autor: Sayurii
Můžu vás jen poprosit, abyste měli trpělivost, musíme se k ději nějak dostat a já vím, že někdy strašně protahuju, ale slibuju vám, že to pak bude stát za to… a kdyby ne, tak mě můžete zmlátit přes internet, že jsem vás okradla o pár minut vašeho života 😀 Celkově bych vám mohla prozradit, že příběh bude trošku fantasy, trošku mysteriózní… existuje tohle slovo? A bude tu hodně lásky :3 A taky trošku toho temna, takže tak… každopádně se zanedlouho dozvíte, co Tom dělá a kde je! Jéé! Omlouvám se, že sem vůbec pletu různé věci, které to zdržují, ale jsou důležité, abychom se dostali tam, kde chci, aby kluci byli… takže tenhle díl bude takový o Toma ochuzený, ale já vám to vynahradím! Slibuju 😀 Vaše Sayurii, miluju svoje čtenáře, miluju Vás! <3 Vážně lidi, vůbec vás neznám… 😀 Ale ráda Vás mám! Vážím si vás, to je to slovo!
Poprvé
„Nic nejde podle plánu, všechno se zničí
Lidé se loučí svými vlastními speciálními způsoby
Všechno, na co se můžeš spolehnout,
vše, co dokážeš předstírat, tě dalšího dne opustí…“ – Andrew Belle – in my vains
Byly to dva týdny, kdy Tom odjel, ale Bill se cítil stále stejně, hrozně. Jako by se čas zasekl, svět tam venku přestal existovat, byl tu jen on, úplně sám v prázdném bytě, který se zdál o hodně větší, než jaký byl dřív. Bylo tu chladno, ticho… zatuchlo. Bill se týden neukázal na veřejnosti, 9 dní nepodstoupil žádný rozhovor, přesto mu z ran odkapávala čerstvá krev. (
To už jsem asi sadista nebo co…)
Pravda, bylo to dlouho, kdy naposledy plakal, vypadalo to, jako by veškerou zásobu slz, kterou v těle měl, už vypotřeboval. To však nic neznamenalo, jeho srdce se trhalo dál, jako by bylo obrovské a tříštilo se po malinkých kouskách. Jestli to takhle půjde ještě pár dní, žádné mu nezbude. Jen díra v hrudi. Protože Tom byl pryč a to bylo něco, o čem si Bill myslel, že se nikdy nemůže stát. Nemělo se to stát. To všechno. Tom byl pryč a po celou dobu Bill nevěděl, kde je, co dělá, jestli je v pořádku. Tom se ani jednou neozval. Ne, že by to Bill čekal, přesto si kontroloval seznam hovorů v naději, že mezi stovkami čísel najde i to Tomovo.
Georg, Andreas, Georg, Gustav, Andreas, Mia, Andreas, Ashley, Mia, Ashley…
Bill sjížděl palcem po obrazovce telefonu a v duchu si četl jména přátel, kteří se s ním snažili spojit několik dní, ale on nereagoval. Neodvážil se. Zněl by příliš zlomeně a neměl by sílu tvářit se, že to tak není. Dokázal si představit, na jaké téma by se ptali, Tom. Tom a jeho náhlý, neohlášený odjezd. Na to Bill neměl náladu, sílu ani chuť.
Právě v tu chvíli, kdy Bill mazal historii zmeškaných telefonátů, mu v ruce zavibroval mobil. Byla to Natálie. Znal ji od doby, kdy jim matky musely vyměňovat plenky. A to byla hodně dlouhá doba. 18 let. Neslyšel Natálii 5 měsíců a neviděl ji snad ještě déle. Přidala se dobrovolně ke skupině lidí, kteří se chystali přežít co nejdéle bez elektřiny v chatě odříznuté od civilizace. Zatímco oni to dělali pro záchranu Planety, Natálie v tom viděla další příležitost překonat samu sebe. Zbožňovala výzvy, adrenalin otřásající jejím srdcem, ráda si dokazovala, že na to má. A právě proto, že Natálie strávila 5 měsíců jako lesní divoženka, neměla o Tomovi ani páru, a tak jí Bill hovor přijal.
„Ahoj, odkud voláš?“ zajímal se. To, že mu volala, znamenalo jediné, měla signál, což znamenalo, že už nebyla v chatě uprostřed ničeho.
„Z něčeho, co jsem koupila na čínský tržnici, když jsem šla okolo, to je jedno,“ Natálie si neuvědomovala, že se Bill ptal, kde je, na místo odkud volá, ne na mobil, to bylo opravdu jedno. „Sexy blondýnka se v divočině za jakékoliv situaci zblázní. Jdu utratit svých 12 dolarů za fast food, i když jsem ho měla naposledy ve 13. Nic mě nezastaví, 5 měsíců jsem jedla kořínky, semínka a zrníčka. Chci nabrat svý 3 kila zpátky! A připrav se, že tě přepadnu a oloupím o hektolitr teplé vody, můj byt je dál než tvůj.“ Bill mohl slyšet, jak do sebe Nat ládovala fast food, co bylo těžší slyšet, byla její slova.
„Dobrou chuť,“ pousmál se nad tím.
„Jojo, dík,“ zamumlala s plnou pusou.
„Obdivuju tvoji výdrž.“
„Já taky! Kdyby na chatě nebyl ten sexy chlap, tak teda nevím. Ale nic z toho nebylo, byl katolík, učil se na faráře nebo co. Prostě si mě chtěl vzít, abychom mohli ‚souložit‘ a mít krásné, katolické děti.“ Bill Nat sotva rozuměl každé druhé slovo, ale dokázal si vybavit, o čem mluvila. O sexu. Určitě.
„Mělas říct ano.“ Bill se tiše, krátce zasmál. Byl až moc unavený. Natálie si odfrkla.
„To určitě, ještě by ze mě chtěl mít jeptišku.“
„Když s tebou chtěl ‚souložit‘, tak určitě nechtěl, abys byla jeptiška.“
„Neřekl, že to chce, řekl, že chce děti a svatbu, teda naopak, to je něco jinýho.“
„V podstatě vůbec ne,“ Bill vynaložil všechnu svoji energii na to, aby nepůsobil tak sklesle a neduživě, jak se cítil.
„Já chtěla! Kdybys ho viděl, Bille! Oh, Bože, jak může být věřící tak sexy, není to proti Bibli?“
Tehdy poprvé Bill Nat záviděl její veselou náladu. Nebylo to tak, že by jí přál nějaké starosti, bylo to tak, že poprvé za svůj život nebyl rád tím, kým byl. Poprvé v životě chtěl být někým jiným. Svůj život miloval, nikdy neměl nutkání se nejradši vrátit v čase a něco změnit, ale teď takový pocit měl, nebylo to nic příjemného.
Bill Nátalii vpadl do náruče hned, jakmile se za ní zavřely dveře jeho bytu. Znovu se zmýlil, když si myslel, že dál nedokáže brečet. Natálie si odložila cestovní tašku na zem vedle sebe, aby mohla Billa obejmout.
„Co se děje?“ zeptala se smutně. „Takový přivítání jsem nečekala.“
Bill si připadal hloupě. Natálie po pěti měsících přijela do města a první, co udělal, bylo, že jí začal brečet do kabátu. Připadal si hloupě, že vůbec znovu brečel. Nebyl takový, vážně ne. Neměl deprese, nebyl hysterický… možná příliš empatický, ale to každý herec, ne? Měli by se bavit o ní, jak se na chatě měla, určitě měla co vyprávět. Jenže když Bill Nat viděl, prostě to na něj spadlo. Potřeboval to ze sebe dostat a Natálie byla jeho nejlepší přítelkyně. Nejen proto, že byla tak šílená a plná života a nejen proto, že se znali 18 let, byla jí proto, že si měli vždy celý den o čem povídat, nikdy se spolu nenudili a dokázali se spolu všemu smát. Nejspíš to zapříčinilo, proč si je spousta lidí představovalo jako pár. Na prstech rukou byste nespočítali, kolikrát o nich jako o páru bylo psáno. Bylo to směšné, vždy si ty články společně četli a nemohli se přestat smát. A dalším důvodem bylo, že za sebou mohli kdykoliv s čímkoliv přijít, cokoliv si říct. Říkali si všechno a nikdy se nestalo, že by se jejich tajemství dostalo k dalším uším. Nat nic neroznesla, nebyla taková, neměla to zapotřebí. Věděla, že dokáže zaujmout něčím jiným než drby. Vždy uměla utišit a dobře poradit. Byla upřímná, někdy až moc, nesoudila, dokud neznala všechna fakta a ty si prověřila. Navíc se zdálo, že má vždy pravdu, a to se ani nesnažila, nemusela ji nutně mít. Už se taková narodila, nebylo se proto čemu divit, když začala studovat v New Jersey práva, než se však rozhodla, že bude radši cestovat.
Bill jí nedokázal říct pravdu. On sám ani nevěděl, jaká pravda byla, nevěděl, co se s ním stalo. Co ale bylo jisté, že ať už to bylo cokoliv, všechno to zničilo. Řekl Natálii, že se s Tomem pohádal a Tom prostě odešel se všemi svými věcmi a od té doby o něm neslyšel. Potřeboval ze sebe všechno dostat, ale nemohl říct pravdu. Dusilo ho to, ten pocit byl k vzteku. Svíral mu hrdlo. Pravda ho tížila, sice si nebyl jistý, co se s ním dělo, ale věděl, co s Tomem udělali, a proč doopravdy odešel, tahle pravda ho tížila. Byl na to úplně sám.
Seděli spolu stovky minut v obývacím pokoji, tam kde mu Tom před 17 dny řekl, že odjíždí. Bill to místo neměl rád, neměl rád, co se tam stalo. Přesto měl svou hlavu položenou na Natáliiným klíně, díval se do stropu a jeho oči byly vlhké od slz, které utichly jen před pár minutami.
„Já Toma znám, Bille, vrátí se. Dej mu čas. Není to tak, že byste se neměli už vidět, přece ho neuneslo UFO. Do té doby… svět se nezastavil. Nemůžeš zůstat zamčený v bytě navěky. Když sis dal pauzu od natáčení, můžeš dělat cokoliv. Musíš se postavit na nohy. Jsi silnější, nejsi žádná padavka. Zvládneš přežít bez svýho velkýho bráchy za zadkem, ne?“
Nat měla pravdu. Bill byl silný. Zmohl se přece na víc, než bulet ve svém pokoji jako malé dítě. Nepotřebuje Toma, aby se o něj staral. A až se Tom vrátí, Bill bude samostatný, dospělý muž.
„Co si to chtěl dělat, kdyžs byl malej?“ zeptala se Nat s krátkým smíchem. Byla opřená o velký polštář a hladila Billa v havraních vlasech, aniž by o tom přemýšlela.
„Číšníka,“ odpověděl potichu, chraptivě Bill. Pláč se mu podepsal na hlasu.
„Číšníka,“ zasmála se Nat, „tak se seber a zkus to!“ vyzvala Billa vážně.
„Byl jsem malej, Nat, je to blbost.“ Zpochybňoval Bill celou tu věc.
„Ty jsi jedna velká blbost.“
Bill nervózně seděl v restauraci u velkého okna, z kterého se díval, přičemž si kousal zevnitř ústa. Ucházel se tam o místo číšníka. Čekal na pohovor s majitelem luxusního, avšak malého podniku, který stál na náměstí New Jersey (má New Jersey náměstí? Nevím… jsem jen malej Brňák), byl to Natáliin úplně nejoblíbenější podnik. Byl romantický, klidný a útulný. Přímo kouzelný, jak říkávala Natálie. Ale strach z Billa vysát nedokázal. Byl na pochybách. Byla to pitomost. Před šesti dny měl víc odhodlání. Myslel si, že to bude rychlé, něco vyplní, něco podepíše, odpoví na pár běžných otázek a dostane práci, jenže to bylo víc stresující. Prvně čekal 6 dní, než se ozvou, jestli se majiteli líbil jeho dotazník, pak se musel dostavit na ten hloupý pohovor. A když tu byl, tak musel čekat, než mu vůbec někdo bude věnovat pozornost. Možná by bylo lepší, kdyby se nikdo takový nenašel. Co tu vlastně dělal? Měl by jít domů. Nepotřeboval tu práci, peníze měl. Na druhou stranu, potřeboval zaměstnat, něco čím by zabil čas… ale to mohlo být cokoliv, nemusel by podstupovat pracovní pohovor, kdyby se zaměstnal například… kreslením.
Ano, když byl malý, jednou řekl, že by chtěl být číšníkem, když se ho učitelka ve školce zeptala, měl rád lidi, rád si s nimi povídal, tehdy nevěděl, co vlastně číšník doopravdy dělá. A navíc pak začal v 5 letech hrát, to bylo to, co uměl, co dělal pořád a už na to nemyslel. Takže bylo hloupé sedět a čekat na majitele, aby mu dal práci, kterou nechtěl… nebo chtěl? Možná… Těšil se. Měl rád nové zkušenosti, ale veškeré vzrušení utišila nervozita. Nikdy neměl pracovní pohovor. Ve skutečnosti tu práci ale chtěl, byl to dobrý krok k samostatnosti, začít pracovat. Ale byl tak nervózní. Víc než toho, že práci možná nedostane, se bál, že ji dostane a při první příležitosti to zvorá. Byl z toho víc nervózní, než se cítil před castingem na jeho dosavadní největší roli. Samozřejmě, všechny jeho role byly poměrně velké a úspěšné, ale tahle ho proslavila ze všech nejvíc, získala mu hned 3 ocenění, za nejlepší mužský herecký výkon, za největšího hrdinu a nejlepší vyděšený herecký výkon. Když Tom dostal cenu za nejlepší ‚wtf¨‘ moment, Bill dostal záchvat smíchu v přímém přenosu, protože se ještě pět minut před vyhlášením dohadovali, Billovi bylo jasné, že tuhle cenu vyhraje, ale Tom trval na tom, že bude nejlepší padouch nebo získá cenu za nejlepší moment bez trička, ale tu mu vyfoukl Zac Efron. Nakonec však oba překvapila cena za nejlepší polibek, jelikož ani nezaznamenali, že by byli nominováni.
Bill si osvojil postavu mladého chlapce, jenž vyrůstal v klášteře u Neapole, byl sirotek, zůstal mu jen starší bratr Cammeron, kterého ztvárnil Tom. Spolu z kláštera utekli a hledali způsob, jak sami přežít. Dostali se do kočovného cirkusu. Vystupovali v různých městech, před různými lidmi, viděli všelijaké věci, našli domov. Brzo o něj však přišli, když cirkus někdo zapálil.
„Cammerone! Cammerone!“ křičel čtrnáctiletý chlapec. Všude okolo něj byl kouř a šedý dým. Chladný vítr mu do vlasů sypal popel. Nic neviděl jen hustou mlhu. Cítil štiplavý pach spáleniště. V dálce rozpoznal siluetu lidského těla. Blížila se k němu.
„Nechoď sem, Demi, vrať se na cestu,“ slyšel bratrův hlas.
„Co se stalo? Kdo to udělal? Co se stalo?“ opakoval vyděšeně. Když se k bratrovi dostal tak blízko, že mu viděl do tváře přes všudypřítomný kouř, všiml si, že má obličej pokrytý šedými šmouhami, ve vlasech tolik popelu, že se zdálo, že je měl šedivé. Oblečení měl potrhané a špinavé. „Co se stalo? Kde jsou všichni? Jsou v pořádku, kde jsou?“
„Říkal jsem ti, abys zůstal na cestě.“
„Kde jsou?“ zeptal se chlapec opatrně, strach mu otřásal hlasivkami. Bál se odpovědi, ale chtěl ji znát hned. V očích ho kromě popela a kouře začaly štípat i slzy. Cammeron se nepřítomně zadíval do mlhy…
„Stop! ozval se producentův hlas. Muži, kteří měli na starosti přístroje, jež vytvářely kouř, je vypnuli. K mladým hercům přispěchaly dvě ženy a daly jim přes ramena černé zimní bundy. Momentálně natáčeli na podzim a ten byl chladnější, než aby na sobě měli pouze trička. Tom ze sebe oklepával popel. Den plný práce skončil. Bill si utíral vlhké oči.
„Dobrá práce, brácho,“ pochválil jej Tom a poplácal ho po zádech, když jej objímal.
„Jo,“ řekl jen Bill sklesle.
Tom byl vždy v pohodě hned po natáčení i podobných záběrů, jako byl tenhle. Ale Billovi bylo smutně. Někteří herci prostě skvěle předstírali, hráli, jako Tom. A jiní se zkrátka do postavy vžili, byli jí, jako Bill. A jeho postava právě přišla o kus rodiny.
„Ale no ták,“ usmál se Tom, „Demitri má přece pořád Cammerona, ne?“ zasmál se.
„To je pěkně pitomá útěcha,“ zašklebil se Bill, „když je vrah.“
„Ale je to pořád jeho brácha, jako jsem já tvůj. Je jedno, co udělal, o Demitriho se vždycky postará.“
„Četl jsi vůbec scénář?!“ zeptal se nevěřícně Bill. Tom se zamyslel.
„Eh… něco málo?“ odpověděl nejistě. „To je fuk. Je to jenom příběh. Ale já jsem opravdovej a postarám se o tebe,“ zakřenil se Tom, přehodil Billovi ruku přes rameno a doprovodil ho do studia.
Billovi v hlavě naposledy zazněla Tomova slova, když ho z nostalgie vyrušil mužský hlas. Bill vzhlédl a setkal se tak s párem modro-zelených očí. Patřily mladému muži, nemohl být o moc starší než Bill, odsunul si židli naproti Billovi a posadil se na ni. Nepřestával se při tom dívat Billovi do očí, stejně jako se Bill díval do jeho.
„Omlouvám se, ale tohle místo je obsazené,“ řekl Bill.
„Pravda.“
Bill se zatvářil nechápavě, unikalo mu snad něco?
„Asi bych se měl omluvit, že jste musel čekat, navíc jsem se nepředstavil, ale vy jste byl tak zasněný,“ usmál se muž. Nabídl Billovi ruku, a když ji s překvapením přijal, muž se představil jako majitel restaurace Colton Haynes. Bill by se zasmál sám nad sebou.
„To je trapné, já nečekal, že budete tak.“
„Pěkný? Děkuju,“ zasmál se Colton krátce. „Asi jste ale chtěl říct mladý. Je mi 27, ale správná strava a pohyb ze mě dělají teenagera.“
Bill se jen pousmál. Opravdu někoho takového nečekal. Představoval si postaršího, podsaditého muže s pleškou, možná i bradkou. Avšak tenhle 27letý muž vypadal, jako by zrovna odmaturoval. Byl vysoký a dobře stavěný, alespoň tak v bledě modré košili působil. Měl krátké rovné špinavo-blonďaté vlasy a plné rty. Skutečně byl hodně pěkný.
„Bavme se ale o vás. Vám je 18, že?“ Bill přikývl. „Takže ještě studujete, jak tu píšete,“ mladší si ani nestihl všimnout, kdy Colton vytáhl jeho dotazník.
„Ano,“ přitakal.
„A zajímáte se o práci číšníka,“ pokračoval Colton zahleděný do papíru vyplněného Billovým rukopisem, jak mohl Bill sám ze svého místa poznat. „Přičemž jste doposud žádnou brigádu nebo práci neměl,“ ujišťoval se a k Billovi vzhlédl. Ve světle, které vnikalo do restaurace skrz okno, u kterého seděli, jeho oči jakoby zářily.
„Ne,“ odpověděl Bill.
„Žádné točení zmrzliny nebo sekání trávy?“
„Ne,“ opakoval se Bill. Připadal si tak nějak hloupě, že ještě nic takového nedělal.
„Tak co jste dělal?“
„Hrál,“ řekl Bill stručně.
autor: Sayurii
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Z filmové hvězdy číšníkem? Hm… Pro podnik to asi bude slušnà reklama, ale jsem zvědavá, jak dlouho potrvá, než ho tam začnou prudit fanoušci a paparazzi… A ten "pěkný a mladý" majitel restaurace mě trochu znepokojuje. Aby Tom nakonec ještě neměl konkurenci…
Souhlasím s Ireth. 'Pěkný a mladý' majitel se mi teda vůbec nezamlouvá… Tomééé, kde jsííí!!! Hned se vrať, nebo bude pozdě!
Mně se zase "pěkný a mladý" majitel zamlouvá. Bill aspoň přijde na jiné myšlenky, minimálně by v něm mohl najít kamaráda. Myslím, že myšlenka stát se dospělým a samostatným mužem, než se Tom vrátí, je skvělá. Lepší než kdyby se neustále utápěl v depresi.
Díky, těším se na pokračování.
[3]: Dekuju ze me a Billa chapes 😀 :3
Je dobře že Bill bude něco dělat a ten krásný majitel.
Kdybys tam misto toho cos tam napsala, napsala toto: "Tak co jste dělal?"
"Hrál jsem si" řekl Bill stručně. :-DD
Ja vim ze to tam porad pises ale me tam ten tom chybi :OO
Vsimla jsem si ze v kazde, povidce (s vyjimkou kralovny nahod) mas nejakou super hodnou a milou holcinu 😀 tady je to natalie a libi se mi tu jeji povaha 😀 takovou kamaradku by jsme potrebovali vsichni 😀
Ten… Colton.. Nebo jak se to jmenuje, to je ten sympatak na banneru co? 😀 a kdy se tam objevi sibyla?t:-o a kdy se tam objevi tom? :-O a uz tam budeeem? 😀 ten colton si ale nejak veri o.O pekny? No.. Ujde 😀 ale v dobro nas vsech a hlavne tvoje, doufam ze mezi nim a billem nic nenastane -.- grr. Dankujem za dil 😀 ale na sobotu se netesim, pac pak bude nedela a pondeli a skolaa :-S ty prazdniny utekly nejak rychle banana :(((
[6]: abych vse uvedla na pravou miru 😀 Colton je ten fesak na banneru 😀 Sibyla se objevi… Podivam se… No za par tech Sobot 😀 (a mozna uz tam Sibyla byla… ? 3:D ) A… Bill a Colton 😀 To se nechej prekvapit, ja sama moc nevim… Jestli bude Bill mit chut 😀 To je pravda :O I kdyz v Because i am Batman taky zadna neni. V SH je to Hayley, V.. Tady je to Nat.. I kdyz… Nevim nevim 😀 Nat je trdlo 😀 Ale je chytra a vi, co Bill potrebuje… 3:D A i v mych budoucich (pokud nejake budou) mam naplanovane hodne mile slecinky 😀 Asi mam rada hodny holky 😀 to zni blbe 😀 Jdu spat.
Natálii som sa potešila, urobila Billovi lepšiu náladu a ten bláznivý nápad aby si šiel Bill splniť detský sen byť čašníkom ma pobavil, ale prečo nie? Nech je medzi ľuďmi a nech je zavalený prácou aspoň nebude mať čas trpieť… Tom sa vážne neozval? to je strašne smutné:(
Je mi ľúto, že ani nenapísal. Predsa je to brat, mal by dať o sebe vedieť nech sa už medzi nimi stalo hocičo.
Colton je sympatický ale nechcela by som aby s ním Bill… alebo s hocikým, keď miluje Toma asi by nemal mať chuť na niekoho iného… ale možno by mal skúšať či dokáže zabudnúť?… ja neviem… nechám sa prekvapiť čo na chudáčika chystáš.
Nat vyzerá byť pekne trafená :D, ale hlavné je, že má Bill takú skvelú priateľku.
Z herca čašníkom? Zaujímavé, ale prečo nie? Aspoň bude Bill medzi ľuďmi, nebude sa neustále utápať v depresii a to najdôležitejšie – stane sa samostatnejším.
Ten Colton si nejak verí, nie? Že pekný 🙂 Ale vyzerá ako sympaťák. Hlavne však od Billa ruky preč! Kamarát byť môže, prípadne môže vyjadriť aj zaujem, ale nič vážnejšie – to je rezervované pre Toma. 😀
Ďakujem za časť.
Povídka moc pěkná 🙂 Colton Haynes v povídce o dvojčatech? 😀 to bych nikdy neřekla 😀 ale jako herce ho mám strašně ráda, ale tady si nějak moc věří :DD doufám, že se Tom nakonec vrátí :))