autor: Yuki-chan
Místností se ozval Billův hlasitý smích. Když ale Jeremy dál seděl na židli a probodával Billa pohledem, smích ho přešel.
„Cože?“
„Slyšel jsi. Kup ho ode mě.“ Jeremy byl velmi nadšený ze svého nápadu a to Billa trochu znervózňovalo.
„Děláš si ze mě prdel?“ zakroutil Bill hlavou.
„Nedělám. Bude to výhodný pro všechny. Já se té krysy nadobro zbavím, a ty si s ním můžeš dělat, co jen chceš. Získáme oba.“ Přemlouval Jeremy.
„Nevím, Jeremy. Nejsem si tím jistý.“
„No ták. Hezká tvářička, svaly… určitě o něj bude zájem, a ty ho můžeš prodat za směšně velkou částku.“
„Kolik?“
„Ummm. Není to nic moc, tak řekněme… deset tisíc?“
„Osm. Víc za toho skrčka nedám. A k tomu chci všechny jeho věci.“
„Na co ti budou jeho věci?“
„Když od tebe mám dostat takový dáreček, chci ho se vším všudy. A navíc… nebudu mu půjčovat svoje oblečení, když má svoje.“ Billova podrážděnost z půjčování oblečení byla jasně patrná.
„Fajn. Tak osm, ale chci si být jistý, že tu po něm nic nezůstane.“ Vydal Jeremy finální verdikt.
Bill byl chvíli ticho a přemýšlel. Nemyslel si, že z tohoto kšeftu bude Tom nějak skákat radostí, ale co jiného by pro něho mohl udělat. Už jednou mu zachránil život, pokud nepočítá to, že ho nezabil první noc, co se setkali. Tak by mu mohl zachránit život ještě jednou. Bill si byl totiž na sto procent jistý, že kdyby hned, jak Jeremy zjistil, že je Tom u nich, nakázal Toma přivést, mohl by Bill sledovat akorát jeho okamžitou smrt. A ať už si to chtěl přiznat nebo ne, tohle nebyla představa, která by se mu nějak extra líbila.
„Fajn. Beru. Osm tisíc za toho skrčka a všechny jeho věci. A tím myslím úplně všechno. Postel, skříň, auto. Všechno, co mu patří, je teď moje.“ Řekl Bill pevným hlasem.
„Platí.“ Usmál se spokojeně Jeremy. Z toho, co o Billovi věděl, si mohl být jistý, že Tom bude pořádně trpět. Vytáhl ze zásuvky u stolu smlouvu a podal ji Billovi. Ten si důkladně přečetl celý list, a když se oba podepsali, Tom právoplatně náležel celou svou existencí Billovi.
„Takže Williame,“ ušklíbl se Jeremy a Bill se na něho podíval s podezřením. „Jeden z tvých lidí mě okradl. Takže chci náhradu za všechno, co Thomas vzal!“ prohlásil Jeremy, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.
„Cože?“ uchechtl se Bill.
„Slyšel jsi dobře!“ řekl Jeremy a z jeho hlasu zmizela všechna pobavenost. Vytasil pistoli a namířil přímo na Billa. Tím jako by drcnul do kostky domina. Řetězová reakce proběhla pokojem. Wolfs vytasili zbraně a namířili na Jeremyho, a Dragons jako odezvu namířili ty své na Wolfs. Pokojem se neslo hrobové ticho. Bill jako jediný beze zbraně ztěžka vydechl a hodil si nohu přes nohu. Rukou naznačil svým lidem sklonit zbraně a promluvil.
„Myslím, že tohle nebylo vůbec zapotřebí. Je to fér, takže tady Erik,“ ukázal Bill na jednoho ze svých společníků, „odveze všechny Thomasovy věci a nechá přivést všechen tvůj majetek. Co všechno mám vrátit?“ Bill zněl, jako by s tím byl naprosto v pohodě, ale Jeremymu se to nezdálo. ‚Určitě něco kuje!‘ Přesto nadiktoval přesnou částku a Erik opustil místnost.
Uběhlo asi dvacet minut, než do místnosti vešel vysoký černovlasý týpek s kufrem. Nešetrně ho položil na konferenční stůl, otevřel ho a odstoupil stranou za Billova záda. Jeremy přistoupil ke kufru a po důkladném prozkoumání se pro sebe usmál.
„Teď jsme srovnaní. S tebou je radost obchodovat, Williame.“ Jeremy pokynul Chrisovi, ten zavřel kufr a i s ním se vydal k odchodu. Bill vstal ze svého místa na sedačce a otočil se k odchodu, když v tom se zastavil.
„Jeremy?“řekl a otočil se zpět k němu.
„Jo?“
„Jeden z tvých lidí toho mého málem zabil!“ A než stačil Jeremy cokoliv udělat, ozvaly se dva výstřely a Chris s bolestným výkřikem padl k zemi. Dva výstřely. Dvě kulky. Dvě rány. Přesně tam, kde byl postřelený Tom.
„Wiliame!“ zakřičel Jeremy a už sahal po zbrani.
„Opovaž se odporovat!“ zahřměl Bill.
„Já svůj dluh zaplatil.“ Pokynul na ležící tělo, než se znovu přísně podíval na Jeremyho. „A on už taky.“ A s tím Bill odešel.
Záznam skončil a obrazovka zčernala. Pokojem se rozneslo ticho, které hrozilo zadusit. V Tomově hlavě to šrotovalo a jeho dech se každou vteřinou zrychloval. Tom vyběhl a málem upadl na prahu mezi ložnicí a koupelnou. Panika se mu zračila v očích a měl pocit, že mu pukne hlava.
„Značka. Značka. Značka. Bill mi udělal značku!“ stále se mu ozýval v hlavě. Jaké ale bylo jeho překvapení, když stanul před velikým zrcadlem naproti sprchovému koutu.
Žádná značka. Nic co by připomínalo „W“. Jen jeden rudý šrám jasně svítil na jeho zádech těsně pod lopatkou. Tom se díval přes rameno na svůj odraz. Zíral na krvavou čáru, která mu pomalu stékala po zádech dolů, a nic nechápal.
Mozek najednou zel prázdnotou, bez jediné myšlenky. Jako v mrákotách přešel k umyvadlu a ručníkem, který visel na železném háčku, setřel a perfektně omyl veškerou krev. Poté se přehraboval šuplíky a poličkami, dokud nenarazil na malé příruční zrcátko. Vrátil se k velikému zrcadlu, stoupl si zády k němu a zrcátkem balancoval tak dlouho, doku neuviděl přesný detail poraněné kůže.
Čas se zastavil. Všechny jistoty, přesvědčení a víra zmizely a Tomovi zbyla jen hluboká prázdnota. Jizva svítila na jeho kůži a vysmívala se mu přímo do obličeje. Zrcátko dopadlo s řinkotem na podlahu a rozbilo se na malé kousíčky. Tom se otočil a s vykulenýma očima a otevřenou pusou sledoval svoji, nyní až nepřirozeně bílou tvář.
Označený. Byl označený! Tom začal panikařit a nevěřícně kroutil hlavou.
„Ne. Ne! Ten parchant. Ta svině! Jak mohl?!“
Bill mu jemně zatlačil na ramena a spolu s Tomem se opatrně položil na záda. Tom se opravdu snažil držet víčka otevřená, ale únava ho doháněla s každou vteřinou.
„Promiň, Tome. Sbohem,“ zašeptal Bill, ale než se mohl Tom zeptat, proč se omlouvá, svět kolem zčernal a on upadl do tvrdého spánku, kde se mu zdálo o uhrančivých čokoládových očích.
Tomovy oči těkaly po jeho obličeji a sledovaly každý centimetr jeho tváře. Připadal si teď sám sobě tak cizí. Jako by svou tvář viděl poprvé v životě. Natáhl ruku a konečky prstů se dotkl chladného skla. Každý člověk, který by ho teď viděl, by ho nazval bláznem.
„Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. NE!“ zakřičel Tom.
První rána dopadla a koupelnou se ozval zvuk padajícího skla. Rány dopadaly jedna po druhé stále dokola a kusy zrcadla dopadaly s rachotem na zem, kde se rozbíjely na stovky malých střípků.
Horká krev stékala po Tomových pažích, ale on ji nevnímal. Stále dokola mlátil do skla, snažil se zbavit veškerého vzteku, frustrace a smutku. A zničehonic rány utichly. Tomovi se zatočila hlava. Stále hůře se mu dýchalo, až měl pocit, že se dusí. Před očima mu zčernalo, kolena se mu podlomila a Tom s hlasitou ránou dopadl na chladnou zem.
autor: Yuki-chan
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Porad prd chapu. Bill se s Tomem setkla, kdyz byl Tom jeste Dragon. Udelal mu svou znacku, ale proc? Pak Tom okradl Jeremyho (nejspis) a tak ho Chris postrelil, Bill ho nasel a vzal ho k sobe. Pak ho od Jeremyho koupil, zabil Chrise a ted se Tom dozvedel, ze je Wolf. Chapu to? Doufam, ze jo 😀 Nicmene, ja bych se v tom nehrabala, k Dragons se vratit nemuze, tak at zustane Wolfem a nesere se s tim 😀
Dekuju za dil a jsem zvedava, co se bude dit dal. Dlouho jsem povidku necetla, tak si nejsem jista, jestli mi neco neuniklo 😀
Jeremy je totální kretén, takže i když to bylo dost brutální, tak se mi líbilo, jak si to s ním Bill vyřídil. Koneckonců oni vytáhli zbraně jako první…
Doufám, že se časem dozvíme něco z Billovi minulosti. Jak se stal tím, čím je teď? Přece jenom byl schopný bez mrknutí oka zastřelit člověka…ale zase je hezké, že podnikl takovou riskantní akci, aby pomohl Tomovi. Myslím, že to něco znamená 🙂
Tom to bohužel příliš neocenil, ale nedivím se mu, určitě chvíli potrvá, než se z toho všeĺho vzpamatuje. Pokud ho teda najdou dřív, než tam někde vykrvácí…
Jsem opravdu zvědavá, co chystáš dál. Co má Bill s Tomem v plánu? Moc děkuju za díl…
Jeremy je teda pekná sviňa! A to hovoril, že považoval Toma za brata. No ďakujem pekne za takú rodinu, čo ho tak zradila a predala.
Bill situáciu bravúrne vyriešil a ešte sa aj pomstil Chrisovi. Síce to bolo brutálne, ale zase taký je ich život a oni vytiahli zbrane ako prví,
A Tom… tak sa nám dozvedel o tej značke. Nezávidím mu veru, musí sa cítiť teraz fakt zmätene a hlavne byť naštvaný. Stále som zvedavá, prečo vlastne ho Bill vtedy pri ich prvom stretnutí označil.
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
Doufám že se Tom uklidní a pochopí že nebýt Billa tak umřel.
Ve všem souhlasím s holkama. Vůbec nechápu, jak Tom mohl považovat Jeremyho za rodinu. Bill sice taky není žádné neviňátko, ale aspoň s Tomem zatím jedná docela narovinu…
Zajímavá zápletka, povídka mě moc baví. Jenom nejsem nepochopila, proč Bill Toma označil už po tom jejich prvním setkání. Prostě mi uniká smysl. Bill je trochu (nebo spíš dost) mešuge a s jeho sladkou vizáží to musí působit opravdu děsivě, ale o jeho minulosti zatím nic nevíme. A navíc… šéfem gangu přece nemůže být žádný mazlík.
Jsem zvědavá, jestli se dozvíme, jak to vlastně bylo s tím Tomovým průšvihem, kdo to na něj narafičil a proč.
Naproto do puntíku souhlasím s názorem Ireth. Opakovat se nebudu, protože bych mohla napsat naprosto to stejné, co ona! 😉
Každopádně jsem rozhodně zvědavá na další vývoj povídky a doufám, že další díl přibyde brzy 😉