autor: Muckátko :o*
Za tímto dílem mělo původně a neodvratitelně stát slovo KONEC
, ale rozhodla jsem se vám udělat radost a věnovat padesátý, poslední a kulatý díl skoku do budoucnosti, abychom se podívali, jak to s Tomem dopadlo. V první části můžete očekávat popis toho, co se událo těsně po jejich příjezdu, a v druhé části skočíme ještě dál do budoucnosti, takže nešetřete komentáři, když jsem na vás tak hodná! M. :o*
Atmosféra se po jejich milování začala rychle měnit, jakmile dostali oba svoje dýchání pod kontrolu. Bill zabořil kolena vedle Tomových stehen a sám se nadzvedl, aby Tomův penis nechal vyklouznout ze svého těla. Chtěl si počkat, až mu bude Tom schopný předvést, jak se sám dokáže zbavit kondomu, ale jeho šťastné a uspokojené já se nad ním slitovalo a ujalo se té činnosti samo. V duchu si říkal, že bude mít Tom ještě spoustu příležitostí si tuhle dovednost osvojit, protože po tomhle bude Bill žadonit o další milování neustále.
Vyhodil zauzlovaný kondom do koše a vrátil se k Tomovi do postele. Tubu krému a zbylé kondomy odložil na podlahu a položil se k Tomovi na bok. Schoval jejich rozehřátá těla pod deku a přikrývku a blaženě zavrněl, když se Tom otočil k němu a přitiskl si jeho záda ke své hrudi.
„Miluju tě,“ zašeptal mu Tom plný pocitů a dojmů z jejich nového spojení do ucha a prsty odtáhl drobné prameny vlasů, které padaly na Billovo čelo.
„Já tebe víc,“ oplatil mu. „Tomi?“
„Hm?“
„Uděláš pro mě něco?“
„Cokoli.“
„Chtěl bych tě ještě chvíli cítit v sobě,“ požádal, když cítil Tomův penis proti svému zadečku.
„A musím si vzít…?“
„Ne. Nebudeme nic dělat jen… chci tě mít v sobě. Ještě chvíli.“
Teplý vrcholek Tomova mužství se objevil u Billova citlivého vchodu a jedním ladným pohybem Tom sklouzl zpět do mladíkova těla.
„Ohhhh,“ vydechl Bill překvapeně. Jeho tělo Toma přijalo zpět s takovou samozřejmostí, jako by byl jeho penis stvořený být v jeho těle. „Krásné,“ pochválil Bill a sklouzl zadečkem po Tomově penisu ještě níž, jak se zády přitiskl k Tomovu tělu ještě těsněji. Měl v plánu užít si Tomovy přítomnosti v sobě, jen dokud jej nepřemůže spánek, ale únava z předchozí činnosti se jim stala osudnou. Dřív než Tom stihl vyklouznout z útrob Billova těla, upadli oba muži do hlubokého spánku, zapomínaje, že jsou stále spojení.
*
Dva velmi silné zážitky, které následovaly ve dvou večerech hned za sebou, způsobily, že si Tomovo podvědomí začalo pohrávat s pocity a vzpomínkami. Těsně před půlnocí Tom mohl za zavřenými víčky sledovat sám sebe v opojení těch nejúžasnějších pocitů, které mu nezpůsoboval nikdo jiný než Bill. Vše se odehrávalo v mírné mlze, ale přesto byl Tom schopný sledovat Billovy ruce, jak bloudí po jeho těle a nutí jej znovu a znovu prožívat něco, co nikdy předtím nezažil. Cítil, jak se jeho tělo kroutí pod jeho dlaněmi, jak odpovídá na nájezdy Billova jazyka a jak se jeho klín hrdě napíná. Zdálo se to jako hodiny, co jej Bill připravoval svými ústy o rozum, a přitom mohl krátce na to sledovat sám sebe, jak se ztrácí v Billově zadečku. Jeho boky se hýbaly sem a tam a on dychtivě pronikal do tepla pod sebou. Znovu a znovu.
Tiché vzdálené kňourání a horký dech na Billově krku nebyly jediné věci, které Billa ve stejný čas pomalu vytrhovaly ze snění. Byly to jeho vlastní pocity, které ho začaly budit, a především tvrdý penis, který se otíral o jeho podbřišek. Nechápavě zamrkal do tmy a dotykem se přesvědčil, že je opravdu vzrušený. Netušil proč. Nic erotického se mu nezdálo. Vlastně měl pocit, že se zrovna snažil utéct před vrahem, ale nemohl najít svoje zbrusu nové boty, což byl pravý opak nějakého vzrušení, a pak něco v jeho mozku secvaklo, když začal naplno vnímat všechny okolnosti. Tiše zakňučel do polštáře, když si uvědomil, že Tomův penis je stále v jeho zadečku. V jeho staženém zadečku, který se pomalu začal znovu roztahovat, jak v něm Tom nabýval na velikosti a tvrdosti. To by nebylo to nejhorší. Šok přišel okamžitě, když Tom podvědomě v souladu s činností, kterou prováděl ve svém nestydatém snu, stiskl Billův bok a začal přirážet do jeho těla. Byly to velmi hluboké přírazy, které okamžitě útočily na Billův bod.
„Tome,“ zanaříkal Bill tiše a přitiskl si dlaň k ústům, které chtěly slastí křičet. Tomovy pohyby v jeho těle byly příliš pomalé, precizní, intenzivní a delikátní, že si Bill nemyslel, že to zvládne přežít ve zdraví. Jestli ho chtěl někdo trestat, tak mučivě pomalé přírazy proti jeho prostatě byly zaručeným způsobem. Bill se cítil rozervaný na dvě půlky. Jeho první část chtěla Toma probudit, aby jej mohl donutit k silnějším a rychlejším přírazům, zatímco jeho druhá půlka zůstávala zticha a povolně přijímala jen to, co se jí od spícího Toma dostávalo.
„Prosím,“ fňukal Bill nešťastně. Jeho břicho hořelo a vzrušený penis téměř bolel. Bill měl strach pustit pravou dlaní svoje ústa a začít se uspokojovat, protože kromě nucení se sebe sama, aby nenaříkal nahlas, tiskl v dlani deku, na které si vybíjel veškeré napětí. Tom za jeho zády vklouzl zpět do jeho zadečku a začal kroužit pánví, tiše sténaje do Billova krku. Brzy se však vrátil k pravidelným něžným přírazům, které Billa přiváděly k šílenství. V jeden okamžik se však do jeho obličeje nahrnulo horko, on tlumeně vykřikl do své dlaně a nedobrovolně prožil snad ten nejsilnější orgasmus za dobu své sexuální aktivity, který v několika vlnách vystříkl na jeho břicho a částečně i hrudník. Pár vteřin na to vypískl znovu, když jeho nitro zasáhla teplá sprška Tomova vlastního vrcholu, který Toma zároveň okamžitě vytrhl ze spánku. Dýchal zhluboka a dezorientovaně se díval do tmy, aby zjistil, co se stalo. Pod svýma rukama zaznamenal Billovo třesoucí se tělo, které se vzpamatovávalo z tak silného vyvrcholení.
„Bille? Bille? Oh můj… ne, to ne!“ vyjekl polohlasem vyděšeně, když si uvědomil, co udělal. Nejenže usnul v Billovi, on vyvrcholil do jeho těla, aniž by o tom věděl, a Billovo tělo se otřásalo, jako by mladík brečel. „Bille! Billi, tolik se omlouvám. Já jsem nechtěl. Usnul jsem dřív, než jsem… a pak ten sen o tobě. Moc mě to mrzí, prosím, řekni, že na mě nejsi štvaný. Prosím neplač,“ promlouval k němu Tom teskným hlasem a snažil se přijít na to, co by měl udělat.
Utěšit Billa?
Vyjít z jeho těla?
Utéct?
Zalézt někam do díry a umřít tam?
Nakonec se rozhodl v první řadě opustit Billovo tělo, aby se nic podobného už nemohlo stát. Z náruče jej však nepouštěl. Otočil si muže čelem k sobě a dotyky se snažil najít jeho tváře, aby zjistil, zda jsou vlhké od pláče.
„Do prdele. To bylo něco,“ zachraptěl Bill, jehož dolní končetiny ještě stále zaplavovalo mravenčení.
„Prosím, odpusť mi to. Já nechtěl bez dovolení. A nechtěl jsem tě probudit. Mrzí mě to, nezl-“ Tomova slova zanikla v naléhavém polibku, který zaplavil jeho ústa, aniž by směl dokončit své žadonění o odpuštění. Jen velmi váhavě začal odpovídat na nájezdy Billova jazyka. Normálně by se snažil být rovnocenným soupeřem, ale v jeho situaci se Billovi podvolil, aby mu alespoň z části vynahradil svůj prohřešek.
„Už ani slovo, které by se byť jen vzdáleně podobalo omluvě,“ promluvil Bill.
„Ty se na mě…“
„Ne, nezlobím. Ani v nejmenším. Bylo to… wow… páni. Bylo to tak silné, až to skoro bolelo. Myslím, že si tu sprchu ráno nakonec stejně budu muset dát,“ uchechtl se Bill, když v sobě cítil Tomův vrchol, který tentokrát nezachytil kondom, ale jeho útroby.
„Tak moc se stydím,“ zakvílel Tom zahanbeně.
„Nemusíš. Bylo to zatraceně žhavé. Sladká tečka,“ zavrtěl se Bill.
„To ten sen… my… já… zdálo se mi o nás a nemohl jsem to ovlivnit,“ bránil se.
„Já se nezlobím, Tomi. Miloval jsem to. Nedělej si s tím hlavu. Cítil jsem se díky tobě znovu úžasně, takže bych ti měl vlastně spíš poděkovat.“
„Po-poděkovat?“ divil se Tom.
„Hmmmm. Bylo to naprosto skvělé a moc rád si to někdy zopakuju, ale teď už bychom měli vážně spát, jinak ráno nevstaneme.“
„Můžu tě držet prosím?“
„Mmmm,“ zavrněl Bill a sám se jako had omotal kolem Tomova těla. Líbl jej krátce na rty, pohladil po paži a popřál mu dobrou noc. Tom si mladšího muže přitulil do náruče vděčný, že se na něj Bill nezlobí, a teprve až s ním všude kolem sebe byl schopný s drobným pocitem viny a především strachu, že se něco podobného bude opakovat, znovu usnout.
Člověk, který vynalezl budíky, by měl podle Billa dostat stejný trest, jako se dostává za trojnásobnou chladnokrevnou vraždu nemluvňat, protože když se ranním tichem rozezněla vtíravá, ale zato účinná melodie buzení na Billově mobilu, byl to snad ten nejhorší okamžik na světě. Odmítaje hnout brvou, se Bill zavrtal do Tomova těla a schoval obličej do jeho krku, aby hlasitému zvuku utekl. Vzhledem k tomu, že byl přístroj tak jako tak blíže k Tomovi, byl to on, kdo se po něm natáhl a zmáčkl tlačítko, které zvonění ukončilo.
„Uuuuuch,“ vydechl Bill hlasitě, když mobil přestal konečně zvonit. Z části úlevně, že bylo zase ticho, ale z části i otráveně, protože byl vzhůru a věděl, že nesmí znovu usnout. Byl unavený, ospalý a jeho oči pálily a řezaly z nevyspání.
Tom na tom nebyl o nic lépe a nechtěl nic jiného, než se stulit k Billovi a spát, ale vědomí, že zažívá poslední minuty ve své posteli, ve svém pokoji, ve svém domově…
Zíral do tmy na stropě, jak ležel na zádech, a klidně dýchal. V hlavě si přehrával všechno, co se doteď stalo a co jej odteď nejspíš čeká.
„Tomi?“ zachraptěl Bill vedle něj a začal se na něm vrtět.
„Hm?“
„Spíš?“ Tom se mírně zasmál.
„Ne, už ne. Tvůj budík byl nekompromisní.“
„Kolik je?“ zvedl se Bill na pravé paži a protřel si prsty oči.
„Půl páté a tři minuty.“
„Uch! Zabij mě,“ zavrčel Bill a dlaněmi se snažil urovnat to vrabčí hnízdo na hlavě. „Musím si dát tu sprchu,“ pronesl, když cítil zbytky svého vrcholu na břiše. „Půjdeš se mnou?“ Tom zamumlal tiché ano a začal se sbírat.
Oba se navlékli jen do tepláků, do náruče posbírali věci, které bylo třeba dobalit nebo uklidit, a s tím západní křídlo opustili nadobro. Ve sprše se snažili navzájem probudit mytím, protože ani jeden se neměl k tomu, aby si nalil sprchový gel do dlaní a začal mýt své vlastní tělo. Velmi brzká ranní očista se samozřejmě neobešla bez množství objetí, polibků a pohlazení, kterými se Bill snažil navázat na události posledních pár dní.
„Spal bych, až bych brečel,“ zamumlal Bill do Tomova vlhkého ramena. Jeho ruce sklouzly po mokrých zádech a usadily se na jeho bedrech.
„Můžeme si zdřímnout po cestě,“ nabídl mu stejně ospalý Tom.
„Možná bychom na sebe mohli pustit ledovou vodu, aby nás to probralo,“ zauvažoval Bill. Tom byl proti ledové vodě, ale otočil kohoutkem s modrým označením, aby horkou proměnil na teplou až skoro vlažnou.
„Brrrr!“ otřepal se Bill. „Okay. Jsem definitivně vzhůru,“ pronesl. Zvedl pohled k Tomovi. „Jsi smutný,“ konstatoval suše.
„Nevím, co cítím. Neumím to pojmenovat,“ pokrčil rameny.
„Máš pocit, že v tobě všechno křičí, ale navenek jsi neobvykle klidný?“
„Něco takového,“ připustil Tom.
„To bude dobré, Tome, slibuju. Všechno bude dobré,“ špitl a láskyplně si přitáhl Tomův obličej ke svému, aby ho mohl potěšit polibkem. „Ještě jsem ti nepopřál dobré ráno,“ zaculil se, oždibuje Tomovy růžové polštářky.
„Já tobě taky ne,“ oplatil mu druhý muž a omotal své paže kolem štíhlého pasu mladíka.
„Krásné dobré ráno,“ zašvitořil mu Bill do motýlích polibků.
„Vždycky když jsem s tebou,“ vrátil mu Tom. Bill dojatě vypískl a plně se položil do toužebných polibků. Kolem nich šuměla padající voda, která zvlhčovala jejich těla, díky níž jejich dlaně klouzaly po těle toho druhého hladce bez většího tření.
„Mmm bez ohledu na to, jak moc rád bych tu s tebou takhle stál až do konce světa, měli bychom vylézt, obléknout se a jít se připravit,“ zasténal Bill nešťastně, když se od Toma odtáhl.
„Asi máš pravdu,“ kývl Tom a propustil Billovo tělo ze sevření. Vypnuli sprchu, vylezli ze sprchového koutu a utřeli se jen do jedné velké osušky.
„Musíme tu osušku dát bokem, aby nenavlhly ostatní věci a nezačaly plesnivět,“ brumlal si Bill pod vousy, když z koupelny nesl vlhký ručník.
„Uhm, vezmu si na sebe tyhle věci, myslíš, že to půjde?“ ukázal Billovi svoje svršky. Bill je proluxoval svým přísným pohledem.
„Jop. Všechno vypadá pohodlně. Půjdu se taky obléct. Vyzvedneš si mě cestou do kuchyně?“
„Rád,“ usmál se Tom. Přišlo mu roztomilé, jak jej Bill prosí, aby se pro něj zastavil, ačkoli měl pokoj hned vedle a do kuchyně by jistě trefil sám i bez jeho pomoci.
„Tak jo. Uvidíme se za chvíli,“ zamával Bill a vyběhl z pokoje. U sebe na sebe natáhl připravené věci, které se velmi podobaly kouskům Tomova oblečení. On se ale vedle faktoru pohodlí zaměřoval i na styl, aby mu to slušelo, i když na sebe natáhl obyčejné domácí oblečení, s čímž Tom musel jen souhlasit, když si jej o necelé dvě minuty později vyzvedával v pokoji.
„Dobré ráno,“ zamumlali oba mladí muži, když vešli do kuchyně, kde už Simone kmitala kolem příprav snídaně a nejspíš i nějaké drobné svačinky na cestu, než najdou nějaké zařízení, které by je v sobotu poctilo teplým jídlem do žaludku v rámci oběda.
„Dobré ráno, kluci, snídani máte na stole. Najezte se a tady jsem vám zabalila něco malého na cestu, než bude čas oběda. Pak musíme umýt zbytek nádobí, odpojit dům od proudu a vyrážíme na cestu. Máte sbaleno?“
„Uhm jo. Zbývá už jen pár drobností. Co máme udělat s mokrým ručníkem ze sprchy?“
„Dáme ho samostatně do igelitového sáčku nebo tašky a položíme někam nahoru na kufry.“
Ve stejně svižném tempu, jakým Billova máma mluvila a opakovala si, co musí ještě udělat, aby to nezapomněla, probíhalo i celé ráno. Za okny jen velmi pomalu svítalo, zatímco Simone s Gordonem lítali hekticky po domě a zjišťovali, co by se mělo ještě zařídit. Gordon se staral o venkovní vybavení a Simone se starala o vnitřek domu. Všichni se ale modlili, aby na místě nic nezapomněli, jak to bývá u každého balení. V rámci rychlých přesunů do sebe i kluci rychle naházeli opravdu vydatnou snídani. Bylo otázkou, zda je Simone chtěla nakrmit kvůli dlouhé cestě, nebo se potřebovala zbavit co nejvíce potravin, které měli v lednici.
„Co s tím zbytkem jídla?“ zeptala se Simone, když se její manžel na chvíli zastavil za jejími zády.
„Proud nepůjde, takže ta lednice nebude chladit. Musíme to vyhodit. Nedá se nic dělat. Tady by se to zkazilo,“ pokrčil Gordon rameny a znovu se vzdálil. Simone si povzdychla a začala veškeré potraviny házet do tašky. Naštěstí toho moc nebylo, takže se nemusela hroutit nad velkým plýtváním jídlem.
„Mami, my půjdeme dokončit to balení a pak přijdeme,“ oznámil jí Bill, když se zvedli od dojedené snídaně.
„Dobře, zlato, běžte a ujistěte se, že jste na nic nezapomněli,“ připomněla jim Simone na půl úst. Bill přikývl, vklouzl dlaní do Tomovy a z místnosti odešli.
Gordon mezitím zajistil veškeré věci v kůlně vedle domu a dveře zamknul. V kuchyni položil svazek klíčů na stůl a pomohl své ženě se zbývajícím nádobím, které bylo třeba umýt, utřít a poschovávat zpět do skříněk. Po veškerém úklidu oba podepsali bílou obálku, která byla adresovaná starostovi, a položili ji vedle klíčů. Kluci sešli z pokojů s posledním kufrem, který obsahoval především Tomovy věci a zbytek věcí, které potřebovali ráno. Bill držel v podpaží složenou deku a v druhé ruce si držel Toma, který byl stále tichý a nejistější než kdy předtím.
„Tak jo. Půjdu naložit kufry do auta a pak se ještě vrátím. Tome, pomůžeš mi s tím prosím?“ obrátil se na mladíka, aby jej vytrhl z té letargie.
„Ano,“ přikývl Tom a po drobném polibku, který vtiskl Billovi na tvář, si od něj vzal zavazadlo, aby jej mohl přidat k ostatním. Bill se na něj hřejivě usmál a kufr mu podal.
„Bille, zabal prosím do své tašky vaši svačinu, ať to tu nezůstane,“ ukázala Simone na připravené svačiny. Bill přikývl a vložil dva sáčky s nějakým sendvičem a kouskem ovoce dovnitř. Neubránil se potutelnému úsměvu. Kdyby k tomu Simone přidala ještě nějakou sladkou dobrůtku jako čokoládovou tyčinku nebo gumové medvídky, schovával by do tašky naprosto totožné svačinky, které si jako malý denně balil do školy. Jeho svačiny měly vždycky 3 části – první ta hlavní a zdravá, aby jej zasytila, druhá porce zeleniny nebo ovoce a třetí ta nejmenší obsahovala sladkou tečku na konec.
„Tak jo. Pití nám vezmu k sobě a jinak je to asi všechno,“ rozhlížela se vehementně po celé místnosti, jestli její precizní oko nezahlédne nějakou vadu.
„Kufry jsou naložené. Nějaké tašky jsem musel dát i dozadu, Bille, takže jeden z vás si bude muset sednout doprostřed,“ objevil se Gordon v kuchyni.
„To nevadí,“ mávl Bill rukou. To bylo to nejmenší a jemu osobně nebude ani trochu vadit, když se bude dobrovolně i nedobrovolně muset přitulit k Tomovi.
„Bezva. Jdu vyhodit pojistky a můžeme jet. Vezmeš tu obálku, lásko?“ obrátil se na Simone a sáhl po svazku klíčů, aby za sebou mohl posléze zamknout.
„Vezmu,“ přikývla žena a vzala obálku do ruky. S každým krokem, který směřovali ven z domu, zhasínali veškeré osvětlení, dokud nebyl dům až na světlo v chodbě ponořen do šera. Každou minutu se venku rozednívalo a přirozené denní světlo začalo pomalu vnikat skrz okna i do domu. Simone beze slova otevřela dveře spolujezdce a nastoupila do auta. Bill hodil svoji příruční tašku a deku do auta na tašky, které se nevešly do kufru, a dveře zabouchl. Zvedl pohled a zapíchl jej do Tomových zad schovaných v tričku a teplé mikině. Auto stálo zaparkované na příjezdové cestě už otočené přední částí pryč, tudíž byli od domu o něco dál, než když obvykle parkovali přímo u vchodu.
Tom stál s rukama svěšenýma podél svého těla a díval se před sebe na celé sídlo. Skoro se zdálo jako by hypnotizoval tmavou škvíru mezi futrem a dveřmi, prose, aby se v nich Gordon objevil co nejpozději, aby získal víc času.
Bill s truchlícím srdcem za Toma přišel k němu a postavil se těsně k jeho boku. Vzal do ruky jeho studenou dlaň, kterou ovíjel podzimní studený vítr, a za pomoci druhé dlaně jemně srazil jejich hlavy k sobě. Sdílel Tomovo mlčení a veškeré pocity, které se honily jeho tělem. Tiskl si poražené tělo mladého muže do své náruče, spojuje jejich spánky.
„Budeš v pořádku, Tomi,“ ujišťoval jej Bill klidným hlasem. Tom párkrát letmo přikývl a schoulil se Billovi do náruče. „Jsem tady a vždycky budu,“ hladil Tomova záda a špital mu do ucha samé krásné věci, které mu přišly na mysl a zdály se být vhodnými pro mužovo uklidnění.
„Děkuji, Bille,“ broukl Tom polohlasem.
„Oh počkej!“ vyhrkl Bill z ničeho nic a odtáhl se od překvapeného Toma. „Uděláme si fotku na památku i s domem, hm? Můžeme ji pak nechat vytisknout, dát do rámečku a pak si ji postavíš, kam jen budeš chtít, ale musíš se usmívat, protože tohle je dům, kde jsi vyrostl, měl jsi skvělou a hodnou tetu Alindu, byl jsi vládcem celého toho paláce, ve kterém jsme se poznali a nakonec jsme se do sebe zamilovali. Tenhle dům je plný krásných vzpomínek, které nikam nejdou. Zůstanou přesně tady,“ pověděl Bill radostně a přiložil dlaň k mužovu hrudníku na místo, kde pod kůží bilo jeho srdce. „Já miluju tebe, doufám, že ty miluješ mě, takže se pořádně usmějeme a budeme šťastní,“ vydal Bill úsměvný rozkaz a najel v mobilu do aplikace foťáku. Přitiskl si Toma k sobě a začal je fotit. Jedna fotka – dvě usmívající se tváře, druhá fotka – Bill vtiskává polibek Tomovi na spánek, třetí – Bill s Tomem v pevném objetí. A všechny tři fotky v pozadí s domem, který pro Toma znamenal víc, než si dokázal připustit.
Jejich chvilku jemně přerušilo zabouchnutí hlavních dveří a zvonění klíčů na kroužku, jak Gordon dům zamykal. Diskrétně oba muže obešel a nasedl do auta k Simone, jíž drobnými posuňky naznačil, aby se podívala do zpětného zrcátka a zachytila něžnou chvilku mezi jejím synem a jeho drahou polovičkou.
„Přesně tohle Billovo chování mě nikdy nepřestane dojímat,“ zašeptala tiše. Gordon souhlasně přikývl a z vlastní vůle se naklonil ke své milované, aby ji romanticky políbil. Láska, která se vznášela ve vzduchu kolem Billa a Toma, zřejmě nakazila na okamžik i jeho, že si nemohl odpustit tuhle malou pozornost. Brzy na to se od sebe ale odtáhli, když slyšel otevírání dveří za sedadlem spolujezdce. Bill vklouzl do auta jako první a vměstnal se vedle tašek, které ještě mírně natlačil na druhé dveře, aby měli oba dostatek místa a pohodlí. Tom se posadil vedle Billa a zavřel za sebou dveře.
„Tak jsme všichni?“ otočil se Gordon s úsměvem na rtech na mladíky na zadním sedadle. Bill sáhl po Tomově ruce, propletl jejich prsty a podíval se na svého otčíma.
„Jsme všichni,“ pronesl jistě a stiskl Tomovu ruku. Gordon přikývl a nastartoval auto. Ruční brzda, spojka, jednička, plyn a auto se plynule rozjelo po cestě.
Tom se díval na vzdalující se dům tak dlouho, dokud mu naprosto nezmizel z dohledu. Sklonil hlavu do svého klína, kde se zadíval na jeho ruku spojenou s tou Billovou. Ucítil prsty na své bradě, jak jeho obličej tlačí nahoru, aby se nakonec setkal s Billovou tváří.
„Miluju tě a odvážím si to nejcennější, co mám,“ zašeptal Bill a tiše se přitiskl svými ústy na Tomovy. Zůstávali spojeni pohledem i po tom, co se jejich rty rozdělily.
„Bille?“ špitl téměř bez dechu.
„Ano?“
„Měl jsi pravdu.“
„Měl?“ zeptal se, protože netušil, na co Tom naráží.
„Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat,“ pověděl Tom do ticha tak, aby slova s trochou štěstí zaznamenaly jen Billovy uši. „A moc tě miluju,“ dodal ještě, aby ze sebe vypustil vše, co měl už několik dní na srdci. Dojatý Bill se mu hodil do náruče a držel se staršího muže jako klíště v návalu silných emocí, kterým teď dominovalo především dojetí.
Nepouštěl se Toma ani ve chvíli, kdy nejsilnější pocity odezněly a jeho duši naplňoval jen pocit lásky k muži, který jej přijímal do své náruče a kterému na rtech pohrával letmý spokojený úsměv. Společně se zachumlali do plyšové deky a stulili se jeden k druhému. Tom se zadíval nadějeplným pohledem z okna, přijímaje svůj nový osud s očekáváním lepších zítřků, zatímco nechával Billa položit tvář na jeho hruď, dokud mladík nezavřel oči a se šťastným úsměvem na rtech neupadl do spánku, nejen unavený z brzkého vstávání, ale především opilý city, které choval k muži, jenž mu starostlivě přitáhl okraj deky až k rameni, aby mu nebylo chladno, a lípl mu něžný polibek do vlasů.
Gordon, který celou dobu sledoval ve zpětném zrcátku dění na zadním sedadle, s podivným klidem a mírem v duši stočil pohled zpět k liduprázdné silnici, rozšiřuje úsměv, když periferním viděním zaznamenal rychlý pohyb ruky své manželky, která se nepozorovaně snažila setřít drobnou slzu dojetí, která vyklouzla z jejího oka po tom, co vyslechla rozhovor mezi oběma mladíky.
Bylo zvláštní, jak se z tragické a smutné události zrodilo něco tak krásného a čistého, za čímž především Bill musel urazit takovou vzdálenost, aby to získal, ale jeden jediný pohled na spící dvojici přitisknutou k sobě byl jasnou známkou toho, že to všechno stálo za to.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Mám také slzu dojetí v oku, jako Simone…nemůžu ani nic jiného napsat, než krása, krása, krása…úžasný dílek, úžasná povídka, úžasný příběh a ty jsi úžasná autorka. :-* 🙂 Je super, že nás čeká ještě jeden dílek, protože i když takhle by to také byl skvělý konec, ale přirozeně mě zajímá, jak to bude dál s Tomem a Billem, alespoň nahlédnout…jen neočekávám špatné chvíle, tak snad nepřijdou…toho špatného už bylo dost. Díky
Tohle byla strašně krásná povídka a já ti za ni moc děkuji. Neviňátko Tom a miláček Bill byli oba naprosto úžasní. Věřím, že spolu budou šťastní. Tom potřeboval někoho, kdo by ho zachránil od samoty a uvedl do skutečného života, a Bill, hodný, ale mírně povrchní mladík, potřeboval někoho, kdo by mu ukázal, co je v životě opravdu důležité… a přitom tak prosté.
Ještě se těším na to nahlédnutí do jejich budoucnosti. 😀
To bolo strašne krásne. Bill je tak láskyplný a nežný a pozorný. Pekne sa rozlúčili s domom.
To nočné milovanie bolo niečo och…. som dojatá a je mi z toho strašne pekne.
Ďakujem za nádhernú kapitolu tejto prekrásnej poviedky.
To byla nádhera! krásné rozloučení s domem. Věřím, že je Tom smutný a nejistý, ale věřím, že lepší odchod z toho domu si přát nemohl. A ani s lepší společností! Získal novou rodinu a hlavně Billa a ti dva jsou spolu naprosto úžasní! Moc se těším na malý náhled do budoucnosti a už teď vím, že mi bude povídka a hlavně oba tuhle kluci moc chybět! 🙂
Krásna povídka a moc se těším na dodatek.
Jééé, já strašně MOC děkuju ještě za další díl, protože já jsem posedlá touhou vědět vždycky všechno a upřímně mně ten díl navíc úplně sedne! 🙂 Fakt mě tady tohle neuvěřitelně moc potěšilo! Díky moc, Muckátko! 🙂
A k tomuhle dílu ani nemám slov. Holky už za mě všechno řekly. Byla to neuvěřitelná krása! Strašně moc se mi líbí, jaké city se v těch dvou vytvořili a jak si na sebe zvykli a city k sobě navzájem už jen prohlubují. Kouzelné bylo, když i Simone s Gordonem mohli vidět tu jejich vzájemnou lásku a šlo vidět, jak moc jim to přejí a jsou za ně šťastní. Bill má štěstí na milující rodinu a Tom má štěstí, že narazil zrovna na ně!
Opravdu jsem se zamilovala do tohohle vztahu Toma s Billem. Je nepopsatelně krásné, jak si k sobě našli cestičku. Tomovy zvláštní pocity z odchodu plně chápu a zas a znova jsem ráda za Billa, který dělá Tomovi všechno snazším.
A teď už jen vzhůru do nového života! Budu Tomovi strašně moc držet palečky, ale věřím, že se všechno povede tak jak má! 🙂
Děkuji za nádherný díl, Muckátko! 🙂
Tenhle příběh je tak kouzelný, bude se mi stýskat :-/. Trošku mě zarazilo, že Bill nechal Toma to udělat bez kondomu… Rozloučení bylo nádherné :-), moc se těším na další, poslední díl:-)
To bolo strašne krásne 🙂
Tomov sen a nočné prebudenie.. fuu, no pekne to zaklincovali 😀
Rozlúčka s domom bola dojemná a Bill mal super nápad s tými fotkami. Takto má Tom aj viditeľnú spomienku na to miesto.
A ich vzťah – no k nemu ani nemám slov. Tiež som bola dojatá 🙂 Bill prešiel dlhú cestu, aby Toma dostal do normálneho sveta a Tom ešte dlhšiu, aby v tom svete vydržal 🙂
Ďakujem veľmi krásne za časť a teším sa na koniec, aj keď už teraz viem, že poviedka mi bude chýbať.
Kdyz oni jsou tak sladci :)))) naprosto miluji toho starostliveho Billa a jeho neuveritelne romantickeho milacka 🙂 kdo by to byl rekl, ze v samote vyroste tak citliva a uzasna osoba. Konec uz je za dvermi a ja, jako u kazde tve povidky, lituji toho, ze tomu tak je. Nekdy je nekonecno velmi lakave 🙂
Dekuji za krasny dil, rozlouceni s domem probehlo opravdu hezky 🙂