autor: ophelia_seven
Hořkosladká odplata ANEB jak Bill dělá věci, které by opravdu dělat neměl
Bill pouze chtěl odplatu… ale tohle není to, co měl na mysli.
Bill s Tomem nemluvil tři dny. V neděli se zamkl ve svém pokoji a odmítl jíst dokonce i večeři. V pondělí po škole šel k Andreasovi domů a dovolil jeho matce, aby mu podlézala s tím, jak je to krásné, že se stavuje častěji. Andreas, jak Bill dokázal říct, byl frustrovaný nedostatkem času o samotě se svým přítelem, ale ani jednou si nestěžoval. V úterý mu to Bill vynahradil tím, že jej pozval k sobě na několik hodin stráveného času o samotě, který se skládal z trošky sexu, hodně líbání a značného množství rozhovorů, u kterých se Bill ujistil, že neměly vůbec nic společného s jeho bratrem. Dokonce nechal svou matku, aby Andrease pozvala na večeři.
Bill původně plánoval jít Tomovi u večeře na nervy jako způsob, jak se mu pomstít za to, že říkal zlé věci o jeho příteli, a hrál to, jak nejlépe jen mohl. Držel Andreasovu ruku na desce stolu, dělal na něj oči přes svůj talíř s jídlem, ve kterém se tentokrát ani neobtěžoval nimrat, a občas zvedl ruku, aby Andreasovi otřel ústa, ať už tam něco měl, nebo ne.
Nicméně, Bill si brzy uvědomil, že jeho matka byla ta, která si neužívala ty odporně sentimentální projevy náklonnosti. Dokonce ani násilně neudržovala u stolu konverzaci, jak by to za normálních okolností dělala, ačkoliv Bill si myslel, že to bylo částečně i proto, že Andreas sám dobře udržoval konverzaci za ně všechny dohromady. Tom vůbec nevypadal, že by si všiml nebo se vůbec staral. Takže Bill změnil své zaměření na svou matku, ke které stále držel zášť, a nechal Toma na chvíli na zadní koleji, aby si to s ním vyřídil později. Bill se cítil trochu provinile za postavení, do kterého Andrease uváděl. Věděl, že se jeho přítel cítil mírně nepříjemně, jelikož nebyl zvyklý na veřejnou náklonnost tak nestydatě zobrazenou, ale sežral to taky. Ten chudák neměl vůbec tušení, že byl jako figurka v Billově nechutné hře odplaty.
„Co je s tebou dnes večer?“ Chtěl Andreas vědět, když po večeři stál s Billem u hlavních dveří poté, co je jejich matka všechny tři vyhnala z kuchyně, aby mohla umýt nádobí. Tom se uvelebil na gauči a předstíral, že sleduje televizi, ale Bill mohl říct, že poslouchá, jak spolu oni dva mluví tiše u dveří.
„Prostě se cítím trochu láskyplně,“ zamumlal, přiložil rty na Andreasův krk a věděl, jaké odpovědi se mu na to dostane. Vítězně se zazubil, když Andreas potěšeně zasténal rozkoší a Tom se na gauči se zamručením zavrtěl.
„To je to, co mě děsí,“ vydechl Andreas s nepatrným smíchem a neochotně se odtáhl od zkoumajících úst, která ochutnávala citlivé části na jeho krku.
Místo slovní odpovědi Bill vrátil ústa na krk svého přítele, aby obnovil svou předchozí činnost s trochu větší vervou než dřív. Mohl říct, že se to v Andreasovi pere, jestli jej má odstrčit, nebo ho nechat pokračovat. Nakonec jej odstrčil s růžovým odstínem na tvářích. „Tvůj bratr,“ zašeptal tak, aby jej Tom nemohl slyšet, ale Bill to chtěl.
„Jaký bratr?“ Zeptal se nahlas, než se přesunul zpátky na Andreasův krk, od kterého byl bohužel oddělený.
„Ne,“ řekl Andreas hlasitěji a pevněji a se sebejistotou Billa odstrčil. „Nebudu sloužit jako taktika k pomstě.“
Bill se chystal bránit, když Tom promluvil ze svého místa na gauči, zatímco dál zíral na televizi. „Příliš pozdě.“
Bill zazíral na svého bratra, který pohlédl jeho směrem, ale pouze na krátký okamžik. „Nepleť se do toho, Tome,“ nařídil a obrátil svou pozornost zpět k chlapci před sebou. Konečky prstů se dotkl jeho tváře. „Není to pomsta,“ zalhal. „Prostě jsme na sebe tento týden neměli moc času a já ti to chtěl vynahradit.“
Andreas nebyl hloupý, ale tak strašně moc chtěl, aby to, co Bill říkal, byla pravda, že kývl hlavou a zašeptal „Okay,“ než vtiskl nevinný polibek na Billova ústa.
Z gauče se ozvalo Tomovo přehnané zakašlání, které znělo hodně podobně jako slovo ´idiot´. Bill prohloubil polibek mezi ním a Andreasem na dost dlouho, aby svého přítele rozptýlil a on si tak nevšiml, jak Bill zvedl pěst a vystrčil na Toma prostředníček.
Andreas polibek po pár okamžicích přerušil a zatáhl za přední stranu Billova trička. „Pojď,“ zaprosil a natáhl se po klice.
Bill se dal obměkčit a nechal jej, aby je vyvedl ven jen proto, že nechtěl, aby Tom i nadále urážel jeho přítele, zejména ne před ním. Jakmile byli na verandě, Andreas mu omotal paže kolem pasu. Už bylo dávno po soumraku a Bill ucítil, jak jím projel klid nad zvuky noci. Vždy si nejvíc užíval noční hodiny.
„Myslím si, že mě tvůj bratr nemá moc rád,“ svěřil se mu Andreas s tmavýma a smutnýma očima. Andreas byl vždy nenasytný pro uznání. Řekněte mu, že je krásný nebo chytrý a bude navždy váš. Pokud ne, bude věčně pracovat na tom, aby toto uznání získal za každou cenu.
Bill si povzdechl a opřel se čelem o čelo svého přítele v naději, že zklidní jeho obavy. Byl v tom dobrý. Měl schopnost vnášet optimismus do lidí kolem sebe – ale jen tehdy, když opravdu chtěl. „Tom nemá rád nikoho,“ odůvodnil.
„Má rád tebe,“ řekl Andreas bez obalu a Bill se uchechtl.
„Dovoluju si nesouhlasit,“ zpochybnil. Andreas si zřejmě nevšiml napětí mezi dvojčaty u večeře. Rozhodně spolu momentálně nemluvili, a pokud by měl Tom svého bratra rád, tak by nebyli v této pozici.
„Má tě rád,“ argumentoval Andreas. „Vidím to v tom, jak se na tebe dívá.“
Bill se napjal znepokojený směrem, kterým se tento rozhovor ubíral a tím, jak blízko byli u zakázaného území. „Nebuď hloupý,“ řekl rychle a odhrnul si vlasy z obličeje. „Jsme bratři. Měli bychom se vzájemně nenávidět.“
„Dvojčata,“ opravil jej Andreas. „Měli byste si být zatraceně blízcí a tak podobně.“
„No,“ odsekl Bill, „nejsme, tak to nech být.“
Andreas, který byl čím dál více zmatený, nechal to téma být, jak jej Bill požádal. Ale nemohl tu zůstat o moc déle a Bill mu nedával žádnou pobídku k porušení pravidel a zůstání přes noc. Vzdálil se od svého přítele, potlačil chuť k polibku na dobrou noc a řekl svá poslední slova. „Takže se uvidíme zítra.“
„Zítra,“ souhlasil Bill s kývnutím a sám sebe objal. Stáhnul se dřív, než Andreas dokonce sešel z příjezdové cesty, aniž by uvažoval o tom, že to bylo poprvé, kdy se oni dva rozloučili bez polibku od chvíle, kdy spolu byli oficiálně.
Po vstupu do domu našel Toma na stejném místě na gauči, zírajícího nepřítomně na televizi. „Co je, sakra, tvůj problém?“ Vyštěkl na něj Bill okamžitě poté, co za sebou zabouchl dveře, aby oznámil svůj příchod. Nestaral se o to, že někde v domě byla jejich matka, která možná řekne něco k jejich hádkám.
„Je nechutné muset tady sedět a sledovat takovou sračku,“ neváhal mu Tom předhodit nazpět, protože věděl, že se k tomu dostanou vteřinu po tom, co Bill vstoupí do domu. Hromadilo se to v nich už tři dny a Tom mohl říct, že to napětí i vztek už byly blízko svému vrcholu. Dokonce už snížil hlasitost televize, jakmile koutkem oka zahlédl Andrease odcházet. „A je to potvrzeno – definitivně je to idiot.“
„Ne, není!“ Bill téměř zakřičel, čímž způsobil, že jeho matka na něj podrážděně zavolala jménem odněkud z domu. Ignoroval ji, a stejně tak Tom. „Prostě jsme na sebe tento týden neměli moc času a já ti to chtěl vynahradit,“ opakoval Tom dřívější slova svého mladšího bratra posměšným, vysokým tónem. „Nemůžu uvěřit, že na to vážně skočil,“ pochechtával se Tom a zabořil se hlouběji do gauče.
„Nelhal jsem!“ Řekl Bill, ačkoliv lhal a v současné době lhal o tom, že nelhal.
„Jo, jistě,“ povzdechl si Tom. „Takže mi chceš říct, že jsi s ním běžně takhle přehnaně emocionální, když jste spolu?“ Zeptal se a Bill na to neměl žádnou odpověď, jen tam stál a zíral s otevřenou pusou. Tom si nakonec nárokoval vítězství a beze slova zesílil zvuk na televizi.
Bill zahučel a zazíral na televizi, jako by snad byla zdrojem veškerého jeho podráždění. Chtěl, aby pro jednou převzal iniciativu Tom, ale když si uvědomil, že se to nestane, věděl, že to bude muset udělat sám. Odpochodoval k televizi a vypnul ji. Krátce přemýšlel, jak bude Tom reagovat, ale ten nereagoval vůbec. Jen trochu pozvedl oči vzhůru od televize ke tváři svého bratra, a čekal.
„Co je?“ Zeptal se Tom, klidný a vyrovnaný jako vždy.
„My, jak se celou dobu hádáme! Začínám z toho být opravdu unavený. Je to vyčerpávající.“
„Ty jsi ten, kdo to začíná,“ poznamenal Tom a stále nacházel způsob, jak udržet svůj hlas vyrovnaný, když Billův se o oktávu zvyšoval s každým slovem, které řekl.
„Řekl jsi, že je můj přítel idiot,“ konstatoval Bill znechuceně. Nehodlal na sebe vzít vinu za všechno. „Jak jsem tohle začal?“
Tom pokrčil rameny a poškrábal se na zadní straně krku. „Začal jsi s ním chodit.“
„A to ti dává právo ho urážet?“ Bill upřímně nechápal jediné slovo z toho, co jeho bratr říkal, protože Tom neměl žádné dobré odpovědi na nic. Choval se, jako by věděl všechno, ale ve skutečnosti nevěděl vůbec nic. Alespoň tentokrát ne.
Tom opět nedbale pokrčil rameny. „Říkám to tak, jak to vidím.“
Jeho bezstarostný všechno-vím tón Billa dostával víc než cokoliv jiného. Chtěl řvát, chtěl házet věcmi, chtěl ze svého bratra vymlátit duši. „Co je to s tebou špatně?“ Zasyčel a přistoupil k němu blíž, ale ruce držel pevně zabalené kolem sebe ze strachu, že by z něj doslova vymlátil duši. Cítil se lehce vítězně, když se Tomovy oči zachmuřily. Zdálo se, že našel to správné místo.
„Na to se mě ptají často,“ řekl Tom přes zaťaté zuby. „Takže až na to přijdeš, dej mi prosím vědět.“
Oba kluci na sebe mlčky zírali několik okamžiků před tím, než se Tom prudce zvedl z gauče a odešel z domu poté, co za sebou zabouchl dveře. Bill byl v rozporu, šťastný, že je jeho bratr pryč, protože mu kompletně došla slova do hádky, a provinilý, že evidentně zatlačil na strunu, na kterou nechtěl.
„Bille.“ Přísný hlas jeho matky jej přinutil vzhlédnout. Byl si jistý, že dostane přednášku, mohl to vidět v jejích očích krátce před tím, než se v nich objevilo něco jiného – něco, co nedokázal přečíst. „Kde je tvůj bratr?“
Bill pokrčil rameny. Nebyl si jistý, co jiného by na to mohl říct. Procházel si celou hádku v hlavě až do okamžiku, kdy se Tomovy oči od samolibého sebevědomí změnily na něco temnějšího.
„Běž,“ řekla Simone svým nejklidnějším hlasem. Bill byl zmatený, nevěděl přesně, co tím myslí. „Jdi ho najít, hned.“
„Já-„
„Nezajímá mě to,“ řekla. „Vy dva se přes to musíte dostat, ať už je to cokoliv, a žít v míru, dokud nebude po všem.“
„Mami-„
Bill to zkusil znovu, ale ona jen zavrtěla hlavou a zvedla ruku. „Nedokážu se s tímhle od vás dvou vypořádat. Běž ho najít, hned, a dnes večer nechci slyšet jediné hádavé slovo. Slyšíš mě?“
Bill zahučel, chtěl, aby jeho matka cítila, že to dělá jen proto, že to řekla. Uvnitř však byl vděčný za záminku jít za svým bratrem. Chtěl zjistit, co se to sakra děje v té Tomově hlavě. Neodpověděl na matčinu poslední otázku, ale věděl, že jí to určitě došlo, když popadl svou bundu.
Ani se neobtěžoval s obouváním bot, protože Tom také ne, a tak usoudil, že by nešel tak daleko. Kráčel po příjezdové cestě až na ulici a rozhlédl se na obě strany. V žádném směru neviděl známky po svém kráčejícím bratrovi a Tom nebyl pryč tak dlouho, takže Bill mohl jen předpokládat, že je stále někde poblíž. Za domem, řekl si. Vrátil se po příjezdové cestě k domu a poté jej po obvodu obešel, pod bosýma nohama cítil chladivou trávu.
Zkřížil si ruce na prsou s očima upřenýma na nohy, dokud neobešel zadní roh domu a neprohlížel si zahradu. Nikde nebyla po jeho bratrovi ani stopa.
Bill se jej nechystal hledat celou noc a neměl tušení, kterým směrem šel, a tak usoudil, že nemá smysl se dál snažit. Předpokládal, že Tom brzy najde cestu zpět domů a poté jej Bill bude moct vyslýchat. Viděl, jak jeho matka uklízí kuchyň, takže se rozhodl jít zadem a proplížit se zpátky nahoru, aby jej nepřistihla a neposlala zpátky hledat Toma.
Koutkem úst si těžce povzdechl a odfoukl si z obličeje několik pramenů. „Zasraný Tom,“ zamumlal podrážděně. Když se vracel okolo domu, kopl do kamene, který zmizel v záhonu s vyšší trávou. Kolem domu projelo auto a Bill se na okamžik zastavil, aby zapřemýšlel, jestli Tom možná neodjel stopem. Ta myšlenka byla směšná, ale nebyl si jistý, jestli to bylo něco, co by jeho bratr udělal, nebo ne. Už svého bratra vůbec neznal. Když auto projelo, na několik okamžiků zůstal stát, aby se zaposlouchal do zvuků noci.
„Prostě tě tak strašně moc potřebuju, zlato.“ Bill ztuhl. To nebyl jeden ze zvuků, kterým naslouchal, ale okamžitě ten hlas poznal. Oči se mu rozšířily a polkl. „Ty víš, že se omlouvám za všechno, co jsem řekl, že?“
Bill se snažil vykoktat ze sebe odpověď. Jakoukoliv odpověď, ale nohy mu na místě snad přimrzly a hrdlo se mu tak sevřelo, že mohl dovnitř a ven dostat sotva nějaký vzduch, natož slova.
„Tak zatraceně moc mi chybíš.“ Ta slova zněla jeho uším jako šepot a to jej probralo.
Bill konečně našel sílu se otočit. Otevřel ústa, aby ukázal svému bratrovi, že chce něco říct, ale nešlo to. Když se však otočil, nikde Toma neviděl. Věděl, že zaslechl bratrův hlas. Nezdálo se mu to, ale nikde jej neviděl. „Tome,“ vyjekl tak tiše, že věděl, že by to ani on sám neslyšel, kdyby nevěděl, že to řekl.
„No tak, Casi,“ prosil hlas a Billovy plíce se konečně naplnily tolik potřebným vzduchem. „Stejně jako za starých časů.“ Jeho oči se zvedly ke stromu za ním, aby tam spatřil záda svého telefonujícího bratra v domečku na stromě, který Tom s několika přáteli postavil, když byli mladší. Tom Billovi nikdy nedovolil, aby pomáhal, říkal, že je Bill příliš malý, i když byl jen o deset minut mladší než Tom, a že by se zranil. Bill by se pravděpodobně zranil, ale to jej nezadrželo od toho, aby byl naštvaný. Tom mu to později vynahradil poté, co byl domeček na stromě postaven. Strávili tam nahoře mnoho nocí o samotě.
Bill se kousl do spodního rtu, stále se snažil popadnout dech, a zároveň se snažil nenechat tento druh vzpomínek zaplavit svou mysl. Najednou se cítil velmi trapně. Myslel si – zatřásl hlavou, nezáleželo na tom, co si myslel. Ale byla tady jedna jeho část, velmi velká část, která chtěla poslouchat bratrovu konverzaci. Tom mohl vidět, jaký byl Billův život za poslední čtyři roky a Bill chtěl malé nakouknutí do Tomova života. Nesměl se nechat přistihnout, to věděl. Tom by mu už nikdy znovu nevěřil a Bill opravdu neměl žádný způsob, jak to vysvětlit.
„Ty víš, že ano,“ slyšel Toma říkat, když se co nejtišeji došoural na temnější stranu stromu. Opřel se o něj a rovnoměrně dýchal, než sjel podél kmene dolů s koleny u brady. „Nemusím to říkat, abys to věděla. Už bys to měla vědět.“
Bill se u paty stromu usmál. Alespoň nebyl jediný, kdo měl problém s M slovem. Myslel si, že když jej Tom dusil ohledně milování Andrease, že Tom byl jedním z těch typů, kteří to prostě bez mrknutí oka řekli komukoliv. Potěšilo jej to, vidět jej takhle uvedeného do rozpaků, dokonce i když on nebyl ten, kdo to způsobil.
„Ty víš, že tě miluju,“ řekl Tom nakonec a Billova ramena se otřásala tichým smíchem. „Říkal jsem ti, že tady nebylo nic, co jsem s tím mohl udělat. Táta mě posadil na zpáteční autobus dřív, než jsem si dokonce mohl sbalit věci.“
Bill se zamračil. Snažil se vzpomenout na příběh, který se k němu dostal. První z nich od matky byl, že jejich otec přišel o práci a nemohl je oba uživit. Ale když se Tom objevil s nateklým rtem a monoklem, Bill mohl říct, že se tam dělo něco víc, což se mu potvrdilo jednoho večera u večeře. Dokázal si představit, jak se ti dva dostali do pěstního souboje a poté, jak jej jeho otec vyhodil.
„Já vím,“ slyšel Bill Tomovo povzdechnutí, a i když jej nemohl vidět, věděl, že si jeho bratr napětím stiskává kořen nosu, jako to vždycky dělával. „Prostě to byl šílený týden, jak jsem se snažil usadit a tak všechno.“
Další auto projelo kolem domu a přehlušilo část toho, co řekl Tom jako další. „…nechci teď mluvit o své mámě,“ říkal Tom, „protože chci mluvit s tebou. Potřebuju-„
Nastalo tíživé ticho a Bill zadržel dech. Nechtěl být přistižen, a tak velmi pozorně naslouchal a očekával signál, že se rozhovor blíží ke konci, ale pak uslyšel Toma vydechnout, takže se uvolnil a přitiskl se zpátky ke stromu. „Jo,“ řekl Tom. „Prostě předstírej, že jsem tam s tebou.“
Bill se zmateně zamračil. „Ty víš, že bych tam byl, kdyby to šlo.“ Bill měl náhle velmi špatný pocit, že by u paty toho stromu neměl sedět, ale nemohl nic dělat. Jeho mysl jej tam přivázala. Chtěl se dozvědět co nejvíce.
Tom ze sebe vydal nezvučné zasmání a Bill uslyšel, jak několik starých prken zavrzalo, když jeho bratr změnil pozici. Tom zasténal. „Ty mě přivádíš k šílenství.“
Billovi se rozšířily oči a ruku si přitiskl na ústa, aby potlačil zalapání po dechu, které se rychle snažilo prozradit jeho místo úkrytu. Billovi poklesl žaludek a cítil se náhle velmi, velmi nervózně. Velmi – mimo. Chtěl utíkat, ale chtěl zůstat. Snažil se ovládnout svůj dech a nevolnost, která se mu začínala obracet v břiše.
„Bože, ano,“ zasyčel Tom. „Ty víš, co se mi líbí.“
„Co chceš?“ Zahučel Bill, když k němu Tom vlezl na spodní palandu. Bill byl právě přistižen při masturbaci uprostřed noci. Kdyby se Tom nezačal smát poté, co se udělal s bratrovým jménem na rtech, pak by se nikdy nedozvěděl, že byl Tom vzhůru. Ale Tom se smál – pořád se smál – jemu.
„Ty víš, co chci.“
Bylo jim třináct a Bill se stále snažil přijít na věci, u kterých se zdálo, že v nich Tom už vynikal. Věděli dost na to, aby jim bylo jasné, že bratři by neměli dělat to, co dělávali oni, takže to udržovali na minimu. Většinou se to dělo, když byl Bill rozrušený, a když nebyl, dělal si tyto věci sám. Testoval a procvičoval, zjišťoval, díky čemu se cítil dobře. Věděl, že by neměl myslet na svého bratra, když tyto věci dělal, ale Tom byl jediná skutečná zkušenost, kterou zatím měl, a tak bylo těžké na něj nemyslet. Když si představoval jinou ruku, jak se jej dotýká, jediná, kterou jeho mysl dokázala vykouzlit, byla ta Tomova, přestože se jej tam Tomova ruka zatím ještě nedotkla.
„Jen si ze mě chceš dělat legraci,“ zamračil se Bill a odvalil se od svého bratra, aby zabořil hlavu do polštáře. Chystal se jít spát, ať už se to jeho bratrovi líbilo, nebo ne.
„Nechci,“ protestoval Tom a špičkou prstu šťouchl svého bratra do boku. „Bylo to docela žhavé,“ zašeptal Billovi do ucha a Bill zrudl a odtáhl se od horka sálajícího z těla jeho bratra. Bylo mu z rozpaků dost horko i bez toho.
„Děláš si ze mě legraci,“ vykřikl Bill tlumeně do polštáře.
„Nedělám,“ řekl Tom a omotal uklidňující paži kolem Billova pasu. „Teď mám problém a chci, abys mi s ním pomohl.“
„Běž si najít někoho jiného, kdo ti pomůže,“ zamumlal Bill a zatahal za přikrývku, aby si ji vytáhl výš k obličeji. Kdyby se mohl schovat po zbytek svého života, udělal by to.
„To bych nikdy nemohl,“ odpověděl Tom a upřímnost v jeho slovech Billa donutila se přetočit ke svému bratrovi se zvědavýma očima. Na okamžik se kousl do rtu.
„Proč ne?“
„Protože ty jsi jediný, kdo ví, co se mi líbí.“
Protože Bill Toma poslouchal vícekrát, než Tom poslouchal Billa.
Bill se třásl, jak tam seděl u paty stromu, zatímco jeho bratr, jak si byl jistý, měl nahoře na stromě sex po telefonu – na jejich stromě. Bill se pokoušel o sex po telefonu jednou s Andreasem, když jeho rodina odjela na Vánoce pryč z města, ale nebylo to tak dobré, jako když byli fyzicky spolu. Bylo to trapné a Bill se u toho červenal víc než panenská nevěsta o své svatební noci.
„Mmm, Casi,“ zasténal Tom a Billovi se zadrhl dech v hrdle. „To je tak dobré.“
Bill zavřel oči a uvědomil si, že jeho vlastní kalhoty jsou stále napnutější. „Kurva,“ zašeptal si pro sebe frustrovaně. Pevněji zavřel oči a snažil se myslet na něco jiného než na fakt, že začíná být tvrdý při poslouchání svého bratra. Ne, ne, ne, ne, ne. Neudělá se z představy Toma, který sám sebe dělá přes telefon. Ale bože, ty zvuky, které Tom vydával…
Zalapal po dechu, když našel svou ruku, jak podvědomě zamířila do jeho rozkroku a stiskla. „Ach bože, to ne,“ zasténal tiše, zatímco nad tím Tom sténal přesně opačnou mantru.
Dokonce i kdyby se rozběhl dovnitř, rozhodl se Bill, nebyl si jistý, že by s intenzivní erekcí zvládl projít kolem matky. A poté, uvědomil si, by jeho matka chtěla vědět, jestli našel svého bratra. Jeho odpověď by mohla být jen jedna ze dvou věcí, z nichž ani jedna by skutečně nefungovala za současných okolností. Buď svého bratra našel a měl ten rostoucí problém kvůli němu, anebo nenašel a zdálo by se, že dělal něco jiného namísto hledání.
Snažil se udržet své myšlenky u matky a doufal, že tak jeho problém zmizí. Ale když už si myslel, že udělal pokrok, Tom ze sebe vydal zvuk, který byl všechno, jen ne nevinný a Bill v tom byl nazpět. Byl tady jen jediný způsob, rozhodl se, a tak nechal svou hlavu klesnout vzad ke kmeni stromu.
Rozepnul si kalhoty a vytáhl svůj problém ven, i když věděl, že kdyby byl přistižen teď, definitivně by se ocitl ve špatné situaci. Věděl, že to bude muset udělat rychle, a tak neztrácel čas a rychle kolem sebe omotal prsty.
„Ach, kuuurva,“ zasténal Tom a Bill stiskl oči tak pevně, až uviděl hvězdy. „To je tak dobré,“ lapal po dechu Tom a z těch zvuků Bill poznal, že už musí být blízko. Bill se kousal do rtu, aby udržel kňučení na uzdě. Snažil se udržet své myšlenky u Andrease. Taky spolu zažili nějaké dobré chvilky a Bill se usmál, dech se mu zvýšil spolu s rychlostí jeho zápěstí.
Jen rychlovka, opakoval si. Prostě se dostat do toho, mít hotovo a dostat se pryč. Jeho tempo bylo stabilní, ale věděl, že to není dost rychlé. Tom zasténal a v Billově mysli byl Andreasův obličej nahrazen obličejem jeho bratra. Tom nad ním zavrčel a Bill si olízl rty, stáhnul se mu podbřišek. „Kurva, kurva, kurva,“ nasál vzduch mezi zuby, když vyvrcholil, a modlil se, aby to Tom neslyšel. Nezdálo to být problém, protože Bill mohl velmi jasně slyšet, jak nad sebou jeho bratr ztrácí kontrolu spolu s řetězcem kleteb a sténáním prken z domečku na stromě.
Bill hlavou opět uhodil vzad do kmenu stromu. Měl v hlavě jen jedinou myšlenku, jak tam seděl vyčerpaný u paty stromu, s Tomem kdesi nad sebou ve stejném stavu:
tohle bylo tak, tak, tak špatné.
autor: ophelia_sevenpřeklad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Zdá sa akoby to medzi nimi bolo stále horšie. Strašne mi vadilo ako sa Bill pred Tomom predvádzal s Andym. Tom ho prekukol ale aj tak mu to muselo byť strašne nepríjemné a Billovi to super vrátil s Cass. Nehovoril, že sa s ňou rozišiel a preto neutiekol k nej?
Som zvedavá ako sa to vyvinie. Je mi z toho ich pokazeného vzťahu strašne smutno.
Jako nic ve zlém, ale to Billovo frackování mi už pár dílů pěkně leze na nervy. Chová se takhle nesnesitelně jenom kvůli té situaci okolo Toma, nebo byl takový vždycky? Každopádně to, jak manipuluje s Andreasem a využívá ho, aby se mstil Tomovi je vážně hnusné.
Tom mě na druhé straně hodně baví, i když je mi jasné, že Billa provokuje schválně, tak mu akorát říka pravdu, kterou jeho dvojče nějak nedokáže strávit…
Ovšem Simone zase dneska zabodovala, prý si to spolu mají vyřešit…jako by zapomněla, že za jejich odcizení může hlavně ona sama…
Mně je z těch dvou tak strašně smutno, až to ani hezké není! 🙁 Jsem stejného názoru jako Zuzka, protože mám pocit, že je to mezi nimi jen čím dál horší a nic jiného.
Andyho je mi zase tak líto! Bill jej tak okatě využívá! Já neví, že mu to není hloupé! Trošku nechápu, čeho tím chce jako dosáhnout? Možná nějak podvědomě doufá, že by mohl Tom začít žárlit nebo něco podobného? Nevím, opravdu netuším co tím sleduje, jen si myslím, že je to sakra nefér k Andymu!
A Tom mě teď opravdu zmátl! Neříkal, že se rozešel s tou svojí přítelkyní? Tak co to je teď za telefonát?! Nebo to Tom třeba jen předstírá protože věděl, že tam Bill je a možná chtěl zjistit, jestli to s bratrem ještě něco udělá? Já opravdu nevím, každopádně jsem dost zmatená! Netuším, proč by jinak Tom říkal, že se s přítelkyní rozešel, když by to nebyla pravda? Fakt nevím, co si o tom teď myslet! :-/
No a k Simone nemám slov. Hlavně že to byla ona, kdo kluky tak rozdělila a teď chce, aby si něco vyříkávali? Ona je fakt divná!
Moc děkuji za bezvadný překlad a netrpělivě už zase vyhlížím další díl! 🙂
Bill to spíš děla proto že kdykoliv chce z Tomem mluvit tak jej Tom vždy srazí na kolena ale z Andym to není fer.
Tak z Billové strany jde vidět, jak se to v něm pere, nemám ráda postavu Andrease, ale tady je mi ho líto… každopádně mě hrozně zajímá, jak to celé vnímá Tom. Sice je to mezi nimi stále napjaté, ale nemyslím si, že by to bylo horší, teď je ta fáze, kdy je toho moc na oba dva a pak se to začne uklidňovat . 🙂 budu se opakovat ale Tomovy narážky a provokace mě fakt baví 😀 Díky za překlad, boží příběh 🙂
Bill mě štve, ale mám pro něj pořád ještě trochu pochopení, nicméně měl by se začít chovat normálně, jinak o moje pochopení přijde definitivně 😛 Tom na druhou stranu je super:) ačkoliv taky občas říká věci, který by nemusel, chápu, že provokováni Billa se nedá odolat 😀
No, a ten konec… Fíha:D vůbec bych nečekala, že dnešní díl dopadne takhle:)a mám stejně jako holky pocit, že to na Billa Tom ušil:) no, jsem moc zvědavá, jak se to mezi nimi bude vyvíjet dál…
Jo, a Simone už se musím jenom smát. Ta ženská je ubohá…
Dekuji za překlad a nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Ja už som z tých dvoch inak na nervy 😀 Bill bol dnes poriadne otravný, ako sa pred Andreasom predvádzal a aj keď mi je Andyho ľúto, tak je fakt blbec, že tie výhovorky Billovi stále verí.
K hádke sa ani nevyjadrujem, pretože mám pocit, že oni inak pomaly ani komunikovať nevedia.
A ten záver – no Tom to teda Billovi s tou Cass pekne vrátil. By som sa aj nečudovala, kebyže o Billovi pod tým stromom vie. Len by ma zaujímalo, ako to s tou jeho priateľkou vlastne je. Však vravel, že sa rozišli, tak preto ísť k nej nemôže, ale dnes to vyzeralo, akoby sa nerozišli. Takže fakt neviem, čo sa to tam deje 😀
Ďakujem za preklad.