autor: Neilinka
Ahoj twincesťáci 🙂
Doufám, že si povídku užíváte jako já. Mám tu hrstku věrných komentátorů, kterým jsem neskonale vděčná za každou řádku, protože mě vždycky neuvěřitelně potěší. Zároveň si ale všímám, že čtenářů jako takových je mnohem více a já bych samozřejmě ráda znala co nejvíce názorů.
Nestyďte se proto napsat, co si o Live my Life myslíte, jak na Vás působí, co Vám přináší a tak dále 😉 Věřte mi, pro autorské blaho uděláte zázraky 😀
Díky moc a vychutnejte si poslední dny léta!
Nei
P.S. Už jsme za 30 díly, přijde mi to neuvěřitelné!
(Tom)
První tóny mojí oblíbené písničky se rozezněly pokojem v půl sedmé. Důrazně jsem zvažoval, že bych si měl melodii budíku změnit, jinak budu za chvíli ten song nenávidět. Nicméně pro tentokrát jsem mu to odpustil, protože buzení bylo sice kruté, ale vidina, do čeho vstávám, byla víc než povzbuzující. Protáhl jsem se a roztáhl ústa do širokého úsměvu. Spokojeně jsem zamručel a všiml si Baronova znuděného výrazu. No konečně jsi vzhůru, trvalo ti to.
Pořádně jsem ho podrbal a vypustil tu divokou zvěř ven z pokoje. Okamžitě seběhl dolů a já se pomalejším tempem vydal za ním. Na rozdíl od něj jsem ovšem nezamířil na zahradu, nýbrž do kuchyně, kde už kmitala mamka kolem toustovače.
„Dobré ráno.“
„Ahoj Tomi, chceš nějaké tousty i s sebou? Nebo jen k snídani?“
„Můžeš i dva s sebou, budeš hodná. Díky.“
Někomu možná tohle jídlo ve studeném stavu přišlo odporné, ale já jsem to miloval tak jako tak. Otevřel jsem lednici a ušklíbl se nad jejím obsahem. Byla téměř vybílená a nacházelo se v ní prakticky jen to, co bylo v plánu zkonzumovat do odjezdu, nebo co by mělo vydržet svou lhůtou až do návratu. Podobně to možná mohlo vypadat za války. Ukořistil jsem pomerančový džus a nalil si plnou sklenici. Ukázal jsem krabici mamce na znamení, jestli si dá taky, ale odmítla zavrtěním hlavy. Nechal jsem si ji tedy pro sebe a položil ji na stůl, abych si mohl pohodlně dolít.
V dalším momentě se za námi přihnalo i moje flekaté psisko dožadující se svého přídělu granulí. Natěšeně vrtěl ocasem a okamžitě se vrhnul k misce, jakmile jsem od ní trošku ustoupil. Dostal chudák menší dávku než obvykle, aby se mu za jízdy nedělalo špatně. Taky to měl během chvilky vyluxované a zmateně hledal všude okolo, zda někde něco nevytratil, nebo jestli se nepropadlo dno. Když přišel na to, že už je to opravdu celé, odfrknul si a způsobně si sednul vedle stolu a koukal na každý můj pohyb.
„Nic mu nedávej, Tome, ať se nepozvrací.“
„Jasně mami.“
Jenže kdo tomu má odolat? Opatrně jsem vyndal z toastu kousíček šunky a za mého hlasitého mlasknutí ji podal Baronovi. Mamka se otočila, ale už nemohla vidět nic usvědčujícího. Pokud se tedy nepočítal olizující se pes. Ale vzhledem k tomu, že to dělal prakticky pořád, i když nic nedostal, vyklouzl jsem z toho jen s přísným pohledem. Uculil jsem se a dojedl snídani. Mezitím se dostavil i táta, který se doteď věnoval ranní hygieně. Bylo ještě dost času, tak jsme si chvíli povídali a já si zatím nechával slehnout. Pak jsem se donutil vyšlapat schody nahoru a taky ze sebe udělat člověka a naházet zbylé krámy, co bylo nutné vzít s sebou, na poslední volná místa v zavazadlech. Dovolená mohla začít.
V noci jsem se převaloval a budil jako malé děcko. Měl jsem to tak prakticky odnepaměti, když jsem se na něco těšil. Přemýšlel jsem, čím je vlastně tohle chování způsobené, ale byl jsem příliš líný otevřít Google a nějak víc se o to přičinit. Připsal jsem to tedy adrenalinu v krvi a kolem šesté jsem vzdal snahu znovu usnout. Dal jsem si dlouhou sprchu, kterou jsem zakončil vlažnou, až skoro studenou otužovačkou, a cítil, jak mě to probudilo k životu.
Díky brzkému vstávání jsem se nemusel honit a v klidu si dobalil a zkontroloval obsah tašek. Malování na cestu jsem vzdal, stejně by se mi to někde v půlce rozteklo. Jídla jsem do sebe moc nedostal, radši jsem si dal pro jistotu kinedryl, kdyby náhodou. Byla to přece jenom štreka a člověk si nikdy nemohl být úplně jistý. Lepší, než potom litovat. Na rodičích už taky bylo vidět, jak se nehorázně těší na odpočinek a společně strávené chvíle v krásném prostředí.
Naházeli jsme pečlivě všechno do auta tak, aby to mělo co nejmenší vůli pohybu, a přejeli ten kousek k Tomovu domu. Ten už tam stál nastoupený a čekal, až mě bude moct přivítat. Usmál jsem se a vystřelil z vozu přímo k němu do náruče.
„Ahoj šátečku.“
„Aaaale… kdo tě prosil, ať mi zachováš tuhle úchylnou přezdívku?“
Zachichotal jsem se a políbil ho. Pak jsem se objal i se Simone a Gordonem a společně jsme si připomněli nejdůležitější mezníky cesty. Samozřejmě jsme jeli podle navigace, ale kdyby někomu náhodou zlobila, bylo dobré vědět aspoň zhruba, kudy jet. Přesunuli jsme Barona k Pumbovi a zapli jeho postroj do bezpečnostního pásu. Kufr byl naložený do posledního centimetru. Sami jsme se usadili do Audinky a s jiskřičkami v očích na sebe vzájemně pohlédli. Chytil jsem se jeho nabízené dlaně a zmáčkl ji na ujištění, že jsem stejně nervózní jako on. Naše první společné válení se u moře.
Když se naše „karavana“ konečně rozjela, ucítil jsem nával vzrušení. Přeneseně i doslovně řečeno. Trochu mi to nahnalo červeň do tváří a opřel jsem se kotníkem jedné nohy o koleno, abych to trochu zamaskoval. Ovšem u Billa to spíš vyvolalo zvýšenou pozornost a zanedlouho si všiml, co je důvodem mé změněné polohy. Uculil se a schválně začal provokovat svůdnými pohledy. Jazykem si kroužil po obvodu úst a kousal se do spodního rtu. Mrška! Musel jsem odvrátit pohled ven z okénka, abych na to přestal myslet, ale on si zkrátka nedal pokoj. Nenápadně mě hladil po stehně a já cítil, že je to spíš horší a horší. Připadal jsem si jako harant, ale musel jsem zaškemrat, aby táta zastavil kvůli WC. Jeli jsme sotva hodinu, takže nic moc pocit. Ale Bill se ochotně přihlásil, že se mu stejně taky trochu chce a využili jsme to rovnou pro vyvenčení hafanů. Chvátal jsem do kabinky s tím provokatérem v patách. Naštěstí tu bylo ještě liduprázdno.
„Zbláznil ses? Myslel jsem, že mi už normálně upadne!“
„Mmm, ale ale… Tomátko se vzteká, bručounek náš. Radši si pospěš.“
S těmi slovy mě zatáhl do kabinky a bleskově mi stáhl kalhoty. Klekl si a za pomoci ruky kmitající v rychlém tempu mi ulevoval spolu s cumláním žaludu. Zběsile jsem dýchal a povolil jsem zadržovanou touhu. Takhle rychle jsem se snad nikdy neudělal, možná tak poprvé. Slyšel jsem, jak polkl moje semeno a sám nestydatě vyvrcholil na podlahu.
„Čuně.“ Uchechtl jsem se a podal mu toaletní papír, aby si to po sobě pěkně utřel.
„No, no, vsadím se, že jsi to stříknul i na horší místa, než na podlahu hajzlů na odpočívadle.
„Eeehm, na tohle bych pro jistotu neodpovídal.“ Zasmál jsem se a šel se aspoň opláchnout k umyvadlu. Bill mezitím sklidil tu spoušť a přidal se ke mně u jednoho z vedlejších. Pak jsme šupajdili pěkně zpátky, aby to nebylo podezřelé. Přišli jsme akorát, když se nakládali psíci zpátky do auta. Rozhodl jsem se, že mu to musím někdy během pobytu oplatit, ale pro dnešek jsem raději zachoval odstup. Zbytek štreky tak proběhl relativně v klidu, za vyprávění historek z minulých dovolených. Chechtali jsme se a docela to ubíhalo, až na jednu ošklivou kolonu, co přišla kolem půl páté odpoledne, ale to se bohužel dalo čekat.
Vlastně jsem byl docela rád, když už jsme po posledním jídle měli před sebou jen asi 80 kiláčků po dálnici, než jsme sjížděli k našemu motelu. Zíval jsem a byl jsem celej přesezenej, těšil jsem se na sprchu a do postele. Člověk by neřek, že pouhým dřepěním na zadku vydává tolik energie, a to jsem ani neřídil.
Ulevilo se mi, když jsem se dočkal a chtělo se mi úplně zajásat, když jsem mohl vystoupit. Protáhl jsem si kosti a šel si převzít s Billim psiska, než nás rodiče přihlásí, zaparkují a tak dál. Šli jsme s nimi aspoň na večerní venčení. Chytl jsem ho jemně za ruku a společně jsme se koukli na hvězdné nebe nad námi. Mezi horami to byl nádherný pohled. Věděl jsem, že tohle je teprve začátek, a tím se mi to asi líbilo ještě víc. První z mnoha nádherných okamžiků.
Když jsem viděl, jak se v Tomových kalhotách zvedla boule, zkrátka jsem neodolal a musel využít příležitosti. On se taky rozhodl provokovat v kině. Tady to bylo sice ještě ožehavější, na druhou stranu jsem si nedovoloval tolik jako on tam. A taky jsem nebyl sketa a při první zastávce jsem si ho pěkně dodělal, když už jsem ho nenechal se uklidnit samovolně předtím.
Tak nějak mi bylo jasné, že si na mě taky něco nachystá, ale musel jsem přiznat, že jsem se na to docela i těšil. Putování bylo zdlouhavé a vyčerpávající. Když jsme se dočkali a dojeli k našemu noclehu, i Pumba s Baronem už působili, že jejich největší touhou je zabrat naše lůžko, roztáhnout se tam a už ho neopustit.
Naštěstí se to brzo stalo skutečností. Dostali jsme klíčky od našeho pokoje a psiska jsme si vzali s sebou. Položili jsme jim na zem misky s vodou a žrádlem a vysvlékli se z oblečení. Zamířili jsme rovnou do koupelny a sprchovali se najednou. Umyli jsme si navzájem záda, ale to bylo z intimností víceméně vše, protože únava si vybírala krutou daň. V rychlosti jsme našli kartáčky s pastou a přelízli si jimi zuby. Hodili jsme osušky na polštáře a neobtěžovali se se sušením vlasů. Byl jsem dokonce moc líný i na to, abych hledal pyžamo. Lehli jsme si, jak nás pánbůh stvořil, a byli spokojení. Dal jsem Tomovi pusu na dobrou noc a zavřel oči.
Nějakou dobu jsem jen v tichosti vnímal jeho dech a zvedání hrudníku. Přitulený k jeho tělu jsem se cítil naprosto bezpečně a výjimečně. Nechal jsem si přehrávat momenty dnešního dne před očima a pomalu u toho usínal.
Líbilo se mi, jak se přede mnou už Bill byl ochotný bez ostychu svléknout. Věděl jsem, že se to zlomilo s prvním milováním a dělalo mi to hroznou radost, protože jsem byl privilegovaný. Nikdy jsem se na něj nemohl dostatečně vynadívat. Byl překrásnej a můj. S chutí jsem si ho omýval a užíval si, že jsem se dotýkal jeho pokožky. Připadalo mi, že mi to nikdy nemůže zevšednět.
Zbytek večerního hemžení proběhl v rychlosti. Když jsme se natáhli do čerstvě vypraných peřin, úplně jsem vydechl blahem. Krásně voněly a matrace byla měkoučká. Navíc se na mě Billi příjemně natiskl a hřál mě. Objal jsem si ho jednou rukou a věnoval mu polibek.
Zapsal jsem si do paměti ten pocit a oddal se spánku.
autor: Neilinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Ááách jo, oni se tam válí kousek od moře a budou si užívat a já musím zítra brzo vstávat a jít s dětma do školy a školky… To jako vůbec není fér!!! 😀
Trošku mi tam chybí pohled rodičů. Je mi jasné, že jsou se vztahem kluků v pohodě, ale sem tam nějaké to slovo od nich by bylo pěkné.
Ale líbí se mi, že mají kluci vlastní pokoj. Hádám, že toho tddn pokoj asi hodně zažije 😀
Miluju pohodovost téhle povídky! Navíc je v některých částech i strašně vtipná, takže si každý díl neuvěřitelně užívám! 🙂
Dovolenou klukům závidím neuvěřitelně moc, mám pocit, že bych ji na pár dní sama potřebovala, ale nedá se nic dělat, mám jiné povinnosti! 😉 Každopádně věřím, že si dovolenou užijí plnými doušky i za mě! 🙂
Těším se na pokračování! 🙂
Túto poviedku vážne zbožňujem a dnes chalanom fakt závidím tú dovolenku a oddych. Mňa od zajtra čaká akurát tak poriadne nabitý pracovný týždeň! Hneď by som sa s nimi vymenila, ale keďže sú to oni dvaja, tak im to doprajem 😀
Páči sa mi, že majú spoločnú izbu. je jasné, že v nej sa teda budú diať veci – a keby len v nej, že? 😀
Ale pridávam sa k Zuzu, že mi tam trošičku chýba pohľad rodičov. Som rada, že nemajú problém s tým, že sú chalani spolu, ale predsa len nejaké to upozornenie, aby sa správali slušne 😀 by bolo prirodzené.
Ďakujem za časť.
Jujda. Tak strašně jim to přeju. Jsou zamilovaní a všechno je tááák krásné. A přikláním se k názoru, že by tam mohli trochu víc působit rodiče. Ne že by měli hned nějak prudit, ale jejich pohled na věc by neškodil. Ale jen tak zlehýnka… 😀
Těším se, co bude dál.
Pěkný dílek jsem zvědava na dovolenou.
Taký pekný preddovolenkový zhon s mega-príjemnou prestávkou na cikanie:D
Ďakujem za takéto pekné pohodové kapitoly. Milujem keď sú v pohode.
Nádherná povídka. Moc, moc, moc se mi líbí. Je fakt nádherná. Vztah Toma a Billiho je úžasný a moc se těším na jejich společnou dovolenou a jiné dobrodružství