autor: Saline A.
13. prosince 2007, Loitsche
Bill se, jemně řečeno, ztrácel. Byl naprosto, kompletně polapen v říši výboru zimního plesu. Na internetu se snažil najít co nejvíc inspirace, takže namísto s Anisem ležel po nocích v posteli s notebookem a hledal a hledal. Částečně si tím ulevoval i od anonyma, který se v posledních dnech celkem činil. Poté, co Bill nijak nereagoval na první vzkaz, se nejspíš trochu naštval a Billovi to chtěl dát sežrat. Denně měl ve skříňce vzkazů hned několik, přičemž se nedá říct, že by se snad mírnily. Naopak byly čím dál sprostší a agresivnější. Ačkoliv se snažil nedat na sobě nic znát, každá zpráva ho vystresovala – tím spíš, že se nedalo nijak vystopovat, kdo za tím stojí.
„Tak co, už sis vybral perfektní princeznovské šaty?“ usmál se Tom ode dveří.
Bill se pobaveně zašklebil a zavrtěl hlavou. „Zjistil jsem, že žádné šaty se nedělají tak úzké, aby seděly na můj vosí pas,“ povzdechl. „Dnešní holky jsou moc tlusté.“
Tom se smíchem zavřel dveře a přešel k Billově posteli, na kterou se svalil. „Tak to abych začal hledat holky včerejší… Co děláš?“ pokynul hlavou k notebooku.
„Hledám nějakou inspiraci. Máme zajištěnou spoustu dekorací a pořád jsme nevěděli, jak to nakombinovat, aby to hezky ladilo. Ale na tumblru jsem našel fakt hodně nápadů, takže jsem je rozeslal a snad něco vyberou.“
„Já myslel, že už máte hotovo,“ Tom překvapeně zamrkal. „Vždyť je ples za týden.“
„Děkuju za uklidnění,“ Bill do něj se smíchem šťouchnul. „Ale ne, ty základní a nejdůležitější věci byly zajištěné už dlouho před tím. Catering, hudba, osvětlení a podobné jsou už dávno hotové. Teď už jde vážně jen o maličkosti jako o tu výzdobu.“
„A jak to máte pořešené s Anisem?“
S povzdechem zaklapl notebook a opřel se o čelo postele. „Moc jsme se o tom ještě nebavili. Říkal, že nějak zařídí, abychom byli ve stejné sekci, ale nějak si tím nejsem úplně jistý. Bůh ví, jak to bude působit… Spíš mě mrzí, že si tam třeba nemůžeme udělat společnou fotku, zatancovat si a tak.“
„Tak jednoduše zůstaň i po skončení plesu. Na úklid nechce zůstat nikdy nikdo, takže všichni uvítají s otevřenou náručí, když budeš chtít zůstat ty. No a až všichni odejdou, máte celý ples jen a jen pro sebe!“
Bill překvapeně zamrkal. Jak to vypadalo, Tom měl občas vážně dobré nápady, nebyl úplně mizerný. „To je docela dobré. Uvidíme, jak nám to vyjde,“ pousmál se. „Snad nevzniknou šuškandy nebo tak.“
„Proč by měly? Ty už sis snad něco vyslechl nebo tak?“ zamračil se Tom. Představa, že by jeho brášku někdo šikanoval, se mu vůbec nelíbila a byl připravený učinit tomu přítrž.
„Nevím,“ nejistě se Bill zavrtěl. Jako by na něj najednou začaly křičet anonymy schované hluboko v kabele. Měl se o nich Tomovi zmínit? „Slyšel jsem pár poznámek. Žádná katastrofa, ale něco se vyskytlo…“
„Bille, podívej,“ Tom si poposedl a na Billa vážně pohlédl. „Nechci, abys dovolil, aby s tebou zacházeli špatně, nesmíš si nic nechat líbit, nedovol jim to. To, co děláte s Anisem, není zakázané a nikdo vám do toho nesmí mluvit. Jste dva dospělí lidé, takže ať už si každý říká, co chce, je to jen mezi vámi.“
„Někdo mi vyhrožuješ, Tomi,“ zašeptal Bill po chvilce mlčení. „Začalo to minulý týden, přišel mi anonym a pokračuje to. Doufal jsem, že když nebudu reagovat, tak to přestane, ale některé dny je to vážně špatné. Nevím, jestli se nemám bát.“
„Cože?!“ Tom se prudce narovnal. „Bille, proč jsi mi to hned neřekl? Co na to Anis? Oh, nech mě hádat – nic neví.“
„Ne, neví, a ty mu, prosím, nic neříkej. Nechci, aby se bál. Tobě bych to taky neřekl, kdybys nezačal s tím proslovem,“ Bill téměř kňučel. Ze všeho nejmíň chtěl, aby se to Anis dozvěděl. Nevěděl, čeho všeho je schopný, a nechtěl, aby snad burcoval Kaye a Nyzeho. Bůh ví, kde všude měl kontakty jeho otec. „Já pořád doufám, že to přestane…“
„Nevěříš snad, že se jednoho dne vzbudí a řekne si, že už tě vydeptal dost, že ne?“ odfrkl si Tom. „Bille, tihle magoři neskončí nikdy, pokud je nikdo násilně nezarazí. Ukaž mi ty vzkazy.“
Bill se zakňučením zavrtěl hlavou. Přitáhnul si nohy k tělu a zoufale na něj pohlédl. Samozřejmě byl rád a vážil si toho, jak ho Tom bránil. Na jednu stranu netoužil po ničem jiném, jen aby toho anonyma našel a pořádně mu ublížil. Na stranu druhou… Jak mohl vědět, že jich není víc? Co kdyby se to všechno jen zhoršilo? „Už je nemám. Tome, nevím, jestli je nejlepší nápad ho nějak hledat. Já nechci, aby se to ještě zhoršilo. Zbývá už jen pár týdnů do konce školy a já nechci, abych tu měl zbytečné problémy.“
„To si děláš srandu,“ zasmál se Tom nevěřícně. „Takže tobě šikana od anonyma přijde menší zlo, než kdybych si to s ním vyřídil?“
„Ano, protože jakmile by sis to s ním vyřídil, bylo by jasné, že měl pravdu. Zatímco když nijak nereaguju na výhružky, může to působit, jako kdyby s Anisem nic neměl, tudíž si může dělat, co chce.“
„Včetně terorizování tě,“ zamračil se.
Bill s povzdechem přikývl. Zoufale si prohrábl vlasy, než se natáhl a schoulil se Tomovi do náruče. Nechtěl už nic řešit, chtěl jen obejmout a ujistit, že všechno bude v pořádku, nic víc. „Škoda, že láska není jednodušší.“
„Láska samotná jednoduchá je,“ objal ho Tom pevně kolem ramen. „To jen lidé kolem ji komplikují.“
~
14. prosince 2007, Loitsche
„Dobré ráno,“ Gordon vzhlédnul s úsměvem od novin, aby pozdravil mladšího syna, ale úsměv se hodně rychle vytratil a vystřídalo ho ustaraně nakrčené obočí. „Bille, jsi v pořádku?“Bill pokrčil rameny, roztržitě na svého otce pohlédl. Dlouho do noci si s Tomem povídal o anonymovi, takže byl nevyspalý, ale zároveň mu bylo psychicky neuvěřitelně špatně z toho, že to rozebírali. Snažil se mu přijít na kloub tak moc, až Billa začal bolet žaludek – bál se pomyslet, co všechno by neznámý mohl vědět.
„Myslím, že bys měl dneska zůstat doma,“ Gordon jemně přiložil ruku k chlapcovu čelu, kontroluje, zda nemá teplotu. „Vypadáš, jako kdyby ses měl každou chvílí skácet k zemi, a to teda riskovat nechci.“ Bill se opřel čelem o otcovo rameno a nechal se konejšivě obejmout. Děkoval bohu, že Gordon je citově založený člověk. „Jsi v pořádku?“
„Psychicky i fyzicky je mi úplně na hovno.“
Gordon se krátce zasmál, ale chlapce pohladil po vlasech. „Pořád to s otcem?“
„Ty jsi můj otec,“ skočil mu chlapec zatvrzele do řeči.
„Ať už ti minulý týden Jörg,“ opravil se Gordon s něžným úsměvem na rtech, „řekl cokoliv, zapomeň na to, Bille. Nenech se jím otrávit.“
Bill chtěl namítnout, že s Jörgem to tolik nesouvisí, ale jakmile se mu na jazyku zformulovalo jeho jméno, žaludek mu spadl ještě níž. „Nenávidím ho.“
„Bille, neměl by ses už oblékat? Přijdeš pozdě do školy,“ matka vběhla do kuchyně jako vítr, ani na vteřinu se nepozastavila nad tím, že Bill s Gordonem tam stojí v objetí.
„Dneska zůstává doma, necítí se dobře,“ Gordon ho spiklenecky pohladil po zádech, když se Simone otočila a konečně si oba přejela pohledem.
„Oh,“ vydechla. „To jsem nevěděla.“
„Přišel před chvílí a já se bál, že mi tu zkolabuje, tak jsem se rozhodl, že tu dneska zůstane. Žádnou zkoušku dneska nemají a věci na ples může zařizovat z domova. Raději ať se vyleží, aby to nebylo nic vážného“
„No jistě, samozřejmě,“ přitakala Simone dychtivě. „Já musím letět, ale Bille, srdíčko, napiš mi během dne, jak se cítíš,“ spěšně oba muže políbila na tvář, než popadla kabelku a vyběhla z domu.
Gordon se za ní okamžik díval, než se s úsměvem otočil zpět k Billovi. „Mám pocit, že se ti přitížilo a já budu muset jít. Ale co kdyby s tebou zůstal doma Tom? Abych měl jistotu, že jsi v pořádku. Kdyby něco, může ti alespoň pomoct.“
Bill se pousmál a otce políbil na tvář. „Děkuju, tati, mám tě rád.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Takže anonymy stále pokračují, hm? To se dalo čekat. Pokus o jejich ignorování není špatný nápad, jenže… V tomhle případě se obávám, že útoky se budou stupňovat, dokud všechno nevypluje na povrch, protože někomu jde o rozvíření skandálu. Někdo chce Billovi hodně ublížit. Je dobře, že to ví i Tom. Minimálně proto, že na to Bill už není úplně sám. Jsem zvědavá, jak na to zareaguje Anis, až se to dozví.
Díky, těším se na pokračování.
Doufám že ten anonym Billovi neublíží ale měl by to řic Anisivi.
Jsem ráda, že to Bill řekl alespoň Tomovi, když už ne Anisovi, ale rozhodně by to měl říct i jemu. Snad se jim ten anonym nechystá něco vyvést zrovna na tom plese!
Ten Bill je ale trubka… tak rekl to alespon braskovi, ale Anis to mel vedet prvni. Byt na Anisove miste, jsem nastvana az to praskne. Vsak Anis by jo jiste nenechal a neopustil. Anis… mmmm snad uz konecne se dockame v dalsim dile i jeho 😛 kazdopadne Tom je uzasny ochranar, sladky bratricek.
Dekuji za kapitolku ^^
[1]:, [2]:, [3]:, [4]: : Děkuju vám, zlata moje, za tak krásné komentáře! Moc si jich vážím! Mám vás ráda ♥