ophelia_seven
Rvačka ANEB jak si Bill pamatuje, jaké to je
Tom je jediný, kdo se kdy za Billa rval… až dodnes.
„Takže ty jsi na vysoké?“ Bill a Georg si našli klidné místo venku na zadní terase, která vypadala, že o ní nikdo nevěděl. Samozřejmě dávalo smysl, že Georg přesně věděl, kam má jít, jelikož byli s Gustavem dobří přátelé a pravděpodobně byl v tomhle domě milionkrát. Bill si byl jistý, že kdyby tu někdy byl sám, ztratil by se během několika vteřin. Ten dům byl tak velký.
Georg zavrtěl hlavou na Billovu otázku a upil ze svého piva. Měli mezi sebou osm plných lahví, takže si Bill pomyslel, že jim to na nějakou dobu vystačí. „Na vysoké ne, jen se znám s Gustavem, který tam je.“
„Jak dlouho ho znáš?“ Billovi se točila hlava po třech pivech, které vypil sám na gauči, ale byl natolik při smyslech, aby mohl vést konverzaci.
Georg přimhouřil oči, jak se snažil přemýšlet, a Bill se zahihňal. Bylo zřejmé, že toho starší mladík vypil víc než on; začal dřív. „Šest let, myslím? Od střední školy.“ Georg odlupoval vlhký papír z orosené lahve a pokračoval. „Chodili jsme s jednou holkou…“
„Oba dva?“ Zeptal se Bill najednou, vytřeštil oči zvědavostí a pobavením.
Georg přikývl s nepobaveným protočením očí. „Nevěděli jsme to. Gustav to zjistil jako první a řekl mi to, já mu nevěřil. A tak to na ni narafičil. Té holky jsme se zbavili a od té doby jsme přátelé.“
„To je sladké.“
Georg se ušklíbl. „Jo, jasně. Jak dlouho znáš Andyho?“
„Pár let,“ přiznal Bill, naklonil hlavu na stranu a omotal prsty kolem krku své pivní lahve. „Potkali jsme se na párty, trochu si spolu zahrávali a pak jsme si uvědomili, že oba chodíme do stejné školy a nějak jsme se nikdy neviděli. Byli jsme rok přátelé, než jsme to udělali oficiální, a od té doby už je to asi rok.“
„Takže vážné?“ Chtěl vědět Georg a Bill obrátil oči v sloup, aniž by o tom přemýšlel. Proč se jej na to všichni ptali?
„Proč se mě na to každý ptá?“
Georg se na něj zmateně na několik vteřin zadíval, než zareagoval. „Rok je obecně dlouhá doba, po které by se to už dalo považovat za vážný vztah.“
„No,“ odpověděl Bill chytře, „my jsme to tak zatím ještě úplně neoznačili, takže…“
„On tě má opravdu rád,“ podotkl Georg a Bill si odfrkl. „Znám ho většinu svého života, a dokážu to říct.“
„Dnes večer nemá,“ argumentoval Bill a dlouze se napil ze své lahve, než si ji položil mezi kolena a natáhl si nohy před sebe, jak se opřel o dům.
„Proč ne?“
Bill pokrčil rameny. „Vykašlal se na mě a v podstatě mi řekl, ať jdu do prdele.“
Georg tázavě nakrčil obočí. „To mu vůbec není podobné. Proč by to dělal?“
Bill opět pokrčil rameny, cítil se uboze, když zaklonil hlavu a povzdechl si. Když znovu vzhlédl, Georg se na něj stále díval, jako by očekával odpověď. „Řekl, že jsem s tebou flirtoval.“
„Cože?“ Georg se rozesmál. „Kdy?“
„Když si nás pustil dovnitř, myslím. Bez urážky, nebo tak něco…“ začal, a Georg pokrčil rameny, „ale vůbec si nemyslím, že jsem s tebou flirtoval.“
„Já… taky ne.“ Bill se usmál tomu, jak zmatený se Georg zdál být. Bill se tak cítil méně špatně, protože jestli Georg, Andreasův kamarád z dětství, byl zmatený jeho chováním, pak to Billovi dávalo větší sebevědomí v tom, že neměl ponětí, co se to s jeho přítelem dělo.
Bill si povzdechl a zvedl si láhev od piva ke tváři. Chlad proti jeho teplé kůži byl příjemný a on ji tam držel několik okamžiků. „Já jen nechápu, proč mě sem přivedl, a pak se tak naštval a vykašlal se na mě. Nedává to smysl.“
Georg se zamyšleně kousal do spodního rtu. Oba chlapci se zdáli být ztraceni ve svých vlastních myšlenkách. Bill nemohl mluvit za Georga, ale jeho myšlenky byly rozhodně u Andyho. A nakonec Georg promluvil. „Možná, že tě zkouší.“
„Zkouší mě?“ Odpověděl Bill rychle, zneklidněný myšlenkou, že to možná byla představa jeho přítele, jak jej otestovat. Nechtěl být testovaný, protože to by znamenalo, že Andreas přemýšlel o ukončení, a i přestože Bill nebyl ten nejlepší přítel, rozhodně se nechtěl vzdát toho, co měli.
„Jo, chci říct… Hádali jste se v poslední době nebo tak něco?“
Bill si téměř odfrkl. Místo toho se smutně pousmál a upřímně odpověděl: „Jo.“
„No…“ začal Georg vysvětlovat své uvažování, ale vypadal nejistě. Bill zkroutil nohu do strany, aby šťouchl do Georgovy, jehož nohy byly také natažené dopředu, jak oba chlapci seděli kolmo k sobě navzájem. „Nebudu lhát a tvrdit, že nevím-„
Bill zvedl obočí, když se Georg zarazil. „Nevíš…?“ zeptal se Bill s povzbudivým úsměvem. Chtěl slyšet tuto Georgovu teorii. Chtěl v tom najít nějaký zádrhel, něco, co by mu dalo důvod věřit, že si jej Andreas netestuje.
„Chci říct, že znám tvou reputaci, člověče. Nevím, kolik z toho je pravda nebo tak, ale-„
„Většina,“ podotknul Bill a trochu se usmál, aby dal Georgovi najevo, že se neurazil.
Georg vypadal stále trochu nepohodlně, a tak jej Bill opět nohou šťouchl do kotníku. Georg se na něj na oplátku pousmál a pokrčil rameny, zatímco mezi prsty točil uzávěrem z lahve. „Cítíš se teď kolem mě nepříjemně?“ Zeptal se Bill náhle. „Protože já se tě nechystám zkusit znásilnit nebo tak.“
Georg se uchechtl a zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Necítím se nepříjemně,“ nesouhlasil. „Jen se snažím Andyho pochopit.“
„Tak to jsme dva,“ zamumlal Bill, přitáhl si nohy blíž k sobě a přehodil si ruce – jednu stále i s lahví piva – přes kolena. Z jejich místa na zadní terase Bill mohl vidět okolí domu a sledoval, jak lidé přicházejí a odcházejí z párty. Bývaly doby, kdy se Bill pohyboval uprostřed celé párty – koho už měl? Koho zrovna má? Koho bude mít? – Ale v tomto okamžiku seděl pohodlně s nepopiratelně atraktivním mladým mužem ve stínu mimo párty a nedělal nic víc, než jen mluvil, bez postranních úmyslů. Bill přemýšlel, co to bylo na Andreasovi, co jej přimělo se změnit, a jestli by jej za to měl nenávidět, nebo mu děkovat. Měl tohle Andreas v úmyslu po celou tu dobu? Určitě ne.
„Takže, viděl jsem tě tam s tím klukem,“ promluvil Georg, aby změnil téma po několika minutách ticha. Billovou myslí proběhl krátký seznam lidí, se kterými té noci mluvil. Georg, Andy, Gustav a Tom. Musel to být Tom, o kom Georg mluvil.
„Na gauči?“ Zeptal se Bill pro potvrzení.
„Jo.“
„To je Tom,“ odpověděl a protočil oči. Překřížil si kotníky pod svými pokrčenými koleny. „Je po většinu času takový kretén.“
Georg se ušklíbl. „Ex?“
Bill se uchechtl, aby zakryl ten náhlý zvuk, jak se mu srdce rozbušilo příliš rychle, aby to bylo považováno za nevinné. „Ne,“ odpověděl a technicky to nebyla lež. Nikdy spolu nechodili. „Je to můj bratr. Právě se vrátil zpátky do města a přivádí mě k šílenství.“ Bill si podvědomě pomyslel, že přidání tohoto kousku informací udrží každého od podezření na jakékoliv špatné činnosti mezi nimi dvěma.
„Kde byl?“ Chtěl vědět Georg. Zavrtěl se ve své pozici, ale stále držel nohy natažené před sebou.
„Žil s naším otcem v Berlíně,“ přiznal Bill. „Byl tam čtyři roky. Dostali jsme se do nějakých problémů a naše máma se rozhodla, že bude nejlepší nás rozdělit.“ Bill nevěděl, proč tuto informaci říká člověku, kterého sotva zná. Možná to bylo tím alkoholem, nebo možná Georgovou klidnou, rozvážnou povahou. Ať už to bylo cokoliv, přinutilo jej to mluvit o celé situaci víc, než kdy mluvil s Andreasem.
„Do jakých problémů?“
„Jen hlouposti,“ zavrhnul Bill podrobnější diskuzi s pokrčením ramen. Bylo to snazší, než si myslel – mluvit o tom a vyhýbat se ošemetným bodům. „Jsme identická dvojčata, víš?“ Pokračoval a usrkl si ze svého piva.
Georg zkoumavě pozvedl obočí. „Jo? Nevypadáte identicky.“
Bill znovu pokrčil rameny s očima upřenýma na skupinku dívek klopýtajících na trávníku před domem. „Nevypadáme stejně už dlouhou dobu. Ale sundej můj make-up a jeho dredy a opravdu nás od sebe nerozeznáš.“ Bill se odmlčel a několikrát cinknul svým piercingem o zuby, jak přemýšlel. „To nám alespoň lidi říkají.“
„To je šílené,“ Georg se usmál a pohlédl na svou lahev v klíně. „Nedovedu si vůbec představit mít sourozence, natož dvojče.“
„Bývalo to opravdu zatraceně pěkné,“ řekl Bill, dopil své pivo a natáhl se pro další. „Bývali jsme schopní číst si vzájemně myšlenky a tak.“
„Cože?“ Rozesmál se Georg a vzhlédl zpět k Billovi.
„Vážně. Bylo to skoro jako telepatie. Mysleli jsme na stejné věci, zdály se nám stejné sny, všechno,“ přemítal Bill, někde v okrajích jeho slov byl skrytý obdiv. Otočil v rukách novou lahev, dlaní setřel zkondenzovanou vodu a tu poté otřel do kalhot. „A teď je to jako… Vůbec ho neznám, a to je tak frustrující.“
„To se vsadím.“
„Tomi býval můj nejlepší přítel,“ povzdechl si Bill se zamračením a našel sám sebe zmítajícího se v nostalgii.
„Tomi?“ Ušklíbl se Georg zrovna ve chvíli, kdy se otevřely zadní dveře a propustily tak víc světla do stínu, ve kterém Georg s Billem seděli. Bill nereagoval na Georgovu poznámku, když sledoval Gustava, který se objevil a okamžitě zamířil k nim.
„Jsou tady poldové,“ řekl. Bill se rozhlédl kolem domu, aby spatřil policejní auto zaparkované před domem a spoustu odcházejících lidí.
„Dobře,“ zavrčel Georg, jako by byl zvyklý – a možná dokonce očekával – že tato část večera přijde, a byl víc otrávený, než aby měl obavy. „Později ti zavolám, okay?“ Zeptal se a Gustav kývl, než prošel kolem domu a připojil se k davu lidí, který párty opouštěl. Potkal skupinu lidí, kterou evidentně znal a následoval je po cestě, jeho nálada byla zdánlivě nedotčena tím náhlým přerušením.
„Je to… Chci říct…“ Začal Bill, jak se oba postavili se svým alkoholem.
„Stane se to pokaždé,“ pokrčil Georg nedbale rameny. „Odchází, dokud věci trochu neutichnou.“
„Ale není on…“
„Jeho rodiče jsou bohatí. Dostane se ze spousty sraček,“ ušklíbl se Georg téměř hrdě, a hodil přátelskou ruku kolem Billových ramen. Bill se naklonil do objetí, cítil se trochu těžký s alkoholem v krvi.
„To musí být pěkné,“ zamumlal, když se dveře znovu otevřely. Tentokrát to neočekávali, takže od sebe odskočili, jako by byli přistiženi při činu s rukama ve sklenici se sušenkami.
Když se objevil Tom, Bill zadržel dech. Tom mezi nimi na moment pohlédl tam a zpátky, než oznámil: „Jsou tady poldové.“
„My víme, díky,“ odpověděl Bill mrzutě a zahákl ruku kolem Georgova pasu, aby udržel rovnováhu. Jeho závrať, spolu s Tomovou přítomností a způsobem, jakým se cítil, jako by byl právě přistižen při podvádění, ačkoliv Tom rozhodně nebyl jeho přítel a on a Georg nic nedělali, jej přinutilo cítit se méně než stabilně.
Bill pohlédl zpátky k přední části domu a spatřil Andrease, jak nasedá do svého auta, než vycouval z parkoviště. „Kretén,“ zamumlal, zatímco Georg zareagoval na paži kolem svého pasu tím, že dal vlastní ruku zpět kolem Billových ramen.
„Potřebujete, kluci, svézt?“ Nabídl Georg, zřejmě spatřil stejnou věc jako Bill, když Andreas odjížděl a zanechal Billa na místě.
„Prosím,“ odpověděl Bill rychle a pak dodal, s palcem obráceným na svého bratra, „ale on může jít pěšky.“ Tom obrátil oči v sloup, zatímco Bill na něj zazíral a Georg se vedle Billa zavrtěl.
„Bille,“ uchechtl se a díval se na něj lehce nepohodlně. „To není žádný problém, opravdu.“
„To je v pohodě,“ promluvil Tom, zavrtěl hlavou a zabořil si ruce hlouběji do kapes. „Já budu v pohodě.“
„Vidíš? V pohodě,“ řekl Bill samolibě a sevřel pevněji ruku kolem Georgova pasu, když obrátil hlavu, aby zamířili kupředu.
Všude kolem nich byl rozruch, jak poldové párty přerušili, ale přesto bylo vše klidné. Možná, že byl Bill trochu opilejší, než si myslel, nebo možná Georgova silná paže kolem něj mu přinesla duševní klid. Jediná věc, která bylo trochu mimo, byl způsob, jakým Bill na sobě mohl téměř cítit bratrovy oči, když se sunul za nimi. Cítil se triumfálně nad tou pochmurnou náladou, která z Toma vyzařovala. Začínal si užívat nacházení těch správných tlačítek, kterými jej mohl popíchnout. Když Tom poprvé přijel, byl tak klidný a rozvážný, až si Bill myslel, že je nemožné se k němu dostat, ale pomalu zjišťoval, že Tom nebyl tak vyrovnaný, jak si Bill původně myslel.
Když se přiblížili k autu, Georg spustil svou ruku, aby mohl jít na stranu řidiče, a Bill se otočil, aby se podíval na svého bratra, ale Tom tam nebyl. Rozhlédl se kolem a spatřil jej odcházet v davu lidí. Píchnutí něčeho – viny, možná – vystřelilo skrz něj a brzy volal na svého bratra, zatímco Georg odemykal auto. Tom se k němu otočil, s týmž vzdáleným pohledem v jeho očích, na jaký si Bill už pomalu začínal zvykat. „Domov je tudy,“ řekl a pokynul hlavou opačným směrem. Na Tomově straně nastalo na okamžik zaváhání, ale pak přikývl a vydal se směrem, kterým Bill ukazoval, což jej přivedlo těsně poblíž jeho bratra.
Georg se díval, jak Bill beze slova sleduje Toma odcházet. „Jsi si jistý, že nechceš, abych ho taky svezl?“ zeptal se ze své pozice na straně řidiče. Bill neodpověděl; byl příliš zabraný do sledování svého bratra, jak od něj znovu odchází. Bylo to něco, co se dělo často a myslel si, že by si na to už mohl zvyknout, ale nezvykl. Ještě ne. „Bille?“ Zkusil to Georg znovu, tentokrát důrazněji.
To zachytilo Billovu pozornost a on se rychle otočil. Ve svém opilém stavu povystrčil lokty a vrazil jimi do žaludku procházejícího mladíka. Bill otevřel ústa, aby se omluvil, ale mladík už měl v očích ohnivý pohled, který Bill znal.
„Dávej pozor, ty zasraná zrůdo!“ Vykřikl a Billovi na tváři přistály vyprsknuté sliny.
Bill zaťal pěsti. Jeho emoce už tak byly na hraně ze situace s Andreasem a ze situace s Tomem. Pak tam byl Georg, který stál za ním na druhé straně vozu a sledoval situaci před sebou. Byla to směs všech těchto věcí, která Bill přinutila bojovat nazpět slovy: „Jdi do prdele!“ Vykřikl na mladíka a skupina přátel kolem něj se rozesmála. „Ty zasranej ptáku.“
Vedoucí mladík ve skupině, která jej náhle obklopovala, se rozesmál silněji a sarkasticky odpověděl: „Myslím, že to je to, co chceš,“ když přistoupil k Billovi blíž. Jeho obličej byl pouze několik centimetrů daleko a Bill jej instinktivně odstrčil pěstěnými nehty proti široké hrudi.
„Vypadni od mého obličeje,“ zavrčel hluboce v hrdle. Mladík klopýtl vzad, ale ne tak daleko, jak by si Bill přál. Cítil se lehce klaustrofobicky a malá vzdálenost, kterou mezi nimi vytvořil, netrvala příliš dlouho. Mladík byl zpátky u jeho tváře dřív, než Bill stačil jen mrknout a nadechnout se dostatečného množství vzduchu.
„Myslím, že chceš kouřit mého ptáka,“ řekl mladík zpěvavým hlasem se samolibou sebedůvěrou.
„To bych se radši, kurva, zabil, je mi z tebe špatně.“ Billova poslední slova vyšla ven jako výkřik, jak mladíka znovu odstrčil. Normálně se fyzicky nepral. Už mistrovsky zvládl ignorování připomínek, ale momentálně absolutně neměl náladu se s něčím vypořádávat, takže ta slova z něj vyšla dřív, než vlastně věděl, co říká.
„Chceš umřít, jo?“ Řekl mladík a přitlačil Billa proti Georgovu autu, s prsty těsně kolem jeho krku. Kolem se ozýval mumlající smích jeho přátel. „Myslím, že s tím ti můžu pomoct, ty buzno.“ Bill slyšel Georgův výkřik na toho mladíka, aby dal od něj ruce pryč, ale Bill se nedokázal bránit, mohl sotva dýchat. Mladík ignoroval Georgovy výhrůžky a zvedl pěst do vzduchu, připravený Billa zasáhnout. Bill se obrnil a modlil se, aby Georg našel způsob, jak to zastavit, i když s tím nepočítal. Nikdy nikdo nezasáhl, aby jej zachránil. Nikdo by za něj nikdy nebojoval – dokonce ani Andreas – kromě Toma, a on Toma poslal pryč.
Bill zavřel oči a zadržel dech. Myslel si, že možná, kdyby nejdřív omdlel, tak moc by to nebolelo. V očích měl slzy zoufalství, ale odmítl je pustit ven. Cítil, jak se prsty kolem jeho krku utáhly, a věděl, že se blíží rána, ale než ji ucítil, uslyšel hlas, o kterém si neuvědomoval, že v něj doufal, dokud nevydechl a necítil se uvolněně, dokonce ještě dřív, než byla ruka z jeho krku odstraněna. Tom tam byl, aby jej zachránil.
Otevřel oči přesně ve chvíli, kdy pěst jeho bratra narazila do nosu jeho protivníka. Skupina jeho přátel přiskočila, aby Toma zahnala, ale pak se uprostřed toho všechno nějak ocitl i Georg – a Bill nevěděl přesně jak, všechno se to stalo tak rychle – rozdával rány a strkance a plival nadávky na Billovu obranu.
Bill to vše zkameněle sledoval mimo dění a pokaždé pocítil fyzickou bolest, když Tom obdržel ránu do žaludku nebo do obličeje. Nakonec našel svůj hlas a křičel na ně, aby přestali, ale nikdo jej neposlouchal. Stál a sledoval rvačku s pocitem bezmocnosti a zodpovědnosti zároveň. Jeho bratr byl v bolestech. Cítil to a nebylo tu nic, co by s tím mohl udělat. Lidé kolem se zastavovali, aby zírali na boj a povzbuzovali je, takže bylo těžké spatřit policajty, kteří se k nim blížili, aby rvačku ukončili, ale stačilo to k tomu, aby Bill našel sílu přinutit je skončit.
„Kluci, přestaňte!“ Zařval. Několik chlapců se na něj podívalo, včetně Georga, ale ne Tom. „Jdou poldové,“ varoval je a to zaujalo pozornost všech ostatních s výjimkou Toma, zatímco se policie snažila protlačit si cestu davem. Tom nedbal na varování a Bill sledoval, jak Georg zachytil ve vzduchu jeho ruku připravenou udeřit do zadní část hlavy kluka vedle něj. Skupina mladíků od Toma a Georga odstoupila, když spatřili to, co Bill, a Georg lehce klopýtl dozadu, než Tomovu paži pustil. Bill natáhl ruku a konejšivě se dotkl jeho ramene. „Pojďme se odsud dostat pryč,“ řekl, zatímco skupinka kluků odklusala a Tom po nich dál křičel nadávky.
„Tak jdeme,“ souhlasil Georg, odběhl zpět na druhou stranu auta a otevřel dveře.
Bill sledoval, jak si Tom otřel nos a pak se k němu otočil. Jejich pohledy se na krátký okamžik setkaly. Tom, jak Bill mohl říct, si jej prohlížel, aby se ujistil, že je v pořádku. Poté se Tom otočil a začal odcházet. Bill se nedokázal dívat, jak znovu odchází; měl pocit, jako by mu něco dlužil, jako by teď věci byly odlišné, než jaké byly, když Tom poprvé přijel.
„Tome, počkej!“ Řekl se zřejmou panikou v hlase. Tom se otočil a Bill se k němu natáhl s třesoucíma se rukama. „Nastup si.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Čekala jsem ledacos, ale takovýhle vývoj situace mě překvapil. Hlavně to, že je Georg vlastně hodně sympatický týpek a že se mezi ním a Billem nic moc nedělo. Takový normálně se chovajicí Bill je v téhle povídce strašně neobvyklý. Snad až na ty úvahy o tom, proč se najednou Andreas chová divně. Mě to tak nepochopitelné nepřipadá, po celou dobu s ním měl Andy svatou trpělivost, snášel ty jeho náladičky a hnusné chování, ale v určitý moment prostě pohár přetekl a je to. Ale musím přiznat, že i mě trochu zamrzelo, když Andy odjel a nechal tam Billa jen tak. Asi předpokládal, že už se o něj postará někdo jiný. Vypadá to, že rozchod je na obzoru…
V každém případě měl Bill zatracené štěstí, že se na té party vyskytoval i Tom a pomohl mu, protože jinak by to s ním asi dopadlo špatně. A kdoví, možná tahle lapálie dvojčata zase trochu sblíží…
Teď už vážně nevím, co tímhle Andreas zamýšlel. Myslel si snad, že se Bill někam s někým zašil, aby si užil, a proto se na něho vykašlal? Nevím, nevím, jestli tohle ještě půjde napravit. Po pravdě, já bych Andymu dala kopačky už po tom, co předvedl v minulé kapitole. I Georg Billovi potvrdil, že k žádnému flirtování nedošlo, a chovat se takhle jenom proto, že na to "možná" pomyslel, to už je doporučení k Chocholouškovi.
Na konci to vypadalo, že se mezi dvojčaty možná konečně prolomí ledy. Ale nechvalme dne před večerem. Bill je přeborník v tom, jak si všechno podělat.
Díky, těším se na pokračování.
Vyvíjí se to celkem zajímavě…ale netěší mě, že jsou kluci takhle rozhádání, i když se to dá pochopit po tom všem, co museli prožít. Pravda, víme, jak to má Bill a vidím na něm, že má Toma stejně, možná víc rád a věřím, že Tom má rád i jeho, i když moc nechápu to všechno a proč vlastně dělá. Ale věřím ve skvělé usmíření. Andreas je podle mě idiot, i když se k němu Bill nechová hezky a správně a Georg vypadá fajn. Díky za překlad.
Tak to se dalo čekat že Andymu dojde trpělivost a jsem ráda že tam byl Tom doufám že se to konečně mezi nimi urovná.
Úžasný díl 🙂 Moc se mi líbil rozhovor s Georgem, vypadá jako super kluk.
No, a pak ta rvačka… měla jsem vážně strach, jestli se klukům něco nestane! Ale zároveň jsem za ni ráda, protože… občas je třeba drama, aby se věci konečně vydaly správným směrem. Věřím, že od týhle chvíle to bude mezi Tomem a Billem už jenom lepší 🙂
Těším se moc a pokračování a děkuju za překlad 🙂
Celá ta situace mezi dvojčaty mě pomalu a jistě začíná ubíjet. Naprosto chápu, žepo tom všem, co se mezi nimi kdysi stalo hned najednou nemůže být všechno fajn a že oba dva asi potřebují čas. Nejen čas si všechno vyříkat a přiznat se ke všemu, co dělali, ale asi i k tomu, aby si všechno urovali v sobě. Jen mě strašně mrzí jak je to mezi nimi stále jako na houpačce. Chvilkama to vypadá, že by už mohlo být lépe a pak to většinou Bill nějak přežene a nebo pohnojí a mně přijde, že jsou zase tam, kde byli.
Závěr tohohle dílu končil relativně slibně, ale kdo ví, jestli Tom Billovu nabídku vůbec přijme a jestli náhodou Bill zase neudělá něco, co je oba rozeštve.
Každopádně jsem strašně ráda, že si Bill s Georgem nic nezačal, protože na konci minulého dílu to vypadalo, že to tak bude. Georg vypadá na strašně fajn klučinu, tak uvidíme, zda takový bude i nadále. 🙂 A Tom jak šel be řečí bránit brášku. To bylo nádherné! 🙂
Mockrát děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Konecne jsem se dostala ke cteni tehle povidky. Jsem opravdu rada, ze jsem se do toho dala, ac s velkym opozdenim. Tohle je masakr. Cela ta neprijemna situace o odlouceni a zmenach po letech. Nedalo se ocekavat, ze by se kluci vyvinuli v lezech separace stejne, jsou odlisni. Ale vypada to, ze i nadale jsou pro sebe velmi duleziti. Doufam, ze to tem dvema trubkam taky konecne dojde, ale vzhledem k poctu dilu, ktere jsou pred nami, to asi tak rychle nebude…
Pripada mi to, jakoby Andy snad naplanoval ozrat Billa a nechat Georga slidit o vsem, co mu sam Bill nechce rict. Snad se pletu, protoze to by me fakt nastval. Ale co, stejne se mi nelibi, ze spolu chodi 😀
Moc dekuji za preklad, Zuzu :))
Tak to bol dosť nečakaný vývoj. Georg je sympaťák, ale som rada, že sa medzi nimi nič nestalo. Bol to len proste v pohode rozhovor.
Andreas to tým odchodom totálne zavŕšil. To už bolo fakt moc. Mám pocit, že sa to neobíde bez následkov a rozchod je na obzore.
A dúfam, že po tej udalosti s bitkou by sa medzi dvojčatami už konečne mohli prelomiť ľady. Hlavne potom, ako sa Bill zachoval hnusne a poslal Toma domov peši a ten mu potom aj napriek všetkému opäť prišiel na pomoc, ako vždy predtým. Vďaka Bohu, že tam Tom v tej chvíli ešte bol, inak by to nemuselo dopadnúť najlepšie.
Ďakujem za preklad.
Vývoj celé povídky je nesmírně zajímavý a chytlavý. Už teď se těším na další díl, v němž se nám situace ještě víc objasní. Navíc neustále napjatý vztah mezi Tomem a Billem bude jednou muset vyústit v něco…vážnějšího. Myslím, že když nejsou schopni zapomenout na minulost, měli by ji znovu obnovit, i když se to okolí moc líbit nebude.
Nechápem Andreasa načo tam Billa doviedol a prečo ho tam nechal:(
A nechápem ani Billa. Ako mohol byť taký protivný a nedovololiť Geovi Toma odviezť.
Som rada, že Tom napriek tomu ako sa k nemu Bill zachoval, prišiel na pomoc:( hoci by si Bill zaslúžil poriadny výprask. Strašne by som chcela aby sa k Tomovi prestal správať ako kretén, keď Georgovi rozprával aký mali krásny vzťah, mala som slzy v očiach nad tým aký je teraz k Tomimu krutý. Veď Tom neodišiel dobrovoľne, dokonca mu aj písal a Bill sa ani neobťažoval udržať s Tomom kontakt:(