autor: Saline A.
5. prosince 2007, Magdeburg
Bill pobaveně praštil Andrease při cestě ze školy. Celý den si z něj kvůli něčemu dělal srandu. Bylo to tak milé přátelské pošťuchování, ke kterému se čas od času přidalo i pár spolužáků, až mu na okamžik přišlo, jako by se snad všechno vrátilo do doby, kdy bylo všechno v pořádku, ačkoliv podvědomí mu tiše našeptávalo, že je to světlá chvilka před bouří.
„Hej, není támhle tvoje máma?“ vykulil Andreas oči a do Billa strčil, chlapec div nezapadl do vedlejšího křoví.
Bill pohledem zaostřil směrem, kterým kamarád ukazoval, a překvapeně přikývl. „Jo, to je moje máma. Ale co tu sakra dělá?“ okamžitě k matce zamířil s Andym v patách. „Mami, co tu děláš?“
Simone se nervózně ošila. „Jörg by tě chtěl vidět.“
„Cože by chtěl?“ Bill pozvedl obočí, posměšně si odfrkl. „A kde je Tom?“
„S Tomem mluvil osobně po telefonu a ten ho odmítl. Teď ho nemůžu najít, odjel nejspíš ze zadního parkoviště a telefon mi, pochopitelně, nezvedá.“
„Aha, takže Tom ho poslal do háje, takže si pobrečel tobě do telefonu a já tam jít musím, že?“ založil si ruce na prsou. Matčin rozpačitý a omluvný pohled ho rozčiloval ještě víc. „Uvědomuješ si, že tohle vůbec není fér? Já ho vidět nepotřebuju, stejně jako jsem nepotřeboval za poslední rok a půl. Vsadím se, že jeho první otázka bude, jestli už jsem na holky. Bez Toma to nepřežiju!“
„Mě to samozřejmě velice mrzí, Bille, ale měla jsem s tvým otcem velice nepříjemný pětiminutový rozhovor a ty prostě jedeš.“
„Prosím tebe, pro tebe je nepříjemný i pozdravit ho.“
„Nastup si,“ odsekla Simone rozzlobeně a na syna vrhla pohled, po kterém, kdyby mohl zabíjet, by Bill ležel v kaluži vlastní krve.
„Kdybych zítra nepřišel do školy, zbláznil jsem se a zavřeli mě do blázince. Anebo jsem zabil otce a sedím v cele předběžného zadržení.“
~
„Bille! Rád tě vidím!“ vysoký muž se s úsměvem, už na dálku halekajícím falešností, rozešel k chlapci.
Bill o krok couvnul a založil si ruce na prsou v ochranném gestu. Cítil se nepříjemně. „Jestli se ti stýskalo, mohl ses kdykoliv ozvat.“
„Bille…“ Jörg se rozpačitě podrbal na krku. Bylo mu jasné, že to nepůjde tak jednoduše. Tom svůj vztek většinou skrýval za mlčení, ale Bill si nikdy nenechal ujít příležitost dát svoje názory hlasitě najevo. „Co dívky?“
„Pořád jsem teplej,“ odsekl dostatečně nahlas natolik, až se za nimi několik kolemjdoucích v šoku otočilo. Zamračeně otce obešel a zamířil do restaurace. Bylo mu jasné, že pedantský otec má připravenou restauraci, takže schválně nabral směr k volnému stolu bez rezervace. Vzdorovitě sledoval, jak otec ruší rezervaci u číšnice, než naštvaně došel k synovi.
„Měl jsem rezervaci.“
„Tak to mě mrzí. Ale tenhle stůl se mi líbil,“ Bill lhostejně pokrčil rameny. Stůl nebyl zrovna ideálně umístěn – byl až příliš blízko kuchyni. Ale Billovi to bylo jedno tak dlouho, dokud to štvalo otce. „A dřív, než se zeptáš, ano, pořád jsem i vegetarián.“
„Jsi ty vůbec chlap?!“
„Jsem z tvých spermií, takže z devadesáti procent určitě ne,“ odsekl Bill. Nechal otce v šoku na něj zírat, zatímco si u servírky objednal oběd, sladce se usmívaje. Úsměv zmizel, sotva slečna i s objednávkou zmizela a on byl nucen znovu se podívat na otce. „Proč jsi mě chtěl vidět?“
„Protože jsme už dlouho nic nepodnikli.“
„A očividně ti to hrozně vadilo, když jsi za poslední dva roky ani jednomu z nás nic nenapsal k narozeninám, Vánocům…“ ušklíbl se.
„Uvědom si, že mluvíš se svým otcem,“ zamračil se Jörg. Poměrně rychle mu docházela trpělivost.
Bill pozvedl obočí. „Nevšiml jsem si, že by tu s námi seděl Gordon.“
„A ví ten tvůj Gordon, s kým se po škole kurvíš?“
Chlapec zalapal po dechu a nevěřícně na něj pohlédl. „Cože?“
„Slyšel jsi. Vím moc dobře, že se po městě necháváš vozit nejluxusnějšími auty, nasedáš v zapadlých uličkách, aby tě nikdo neviděl,“ Jörg zlostně syčel. „Kolik ti za to platí, co?“
Bill oněměl. V šoku na něj zíral, než mu to celé došlo. V tu chvíli otci chrstnul do obličeje právě přinesený džus, popadl své věci a bez jednoho jediného dalšího slova spěšně vyrazil z restaurace. Nehodlal s tím mužem strávit v jedné místnosti ani o minutu déle a už předem věděl, že žádného dalšího setkání už se rozhodně účastnit nebude.
Ještě nebyl ani pořádně oblečený, když na telefonu vytáčel Anisovo číslo. Potřeboval ho vidět. „Anisi, já vím, že jsem říkal, že dneska nemůžu, ale… Máš teď čas?“
Anis nakrčil obočí. Zaslechl v chlapcově hlase slzy? „Jo, mám, jen ještě nejsem doma. Kde jsi?“
„U muzea kulturních dějin.“
„Jo… Jsem tam do deseti minut, tak tam počkej, dobře? Hned jsem tam…“
Bill se zhluboka nadechl ledového vzduchu a přitáhnul si kabát blíže k tělu. Cítil se mizerně, ačkoliv by nikdy neřekl, že to jeho biologický… Že to Jörg ještě někdy dokáže. Byl zvyklý, že se o ně nestará, a že na Billa bývá zlý, urážkami nikdy nešetřil. Ale nečekal, že ho jeho vlastní otec označí za děvku. Přese všechny zvyklosti mu to ublížilo. A zároveň mu to ale pomohlo uvědomit si, že jeho skutečný otec – ten, který ho miluje, je Gordon a tím to hasne.
„Bille!“ houknul Anis z protější ulice. Byl perfektně maskovaný v teplákovce, takže Billovi nic nebránilo přeběhnout silnici a okamžitě se mu vrhnout do náruče. „Uh!“ Anis překvapeně zamrkal nad intenzitou, se kterou k němu Bill vběhnul, ale vzápětí ho pevně objal. „Hej, maličký, co se stalo?“ něžně chytil do dlaní jeho obličej po chvíli objímání. V chlapcových očích se leskly slzy. „Ublížil ti někdo?“
„Jörg… Tvrdí, že dělám šlapku.“
Anis se zamračil. „Kdo je Jörg? A proč si to myslí?“
„Můj biologický otec,“ uhnul Bill pohledem. „Nevím, jak to zjistil, ale věděl, že nastupuju do různých tvých aut, a že je to nejčastěji v temných uličkách.“
„Neptal se tě na vysvětlení?“ Bill zavrtěl hlavou. „To je hovado!“ ulevil si Anis zlostně. „Pojď, půjdeme ke mně. Odpočineš si a pak tě vezmu domů.“
Bill s povzdechem zabořil hlavu zpět do ohbí Anisova krku. Nechtělo se mu absolvovat cestu až k Anisovu bytu pěšky. Bylo to poměrně daleko a mohli kdekoliv někoho potkat. „Každých pět minut kousek odtud odjíždí autobus,“ propletl s ním prsty. Anis přikývl a raději chlapce objal kolem ramen, aby ho měl blíž. „Omlouvám se, jestli jsem ti překazil plány…“
„Vůbec nic se nestalo, maličký. Potřeboval jsi mě, tak jsem přišel. Od toho tu přeci jsem.“
„Ani nevíš, jak jsem vděčný, že tě vidím. Vůbec jsem netušil, že ho dneska uvidím, natož bez Toma. A on na mě ještě vybalí tohle!“ zaúpěl. „Matka za to zaplatí. V podstatě mě unesla od školy, neměl jsem možnost odmítnout!“
„Co na to říká Tom?“
„Nic neví. Nezvedal prý matce telefon, ale spíš si myslím, že mu nevolala, protože moc dobře ví, že Tom by mě s otcem nikdy nenechal jít samotného. Hodila mě do toho, jen aby měla pokoj od otce. Stoprocentně,“ vrčel naštvaně a na poslední chvíli vběhl s Anisem do autobusu, nechal se vtáhnout do objetí. „Začínám si uvědomovat, jak dobře mi bylo, když se vůbec neozýval.“
„Bille,“ Anis přitiskl rty na jeho čelo, nezadržel povzdech. „Pokud o tobě vůbec smýšlel takhle hnusně, ani si nezaslouží, abys nad ním přemýšlel. Jsou to naprosto zbytečné negativní emoce, kterými si kazíš den. Kašli na něj.“
Bill se zhluboka nadechl a vydoloval na tváři úsměv. K muži vzhlédl, dlaní ho pohladil po tváři, než se natáhl a něžně ho políbil. „Tak hrozně tě miluju…“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Propána, ten Jörg je ale kretén! Jenom doufám, že nebude Billovi dělat nějaké problémy, pitomý je na to určitě dost. Mohl by tak rozvířit hladinu a vyvolat skandál, kterému se Bill s Anisem snaží vyhnout.
Díky, těším se na pokračování.
Otec debil na entou ještě že si pro něj Anis přišel.
Ten Jorg je vážně blbec. Já bych mu tak přála, aby se po tomhle setkal s Anisem. Myslím, že by něco zažil! 😀 Snad jim nebude dělat nějaké problémy, i když tak nějak tuším, že o něm ještě uslyšíme…ach jo. Trable na obzoru…
Debil… fakt, co jineho o takovem "otci" rict? Doufam, ze se bude smazit v pekne neprijemne situaci, az si ho poda Tom a Anis. Chudatko Bill, jesteze ma milujiciho pritele, ktery je ochotný se pretrhnout, jen aby byl s nim a pomohl mu.
Teda, snad priste nepropasnu premieru, nejak se mi nedari koukat na blog kazdy den :/ ale tobe, Saline, moc dekuji za krasny dil :))