
Tom seděl v letadle, které se rozjíždělo přistávací dráhou. Bylo pozdě na rozhodování, nebylo co rozhodnout. Tom byl přesvědčený. Byl klidný, říkal si, že si vyčistí hlavu, odpočine si a za nějaký čas bude schopný Billovi čelit bez časované bomby, bez klece. Bude připravený být opět jeho bratrem. Ale pak tu byla jeho další malá část, která nechtěla víc, než Billa právě v tuto chvíli obejmout a říct mu, že neodjíždí. Další jeho část se cítila strašně. Chtěla brečet, křičet. Věděla, že to byla pouze její vina. Bála se, že ji Bill nenávidí, bála se o Billa. Byla vyděšená, co se bude dít dál. Když se tyhle Tomovy části spojily, dělaly jej opět vystresovaným, vyčerpaným. Nedokázal si uspořádat myšlenky. Nakonec usnul, pár slz mu stékalo po tváři.
***
Bill a Tom Kaulitzovi byli herci, velmi úspěšní, světoznámí herci. Byla to ta nejslavnější showbyznisová dvojčata společně s kráskami Ashley a Mary-Kate Olsenovými. Po Tomově odchodu se na Billa ze všech stran navalovaly otázky: ‚Kam odešel Tom? Kdy se vrátí? Proč odešel? Budete ještě natáčet? Co se stalo?‘ od reportérů, novinářů, kolegů, kamarádů nebo fanoušků. Bylo jich několik desítek týdně a to jen prohlubovalo Billovy nezhojené rány. Sypalo to do nich sůl, vyžíralo je to a rány hnisaly, pálily a krvácely, nedaly Billovi ani chvíli klidu. Vypadal den ode dne bledší, unavenější, skleslejší… neměl chuť chodit ven. Neměl chuť vstát z postele nebo zvednout vyzvánějící telefon. Už jen z toho důvodu, že jej David neustále otravoval ohledně nově chystaného filmu, jehož producentkou byla samotná Angelina Jolie. Ta Angelina Jolie si Kaulitzovy našla na internetu. Neviděla je hrát ve filmu, nehledala filmy, kde hráli, viděla pár videí na Youtube, kde Bill zpíval za doprovodu Tomovi kytary, a řekla si: ‚Tihle dva budou v mém filmu.‘ Než se dostavili na obrovský konkurz, který by byl pouhou formalitou, Angelina si přála je, stalo se to… stalo se to a Tom byl pryč. A Bill neměl sílu ani náladu, aby se ucházel o jinou roli. Nechtěl žádnou roli. Chtěl zůstat zavřený ve svém pokoji, daleko od očí lidí tam venku. Daleko od jejich otázek, na které sám neznal odpověď a nedokázal se usmát do kamer novinářů a říct: ‚Tom se brzy vrátí, je jen na neplánované dovolené.“ Lhal by, ale to by nebyl hlavní problém. Už se ani nesvedl falešně usmát, nesvedl by o Tomovi mluvit, proto za něj na veřejnosti vymýšlel David blbosti, kterým snad alespoň někdo uvěřil, protože to bylo logické a omlouvalo to Tomův neohlášení úprk. Billa ničilo znát pravdu.
Bill byl na kamery od dětství zvyklý, ale tentokrát se mu blesky z fotoaparátů zařezávaly do očí až do hlavy, rozhovory jej zraňovaly a kamery vyčerpávaly. Neměl naštěstí podepsané žádné smlouvy, které by porušil svou ‚pauzou‘, navíc bez Toma nemohl vzít roli nabízenou Angelinou, takže mohl všeho nechat v této chvíli. Pitomý David a jeho telefonáty! Mohl a měl by jej prostě z funkce agenta odvolat! Zkrátka teď nechce žádnou pitomou roli, proč ho svět nenechá být?! Bill si znovu lehl do postele a rozplakal se do polštářů. Jeho rány opět krvácely…
***
„Je to zapnuté?“ ptal se Bill svého bratra, zatímco seděl na barové židli a čekal, než se k němu Tom připojí a začne hrát na svou kytaru, aby mohl on sám začít zpívat.
Po celou dobu, kdy Tom zkušeně hrál na kytaru a Bill zpíval, se na sebe dívali, jako by Bill zpíval Tomovi a Tom Billovi hrál. Nezpívali divákům, kteří video uvidí, ale sobě navzájem a v tom byla krása. Usmívali se na sebe, pošťuchovali se a každého, kdo se na video podívá, naplňovali energií a pozitivní náladou. Když byla kamera vypnuta a Tom ji uklidil do své skříně společně s kytarou, vrátil se za Billem do obývacího pokoje.
"…povídka bude romantická a milá…" no už aby to bylo, protože zatím z toho chytám tak akorát depku, hlavně když se Bill probudil a zjistil, že Tom je pryč, to jsem normálně málem brečela. No nic, jsem zvědavá na pokračovaní a hlavně doufám, že Tom nebude pryč moc dlouho, protože jsem strašně nerada, když jsou kluci rozdělení. Jsou to přece jenom dvojčata a mají být pohromadě…
A já tak moc doufala, že to Bill ještě stihne a probudí se včas, nebo že Toma chytne třeba aspoň na letišti…nebo, že si to sám Tom ještě rozmyslí…
Tak nic, konec nadějím. Tom je pryč a Bill zůstal sám, to je tááák smutné! 🙁
Doufám, že to Sayurii hodně rychle napravíš a bude z toho ta 'romantická a milá povídka'!
Ale jinak úžasně napsané a těším se na další díl 🙂
No táááák, aj ja som si myslela, že Bill Toma dohoní a nepustí ho preč. Bože strašne nemám rada, keď niekto niekomu láme srdce pre jeho dobre:( Je mi smutno a plačem.
Nenecháš ich rozdelených dlho? prosím?
Nedivím se, že většina má trochu pochybnosti, jak se ti z tohohle podaří udělat milou romantiku. Protože pokud se emocí týče, zoufalství dokážeš popsat tak přesvědčivě, že by nad tím člověk ronil krvavé slzy. 😉
Nicméně ti věřím. Předpokládám, že po nějaké době odloučení nastane zvrat, mají přece společnou kariéru a celkově bez sebe nedokážou být. Takže se těším, jak to zaonačíš. 🙂
[3]: Popravde budu uprimna at vite do ceho jdete (ted prijdu o 10 ctenaru 😀 🙁 ) Budou od sebe dlouho, ALE, vy to nejspis ani nezaregistrujete, protoze chystam spoustu flashbacku a krasnych vzpominek :3 Takze pokud je tu nekdo, kdo ceka, ze se za chvilicku Tom vrati , tak muzete prestat doufat 😀 Samozrejme se snazim co nejmene to prodluzovat, Sibyla bude mit tak 13 dilu +- a kazdy bude mit v sobe alespon 1 flashback, takze ochuzeni o twincest nebudete! 😀 Ale jinak bohuzel dvojcata se oddeli na dlouho, pokud vite, ze s tim se nesmirite, tak muzete rovnou prestat cist, ale myslim, ze to by byla skoda… Pro me 😀
Kdyz ctu tu pasaz s kleci uz v povidce, prijde mi to dokonale. A vubec to neni klise, jak ses me ptala. Ma to smysl a cit, a to se mi libi :3
"Dusilo jej být stále v bytě, kde nedaleko od něj spalo jeho dvojče, které svou bezchybností ukovalo Tomovu klec za pomocí jeho vlastní šílenosti." a potom tahleta veta-to je proste dokonalost. Ale mas na ni autorska prava, coo? 😀 I like it 😀 cely dil byl tak krasne napsany, porad smutny ale romanticky :'( napriklad cast s tou rasou… To bylo nesmirne sladky :'((
Skoda jen, ze se treba let nespozdil a tom by si tak uvedomil, ze se ma vratit za billem, a prijmout ten fakt, ze dokozal, jak tu pises, nemozne 😀 vzdyt je normalni milovat sve vlastni dvojce 😀 ja treba, kdybych mela dvojce, tak bych ho taky milovala, jen by muselo nosit igelitku na hlave, pac kdo se ma divat na dva takove ksichty zamracene 😀 zpatky k dvojcatkum 😀 HERCI? :O bud si mi to psala a ja to prehledla, nebo jsi mi to zatajila, abych pak s otevrenou pusou hledela na tu cast :O whaat? Ale Olsenky nemam rada :O angelinu jolie taky ne 😀 a tady se nekdo nechal inspirovat tim japoncikem 😛
Napad s vodeodolnou televizi zni skvele ale ja se obvykle nechodim koupat s bednou 😀 haha.. Ovsem to mi zas pripomelo tu katastrofickou udalost, kdy jsem malem splachla muj mobilek, chudacek stary tlacitkovy 😀 ale to odstartovalo eru dotikovych telefonu v mem vlastnictvi 😀 jinak bych doted mela tu starou 2" nokii 😀 :'( styska se mi po ni.
Taaak-tot vse k dilu i k nedilu 😀 budu se tesit na dalsi zatracene vzdalenou sobotu. A vidim ze mi pises :O jdu na to 😀 chichichi
[5]:Je mi to ľúto, že budú od seba preč dlho, ale určite čítať neprestanem. Píšeš veľmi dobre, nedokázala by som nečítať, som zvedavá ako to bude a ako to dopadne:)
Proč se Tom bojí že Billovi ublíží když zůstane tak hle mu ublížíl víc.
[8]: Ja vim, ze je to tezke pochopit. protoze nikdo z nas neni zamilovany do sveho bratra 😀 Jen si myslim, ze takhle nejak by se dokazal clovek zachovat, pokud by se zamiloval do sveho dvojcete. Nejspis by se prvne snazil se toho pocitu zbavit. Bill teda zatim ani nevi, co citi, zatimco Tom to vi a pere se s tim.
[7]: Moc dekuju za pochvalu a za to, ze budes cist dal :3 Rozhodla jsem se dobu odlouceni o nejaky cas zkratit, protoze se mi to zdalo moc dlouhe, kdyz jsem nad tim tak premyslela, pres to od sebe budou docela dlouho. Ale to k Sibyle patri.
Aj keď som vedela, že sa Tom odsťahuje, tak som nečakala, že rovno do inej krajiny (alebo aspoň teda tak ďaleko, že musel letieť). Ale tak je to jeho rozhodnutie a keď to takto zvláda lepšie, tak dobre.
Aj tak ma však mrzí, ako sa obaja trápia. A to, ako sa Bill ráno zobudil a Toma nikde nenašiel bolo pekne bolestivé.
Vidím, že aj napriek tomu, že poviedka bude šťastná, tak sa budú chalani aj dosť trápiť. Šťastné budú flashbacky, ale realita krutá. Ale mám záruku Happyendu, takže som zvedavá, čo všetko sa bude diať 🙂
Ďakujem za časť.