autor: ophelia_seven
Tým Bill a Tom ANEB jak si Bill myslí, že je příliš pozdě na Supermana
Bill chce Toma odstrčit… ale Tom může být jediná věc, která Billovi zůstala
Po odchodu od jídelního stolu, kde bylo k překvapení jeho matky i dvojčete vyzrazeno jeho tajemství, byl Billův plán spát, dokud nebude muset vstávat do školy a poté vyklouznout brzy, aby se vyhnul setkání se svou rodinou. Jeho plán ale selhal dřív, než vůbec začal. Ležel v posteli hodiny, házel sebou a přetáčel se, bojoval proti nevolnosti, dokud nepohltila celé jeho tělo a on věděl, že už proti tomu déle bojovat nemůže.
Vyskočil z postele tak rychle, jak jen mohl, a vyrazil do koupelny, kde se mu stěží podařilo rozsvítit světlo, než si dřepl před toaletou a vyprázdnil do ní obsah svého žaludku. Příliš toho v sobě neměl, takže to byly hlavně žaludeční šťávy, ze kterých jej pálil krk. Usoudil, že si to zaslouží za to, jak je nechutný.
Bill si nebyl jistý, kdy začal být jeho život tak kompletně na hovno. Bývalo pro něj jednoduché být uzavřený do sebe, skrývat tajemství, nemilovat, a tím pádem nebýt na nikom závislý. Nebyl si jistý, kdy v něm nastala změna, ale z hloubi duše to nenáviděl. Jeho myslí stále probíhala co kdyby. Co kdyby Toma nikdy nenechal, aby jej tenkrát poprvé políbil? Co kdyby Toma nikdy neprosil, aby zašel dál? Co kdyby si nikdy domů nezačal přivádět jednoho kluka za druhým? Co kdyby se nikdy nesetkal s Andreasem – nespřátelil se s ním, nebo s ním nezačal chodit? Co kdyby, co kdyby, co kdyby. Různá co kdyby jej z této situace nedostanou, a on to věděl.
Bojoval proti slzám celou noc, ale jak seděl skrčený před toaletou, nechal je volně téct po své tváři. Věděl, že právě ztratil všechno, na čem mu záleželo a kdysi by mu to bylo jedno. Dříve byl proti bolesti otupělý, ale od té doby, kdy byl Tom zpátky, zažíval tolik pocitů, které už necítil tak dlouho, a on už nevěděl, jak se s nimi vypořádat.
Vzlyk si prodral cestu ven z jeho staženého hrdla, následovaný dalšími zvratky do záchodové mísy. Položil si hlavu na okraj sedátka a ramena se mu otřásala emocí. Nevěděl, co bude dělat. Kdyby to jen mohl zvládnout do svých narozenin, říkal si, že by mohl zmizet a být zapomenut, ale to bylo ještě několik měsíců daleko. A on už od Toma opravdu nechtěl být pryč, ale věděl, že po tom odhalení u večeře tuto šanci nejspíš posral taky.
Další vzlyk unikl z Billova krku vteřiny předtím, než uslyšel tekoucí vodu v umyvadle. Pevně zavřel oči, protože nechtěl vědět, kdo jej momentálně vidí v tomhle zlomeném stavu, ale byl vděčný, když mu na krk byla přiložena chladná žínka.
Bill přetočil hlavu na stranu a přinutil se otevřít oči, aby spatřil svého bratra, jak dřepí vedle něj. Žínka v Tomově ruce se přestěhovala z krku na jeho tvář a Bill se do toho chladivého pocitu naklonil s malým zakňučením, které neměl v úmyslu vypustit. Čekal na okamžik, až se mu Tom vysměje a řekne mu, že je hloupý, když se chová jako mimino, ale ten okamžik nikdy nepřišel. Tom držel žínku jemně přitisknutou k Billově teplé kůži a posadil se na zem vedle svého mladšího bratra.
„Proč jsi tady?“ Zachraptěl Bill, slova se mu třásla víc než jeho ruce, které se chvěly.
Tom nad tou otázkou přimhouřil oči. „Tady?“ Zeptal se a ukázal dolů směrem k podlaze. „Nebo tady?“ Předvedl velký pohyb rukou kolem místnosti.
Bill se téměř usmál, ale pak se mu sevřel žaludek a on otočil hlavu zpátky k míse vteřiny předtím, než z jeho žaludku vyšlo více žluče, ze které jej pálilo v hrdle. Tom se natáhl pro jeho vlasy a držel je, aby nepřekážely. Když se Bill odtáhl, Tom už z role odmotával kus toaletního papíru. Bill si ho roztřeseně vzal a otřel si ústa, než ho hodil do záchodové místy a znovu spláchl.
„Tady,“ upřesnil Bill, když mohl znovu promluvit. Olízl si rty. Cítil se odporně, ale neměl energii pohnout jediným svalem, kterým nemusel.
„Slyšel jsem tě tady,“ vysvětlil Tom pomalu a přemýšlel, jak bude Bill reagovat. Někdy bylo mluvení s Billem jako chození po minovém poli. Člověk nikdy nevěděl, kdy jeden další krok už byl příliš. „Chtěl jsem pomoct.“
„Ale proč?“
„Protože…“ Tom se odmlčel, pomalu pohyboval žínkou po různých částech Billova zarudlého obličeje. „Vím, jaké to je, nemít žádnou pomoc?“
„Ale já jsem odporný,“ zasyčel Bill tiše, očividně znechucený sám sebou.
„Nejsi,“ oponoval mu Tom rychle. Jednou rukou se nepřítomně poškrábal na zátylku, zatímco držel žínku u bratrovy tváře.
„Jsem, moc,“ Bill našpulil rty, odtáhl tvář od Tomovy dlaně a skryl ji ve svém náručí. „Smrdím jako zvratky a…“
Tom se natáhl k Billovu zápěstí a jemně z něj stáhl gumičku. „Dokud se ti to nedostane do vlasů,“ zamumlal a stáhl mu vlasy dozadu, aby je mohl svázat do gumičky. Byla to chabá výmluva pro culík, ale Tom si myslel, že to bude fungovat, a to zejména v případě, pokud se jej Bill chystal vyhodit, jak předpokládal, že to udělá. „Bude to dobré.“
„Jsem nechutný,“ škytl Bill a konečky prstů si utíral slzy z obličeje.
„Nejsi,“ dohadoval se opět Tom a omotal ruku kolem Billových ramen. Bill sebou trhl a odtáhl se.
„Nedotýkej se mě!“ Vykřikl a snažil se Toma odstrčit, ale Tom jej jen držel pevněji. „Jsem nechutný.“ Škytl uboze.
„Nejsi nechutný,“ ujistil ho Tom opět, přitáhl si jej blíž a hlavu mu nasměroval ke své hrudi. „Nejsi.“
„Jsem.“ Namítl Bill a zaťal pěsti kolem Tomových dredů. Tom s ním na podlaze v koupelně pohupoval ze strany na stranu.
„Nejsi,“ ujišťoval Tom svého mladšího bratra znovu a znovu, dokud nakonec nevyhrálo vyčerpání a Bill tvrdě neusnul v Tomově náruči.
„Vstávej!“ Billa probudil úder do boku. Nebylo to tak silné, aby to bolelo, ale rozhodně to nebylo příjemné. V hlavě mu bušilo a v ústech měl sucho, ale kolem něj bylo omotáno velmi známé teplé tělo a on si spokojeně povzdechl, než opět ucítil úder do boku. „Vstávejte, oba dva.“
Chlapec stočený kolem něj něco zamumlal a Bill okamžitě rozpoznal svého bratra. Jeho oči se rozlétly a on se odtáhl od objetí, které bylo jen o pár momentů dříve tak pohodlné. Když se osvobodil z toho sevření, pocítil zvláštní pocit, jako by něco ztratil. Jemně se usmál, jak si jej jeho bratr, ještě v polospánku, přitáhl blíž. Bill si pomyslel, že to Tom možná cítil taky.
„Tome Kaulitzi!“ Bill vzhlédl, aby spatřil svou matku, jak vztekle zírá na jeho bratra. „Vstaň, hned teď!“
Bill se opět neochotně vytáhl z objetí a šťouchl Toma do boku. „Tome, pusť mě.“
„Ještě pět minut,“ zazněla zkomolená odpověď.
„Vstávejte a běžte odsud,“ trvala na svém Simone a Bill schoval své zamračení za ruku, kterou si mnul čelo. „Potřebuju se osprchovat a vy dva se musíte připravit k odchodu.“
„Já nechci-„
„Ty jdeš do školy, Bille,“ vložila se do toho jeho matka, než ze sebe mohl dostat zbytek věty.
„Tome, pohni se,“ řekl Bill a zatlačil do svého bratra, nyní podrážděně. Věděl, že by si to neměl vylívat na Tomovi, ale všiml si chování své matky a náhle si vzpomněl na včerejší večer s Andreasem a poté, jak to řekl své matce a bratrovi, a jak nikdy nechtěl, aby to někdo věděl, a začínal se cítit trochu rozpačitě.
„Kreténe,“ zamumlal Tom, jak zazíral na Billa a třel si přitom svou paži, než zívl.
„Ty jsi kretén,“ odsekl Bill s vážnou tváří, ale nedokázal skrýt malý úsměv, jak se Tom pomalu soukal na nohy. Tohle bylo to bratrské škádlení, které postrádal. Možná by to, po tom všem, mohli napravit.
„Oba dva jste kreténi,“ povzdechla si jejich matka tiše. „A teď se jděte připravit, setkáme se dole. Myslím, že si musíme promluvit.“
Bill s Tomem současně zasténali a Bill natáhl své ruce do vzduchu směrem ke svému bratrovi. „Pomoz mi nahoru.“
„Vstaň sám, Bille,“ řekla Simone úsečně, podrážděná tím, jak dlouho jim trvalo se od sebe odtrhnout a jít si svou cestou.
Dvojčata svou matku ignorovala, když Tom spojil své dlaně s Billovými a vytáhl jej na nohy. Bill trochu klopýtl, jak vstal příliš rychle a zatočila se mu hlava. Tom se pro něj instinktivně natáhl. „Jsi okay?“
„Je mu fajn,“ skočila do toho jejich matka a Bill vytáhl paži z Tomova sevření.
„Mami, bože,“ vyštěkl Tom. „Co je kurva tvůj problém?“
„Já tady nejsem ta, která má problém, nebo ano?“ Odsekla Simone chladným hlasem, který Tom nikdy neslyšel a Bill jej neslyšel několik let. Bill pocítil, jak se mu sevřel žaludek, když se podívala přímo na něj.
Zatímco Tom stál ohromený tím tónem, Bill jen potřásl hlavou, neschopný najít svůj hlas, a rychle kolem své matky vykráčel z koupelny. Tom stál na místě po několik dalších okamžiků a zíral na svou matku, jak se připravuje na svou sprchu, než tiše odešel za svým bratrem.
Zamířil rovnou do pokoje, o kterém předpokládal, že tam bude, a zaklepal na dveře. Neozvala se žádná odpověď, a tak zkusil kliku. Bylo odemčeno a on pomalu otevřel dveře. Okamžitě zahlédl Billa stojícího na střeše s oknem, kde spolu už tolikrát seděli, že se to ani nedalo spočítat, a mluvili o různých blbostech.
Poté, co vstoupil do pokoje, který býval i jeho vlastní, Tom vylezl z okna a postavil se vedle svého bratra, který ztuhle stál s cigaretou mezi dvěma prsty.
„Co je kurva její problém?“ Zeptal se Tom a Bill se tiše přesunul na druhou stranu střechy, aby nestál tak blízko u Toma.
Pokrčil rameny a potáhl z cigarety. „Má pravdu.“
„Cože?“ Vykřikl Tom, zděšený tím posouzením.
„Má pravdu,“ zopakoval Bill nenuceně a zíral do dálky. Slunce sotva vycházelo a vzduch byl docela chladný, ale Bill se cítil otupěle. Noc Billovi přinesla spoustu zmatku, ale ráno přineslo objasnění. „Já jsem vážně v prdeli.“
„Nejsi!“ Zakřičel Tom.
Bill se uchechtl a Toma vyvedlo z míry, jak je možné, že je jeho malý bratr tak klidný. Bill pootočil hlavu, aby pohlédl na svého bratra, přičemž vypustil z úst obláček kouře a nabídl cigaretu Tomovi. „Nevím, jak tady můžeš stát a tohle říkat,“ řekl.
„Pokud ty jsi v prdeli, pak já jsem taky, a-„
„Ale ty nejsi,“ přerušil ho Bill. „Ty jsi normální. Jsi vždycky tak klidný a rozvážný a perfektní.“
„To jsou kecy,“ odsekl mu Tom s posměškem. „Co se stalo s ´my jsme tým´? Tým Bill a Tom.“
„Odešel jsi,“ odpověděl Bill okamžitě s klidem, který byl, jak Tom mohl říct, u něj neobvyklý.
„Neměl jsem na vybranou, Bille!“ Bill si pomyslel, že v jeho hlase slyšel vinu, ale nebylo tady nic, co by mohl udělat, aby to změnil. Neexistoval tady žádný způsob, jak by se mohli vrátit a změnit minulost. Bill si uvědomil, že je zamilovaný do svého bratra a v okamžiku, který měl, musel vymyslet plán, jak zvrátit věci, které mohl, a zapomenout ty, které nemohl. „Nikdy bych tě neopustil, kdybych na vybranou měl.“
Bill se nad těmi slovy přikrčil. Podrobnosti jako takové bylo lepší nechat nevyřčené. „Ale tys mě opustil,“ řekl a odklepl popel ze své cigarety dolů ze střechy. „A teď jsem v prdeli. A, chci říct, není to tvoje chyba, ale nemůžeš se prostě vrátit zpátky a chovat se, jako že je mi fajn.“
„Možná, že ne fajn,“ nesouhlasil Tom, „ale nejsi v prdeli. Ne víc v prdeli než zbytek světa.“
„Zbytek světa, Tome,“ naléhal Bill podrážděně, „nevolá jméno svého bratra, když se udělá do pusy svého kluka.“
„To-„
„Co? Udělal jsi to snad ty?“ Bill se dovtípil a věděl, že odpověď je ne – že Tom je méně nechutný a v prdeli než on sám – ale byla tam pořád jedna jeho část, která to opravdu nechtěla vědět, v případě, že by odpověď byla ano. Nebyl si jistý, že by to dokázal zvládnout. Tom několik okamžiků mlčel, než mrzutě zavrtěl hlavou. „Myslel jsem si to.“
„Ty nejsi v prdeli. Já nevím, proč se chová takhle-„
„Vždycky byla taková, Tome,“ rozesmál se Bill a udržoval si kontrolu nad svým klidem, zatímco Tom byl na řadě, aby se rozjel.
„Nemůžu uvěřit, že ti tohle udělala.“
Bill pobaveně spojil pohled se svým bratrem. „Nic mi neudělala. Jen byla matkou. Víš, to co jsem tenkrát udělal, bylo celé v prdeli, a-„
Tom zavrtěl hlavou a rychle jej přerušil. „Nehodlám tě nechat tomuhle naletět,“ řekl Tom, jeho hlas byl pevný, přesně jako od takového staršího bratra, jakého si jej Bill vždy představoval, zatímco byli rozděleni – jako svého hrdiny. Ale už bylo příliš pozdě na to, aby přiletěl Superman.
„Opravdu nemáš na výběr,“ řekl mu Bill, když se Tom přesunul k oknu, hotov s konverzací.
Tom se na svého bratra ohlédl, s očima plnýma něčeho, co Bill nedokázal přečíst. „Věř mi,“ řekl, „tentokrát mám na výběr.“
Bill nechtěl jít do školy a čelit Andreasovi. V žádný normální den nechtěl jít do školy. Ale představa toho, jak čelí Andreasovi, mu svírala žaludek. Na druhé straně po rozhovoru v kuchyni, který proběhl toho rána s Tomem a jejich matkou, Bill nedokázal sám sebe vidět, jak by chtěl po zbytek dne jít domů a pomyslel si, že by bylo jednodušší po celý den ignorovat Andrease, než Toma a jejich matku.
Rozhovor proběhl skoro přesně tak, jak Bill očekával. Simone znovu a znovu opakovala, že nechce, aby se historie opakovala, že bratři by si neměli být tak blízcí, že jsou hranice, jejichž porušování ve svém domě tolerovat nebude, a pokud některý z nich nesouhlasí, tak rychle jednoho z nich posadí na autobus zpátky k jejich otci. Tom celou dobu tvrdě bojoval. Neustále jí říkal, že nic nedělali, že Billovi bylo špatně a byl rozrušený, že se mohl postarat o svého bratra, pokud chtěl, a že rozhodně už nikdy nebude poslán zpátky ke svému otci. A Bill, no, byl na straně jejich matky a potvrzoval, že ví, že je to špatné, že se to už nikdy znovu nestane a že ví, že to bylo posrané. A skutečnost, že Bill souhlasil s jejich matkou, když Tom proti ní tak tvrdě bojoval, Toma rozhodně naštvala.
Takže Bill zamířil do školy ještě dřív, než Simone odjela do práce, vynechal svou ranní misku cereálií a snažil se nemyslet na nic, co šlo v jeho životě špatně. Snažil se soustředit na školu, na to, jaký domácí úkol si stihl udělat, jak podělaní byli jeho učitelé a jak mu už chyběla jen krátká doba, než bude se školou kompletně hotový. Co ale zjistil, bylo, že čím silněji se snažil potlačit myšlenky na všechno, na co nechtěl myslet, tím těžší bylo se vůbec na něco soustředit.
Bill měl svou první hodinu společně s Andreasem a vklouzl na židli před ním bez jakékoliv reakce. Během celé hodiny na sobě mohl Bill cítit jeho oči, ale ani jednou se s ním Andreas nepokusil promluvit. Ve skutečnosti, jakmile hodina skončila, Andreas byl venku ze dveří mezi prvními, zatímco Bill zůstal na místě a dával dohromady své věci.
Bill si nebyl jistý, jaké má pocity z toho, že s ním Andreas nemluví. Rozhodně měl pocit, že si to zaslouží. Koneckonců to, co udělal, bylo nechutné. Na druhé straně, byli spolu skoro rok a Bill si neuvědomil, dokud spolu nepřestali mluvit, jak pohodlná jejich rutina byla. Dokonce i když se hádali, stále tam ještě něco bylo pod vším tím kamenným tichem. Teď kolem sebe všude cítil jen mrtvý vzduch.
První polovina dne se neskutečně táhla. Uprostřed hodiny těsně před obědem si Bill dovolil přemýšlet o svých plánech na oběd. Tak trochu předpokládal, že nebude jíst společně s Andreasem, a opravdu neznal nikoho jiného. Nepovolil si poznat nikoho jiného. Andreas měl hrst dalších známých, ale bez Andrease byl Bill úplně sám. Bill si uvědomil, že mu nevadí tolik být sám, jako mu vadí nebýt s Andreasem.
Vtipné, jak si tyto věci uvědomíte, až když je příliš pozdě.
Bill odpočítával minuty, než bude oběd, kdy se mohl jít schovat do knihovny. To bylo místo, kde se rozhodl strávit svůj oběd, protože to byla buď tahle možnost, nebo odejít brzy a jít domů, ale poté, co Toma ráno tak příšerně naštval, tam rozhodně jít nechtěl. Vteřinová ručička se pohybovala pomalu a minutová dokonce ještě pomaleji. Bill přestal vnímat učitele a kreslil si do rohu papíru, aby nějak zabil zbývající čas.
Zbývaly tři minuty, když se otevřely dveře a dovnitř vešel administrativní asistent, aby tlumeným tónem mluvil s učitelem v přední části třídy. Bill si povzdechl a uvažoval, jestli by mohl proklouznout ven o několik minut dříve. Plán vypadal dobře a právě když se chystal sbírat své věci, jeho učitel se otočil a pohlédl přímo na něj. Bill se zamračil, nejistý, jak mohl být přistižen dřív, než udělal cokoliv špatného.
„Bille, potřebují tě v kanceláři,“ dodal učitel a Bill se nadechl. Byl tam už mnohokrát předtím, ale tentokrát nic neudělal. Když posbíral své věci a následoval asistenta po chodbách, v duchu uvažoval, jestli s tím měl co dočinění Andreas. Andy se mu nezdál být pomstychtivý typ, ale když se překročily hranice, kdokoliv by udělal cokoliv.
Bill vstoupil do kanceláře a první člověk, kterého si všiml, byl zároveň také poslední člověk, kterého tam očekával. „Co tady děláš?“ Zeptal se, zatímco si jej jeho bratr všiml a zvedl se z plastové židle. Tom neudělal krok vpřed od židle a Bill neudělal krok vpřed ode dveří. Místo toho stáli na místě a udržovali si odstup, jak je ostatní lidé v kanceláři pozorovali. Bill se dovtípil, že slyšeli, že jsou dvojčata a snažili se to spatřit.
„Došlo k nehodě,“ řekl Tom poté, co si odkašlal a nervózně přenesl váhu z jedné nohy na druhou.
Billovi se trochu sevřelo hrdlo, ale ne dost na to, aby začal panikařit. Musel zachovat chladnou hlavu. „A?“
„Jde o mámu,“ objasnil Tom a Billova rozvaha vyletěla oknem. Srdce mu skočilo až do krku a musel se opřít o dveře za sebou pro oporu. Byly tam miliony otázek, na které se Toma chtěl zeptat, miliony slov, které chtěl vzít zpátky, miliony věcí, které chtěl předělat. Jen jedna otázka se zformovala na jeho rtech.
„Je v pořádku?“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Mrzí ma, čo si o sebe Bill myslí a ako sa snaží zabudnúť na to, čo cíti k Tomovi.
Páčilo sa mi, ako sa Tom obhajoval ohľadom tej scénky v kúpeľni, len škoda, že Bill tentoraz súhlasil s matkinými slovami.
A tá nehoda na konci… no som zvedavá, čo sa stalo a aj keď dúfam, že to nie je nič vážne, tak zároveň mám v sebe malinkú nádej, že by Simone mohla ostať chvíľu v nemocnici a chalani tak mali voľný dom a hlavne možnosť si všetko medzi sebou vyjasniť bez toho, aby nad nimi Simone bdela ako neustály dozor a hrozba.
Ďakujem za preklad.
Je dobře, že Bill konečně přestal vyšilovat a udělal si v sobě jasno. Sice to zatím mezi ním a Tomem vypadá bledě, (čas stravený se Simone se na Billovi hodně podepsal) ale pokud už je schopný si připustit, že je do svého bratra zamilovaný, tak věřím, že je jen otázkou času, kdy se kvůli tomu přestane cítit špatně.
Jsem zvědavá, co Simone stalo. Doufám, že bude v pohodě. Sice je to pěkná megera a hodně jim zkomplikovala život, ale pořád je to jejich máma a kluci už další traumata nepotřebují…
Skutečně věřím, že ta nehoda bude jenom způsob, jak celou rodinu zase sblížit a dovolit těm dvěma, aby si k sobě našli cestu.
I když mě Simone v téhle povídce dost dere, dokážu pochopit, proč ji incestní vztah jejích synů trápí a že se to snaží zamezit. Jenže jí nedochází, jak svým synům strašně ubližuje. Na Billovi se to už podepsalo. Přesto jí nepřeji nic zlého. Ale snad bude v pořádku a tahle situace jí pomůže přehodnotit, co je pro jejich rodinu opravdu důležité. A to vzájemná láska, ať už je jakákoli.
Upřímně ani nevím co napsat.
Stále přemýšlím nad tím, jestli tohle všechno vtloukla do Billa Simone a nebo je to všechno jen jeho reakce na to, že byl do bratra vždycky zamilovaný a jeho odchod mu ublížil natolik, že má podvědomě strach, že by se to všechno mohlo opakovat a proto se tomu všemu až tolik brání? Nebo to má dokonce naprosto jiný důvod? Jsem z toho dost zmatená. Ano, vím, že to má Bill těžké, ale upřímně mě to už všechno začíná maličko unavovat. Tom se snaží seč může, dává Billovi neustále najevo, že jej má rád a že je pro něj důležitý a Bill je na něj pořád jen hnusný a snaží se od něj utéct co to jde. Znova opakuju, že chápu, že to pro něj není jednoduché..jen mi přijde líto, jak obvinil Toma z toho, že od něj odešel. I když ví, že neměl na výběr. Možná to až moc přeháním, ale přišlo mi to vůči Tomovi neskutečně líto. Ještě když Bill ví, že se mu Tom snažil psát dopisy! Tom mu celou dobu ukazuje, že mu celé ty roky chyběl a že i ty roky jeho vztah k bratrovi nic nezměnil..a Bill se chová takhle..
Možná je to tím, že jsem poslední dobou nějak přecitlivělá, ale fakt mi bylo dneska do breku. Obdivuju Toma, protože opravdu nevím, zda bych já měla s Billem takhle svatou trpělivost a ustát všechna slova, co říká. Tom je jednoduše úžasný!
A Bill ať se už vzpamatuje, prosím!
No, a jen doufám, že se Simone nic moc nestalo. Každopádně jako holky doufám v to, že by všechny tahle událost alespoň mohla sblížit, když nic jiného.
Děkuji za překlad! 🙂
Teda tak ty konce jsou poslední dobou dost šokující, snad to opravdu nedopadne doslova, tak jak je v úvodní větě… přirovnání mluvení k Billovi a minového pole, bylo trefné. Nebudu se rozepisovat stejně už bylo všechno co chci říct řečeno, takže zase netrpělivě čekám na další, dobrá práce 🙂
Uzasna povidka, vzdy se zatetelim blahem, kdyz uvidim novy dil, jen je skosa ze jsou ty dily kratsi, a bojim se co se stalo jejich mamce, a myslim si ze kluci budou poslani k jejich otci, kdyz nemaji jeste 18 let.
Teda, poslední díly jsou jeden šok za druhým!
Moc se mi líbilo, jak situaci vzal Tom. On je prostě můj hrdina a v týhle povídce je… Úžasnej, prostě úžasnej.
Simone se předvedla podle očekávání, je mi z tý ženský fakt na nic… To, že Bill byl najednou na její straně, přičítám jeho zděšení nad tím, že si uvědomil že je do Toma zamilovaný. A vlastně to docela chápu…
No, a na konci ta nehoda?? Pěknej šok teda… Nikomu nepřeju nic zlýho, ani Simone ne… Ale myslím, že to, že bude na pár dní pryč z domu, pomůže klukům v tom, aby se sblížili a konečně vykročili oba správným směrem 🙂
Děkuju moc moc za překlad a nedočkavě budu vyhlížet další díl 🙂
To, čo napísala Mischulka je presne také ako cítim z tejto poviedky ja. Takže by bolo zbytočné snažiť sa sformulovať niečo, čo ona tak super vystihla.
Len k Simone… neublížil jej Tom za to ako zničila Billa??? dúfam… som strašne zvedavá čo sa jej stalo.
Doufám že to nebude nic vážného ale kluci by mohli chvíli byt bez ní aby si mohli vše vyříkat.