autor: ophelia_seven
V hajzlu ANEB jak Bill dopustil, aby to prasklo
Bill od sebe lidi odstrkoval… aby zabránil tomu, aby se staly takové věci
Za čtyři roky, co byl Tom pryč, jedna ze strategií, u které Bill zjistil, že funguje nejlépe, byla izolace. Izoloval se od své matky. Izoloval se od svých vrstevníků. Dokonce se izoloval od Andrease, do jisté míry. Lidé mu nemohli ublížit, pokud se nedostali dost blízko, a Bill tohoto poznatku plně využil.
Takže když se Tom po tak dlouhé době vrátil domů, Bill se přistihl, jak bojuje proti jediným třem lidem, které k sobě kdy pustil opravdu blízko. Jediný způsob, který znal, jak se udržet dál od většího ublížení, byl všechny odstrčit, aby byl sám ve své vlastní bublině mizérie. Před matkou bylo nejtěžší se izolovat, protože byla jeho matka a cítila potřebu jej vždy kontrolovat a držet ho na vodítku. Andreas byl ten nejjednodušší, protože s ním nebydlel a nemusel ho tedy vidět každý den, pokud nechtěl. A i když chodil s Andreasem téměř rok a přátelil se s ním ještě déle, Billovi stále přišel nahraditelný, stejně jako většina chlapců, kteří přišli před ním
Tom, na druhé straně, byl odlišný příběh. Tom byl ten, o kterém měl Bill stále smíšené pocity. Tom byl ten, který mu mohl ublížit nejvíce, dokonce i když by to Bill nikdy nepřiznal, a také byl ten, u kterého měl Bill ty nejtěžší chvíle nechat ho jít. Ale Tom jej požádal, aby si vybral, jestli jej bude milovat nebo nenávidět, a Bill tento druh požadavků bral vážně. Nechtěl mít zlomené srdce, takže Tom, byl také vyloučen z jeho bubliny mizérie.
Jediný problém v tomto plánu byl, že Andreas byl stejně tvrdohlavý jako on a nenechal Billa, aby jej prostě odepsal, aniž by zabojoval. Byli spolu téměř rok a pro Andrease to byla láska, a to bylo něco, pro co stálo za to bojovat. Billovi se podařilo úspěšně jej ignorovat dva dny, ale bylo jasné, že se s ním nakonec bude muset střetnout.
Bill byl v obývacím pokoji a přepínal jednotlivé programy, když uslyšel zvonek. Tom byl ve sprše a jeho matka v kuchyni, kde vařila večeři. Naštvaně sám pro sebe zahučel, když na něj zavolala a prosila jej, aby šel ke dveřím, ale bez protestů vstal a upustil přitom dálkové ovládání na pohovku. Opravdu až příliš přemýšlel nad tím, kdo to mohl být, dokud neotevřel dveře a neocitl se tváří v tvář chlapci, který jej stále velmi přitahoval, ačkoliv byl neuvěřitelně naštvaný.
Andreas měl ruce v kapsách a zhoupl se na patách. Jeho pohyb se zastavil, když se dveře zcela otevřely a na druhé straně spatřil Billa. „Ach, jdi do prdele,“ řekl Bill a znovu dveře zavíral, ale Andreas je rukou zastavil.
„Musíme si promluvit,“ řekl a prošel kolem Billa do domu.
„Já si to nemyslím.“
„Bille, no tak,“ povzdechl si Andreas, když Bill odkráčel zpátky a dramaticky sebou žuchnul na gauč, ze kterého hned začal sledovat televizi a svého přítele ignoroval.
„Ne, to ty,“ odpověděl Bill sarkasticky a zkřížil si ruce na prsou, jak odmítal s Andreasem navázat oční kontakt. „Nemám ti co říct.“
„To není pravda,“ snažil se Andreas s napjatým úsměvem, když se posadil na pohovku vedle Billa. Bill se odsunul dál, pryč od něj. „Jsem si jistý, že máš milion věcí, které mi chceš říct.“
„Za co?“ Zeptal se Bill sarkasticky, odtrhl oči od televize a poprvé od chvíle, kdy jeho přítel bez pozvání přišel, mu pohlédl zpříma do očí. „Za to, že ses na mě na párty vykašlal? Za to, žes odjel beze mě, když přijeli policajti? Za to, že jsi mě obvinil, že jsem flirtoval s Georgem? Za to, žes vyjel po mém
bratrovi? Co z tohohle tě přimělo k tomu si myslet, že ti mám co říct?“
Andreasovo tělo bylo ztuhlé na konci Billovy řeči. „Chtěl jsem se omluvit,“ řekl tiše. „Věci nešly tak, jak jsem si myslel, že půjdou.“
„Aha, takže chceš říct, že to nebyl tvůj plán, vzít mě na párty a pak mě nechat na holičkách?“
Andreas zavrtěl hlavou. „Měli jsme jít a bavit se,“ řekl tiše a olízl si rty, jak byl nervózní. Bill se snažil se na to příliš nesoustředit, jinak by pocítil známé, ale nechtěné pocity. „Ale pak jsem viděl, jak ses choval s Georgem a-„
„Neflirtoval jsem s ním,“ odsekl Bill podrážděně.
„Musíš to pochopit,“ povzdechl si Andreas. „Georg a já máme dlouhou společnou minulost. Je pro mě něco jako bratr, kterého jsem niky neměl a nikdy nechtěl.“
„Já opravdu nevím, co to má společného se mnou,“ zamračil se Bill.
„Vždycky jsme byli vzájemně hodně soutěživí. A on-“ Andreas se zarazil a Bill zvedl obočí a čekal, až se jeho přítel dostane k pointě. „Vždycky mi v minulosti kradl přítelkyně.“
„No, já nejsem žádná zasraná holka, takže bys měl být v bezpečí,“ řekl Bill jízlivě zrovna v okamžiku, kdy Simone strčila hlavu s úsměvem do pokoje.
„Ach, Andy,“ pozdravila vesele s vařečkou v jedné ruce a s chňapkou ve druhé. „Myslela jsem, že slyším tvůj hlas. Bill nemůže nikam jít, protože má domácí vězení, ale jsi více než vítán, abys zůstal na večeři.“
„Mluvíme spolu, mami, prosím,“ odsekl Bill a Andreas se na ni omluvně podíval.
„Nemusíš být takový nezdvořák,“ řekla nesouhlasně svému mladšímu synovi, a pak obrátila svou pozornost k Andreasovi. „Upřímně řečeno, nevím, jak s ním dokážeš vyjít.“
„Miluju ho,“ odpověděl Andreas okamžitě s pokrčením ramen, jako by tím shrnul všechno, a Bill se zabořil hlouběji do gauče. Jedna věc byla, když Andreas říkal takové věci jemu, ale úplně jiný příběh byl, když říkal podobné věci jeho matce. Zatímco mnoho lidí by možná milovalo představu, jak spolu jejich drahá polovička a jejich rodiče vycházejí, Bill nebyl jedním z nich.
„No,“ povzdechla si Simone šťastně, „nechám vás domluvit a až Tom přijde dolů, nechám ho prostřít pro tebe místo navíc.“
Bill neměl ani šanci se dohadovat dříve, než byla pryč z místnosti a Andreas navázal tam, kde přestali, jako by vůbec nebyli přerušeni. „Já vím, že nejsi holka,“ řekl tiše. „Ale znamenáš pro mě tak moc, že představa toho, jak tě ztrácím kvůli někomu jinému, speciálně kvůli Georgovi, mě přiváděla k šílenství.“
Bill se ošil vnitřně nad tím, jak láskyplně se Andreas choval a jak, i přestože měl daleko k tomu, aby mu odpustil, jeho tělo reagovalo na každou jeho slabiku. Ve svém obranném mechanismu jediná věc, kterou věděl, jak udělat, bylo pokračovat v boji. „No, tak to jsem potom zmatený,“ odsekl. „Když pro tebe znamenám tak moc, proč jsi vyjel po mém bratrovi? A proč ses na mě vykašlal, když se objevili policajti?“
Andreas na něj žalostně pohlédl a Bill dokázal říct, že mu to bylo opravdu líto. „Viděl jsem, jak jste spolu vy dva šli ven,“ řekl tiše.
„Nic se nestalo!“ Billova slova nebyla zdaleka tak jemná jako slova jeho přítele, byl příliš v rozporu, aby ovládal své emoce.
„Já vím, Bille,“ povzdechl si Andreas, sklopil si hlavu do dlaní a několikrát se zhluboka nadechl. „Je mi to líto, okay? Vím, že jsem to přehnal a omlouvám se.“
„Nevěříš mi.“
„Věřím,“ opáčil Andreas a jemně položil dlaň na Billovo koleno. „Dokonce i když celá tvá historie mi říká, abych to nedělal, tak ti věřím.“ Bill tvrdě bojoval, aby před tím dotekem neuhnul, ale byla tam jiskra ve způsobu, jakým se Andreasovy hbité prsty pohybovaly, kterou nedokázal popřít. Bill mlčel a zůstával naprosto nehybný. Andreasova ruka se pomalu přesunula na stehno a Bill viděl v jeho očích naději, ale vše, na co mohl myslet, byl ten sen a jaké to bylo cítit na své kůži Tomovy ruce, a jak nechutné bylo přemýšlet takhle nad svým bratrem, zatímco Andreas měl evidentně na mysli něco jiného. „Prosím, věř mi.“
Možná, pomyslel si Bill, odpuštěním Andreasovi bude jednodušší zapomenout na Toma a na vzpomínky na ten sen, který nikdy neměl mít. Možná, říkal si, by bylo příznivé vše hodit za hlavu. „Pořád jsem naštvaný,“ řekl Bill, ale jeho slova byla mnohem uvolněnější a klidnější než dříve.
Andreas přikývl. „To je okay.“
„A není ti kompletně odpuštěno.“
„Rozumím.“ Andreas se k Billovi nakláněl blíž, jeho slova byla plná něčeho hlubšího než jen nevinnosti, kterou vyjadřovaly. „Můžeme jít nahoru?“
Vše uvnitř Billa na něj křičelo, ať řekne ne, ale jeho tělo už reagovalo a on se postavil a táhl Andrease za ruku s sebou. Andreas se rychle ujal vedení a dovedl je až k Billovu pokoji. Jakmile byli v Billově svatyni, Bill zaslechl vrznutí dveří od koupelny a těsně předtím, než se zavřely dveře, spojil svůj pohled na okamžik s Tomem, zatímco instruoval svého přítele, aby zamkl.
Bill zavřel oči a snažil se vytlačit z mysli ten pohled v Tomových očích, jakmile byly dveře zavřené a zajištěné. Mezi tím snem a Tomovou žádostí, aby jej Bill buď miloval, nebo nenáviděl, a poté jeho volbou jej nenávidět se Bill ocitl na více než jedné rovině a pro jednou se chtěl cítit normálně; chtěl se cítit dobře.
„Tak moc jsi mi chyběl,“ zamumlal Andreas, přitiskl Billa proti dveřím a spojil jejich rty. Bill zamumlal něco v odpověď, ale bylo to spíš ze zvyku než cokoliv jiného. Andreasovy ruce se posunuly do Billových vlasů a Bill je popadl za zápěstí a stáhl je dolů.
„Nedělej to,“ řek podrážděně. Andreas znal pravidla o dotýkání se jeho vlasů: nedělat to.
„Omlouvám se,“ řekl Andreas, jeho slova byla tlumená spodní částí Billovy čelisti. Jeho ruce se přestěhovaly zpátky na Billovu hruď a Bill usoudil, že to je bezpečné místo, kde je mohl nechat odpočívat. „Chystám se tě přimět, abys mi odpustil.“
„Tak to by to raději mělo být dobré,“ střelil Bill nazpět s hlavou opřenou o dveře, jak Andreas olizoval a okusoval jeho kůži. Upřímně se do toho snažil dostat, protože nemohl popřít, že mu chybělo mít Andreasova ústa a ruce všude na sobě, ale něco bylo jinak a on se nedokázal přinutit, aby se soustředil.
„Bude to úžasné,“ řekl Andreas a odtáhl ústa od Billova krku, aby mu pohlédl do očí a zároveň spojil ruce za jeho krkem.
Bill se napjal, jak mu myslí proběhly záblesky na sen a poklesl mu žaludek. Pevně zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Andreas, znepokojen pohledem na tváři svého přítele.
Bill přikývl a pak otevřel oči. Olízl si rty a přinutil se k úsměvu. „Chyběl jsi mi,“ řekl a natáhl se k zadní části svého krku, aby uvolnil Andreasovy ruce, než jej odstrčil od dveří směrem k posteli. „Musíme rychle, než bude večeře,“ vydechl.
Z větší části Bill prostě chtěl, aby to skončilo opravdu rychle, protože pocit v jeho žaludku nechtěl ustoupit a pokaždé, když ucítil kontakt kůže na kůži, projela jeho myslí vize Toma a on chtěl zvracet. Nebyl si jistý, že tohle zvládne v jednom kuse. Nebyl si jistý, jestli to vůbec zvládne.
„Nebudeme mít sex,“ řekl Andreas a odtáhl se od Billa, který cítil více podráždění než uvolnění, ačkoliv tam byla nějaká úleva, která projela jeho tělem.
„Ach, proboha,“ povzdechl si a rukou si prohrábl vlasy, jak mu Andreas zatlačil do hrudi a on se svalil dozadu na postel, s koleny dost daleko od sebe, aby se mezi ně Andreas pohodlně vešel.
„Tohle je celé pro tebe,“ vysvětlil Andy, než rychle padl na kolena a začal pracovat na Billově opasku.
„Andy, kurva,“ zasténal Bill, když mu Andreasova ruka rozepla kalhoty a vklouzla dovnitř. „Ty jsi taková zatracená holka.“
„Jen to říkej dál,“ ušklíbl se v odpovědi a pak neztrácel čas, než vzal Billa, napůl tvrdého, do úst.
„To proto, že se jako jedna z nich chováš,“ odpověděl Bill skrz zaťaté zuby. Vydal ze sebe zasyčení, když jej Andreas místo odpovědi nasál silněji, a ruce zapletl do chlapcových blond vlasů, kterých se držel jako o život. Netrvalo dlouho, než byl v jeho ústech kompletně tvrdý, a zanedlouho se musel snažit, aby nepřirážel svými boky vzhůru. „A kouříš jako jedna z nich,“ dodal škádlivě, jak se snažil zlehčit náladu a hodit se více do klidu.
Andreas se odtáhl, zatímco si olízl ústa s prohnaným úsměvem a Bill zasténal. „Nikdy tě nekouřila žádná holka, nebo ano?“
„Jdi do prdele,“ řekl Bill a snažil se usmívat, zatímco položil ruku na hlavu svého přítele a snažil se ji navést na původní místo. „To není pointa.“ Andreas pohyboval svým jazykem v dráždivých kruzích a Bill mohl říct, že se snaží, aby to bylo rychlé, jak mu bylo řečeno. „Ty se chováš dost jako holka, to je to stejné,“ řekl se zavřenýma očima, jak zaklonil hlavu dozadu.
Cítil, jak se Andreas s mlasknutím znovu odtáhl a Bill si povzdechl, čím dál více frustrovaný. „Kdybych byl holka, tak bych se tě ptal na hloupé otázky, jako kdo byl první osoba, která tě kdy vykouřila a jestli byla stejně dobrá jako já a…“
Bill se přestal soustředit na Andreasovo hravé žvanění, když se mu převrátil žaludek a oči mu začaly slzet. Položil si ruku přes obličej a roztřeseně vydechl, zatímco si nade vše přál, aby mohl zapomenout, že dokonce kdy měl bratra, protože díky tomu začínalo být všechno v prdeli. Byl tak blízko k hození nápovědy Andreasovi o tajemství, které před každým schovával, včetně sebe a svého dvojčete, tak dlouho, jak si jen mohl pamatovat: byl zamilovaný do svého zatraceného bratra.
„Bille?“ Bill vzhlédl, když v Andreasově hlase uslyšel obavy a věděl, že musí rychle přijít s nějakou výmluvou. Věnoval mu ten nejlepší úsměv, jakého byl schopen, i když byl docela ubohý, a doufal, že mu na to Andreas skočí.
„Bylo to opravdu drsných několik dní,“ vysvětlil, a ačkoliv to nebyla lež, stále se cítil špatně z toho, že klamal osobu, se kterou mohl počítat, že bude vždy při něm. „Prostě myslím, že tohle opravdu potřebuju.“
„Omlouvám se, já-“ začal Andreas s upřímností, ale Bill zavrtěl hlavou a rukou mu překryl ústa.
„Nejsi to jen ty,“ odpověděl, jeho hlas byl jen těsně nad hranicí šepotu v tichém pokoji. „Je to hodně různých věcí.“
„Řekni mi, co potřebuješ, abych udělal,“ řekl Andreas, když Bill stáhl ruku zpět, neschopný číst, co od něj Bill opravdu chtěl – ať už chtěl přestat, nebo pokračovat, nebo dělat úplně něco jiného.
Bill se roztřeseně nadechl a navedl hlavu svého přítele zpět dolů. „Prosím, dokonči to,“ prosil a Andreas okamžitě ovinul své rty zpět kolem Billovy erekce.
Bill proti tomu bojoval tak silně, jak jen mohl, ale neexistoval tam žádný způsob, jak by mohl udržet svou mysl od návratu do toho dne – dne, kdy se všechno změnilo.
Jen, prosím. Prosím… sprav to polibkem.
Prosím, Tome, opravdu to bolí.
Já nevím jak.
Prostě jen… dej na to svou pusu.
Víš co, nech to být.
Ne, ne. Prostě mi řekni, co mám dělat, okay?
Prostě to polib.
Dej to celé do pusy.
Já nemůžu – Já…
Tak moc, jak to jen půjde.
Bill stěží rozeznal rozdíl mezi Tomovými ústy v minulosti a Andreasovými ústy v současné době. Všechno to bylo stejné; bylo to jako Tom se zrychleným dýcháním a nejistými dotyky. Bill chtěl, aby to byl Tom, ale nechtěl chtít, aby to byl Tom. Chtěl chtít, aby to byl Andreas, ale když Andreas přitiskl jazyk na štěrbinu nahoře, byl tam jen jeden člověk v jeho mysli, jak se zachvěl těsně předtím, než vyvrcholil, bez jakéhokoliv varování pro žádného z nich.
„Ach, kurva, Tomeee.“
Svět se přestal točit a vzduch v místnosti zhoustl. Čas se zdál být zpomalený, když se Andreas odtáhl s temným, zamračeným pohledem v očích.
„Co to kurva?“ Jeho slova vyšla ven pomalu a namáhavě, v očích měl směs ublížení a zmatení.
Bill si oběma rukama zakryl tvář a položil se na postel, jeho penis byl stále vystavený a naprosto bez života. Tentokrát nedokázal bojovat proti slzám a nechal jich pár vyklouznout, než si je nenápadně otřel. Tentokrát věděl, že je naprosto v hajzlu.
„To je zasraně nechutné,“ řekl Andreas, když bylo zřejmé, že se Bill nechystá nic říct v reakci na cokoliv, co se to právě stalo.
„Omlouvám se!“ Řekl Bill, jeho hlas byl napjatý a oči jej pálily. Odkryl si svou tvář, aby pohlédl na Andrease, ale odvrátil pohled, když na jeho tváři spatřil znechucený výraz. „Mám toho hodně na mysli, a Tom-„
„I když máš svého ptáka v mé puse?“ Vykřikl Andreas a Bill sebou trhl nad tou hlasitostí.
„Ne! Chci říct – Já jen…“
Andreas zavrtěl hlavou. „To je nechutné,“ zopakoval, tentokrát měkčeji a téměř nevěřícně.
„Andy, Bille!“ Slyšeli, jak na ně oba Simone volá. „Večeře je hotová!“
„Omlouvám se. To není-“ Snažil se to Bill vysvětlit, ale neměl ponětí, kde začít a ani žádné dobré odůvodnění, kterému by jeho přítel věřil. Myslel na svého bratra, zatímco jeho penis byl v Andreasových ústech, a ta představa jej přivedla k vrcholu. A on si to užil, po celou dobu až do chvíle, kdy zvolal Tomovo jméno.
„Já už takhle nemůžu dál, Bille,“ řekl Andreas, hlas mu přitom kolísal a Bill věděl, jak naštvaný je. Andreas vstal a rukou si nervózně prohrábl vlasy. Bill k němu prosebně vzhlédl, ale Andreas na něj pouze zíral s prázdným výrazem v obličeji, než zavrtěl hlavou a obrátil se ke dveřím.
„Počkej!“ Vykřikl Bill, ale Andy se nezastavil, aby se k němu otočil. Jen dál pokračoval v pohybu a vůbec nereagoval na Billovy prosby.
Bill sebou trhl ve své pozici na okraji postele, když o chvíli později uslyšel, jak bouchly přední dveře. Žaludkem se mu prohnala nevolnost a on se ohnul a vsunul si hlavu mezi kolena. Nemohl uvěřit, že Andreasovi právě odhalil své tajemství. Nemohl uvěřit, že to bylo jméno jeho bratra, které mu vylétlo z úst, když se udělal.
Andreas měl pravdu. Bylo to nechutné a muselo to přestat. Bill chtěl z toho všeho obvinit svého bratra, ale věděl, že nic z toho nebyla Tomova vina. Byl to on sám, kdo za to kompletně mohl.
„Bille Kaulitzi!“ Zvolala nahoru jeho matka a on se roztřeseně nadechl, zatímco rychle popadl čisté oblečení, aby se převlékl. Jestliže měl povečeřet se svou rodinou, nechystal se to udělat v oblečení, které bylo cítit sexem a lží.
Vyhýbal se očnímu kontaktu se Simone a Tomem, když vstoupil do kuchyně a posadil se ke stolu, zatímco se modlil, aby nemohli vidět, jak odporný byl, ale věděl, že pravděpodobně mohli. Zadržel dech a přál si, aby mohl prostě úplně zmizet.
„Myslela jsem, že Andy zůstává na večeři?“ Zeptala se Simone, když seděla u stolu s oběma svými syny.
„Změnil názor,“ řekl Bill jednoduše. Bylo mu příliš špatně na to, aby se dohadoval, že ve skutečnosti za ní ani jeden z nich nepřišel a nesouhlasil s tím, že by zůstal. Už mu to bylo jedno. Právě udělal tu nejnechutnější věc, jakou jen mohl a odtlačil Andrease pryč, pravděpodobně natrvalo.
„Proč? Co jsi udělal?“
Bill se díval na prázdný talíř před sebou a odmítal se podívat kamkoliv jinam. „Proč vždycky předpokládáš, že jsem něco udělal?“ Zeptal se, ačkoliv jeho slova byla nevýrazná a nedala se považovat za bojovná.
„Byl velmi rozrušený, když odcházel,“ vysvětlila jeho matka a vložila mu na talíř kus kuřete, jako by mu bylo pět a nedokázal to udělat sám. Chovala se jako milující matka, ale pod povrchem Bill mohl cítit, jak byla povýšená. Vždycky měla Andrease raději než jeho. Byl to dobrý syn, kterého nikdy neměla. Ten, který se nespustil se svým bratrem a ten, který nevyvrcholil se jménem svého bratra na rtech.
„Myslím, že brečel,“ poznamenal Tom a Bill mohl v jeho hlase slyšet samolibý úšklebek. Ale ta zpráva Billa jen přinutila, aby se chtěl schoulit do klubíčka a zemřít.
„Když vám na Andreasovi tak moc záleží, proč jste se prostě nezeptali jeho, co jsem udělal?“ Odsekl Bill a nabídl tak nejvíce emocí od chvíle, kdy přišel dolů.
„Zeptala jsem se ho,“ řekla mu Simone pohotově. „Ale ani se na mě nepodíval, natož aby mi odpověděl.“
Tom svému bratrovi podal mísu s bramborovou kaší a Bill to viděl koutkem oka, ale ani se nepohnul. Držel si obě ruce složené v klíně a zíral na svůj talíř. Když si Bill nevzal brambory, Tom popadl lžíci a naložil mu trochu brambor na talíř. Bill se sám pro sebe zamračil.
„Tak mu běž zatraceně zavolat nebo tak něco.“ Bill zvedl oči, aby se setkal s matčinýma a snažil se nenechat ji vidět, jak ublíženě se cítil. Chtěl vypadat vztekle. Vztek byl něco, s čím se dokázal vypořádat. Byl vzteklý od chvíle, kdy je před lety opustil jeho otec. Bylo to něco, na co byli všichni zvyklí. Ale být ublížený, to bylo něco, co Bill potlačoval od toho dne, kdy odešel Tom – od toho dne, kdy mu bylo ublíženo nejvíc.
„Ať je to cokoliv,“ začala znovu Simone, „jsem si jistá, že se přes to kluci dostanete.“
„Jsem si zatraceně jistý, že jsme se právě rozešli, takže si to nemyslím,“ vyštěkl Bill a promnul si čelo, protože mohl vidět, jak se na něj Tom dívá a nechtěl, aby jej Tom tentokrát viděl. Ne takhle. „Jsem si docela jistý, že je konec.“
„On byl-“ začal Tom domýšlivě a Bill vystřelil hlavou vzhůru a pohlédl na něj s plamenným pohledem.
„Neříkej to,“ řekl důrazně skrz zaťaté zuby a Tom se okamžitě stáhl, jeho samolibost se proměnila ve zmatek a pravděpodobně i trochu v pobavení. „Tentokrát to nebyl on.“
„Tak co jsi udělal,“ zeptal se Tom a malý úšklebek si našel cestu zpátky na jeho tvář.
„Jděte oba do prdele,“ řekl, když mu Tom nasypal na talíř trochu kukuřice společně k bramborové kaši a kuřeti od jeho matky.
„Máme jen obavy,“ vložila se do toho Simone a těžce tím rozvířila Billovu náladu.
„K čertu, obavy. Chceš vědět o tom, jak mě můj přítel nahoře kouřil?“ Nikdy s ní opravdu nemluvil o těchto věcech, ale věděl, že to je to tlačítko, na které mohl zatlačit, a tím ji dostat, aby pochopila, že o tom mluvit nechce.
Jak očekával, jeho matka zrudla a Tom zíral dolů do svého talíře, kde přejížděl vidličkou přes svou bramborovou kaši a samolibé pobavení z jeho tváře zřetelně zmizelo. „Co děláš ve svém pokoji, je tvoje věc,“ řekla Simone, vypadala trochu nervózně a Bill ze sebe vydal cynické zasmání. Nevěřil, že to mohla říct s tak vážnou tváří.
„Opravdu?“ Střelil Bill pohotově nazpět a odstrčil od sebe plný talíř, ruce si zkřížil na břiše. Chvěl se, dlaně a čelo měl zpocené, jeho mysl byla zahalena od pocitů viny, až po znechucení, strach a horor. „Protože si pamatuju dobu – a jsem si jistý, že Tom si to pamatuje taky – kdy to rozhodně nebyl ten případ.“
Bill se nedokázal podívat na svého bratra přímo, ale koutkem oka viděl, že se na něj Tom dívá a jeho tvář zdobil malý, hrdý úsměv. Billovi se chtělo zvracet.
„To bylo něco jiného,“ řekla Simone a bylo zřejmé, že se snaží udržet svůj hlas klidný a stálý. „A věřím, že jste se oba dva poučili.“
„Jo,“ ušklíbl se Bill, zaklonil hlavu a podíval se na strop. Dokonce i nohy se mu třásly a věděl, že během několika minut začne brečet, pokud se nedostane pryč z této situace. Ale přesto zůstal sedět na židli a ústa se mu pohybovala rychleji než mozek. „To je důvod, proč říkám jméno svého bratra, když mě můj přítel kouří.“
Neměl v úmyslu to říct, opravdu. Bylo to definitivně tajemství, ale už to nebylo Billovo tajemství. Všechna jeho tajemství se stávala veřejnými informacemi a on nenáviděl, že měl pocit, jako by ztrácel filtr mezi svým mozkem a ústy. Kdyby si k sobě lidi nepustil tak blízko, takové věci by se nestaly. V kuchyni bylo ticho, vzduch zhoustl a Bill měl najednou pocit, že nemůže dýchat. Když pomalu sklopil svůj pohled od stropu, spatřil na sobě dva páry očí, a v každém páru velmi odlišné věci.
Bill už tam déle nedokázal sedět. Už na tu situaci nedokázal déle myslet. Klidně odsunul svou židli a odešel z kuchyně, aby se na noc odebral do svého pokoje. Všechen pokrok, který udělal za poslední čtyři roky a týdny, kdy byl Tom zpátky, byl pryč. Prostě se vrátil celou tu cestu do okamžiku, kdy mu bylo třináct. Byl zamilovaný do svého bratra a nyní jediní tři lidé, o kterých uvažoval, že by je vpustil do své bubliny mizérie, to věděli. Nikdy za celý svůj život se necítil sám sebou více znechucený.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Oooo neeee!!! Nemůže to být useknuté v tom nejlepším, co nás čeká…jsem zvědavá, co se teď stane…hlavně, jak Tom zareaguje…těším se na další dílek a díky za překlad.
Ve chvíli, kdy Bill odpouštěl Andreasovi, jsem už nad ním chtěla zlomit hůl. Vážně by mu odpustil tak snadno? To jeho vysvětlení, že mu Georg vždycky přebíral holky, bylo dost chabé. Vážně chabé, jako by si to právě vymyslel.
No, nicméně se to vyřešilo samo. Předpokládám, že teď se děj zase pohne o kus dál, ať už jakýmkoli směrem. Simone si svým vměšováním pěkně naběhla. Líbilo se mi, jak jí to Bill vpálil a její vlastní slova použil proti ní. Teď bude doma asi pěkně dusno. Jsem zvědavá, jak na to zareaguje Tom, protože Billovo vyjádření bylo dost jednoznačné. 🙂
Bil je dobře v háji… Možná by mu nezaškodila návštěva psychologa, i když si neumím dost dobře představit, co by mu vykládal…
Můj názor na Andyho se v průběhu času docela změnil, ale jsem ráda, že dneska za Billem zašel a svou přítomností mu pomohl si uvědomit, koho vlastně chce, i když to sám docela tvrdě odnesl. Ale i jemu to podle mě docela prospělo: aspoň snad definitivně pochopil, že jeho vztah s Billem nefunguje a že nemá smysl se zuby nehty držet něčeho, v čem ani on ani Bill už dávno není spokojený.
Ovšem ten závěr Bill naprosto zabil. Jsem opravdu zvědavá, jak se Tom a Simone vypořádají s tím, co jim prozradil…
Netrpělivě čekám na další díl.
Tohle byl tak šíleně smutný díl!! 🙁
Napřed když přišel Andreas a Bill mu prostě odpustil tak snadno..já nevím, nedokázala jsem to pochopit a už jsem jen nad Billem vyvracela oči. Pořád si totiž myslím, že je od něj neuvěřitelně sobecké a hnusné takhle Andyho využívat jen proto, že je mu s ním relativně dobře, když ví, že Andyho celou dobu jen zraňuje. A o Andym se raději taky nebudu zmiňovat! Jen mi bylo líto, že si musel tak krutě uvědomit, že to s Billem nemá více cenu. Ve chvíli, kdy Bill vykřikl Andyho jméno, jsem jen zalapala po dechu, protože mi bylo jasné, jak špatně to Andy vezme. A kdo by se mu taky divil, že jo?
K Tomovi nemám víc slov, než že jej mám v téhle povídce ohromně ráda. Přijde mi, že je jediný, kdo je normální a má to v hlavě srovnané. Upřímně si myslím, že jej láska k bratrovi nikdy nepřešla a že je s tím smířený a možná i ochotný to všechno znovu obnovit. Možná se pletu, je to dost možné, ale z jeho chování mi to tak přijde. Ať je to jak chce, mám jej moc ráda pro jeho povahu!
A Bill? Na toho se už ani nezlobím, jen nevím, zda a jak mu může vůbec někdo pomoct. Na jednu strau chápu, že se od vztahu s bratrem distancoval a všechny ty jeho sexuální představy o bratrovi mu přijdou nechutné. Však to do něj Simone taky celou dobu hustila, tak se ani nedivím, že t v ně něco zanechalo. Jenže na stranu druhou si neumím představit, že by tohle někdy mohlo dopadnout dobře. Bill potřebuje pomoc. Neříkám, že zrovna od psychologa, možná bude stačit Tomova pomoc, ale mám takový pocit, že tohle sám nezvládne.
Teď nemám vůbec tušení, jak by tohle mohlo dál pokračovat. mám z toho šíleně smíšené pocity, tak si prostě počkám na další pokračování. 🙂
Moc děkuji za parádní překlad! 🙂
Božeeee 😀 nemám slov, bolí mě oči z toho vytřeštěnýho zírání na obrazovku. Na to jak se to postupně rozvíjelo jedním a druhým směrem, je tohle fakt šok. Chudák Bill, nedokážu si vůbec představit, jak mu muselo být a teď jaká bude reakce. Tomovi, který se chová strašně nad věcí, teď musela spadnout brada nebo… už aby byl čtvrtek 🙂 perfektní díl díky za něj.
Oooops, Bill se trochu seknul 😀 nechapu, proc Bill nerekl, ze se mu libi nejaky jiny Tom. Vsak je to tak obycejne jmeno, ze by mu to Andy sezral i s navijakem. On je takova trubicka 😀 mno, snad se to mezi dvojcaty vsechno urovna…
Dekuji za preklad 🙂
Mám pocit, že Bill to má v hlave pekne pomotané. Keď začal Andreasovi po tých chabých výhovorkách odpúšťať, tak som si pomyslela, že ´čo? ty mu tie bludy vážne veríš a odpustíš mu?´ No ale ako vidím, tak sa to nakoniec vyriešilo samo a pre Andreasa dosť šokovo.
Simone má čo chcela! Nemá sa stále tak pretvarovať!
Neviem, čo bude ďalej, ale dúfam, že sa to medzi dvojčatami dá na nejakú jasnú cestu, lebo v tejto chvíli je to medzi nimi všetko poriadne zamotané (minimálne z Billovej strany).
Ďakujem za preklad.
Coooooo??? Jsem v šoku! V šoku! Upřímně – čekala jsem tak trochu, že se něco takového stane, když byl Bill tak zmatený tím snem… Tak když začal v pokoji s Andym, čekala jsem, že se to stane. Pak se to stalo, Andy se pochopitelně naštval a odešel. (Jsem ale ráda, že je Andy pryč, a doufám, že se nevrátí 😛 ať měl Billa rád sebevíc, mně byl prostě v celé povídce protivný, ačkoliv za to možná tak úplně nemohl… Zkrátka jsem chtěla vedle Billa Toma, ne jeho… Promiň, Andy :-D) Potud oukej…
Ale že to řekl Bill u večeře?? To mě málem položilo, málem jsem spadla ze židle, když jsem si to přečetla! Jak se tohle asi bude vyvíjet dál??
Jdu rychle na další díl…
Děkuju moc za překlad 🙂
P.S.: Dobře ti tak, Simone… Jak já tě nesnášim, kdyby se udělovala cena Antimatka roku, bez váhání ji dostaneš.
Och, Billa mi bolo tak strašne ľúto. Musí to príšerne bolieť. Je mi ľúto, že nemá nikoho, kto by sa postavil na jeho stranu a vysvetlil mu, že nie je vôbec odporný keď miluje svojho brata. Láske sa nedá rozkázať. Urobil už naozaj všetko aby v sebe zabil lásku:( Dúfam, že to Tom pochopil a bude sa snažiť pomôcť… Neviem čo si myslí o Billovom priznaní a strašne by som to chcela vedieť. Simone si to zaslúžila počuť, ale neviem si predstaviť ako sa zachová. Andy… neviem na tom večierku sa zachoval naozaj hnusne, možno by si menšiu pomstu zaslúžil, ale toto je až príliš. Teraz mu možno došlo, že celý ten rok ho Bill len zneužil aby zabudol na svoju ozajstnú lásku:(
Toto bol poriadne smutný diel poviedky, ale aspoň si je Bill istý tým čo cíti a priznal to aj ostatným. Myslím, že je to dobrý začiatok na konečné zmierenie s lákou a so svojím životom… Som zvedavá ako to všetci zvládnu spracovať…
Veľmi pekne ďakujem za preklad.